WAHLGRENIS              

    

...věci mezi nebem a zemí...

 


     REGISTRACE       Přihlášení

Více než 3 roky mě trápí třes rukou


Krásný den paní Wahlgrenis,
včera mě zničehonic napadlo (alespoň takový jsem měla pocit), že bych Vás moc ráda poprosila ještě o jednu radu, či pomoc.
V poslední době jsem si více a častěji pročítala Vaše stránky a zjistila tak, v jak mnoha ohledech a aspektech dokážete lidem pomoci.
Nevím, zda se zaobíráte i takovými problémy, s jakým se na Vás obracím, ale řekla jsem si, že když to zkusím, tak se snad nic nestane.
Již více než 3 roky mě trápí třes rukou.
Ruce se mi třesou ve valné většině případů ve společnosti, zejména cizích lidí.
Když mám někde něco vyplnit, nebo podepsat, nebo dělat jakékoliv úkony rukou či rukama a jsou pozorovány cizími lidmi, rozbuší se mi srdce a začnou se mi velice nepříjemně třást ruce, stalo se to již součástí mého života a co více, v těchto situacích se cítím velice trapně a sama sobě si vyčítám neschopnost se toho zbavit.
Zkoušela jsem alternativní cesty, různé bylinky, či Bachovy kapky, ale nic nezabírá.
Domnívám se, že problém bude jako vždy, v hlavě a pokud byste mi dokázala, prosím, jen trochu napovědět, či poradit, jak si mohu sama pomoci, nebo najít v minulosti okamžik, který to vše způsobil, a změnit to, byla bych Vám opravdu velice vděčná.
Mnohokrát předem děkuji za Váš čas a případně za jakoukoliv pomoc.
Mějte nádherné dny...
Kacha 08.02.2018

Milá Kacho,
děkuji za důvěru, se kterou se na mne obracíte.
Všechno je propojeno se vším, nic není v životě náhoda, nic se neděje jen tak.
Vy jste ještě nevystoupila z té složité role hodné holčičky.
Čekáte od okolí obdiv, potlesk, pochvalu, případně úsměv nebo odměnu.
A pokud je jen něco jinak, vy se roztřesete.
Máte nejvyšší čas z té pozice hodné holčičky vystoupit.
Musíte si sama přiznat, že malá už dávno nejste, to je Vám jistě jasné.
Měla byste vědět, že život, který žijete, je skutečně Váš.
Nikdo jiný Vám nemá právo nic diktovat ani nic nakazovat, o každém svém kroku byste měla vědět, proč ho děláte.
Nad Vámi je vyšší ochrana, obavy nejsou na místě.
Pouze jste vyplašená, naplněná strachem, připadáte si až paralyzovaná.
Vám by mělo být jedno, co si ostatní o Vás myslí.
Když někde něco podepisujete, tak to prostě podepište...
O nic jiného nejde.
Pár čar na papír nebo na takovou tu věc... říká se tomu elektronický podpis...
Je to úplně jedno.
Každý má svůj podpis, nikdo to po Vás nebude kontrolovat.
A stejné to je i při dalších příležitostech, kdy jste - jak si myslíte - pod drobnohledem ostatních.
Jenže nevíte jednu věc: vůbec nikoho nezajímáte.
Všem je jedno, jak vypadáte, jak mluvíte i co říkáte.
Každý má svůj program, který si řeší jako prioritní.
O Vás opravdu nejde.
Když se přes tento nejistý bod dostanete, uleví se Vám.
Začnete i svůj život žít najednou jinak - jakoby ne v křeči, ale v klidu a pohodě.
Nedívejte se na své kontakty s druhými očima té malé holčičky, která má před sebou první vystoupení, první besídku.
Tohle všechno už máte dávno za sebou.
Teď jste tady, hotová žena, která se jen potřebuje dostat do své hlavní role.
Zakořenit v tom, kde jste, dělat to, co Vás baví, věřit tomu a naplno to žít.
Dovolit si říkat věty, které opravdu cítíte, nerozhlížet se kolem sebe, jestli ostatní na Vás reagují, jestli se jim líbí, co říkáte a jak to říkáte.
Tohle Vám má být jedno.
Vy se potřebujete dostat do svého středobodu.
Nesmíte být cizincem v tom, co žijete.
To je celé tajemství.
Pak se zklidní všechno, co se Vás týká, zjistíte, že se Vám i lépe dýchá, že se upravilo držení těla, mluvíte klidně a srozumitelně.
Začnete být skutečně sama sebou.
© Wahlgrenis 12.02.2018

DĚKUJI Wahlgrenis...
Víc, než tohle slovo vůbec dokáže vyjádřit...
Kacha 20.02.2018


© 2004-2020 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.