Poslední dobou se mi špatně polyká
Ahoj Wahl,
chtěla bych se tě zeptat na jednu věc:
Poslední dobou se mi špatně polyká - mám něco v krku.
Vím, že každá nemoc je "výkřik" duše.
Něco dělám špatně, možná je to i z minulosti.
Mohla bys mi prosím říct (vyložit), co je špatně, na co se mám zaměřit.
Jestli to také nesouvisí s tatínkem, který letos zemřel.
Psala jsi mi, že si musíme něco vyříkat (vysvětlit) - ohledně dušičky, jak jsi psala.
Děkuji
Maruška 22.01.2016
Milá Maruško,
jsem moc ráda, že to vnímáš stejně jako já.
Ano, každá nemoc je výkřikem duše.
Trápí-li Tě polykání, bude tady souvislost s krční čakrou, což je centrum komunikace.
Když si představíš polykání, je to prakticky posun rozmělněné tekuté stravy krkem dolů do žaludku.
Symbolicky jsou to slzy, které se tady zastavují, jako by čekaly na nějakou Tvou reakci.
Jdeš po své cestě, vím, že máte malou holčičku, ale přesto je tady jakýsi závoj smutku.
Připadá mi to, jako bys byla schovaná pod maskou.
K Vám se chystá další miminko, má to jasné.
Ale není tady jasné propojení s tím, co byste chtěli s manželem.
Připadá mi, jako by tady něco drhlo, něco není otevřené, přirozené a volné.
Zmiňuješ tatínka, který zemřel, ano, to by mohlo být přesně ono.
Od téhle duše by k Tobě měla přijít informace o té nové, co se k Vám chystá.
Byla jsi na několika mých seminářích, předpokládám, že komunikaci s jemnohmotným světem již znáš.
Jakmile si vykomunikuješ, co tady vadí, překážka se uvolní, Ty budeš zase normálně polykat... a možná přijde i miminko.
© Wahlgrenis
26.01.2016
Wahl,
mooc děkuji za odpověď.
S miminkem jsi mě překvapila.
My už vlastně máme dvě Elišku a Michala, byly do roka.
Míša byl jako miminko strašně ubrečený a já si řekla, že už dost už nechci zažít ten brekot, když nevím proč - byl hrozně nespokojený (způsobeno silným stresem v těhotenství - manželovi rodiče, pořád se jim něco nelíbilo, jak na mně, tak na Elišce).
A další miminko teď?
Je to těžké, ale musím dušičku požádat, poprosit o odpuštění, ale už to asi nepůjde.
Musím na tom zapracovat i když je to těžké.
A co drhne mezi mnou a manželem - tj. asi komunikace o tom, co dál s třetím miminkem, to má jasné: NE.
Vztah mezi mnou a jeho rodiči je kámen úrazu.
Nemají mě rádi, o děti se vůbec nezajímají (z mého pohledu).
Neberou si je na procházky, k nám nejezdí.
Nejraději by, aby všichni skákali jenom kolem nich.
Jsou od nás cca 12 km a jezdí k nám jednou za rok.
Prostě hrůza.
Jejich chování mě vlastně paradoxně dohnalo na psychiatrii.
Docházela jsem tak půl roku.
To je právě ten smutek a ta bolest.
Můj otec, i když byl nemocný a to hodně, tak k nám jezdil, zajímal se o ně.
Teď už tu není.
A je mi to strašně líto.
Když vidím "ten nezájem z druhé strany"...
To je všechen ten problém a manžel je prostě nezmění, v tom má sice pravdu.
Ale kdyby chtěli, tak nějakou tu cestu najdou.
Ještě jednou moc děkuji, za tvou odpověď a čas.
Maruška 27.01.2016
