WAHLGRENIS              

    

...věci mezi nebem a zemí...

 


     REGISTRACE       Přihlášení

Naše malá nemůže od narození chodit na velkou


Pani Wahlgrenis,
nejdříve bych vás chtěla co nejsrdečněji pozdravit ...
Vím, že toho máte spoustu a nerada vás obtěžuji, ale jsem už takřka bezradná a nevím co dál s naší holčičkou...
Je to naše milované sluníčko a společně s jejím bratříčkem jsou naše všechno...
Ale jedna věc nás hodně dlouho a dá se říct od jejího narození trápí a je to čím dál horší...
Ta naše malá nemůže od narození chodit na velkou...
Když byla miminko, tak jsem ji pomáhala rektální trubičkou, ale nyní je jí 5 a půl roku a je to vždy úplně šílená záležitost, aby se vyprázdnila.
Zkoušeli jsme probiotika, čípky (z těch má hrůzu), masáže bříška, projímadla, povidlí štávičky, bylinné kapky, ale nic jí trvale nepomůže...
Minulý rok jsme přečkali na povidlí s máslem, to jí trochu pomáhalo, ale nyní je to už neúnosné...
Nekaká klidně i 10 dní, je podrážděná, vzteklá, úplně hotová, nešťastná...
A já nevím, jak jí pomoci...
Objednala jsem jí cascaru sagradu, takže díky 3 tobolkam této bylinky ji kompletně jednou za měsíc pomůžu vyprázdnit..., ale po týdnu už má bříško zase tak plné, že ji to nutí chodit čurat, a naposledy ji už bolelo i v zádech...
Jsem úplně bezradná, nebýt té cascary tak nevím nevím.
Je šíleně na zadek a konečník citlivá...
Když jí dávám čípeček, tak mě proklíná, zuří, je úplně bezradná, ublížená a já s nervama v pytli...
Nejraději bych se šla zastřelit...
Bere to, že ji ubližuji i když ví, že ji to trošku pomůže...
Proto jsem se nijak důkladně o tom ještě nebavila s doktorkou - mám strach, že by ji poslali na colcoskopii či něco takového a to by asi jeji psychika nezvládla...
Mám pořád před očima ty strachem vyvalené očička a hrůzu v nich, když ji dávám ten čípek...
Lékaře si nechávám až úplně naposledy...
Nechci jí ublížit ještě víc...
Pani Wahlgrenis, mám takový pocit že to má v hlavě...
Kolikrát já ji nachytala, jak se kroutí a kříží nožičky a zadržuje kakání...
Takhle to dokáže dělat třeba týden a nic s ní nesvedu, vždycky mi řekne, že to chápe, že už to zadržovat nebude a hodinku na to ji zase vidím, jak je někde schovaná a zadržuje to...
Jako kdyby si zakázala kadit, vylučovat...
Potom kadí úplné cihly, kolikrát si říkám, že to není normální, aby se ji to do zadečku vešlo, jak je to obrovské.
Po vyprázdnění se s ní stane v okamžiku změna hned, je to zase to moje veselé děvčátko plné lásky a života....
Napadlo mě, že by to mohla být psychická příčina, ale asi né z tohoto života, protože takhle to ta moje holčička má od narození...
Nejí maso, jí jen některé druhy zeleniny a ovoce.
Miluje těstoviny a rýži a bramborama také nepohrdne...
Miluje mléko (i když vím že to není zrovna dobré).
Vařím jen domácí jídlo, maso máme svoje doma vypěstované a zeleninu také.
V žádném případě nekupuji nic s přísadami, bujony atd.
Opravdu se snažím vařit zdravě, dvakrát týdně máme maso, ryby, všechno domácí...
Kupuji jen pečivo, máslo a chleba.
Šťávy vařím svoje bylinkové a to vypije litr až litr a půl denně...
Opravdu nevím, kde je chyba.
Kdyby vás něco napadlo, tak mě prosím vás dejte vědět.
Jste má poslední naděje, jak jí pomoci bez lékařů...
S úctou
Posílám fotečku Sophinky a jejího pejska Una a sofinku s bratříčkem Davídkem
vaše mamina 14.04.2014

Milá "moje mamino",
už když jsem četla Váš mail, tušila jsem, že to nebude jen tak.
Procesy, které musíte se svou holčičkou prožívat, jsou náročné a traumatizující.
První, co ke mně přišlo, bylo, že to bude trest za minulý život.
Jako by se tehdy někde tam odehrávaly procesy neladící se srdcem.
Vypadá to na řešení, které by mělo přijít jako mávnutí proutkem.
Tak snadné... a tak rychlé...
Opravdu tady vidím příběh v minulosti, kdy duše Vaší holčičky byla odpovědná za mnohá trápení jiných.
Vnímám tady zákroky proti životu, proti mateřství, možná pod rouškou lékařského tajemství se tady děly věci, které bychom nejraději ani nepojmenovávaly.
Proto teď zažívá takové krize, proto má tento program tak živý a aktivní.
Ptáte se, jak to řešit, co s tím udělat.
Holčička je ještě malá, Vy jste tady v hlavní roli, Vy můžete celý její příběh rozklíčovat.
Bylo by dobré vstoupit do toho minulého života a tíhu, která se tam tehdy objevila, znovu procítit a nechat odejít.

© Wahlgrenis 14.04.2014

Zdravím vás milá pani wahlgrenis,
opravdu moc vám děkuji za vaši bleskovou odpověď.
Jako kdybych to tušila, jako kdybych už někdy někde slyšela to, co jste mi napsala...
Možná jsem jí v tom všem pomáhala nebo jinak se toho všeho účastnila...
Možná právě proto je to její trápení s kakáním pro mě také trestem, když trpím, že jí nemohu pomoci...
A věřte, že není pro mě větší bolesti než nemocné dítě...
To aby se narodila, už to byly pro mě jedny velké nervy...
Po všech těch potratech a hodně rizikovému těhotenství, kdy i jí se nedařilo u mě v bříšku, jsem si musela šáhnout na dno, abychom to my dvě dokázaly...
Možná i tohle byla lekce za hříchy z minulých životů...
Je fakt, že mám o ni obrovský strach...
Myslím, že jsem ji musela v minulém životě ztratit, protože si kolikrát říkám, že jsem s tím strachem o ni úplně nemožná.
Pořád myslím na nejhorší.
Vedu ji ráno do školky a obě máme slzy, když si dáváme pusinku na rozloučenou.
Přitom si pro ni za 5 hodin příjdu.
Máme mezi sebou takové zvláštní pouto... takové obrovské napojení...
Asi proto, abych vše, co prožívá ona, taky prožívala s ní...
Možná se to týká i manžela, pro kterého je vším.
Je schopný pro ni udělat úplně cokoli.
Jednou se rozhodla že bude spát u babičky, která bydlí asi 200 m od nás a našla jsem manžela, jak sedí u ní v pokojíčku a má slzy v očích.
Pak zazvonil telefon a mamka, že ji vede k nám domů, že malá chce maminku...
A manžel si pro ni běžel a vítal se s ní a pusinkoval, jako kdyby ji sto let neviděl...
Od miminka má o ní obrovský strach.
Když nastoupila do školky, tak upadla a měla otřes mozku...
Manžel nadal učitelce ve školce, řekl jí, že už malou jí nikdy na hlídání nedá a pak několik nocí spal (a já s ním) před nemocnicí a každé dvě hodiny volal na sesternu ať naši holčičku zkontrolují, že chce vědět, jestli je v pořádku....
Ten obrovský strach o ni je fakt podivný.
Snažím se ho korigovat a i manžela usměrňovat, nesmíme dopustit, aby se nemohla kvůli nám ani nadechnout... ale uvnitř je strach o ní pořád... a naše duše asi ví proč.
Jen se děsím toho, aby se ten náš strach nezhmotnil.
Navíc ještě ted vím náznak toho, co se dělo v minulém životě...
Možná si myslíte, že je malá rozmazlená...
I když jsem její máma a nemohu to objektivně posoudit, ale každý říká, že je to andílek, taková křehká skleníková květinka (tak ji nazvala pani učitelka ve školce).
Má dobré srdce, miluje miminka, malé děti, zvířata a hudbu.
Snažím se ji vychovávat k úctě ke všemu živému i neživému...
Nestalo se, že by něčemu nebo někoumu vědomě ublížila... spíše to je naopak...
Má svého pejska, o kterého se vzorně stará, králíky, koníky, slepičky...
Je to naše zvířátková máma.
Přijde mi až neuvěřitelné, že by taková duše tropila v minulosti takové věci...
Ale je to logické - vždyt jsem její maminka...
Jestli vás mohu poprosit o pomoc pro ni ...
Pokusím se napravit to, co se stalo v minulosti, a já cítím, že v tom mám taky prsty a že se to mě dotýká.
S láskou a úctou
vaše mamina 15.04.2014

Mila Wahlgrenis.
chtela bych ve skratce reagovat na prispevek "maminky".
My jsme meli stejny problem s nasim chlapeckem.
Kdyz byl miminko, tak vse bylo v poradku, ale casem, kdyz se naucil chodit na zachod sam, asi ve 3 letech, tak nam zacal problem s vyprazdnovanim.
Ted s ohledem zpet si rikam, ze to je zajimave, ze do plinek to slo, ale do zachodu proste ne.
Davali jsme mu projimadla, cipky, aby to povolilo.
Vse se ale muselo znovu opakovat, po nekolika dnech, protoze opet vse uvizlo v colonu.
Hovinka mel velmi ztuhle, skoro jako hlinu, velmi tezko to slo ven a chudak u toho I trpel.
Taky se kroutil, schovaval, poskakovat, zatlacoval. Hezke promlouvani na neho nepomahalo.
Zacali jsme patrat po internetu, proc tomu tak je.
Zjistili jsme ze takove tuhe a velke vyprazdnovani tak malemu diteti muze zpusobit vyhrezavani hemeroidu.. "zlatou zilu" a dalsi problemy.
To je to posledni, co by matka svemu diteti by chtela privodit.
Problem se da ale vyresit a musim rict, ze v jednoduchosti je vsechna sila.
Rika se tomu rutina.
Kazdy den jsme stanovily cas, kdyz se pujde na zachod.
U kazdeho to je individualni, muze se chodit po snidani, po obede nebo pres den, vecer.
My jsme vybrali cas, kdyz jsme byly oba dva doma a mohli jsme se spolecne podilet na zachrane naseho syna.
Posadili jsme ho na zachod a nechali jsme ho tam sedet tak dlouho, az z neho neco vypadlo.
Ze to trvalo ze zacatku i 20 minut odpirani?
Nevadilo...
Nesmeli jsme povolit, neplatil plac, narek, krik, bouchani do zdi, proste nic...
Chce to ale pevne nervy.
Ja jsem silela.
Nekdy to vypadalo, ze to dite snad tyrame..
Ale nastesti muj muz se nedal a vydrzel. M
alej si to musel projit, musel se podridit a zacit kakat.
Dokonce po prvnim tydnu (zatezkavaji zkousce) si zacal zvykat na tu 7. hodinu a jiz s mensim krikem se odebiral na zachod.
Po nekolika tydnech byl ocividne vdecny za to, ze jsme ho odnaucili tohoto zlozvyku.
Ted uz se neboji jit na zachod a i kdyz ho musime upozornit sem tam, tak neodmita.. jde a hned hlasi, ze je vyprazdneny a raduje se, ze to zase zvladl.
Opravdu to funguje a mam to vyzkouseno.
Muj nyni 5 lety syn chodi na velkou jiz zcela bez problemu.
Vyzkousejte to a nedejte se.. i kdyz to nekdy vypada, ze svemu diteti buhvi jak neublizujete a ze se zbori cely svet.
Stoji to za to.
Preji hezky den
Jesterka 18.04.2014

Zdravím vás paní Wahlgrenis.
Moc se omlouvám, že jsem se tak dlouho neozvala...
Moc vám děkuji za vaši pomoc.
Opravdu řešení našich potíží přišlo jako blesk z čistého nebe...
Hodně se obracím s prosbami k andílkům a archandělům.
Po jedné takové prosbě ohledně naší holčičky se ke mně náhodou dostal kontakt na jednu paní, co vyhledává různé zátěže a léčí je kapkami.
Tak jsem se k ní objednala a jako bonus ještě navrch jsem zjistila, že je výživová poradkyně...
U té paní jsme zjistili, že naše malá má intoleranci na mléko a výrobky z něho.
Dostala kapičky na játra, řepkový bioolej a po 5,5 letech se pro nás stal zázrak.
Do týdne po vyloučení veškerých mléčných výrobků začala holčička normálně chodit na wc.
Během dalšího týdne se vše tak krásně srovnalo, že jsem si říkala, jestli to nebyl jen přelud nebo zlý sen, to vše, co jsme zažili.
Teď je to téměř 4 měsíce a vše je v pořádku.
Dokonce dcerka přestala při spaní chrápat, potit se a srovnaly se ji krevní testy.
Je to úžasné a denně za to děkuji andílkům, že mi opět pomohli najít cestu, když jsem nevěděla kudy.
Vám chci poděkovat také, vždycky mě povzbudíte a motivujete mě se podívat na věc jinak, z jiného pohledu.
Děkuji vám za světlo k cíli, bez vás by to takhle nedopadlo.
Skončili bychom v nemocnici na vyšetření, které by dcerku možná navždy poznamenalo na duši... a mě taky...
Z celého srdíčka vám děkuji, paní Wahlgernis.
Jsem tak ráda, že jste a ukazujete mi cestu, když nevím jak dál.
vaše mamina 23.09.2014


© 2004-2020 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.