WAHLGRENIS              

    

...věci mezi nebem a zemí...

 


     REGISTRACE       Přihlášení

Na pravém nártu mi začala růst bulka


Milá Wahl,
mám k Tobě prosbu.
Asi před 14 dny mi otekl pravý nárt a navíc tam začala růst bulka, postupně docela velká, ne úplně tuhá.
Spíš s měkčím obsahem.
Kromě toho, že jsem neobula některé boty, mě neobtěžovala.
Ale jak rostla, začala trochu bolet.
Obvodní lékařka mě poslala na chirurgii.
Řízli a vysáli několik dávek průhledné tekutiny, zavázali.
Nevěděli, co a proč to je.
Druhý den převaz, tekutina stále vytéká jako pramínek.
Pan doktor vrtí hlavou, neví, co to je.
Dnes ráno další převaz, stále vytéká tekutina.
Dnešní pan doktor říká "šlacha - gangliom".
V pondělí bude další kontrola/převaz.
Wahl, asi mi to něco má říct, ale nevím co, ani jaký je skutečný důvod, proč se mi to udělalo a pořád to teče.
Nezdá se, že by to chtělo přestat.
Co s tím?
Co mohu nebo mám udělat (nebo pochopit)?
Vrtá mi to hlavou.
Budu moc vděčná, kdybys mi k tomu mohla něco napsat.
Nenika 04.07.2013

Milá Neniko,
všechny odpovědi týkající se zdravotního stavu jsou jednoduché.
Jednodušší, než si dokážeme vůbec představit.
V tuto chvíli máš nasazené růžové brýle...
Každá nemoc (tedy i Tvá bulka na nártu) přichází něco sdělit.
Nemoc je výkřikem duše, to víš.
Nejsi už dítě, někam ses na své cestě dostala, víš, jak tělo dokáže k člověku promlouvat.
Možná se poslední dobou zaobíráš svým věkem, některými situacemi, které jsi dříve řešit nemusela.
Nějak ses do toho, co se Tě nyní dotýká, ponořila, a přestala jsi vnímat sama sebe, svůj život, ten obyčejný...
Dostala ses do jisté schránky nebo snad skořápky místo toho, aby žila "to své".
Když jsi navštívila specialistu, on neřeší nějaké informace Tvého těla, musel do těla vstoupit, udělal násilný řez, narušil Tvůj kompaktní obal.
Není to konec, i když lékaři nevědí, o co se jedná.
Neměla bys nyní řešit žádné pracovní povinnosti, ale zcela volně se pokus naladit na sebe.
Možná řešíš nějaké změny v zaměstnání, tento proces by se měl od Tebe malinko vzdálit.
Důležité je opět se naladit na cestu srdce, odemknout se směrem k ostatním, nechat lásku procházet tím jedním místem uprostřed Tvé hrudi.
Ty jsi pro sebe nejdůležitější, nedělej věci jen pro to, že je od Tebe očekávají ostatní.
Žij radost.
Vyléčení je v řádech vteřin, pokud se opět dokážeš naladit na svou duši...
© Wahlgrenis 08.07.2013

Milá Wahl,
děkuju, že sis udělala čas na odpověď.
Několik dní teď budu mít dost času přemýšlet a snažit se pochopit.
Asi to bylo potřeba.
Měj se krásně.
Nenika 08.07.2013

Milá Neniko,
ještě musím napsat pár slov...
V předchozím textu nebyl zmíněn symbol pravé nohy.
Všechno má nějaký význam, samozřejmě i to, kde se bulka vytvořila.
Problémy s pravou nohou souvisejí s životní cestou, kudy jdeš, směrem, kterým se vydáváš.
Možná tady bude pro Tebe nápověda.
Někdy ani nemusí být tato cesta už realizovaná, může se jednat o úvahy, jak bys chtěla svým životem dál jít.
Jediná chybná myšlenka dokáže přehodit výhybku... a problém je tady.
Nikdy si ničím nesmíš ubližovat, nikdy nesmíš na sobě dovolit násilí.
Máš si jenom tak hezky ladně plout...
Pak bude všechno dobré.
Takhle to vypadá sice jednoduše, ano, to vím, ale dostat se do tohoto "režimu" už tak jednoduché nebývá.
© Wahlgrenis 10.07.2013

Milá Wahl,
děkuju za upřesnění.
Od původního dotazu jsem si vlastní hloupostí situaci zkomplikovala.
Minulý pátek jsem se na chalupě u maminky snažila jako obvykle pomoct, dost jsem fyzicky pracovala a chodila.
Bylo to mé vlastní rozhodnutí.
Nikdo to po mně nechtěl.
Vlastně jsem si i informaci o zásahu do bulky nechala pro sebe.
Noha celkem nebolela, tak mi přišlo v pořádku, že chodím a pracuju.
Když bolet začala, už bylo na problém zaděláno.
Zánět, otok, antibiotika, francouzské hole a neschopenka.
Teď jsem doma, na nohu nesmím došlapovat a pohyb a vlastně cokoli je obtížné.
Snažím se zpracovat to, co jsi mi napsala.
Ale zatím se mi nepodařilo pochopit ani ň.
Ani to, v jakém smyslu nebo čeho se týkají mé „růžové brýle“.
Snažím se být sama pro sebe důležitá, záleží mi na sobě víc než dřív, to si uvědomuju, dokonce bych řekla, že začínám být i mírně sobecká.
Životní cesta, směr, jak bych dál chtěla jít životem - úplně upřímně přiznávám, že nejvíc se v posledních týdnech soustřeďuju na to, že si přeju a trochu i vizualizuju životního partnera.
Tohle je moje mnohaleté prázdné místo.
Nic se nezměnilo a představa, že na dobré i zlé budu i nadále sama, je občas dost deprimující.
Trvá to už příliš dlouho.
Možná je tohle příčina té bulky, možná mám takové představy opustit a smířit se s tím, jak to je, a přijmout bez dalších přání život takový, jaký mám.
Třeba jsem zbytečně nepokorná a způsobuju si tím takovéhle problémy.
Jestli jsem měla být na nějaké cestě zastavena a znehybněna, nic jiného mě nenapadá, nevím o žádném směru, kterým bych se chtěla dát.
Opravdu moc si přeju pochopit aspoň část z toho, co mi napovídají Tvé odpovědi, ale zatím se mi v hlavě ne a ne rozsvítit.
Tak mi prosím drž palce, ať ty důvody pochopím.
Nebo snad „ať je mi dovoleno na ně přijít“.
Ještě jednou děkuji.
Nenika 11.07.2013


© 2004-2020 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.