WAHLGRENIS              

    

...věci mezi nebem a zemí...

 


     REGISTRACE       Přihlášení

Tatínkovi zjistili rozsáhlý zánět mozku


Dobry den Wahlinko,
dneska pisu kvuli svemu tatinkovi.
V pondeli ho hospitalizovali v nemocnici a zjistili, ze ma rozsahly zanet mozku. Predtim ho silene bolela hlava, ani nemohl spat, ale nikdo z doktoru na pohotovosti ho nikam neposlal, jen mu dali prasky na bolest, ktere mu samozrejme nepomohly.
Az obvodni lekarka ho poslala rovnou do nemocnice.
Mame ted obrovsky strach, co bude a jestli se z toho dostane.
Budu moc rada, kdyz se na nej podivate a napisete mi.
Dekuju moc
Mejte se fajn
S pozdravem,
Pata 24.04.2013

Milá Pato,
občas píšu, když se tady objeví dotaz ke zdravotnímu stavu, co to se mnou dělá...
Nebývají to příjemné pocity.
Když jsem předevčírem četla Váš mail, nebylo mi nejlépe.
Ty pocity mě zastavily, nemohla jsem je hned poskládat do slov.
Teď ta chvíle nazrála...
Stav, kterým si prochází Váš tatínek, není nejlepší.
Připadá mi, že jeho duše se dostala do stadia, kdy se ohlíží a rekapituluje.
Vnímá, že se dopustil mnoha chyb, směrem k Vám cítí rezervy, láska příliš neproudila, chtěl by to víc, ale už času příliš nezbývá.
Litoval toho, že v okamžiku, kdy jste se narodila, nedokázal skrýt zklamání, že nejste kluk.
Bylo to silnější...
Mám pocit, jako by nyní litoval mnoha věcí, mnoha chyb, kterých se dopustil.
Čas ale běží neúprosně dál, nic se nedá vrátit.
Přicházejí k němu sdělení, která nejsou z tohoto světa, dává si je do širších souvislostí, začíná chápat to, co celý život bylo nepochopitelné...
Věřte mi, tohle se nepíše lehce.
Otevírá se náruč... jinde...
© Wahlgrenis 26.04.2013

Mila Wahlinko,
po precteni Vaseho emailu jsem citila totalni bezmoc, hodne jsem plakala..
Pak prislo jakesi uklidneni, uplne divny stav.
Nevim, cim to muze byt.
Jako bych citila, ze se s tatovou dusi stejne nekdy setkam.
At uz v nasem budoucim miminku nebo jinde.
Vcera jsem za tatinkem jela do nemocnice, ackoliv jsem to nemela v planu.
Radsi..
Je po operaci.
Doktori mu davaji 50 %.
Kez bych mu mohla nejak pomoct, ale to nejde.
Snazim se myslet na to, ze smrt pro jeho dusi nic neznamena.
Treba opravdu prijde a pokusi se dohnat to, co jsme nestihli.
Mate pravdu, ze nase vztahy nebyly vzdy uplne idealni.
Byl ke mne hodne kriticky, ne vzdy jsem chapala jeho chovani.
K mamince se taky nechoval uplne dobre.
Vcera jsem ho pohladila a rekla mu, ze mu vsechno odpoustim.
Zitra prileti muj bratr.
Doufam, ze bude mit tu samou sanci jako ja.
Videt ho a odpustit mu.
Posledni dva roky se hodne zmenil, byl pozorny, pomahal nam, mluvil se mnou.
Byla to fajn zmena.
Konecne jsem mela tatu, ktereho jsem jsi vzdycky prala.
Obcas se objevil ten starej tata, ale ty hezky chvilky hodne prevazovaly.
Opravdu to bylo hezky.
Moc bych si prala, aby to zvladnul, aby se ta brana jinam neotevrela...
Vzdycky jsem ho mela rada, i kdyz se nechoval nejlip.
Mejte se fajn, zase napisu.
Premyslim, ze bych se za Vami zastavila, protoze vzdycky, kdyz se vidime, tak mi to pomuze.
Dekuju, ze tu pro nas vsechny jste.
Musi to byt tezke, odpovidat na dotazy, jako je prave ten muj.
Hodne tezke..
Diky
Zdravi
Pata 29.04.2013

Dobry den Wahlgrenis,
predem Vam chci podekovat, ze jsem vcera s Vami mohla mluvit o tatinkovi.
Mela jsem neodbytny pocit, ze Vam mam zavolat.
Kdyz jsem pak dorazila domu, manzel mi rekl, ze rano umrel jeho dedecek (tatinek z maminciny strany).
Byla jsem cely den pracovne v Praze.
Nevolal mi to, abych byla v klidu.
V posledni dobe na tom byl moc spatne, vlastne uz jen lezel.
O nem jsem nemluvila, kdyz jsem u Vas byla.
Vlastne jsme nemeli moc cas najit k sobe cestu a sblizit se.
Napada me, jestli treba zrovna jeho duse nechce prijit k nam.
Treba ano, budeme se tesit...

Sveho tatinka uvidim zase zitra, tesim se na nej, i kdyz je mi jasny, ze jemu neni prijemne, ze ho takhle vidime.
Mamince jsem zakazala, aby mu rikala jakekoliv negativni veci, jen ty hezke, aby nebyl rozcileny.
Obcas se usmal, bylo to moc fajn ho videt, jak se snazi smat.
A jak nam tisknul ruku!
Taky moc zkousel nam neco rict.
Jedine, co jsme byly s mamou schopne odezirat, byla jeho odpoved, kdyz jsme mluvily o brachovi a jeho pritelkyni, ze za nim byli a mluvili s nim a jestli si to pamatuje. Jasne "rekl" nepamatuju.
Tak uvidime, jestli se to obrati k lepsimu.
Bude to urcite boj a vse bude tezke, ale uprimne, co je dneska jednoduche?
Preji Vam hodne stesti a myslete na nas a hlavne na tatinka.
Ja si na Vas vzpomenu temer kazdy den.
Davate mi silu.
Opatrujte se
S laskou
Pata 14.05.2013

Milá Wahlgrenis,
dost často jsem někde jinde a na mnoho článků mně buď nepřichází odpověď, anebo mně není dovoleno do toho zasahovat.
V tomto případě mně přichází.
V tomhle případě mu dávají šanci 50% na 50 %...
On to přežije.
Má tu ještě úkoly.
Bude potřebovat moc odpuštění od rodiny a lásky, ale také jeho úkolem bude odpustit a tu lásku ještě umět dát.
Bude mu dovoleno vyčistit a napravit mnoho chyb...
Je před ním a před jeho rodinou i před paní nebo slečnou Patou.
Velmi těžký, náročný, ale ve svém důsledku očistný a uzdravující proces.
Skrz tatínka se posune celá rodina...
S láskou tě objímám..
Oli 16.05.2013

Mila Wahlgrenis,
pisu zase po nejake dobe, co je u nas noveho.
Tata je zpatky doma z nemocnice.
Po zdravotni strance to vypada dobre, zanet je pryc, ted byl na kontrolnich krevnich testech a je to dobre.
Snad si to teda dusicka rozmyslela.
Na prelomu srpna/zari by mel jit jeste na jednu operaci.
Budou mu misto jeho kosti davat do hlavy desticku.
Ted ma vlastne otevrenou hlavu, mozek mu chrani jen kuze, takze musi nosil helmu, aby si hlavu nejak neporanil.
Myslela jsem, ze ten strach o jeho zivot, ktery jsme zazivali, kdyz byl v nemocnici, byl nejvic stresujici, ale ted je to asi horsi.
Jsem samozrejme stastna, ze je tata zpatky a ze to vypada nadejne.
Nasi se ted porad hadaji, a kdyz u toho nejsem, tak mi to zavolaji a jeden si stezuje na druheho nebo opacne.
Asi je to sobecky, ale mne to desne vysiluje.
Snazim se jim vysvetlit, ze musi mluvit spolu, ze ja jim jejich manzelskou krizi
nevyresim.
Tohle proste musej oni sami.
Jenze je to jako hazeni hrachu na zed.
Kazdej si mele svoji, mama to v sobe dusi, tata naopak, vsechno ji vycita, i kdyz mne treba rekne, ze je ji hrozne vdecnej, ze se o nej stara.
Ale zase nesebere odvahu to rict ji.
Je to porad dokola..
Rikam mu, ze by mel kazdej den po probuzeni dekovat, ze tu jeste je.
Pokora je nejspis uplne cizi slovo.
Prece mu tahle udalost mela neco rict, ne?
Proc se nad tim nezamejsli a neni rad, ze je?
Vzala jsem si ted skoro 14 dni dovolenou, abych se dala trochu dohromady a myslela
na jiny veci.
Nasim jsem to nerekla.
Pojedeme za nima, ale jen na par dni.
Vic nezvladnu.
Jsem proto sobec?
Vratim se jeste k nasemu poslednimu rozhovoru.
Rikala jste, ze pro tatu se otevira naruc jinde a ze jeho dusicka se vrati zpet v nasem miminku.
Zkusila byste se podivat ted?
Jestli se k nam nechysta jina dusicka?
Skoro kazdej mi doporucuje IVF a nikdo nechape, ze takhle to nechci..
Doufam, ze se mate fajn a porad zarite stestim...
Opatrujte se
Pata 02.07.2013

Ahoj Wahlgrenis,
v posledni dobe na tebe dost casto myslim, tak pisu.
Tata nastupuje do nemocnice 9. zari, jak uz jsem psala, tak mu budou do hlavy davat plastovou desticku.
Snad to bude dobre.
Vztahy se bohuzel vubec nezmenily, maminka dost casto breci, tata se k ni chova hrozne.
Ano vim, na tohle jsou vzdycky dva, kam to nechali zajit, tam to je.
Snazila jsem se s tatou promluvit, nastinit mu, jak se mama citi.
Rekl, ze se zlepsi, ale nic se nestalo.
Teda krome toho, ze mi po nasem rozhovoru vubec nevola.
Ted se ozval asi po 5 tydnech, ale rozhovory s nim rozhodne nejsou uvolnene.
Volim kazde slovo, vybiram temata, ktery ho nerozciluji a kde nejsou zadne treci plochy.
Netusim, jestli je to stale srovnavani se s tou jeho situaci nebo jestli je to uz porucha chovani.
Nevim.
Dokonce prestal uplne pouzivat pravou ruku.
Pravou stranu mel po operaci horsi, ale snazil se.
Ted mu ruka jen visi podel tela a pripada mi, ze ji nema kvuli tomu rad.
Jak psala Oli na muj prispevek, ze to bude uzdravujici nebo ocistny proces
pro celou rodinu a ze tu ma tata jeste ukoly, ze by mel odpustit
a tu lasku jeste umet dat.
Jenze co kdyz je to ocistny proces tak nejak jinak?
Napada me, jestli tento proces nema ocistit (prerusit) vazby mezi nami a tatou, treba
aby se nam nestyskalo, kdyby se neco stalo...
Snad mi rozumis, jak to myslim..
Jestli mi nemas odpovedet, neodpovis, to vim.
Diky, ze jsem to mohla napsat a diky, ze si to prectes.
Mej se hezky
Pata 04.09.2013

Milá Pato,
to, co nyní vnímáte mezi Vámi a tatínkem, je jen střípek toho, co se dělo v minulém životě.
Teď se všechno dostává jakoby na povrch.
Je tady nezpracovaný program zrady, Váš tatínek vysílá kolem sebe jedovaté šípy vlastně z důvodu vlastní obrany.
Nikdy neznáme celý příběh...
Teď je v jakémsi bodě zastavení.
Mohl by se rozběhnout dál, pokud si to ale sám dovolí.
Také možná dokonce sundává růžové brýle, vypadá to, jako by mu nyní docházely určité souvislosti, nechce si už nic nalhávat.
Všechno, co se děje, je pod vyšší ochranou.
Je to pro všechny důležitá zkouška.
© Wahlgrenis 05.09.2013


© 2004-2020 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.