WAHLGRENIS              

    

...věci mezi nebem a zemí...

 


     REGISTRACE       Přihlášení

Manžel přišel na pile o prsty


Otázka:
Milá Wahlgrenis,
po delším čase Ti musím opět napsat.
Sedím doma, myšlenky se honí hlavou a já nechápu...
Jak jistě víš, před rokem jsem úspěšně zvládla vážnou nemoc, vzápětí propustili mého muže z práce,
Mně skončila nemocenská a měla jsem nastoupit do práce, ale čekalo mě "překvapení" - dali mi výpověď.
Moc mě to sebralo, protože pracuji s dětmi a dělám to ráda.
Vůbec si neumím představit, že bych zůstala doma nebo měla dělat něco jiného.
V té době sehnal můj muž práci a i já jsem začala od září pracovat, a to ve svém oboru a kolem sebe mám samé hodné lidi.
Ani jsem nečekala, jak budu spokojená.
A co je nejdůležitější, výsledky jsou také dobré.
Náš život se dostával do klidného období, sem tam vlnka, jak jsi jednou napsala.
Až do včerejšího dne:
můj muž si na pile uřízl prsty - tři úplně, dva částečně.
Transportovali ho do Brna, je po operaci, prognóza nejistá...
Už po několikáté se nám převrací život.
Vím, že bych to neměla, ale stále se ptám PROČ?
Proč musíme procházet jednou zkouškou za druhou?
Už je toho na mne moc.
Nejsem si vědoma, že bychom někomu ublížili, většinou když je někomu úzko, tak chodí právě za námi.
Souvisí to s minulým životem?
Napadla mě i myšlenka, jestli nás neproklela moje tchýně nebo někdo z manželovy rodiny,
to jsou asi jediní lidé, se kterými nemáme i přes veškerou naši snahu dobré vztahy.
Milá Wahlgrenis,
pokud můžu udělat něco, aby nás nestíhala jedna rána za druhou, ráda to udělám, jen v tuto chvíli nevím co.
Po své nemoci přistupuji k životu opravdu s pokorou a vážím si každého dne,
konečně jsem se až do včerejšího dne cítila spokojená a přála jsem si pro všechny hlavně zdraví...
Asi píšu zmateně, ale myšlenky se mi stále rozbíhají do všech směrů.
Wahlgrenis,
psát Ti o svém obdivu k Tobě se může zdát zbytečné, protože to čteš v každém dopise,
ale já to přesto musím!!!!! napsat, protože to tak cítím.
Jsi vyjímečná žena a moc si přeji, abys taková zůstala a hlavně to všechno s námi zvládla.
Neumím si představit den bez Tvých stránek.
Občas si v Tvých odpovědích nechávám nějakou nepřečtenou pro případ "nouze", když nenajdu nic nového na Tvých stránkách.
I když se to stává jen málokdy.
Nějakém dalším semináři ahojky
Iresine 12.10.2005

Odpověď:
Milá Iresine,
znám Tvůj příběh a je mi moc líto, co se zase stalo.
Skutečně to vypadá, jako byste celá Vaše rodina měli být pořád na dně.
Ale to se musí otočit.
Znáš přeci tu písničku - jednou jsi dole jednou nahoře...
Je v ní hodně pravdy, ale Ty ji máš teprve poznat.
Vím, kde se stala chyba.
Oba s mužem jste se poslední době hodně orientovali právě na práci, střídavě jste o ni přicházeli a zase ji nacházeli.
Ale tohle bylo středem všech Vašich debat.
Prakticky neexistovalo nic jiného.
Jenže taky se máte mít rádi, mluvit o sobě, o svých plánech, odpočívat, chodit na procházky.
To se nějak ztrácelo...
Nyní tedy budete mít čas na těchto nemateriálních hodnotách pracovat.
Budete si MUSET dokázat, jak máte jeden ve druhém oporu i v takto těžkých chvílích.
Zranění Tvého muže je obrovskou zkušeností, nastavením zrcadla Vašemu vztahu.
Vím, že je to těžké pochopit, bez peněz se žije moc těžko, ale nesmí to být nad vším.
U váš se nyní mají na přední místa dostat rodinné starosti, pak teprve začne život plynou, jak má.
Zmizí vnitřní nenávist, všechno se potřebuje pročistit.
Všichni cizí lidé, kteří ve vašem vztahu nemají co dělat, zmizí.
Budete jen Vy dva, na všechno.
Cesta byla dočasně omezena, zastavena, abyste mohli otevřít oči a konečně se uviděli.
Byla to otázka okamžiku, žádný dlouhodobý proces.
Před Vámi je společný život bez mráčků.
Zkus se na podívat s odstupem...
Přeju Vám oběma hodně sil.
© Wahlgrenis 12.10.2005

Moje milá Wahlgrenis (jsi navždy v mých myšlenkách),
jsi moc hodná, že sis našla čas mi odpovědět, jsem vděčná za každé povzbuzení.
Právě jsme se s dětmi vrátili z Brna, byli jsme v pátek a v sobotu za mým mužem.
O část jednoho prstu přišel, další se snad podaří zachránit, i když budou následovat ještě další operace.
Máš pravdu v tom, že jsme se oba soustředili na práci, ale nebylo to jen z pohledu materiálního.
Přesto Ti ve všem dávám za pravdu a v podobném duchu jsem dnes mluvila i se svým mužem.
Je to úžasné, že jsme se tak shodly.
Ty prostě VÍŠ...
Já zase vím, že patříme s mým mužem k sobě a ani ty velké problémy nás nerozdělí!!!!
Stále věřím, že bude zase dobře.
Jednou měl můj muž v Tvém horoskopu, že ho na duchovní cestě povede nějaká žena
a právě v ten týden byla u nás moje paní léčitelka, která mi před rokem ve velké míře přispěla k záchraně života.
Povídali jsme si o věcech mezi nebem a zemí a můj muž začal nahlížet na jemnohmotný svět úplně jinak.
Řekla bych, že věděl, že "něco " existuje, ale nějak si to nechtěl připustit.
Od toho víkendu je to zcela jinak.
Už také začíná TUŠIT...
Dnes mě napadla myšlenka, zda ten úraz nebyla i ochrana jeho andělíčků.
Možná se to zdá divné, ale další den po manželově úrazu se na silnici, kudy pravidelně jezdí do práce a z práce, stala smrtelná nehoda.
A on byl tak unavený, protože stále pracoval, že bych se nedivila, kdyby se něco takového stalo jemu.
A právě ten úraz ho zastavil, aby měl čas na všechno to, co jsi popsala ve své odpovědi.
Wahlgrenis,
jsi prostě úžasná a už si vůbec neumím představit, že bych se na Tebe ve chvílích nouze nemohla obrátit.
Moc Ti za všechno děkuji, zase se na svět dívám s nadějí a a věřím, že nás všechno posune na naší cestě dál a hlavně tím správným směrem.
Přeji dobrou noc a myslím na Tebe.
(Nejen večer při osmičkové poloze a ráno při "bublině".)
Iresine 16.10.2005


© 2004-2020 Wahlgrenis Zveřejněné materiály jsou chráněny autorským zákonem. Kopírování a šíření jakékoliv části obsahu bez svolení autora je zakázáno.