Než jsem sem jela, poznala jsem přes internet přátele, ale nyní, když jsem tady, tak o mě nejeví zájem
Vydala jsem se opět do světa načerpat životní energii a teplo..
Za sluncem.
Do mé milované Austrálie.
Ale nyní po asi 11 dnech si zde připadám ztracená a zatracená.
Než jsem sem jela, poznala jsem asi 6 internetových přátel.
A nyní, když jsem tady, tak o mě nikdo nejeví zájem.
O setkání se mnou a poznání mne blíže.
Nerozumím tomu.
Jsem tak osamělá.
Jediný, kdo se chtěl se mnou setkat, byl můj kamarád Ar.XXXX z Fidzi ostrovu.
Toho znám už 14 let.
Dvakrát jsem se s ním osobně setkala, tři měsíce jsem bydlela s nim a jeho rodinou pod jednou střechou.
Teď žije sám.
Několikrát mě zval, ať za ním přijedu, že nebudu ničeho litovat a že se o mne postará.
Také jsem si koupila letenku, že za ním teda přijedu.
Ale můj přítel V., který se mnou většinou komunikuje na dálku, mi moje plány zhatil.
Bál se o mne, že prý se nevrátím tentokrát živá.
Tak jsem si letenku následující den zrušila a kamaráda z Fidzi zablokovala.
Ted se cítím strašně provinile.
Nemohu spát, bolí mne hlava, připadám si, jako kdybych byla unášena v karmickém víru někam do neznáma.
A ptám se - co kdyby?
Měla jsem tam jet nebo jsem udělala dobře, že tam nakonec nejedu?
Ar.XXXX, i kdyz není z Austrálie, byl jediný, kdo byl ochoten se se mnou setkat.
Proč musím být odsouzena k věčné samotě?
Lenka.. 20.02.2024
Milá Lenko..
Vaše otázka je položena jasně, přesto k Vám ode mne přichází tato zpráva:
Pro Vás je nyní důležitý Váš domov, místo, kde se skutečně cítíte bezpečně, kde Vám nic nechybí, kde jste součástí tohoto svého prostoru.
Možná tady v tomto Vašem domově byla pro Vás spřízněná duše, muž, který na Vás myslí, ale aktuálně nevnímám mezi Vámi jasnou komunikaci.
Možná se tady něco stalo, co Vás otočilo zády k sobě.
Vy jste to potřebovala nějak v sobě zpracovat, a proto jste se odhodlala udělat cestu pryč, daleko.
Ovšem toto nové místo (Austrálie) Vám nyní není nijak vstřícně nakloněno.
Vy jste sem přijela s plánem - objevit nebo odhalit skrytý poklad.
Možná jste doufala v pokračování přátelství, které se celkem dobře vyvíjelo online (přes internet), ale když jste se ocitla v pozici "face to face" tváří v tvář, najednou je tady velký odstup.
Není tu nic, co by jen vzdáleně připomínalo lásku, není tady žádný společný plán.
Trochu mi připomínáte tonoucího, který se stébla chytá...
Jste odhodlána udělat cokoliv, i mimo rámec běžných aktivit, jen abyste si k sobě připoutala muže.
Vnímám Vás symbolicky jako na lovu, jako kdybyste se chystala zaútočit ze své skrýše.
Pak už ten muž nebude mít jinou možnost než "být s Vámi".
Ukazuje se mi jasný plán - být někde doma, mít někoho vedle sebe, kdo by Vás miloval - a k uskutečnění tohoto plánu jste ochotna udělat cokoliv.
Působí to na mne tak, že si v cizině připadáte mnohem jistější než doma, tam kde byste měla mít své kořeny, svůj domov.
© Wahlgrenis
05.03.2024
Dobrý deň milá Wahlgrenis,
rada by som odkázala Lenke, nech nie je sklamaná.
Austrália sa totiž prezentuje inak, než to tu v skutočnosti je.
Konkrétne ľudia v nej.
Za celých 7 rokov, čo tu žijeme, som nebola schopná nájsť si tu kamarátov.
Každý sa s Vami pobaví, ale nikto sa kamarátiť nechce.
Kamarátstva majú väčšinou len z detstva.
V dospelosti tomu otvorení nie sú.
Je to také zvláštne.
Aj pre toto by som sa rada vrátila do Česka.
Ja som už pochopila, kam naozaj patríme.
Ľudia sú tu síce oveľa priateľskejší, ale je to len také povrchné, takže to, čo zažíva Lenka, je úplne normálne.
Vnímam tu, že nech robím čokoľvek, vždy tu tí ľudia budú vedieť, že sem nepatrím, aj keď je tu mix rôznych národov.
Nedá sa mi to ani poriadne opísať.
To sa musí zažiť.
Berme to všetko ako skúsenosť, ktorá nás niekam posúva.
Všetko sa deje z nejakého dôvodu.
Ja som vďačná, že som si uvedomila, kam naozaj patrím.
Aj keď som sa narodila na Slovensku, moje srdce ma vždy bude volať na Moravu alebo do Prahy.
S láskou,
Česima 06.03.2024
Mila Wahlgrenis,
Neda mi to a musim reagovat...
V nekterych vecech, co jste napsala, mate pravdu.
V cizine at je to kdekoli hlavne v teplych krajinach se citim tak nejak vice uvolneneji a sva.
Doma jsem jak ten ptak v kleci...
Necitim svobodu, necitim nic ani v Ceske republice nemam totiz zadne pratele a nikoho, kdo by se o mne zajimal.
Nikdy jsem v Cesku nemela pratele, spise nepratele, v detstvi me dlouhodobe sikanovali a ublizovali mi.
Mela jsem vzdycky pocit, ze me tam v Cesku nemel nikdo rad.
Proto ma otazka znela - proc musim byt odsouzena k vecne samote?
Mam jen 2 velice blizke pratele, se kterymi pobyvam, at uz kratce nebo dele ale jsem s nimi v non stop kontaktu.
Oba jsou z Californie.
Jinak nemam a neznam nikoho.
V Cesku se doslova bojim vylezt na ulici a zazivam pocity, ze musim utect.
Mam tam velky strach (doma).
To asi neni uplne v poradku a ja nevim jak z toho ven.
Taky mam velky problem s chladnym pocasim, jsem zavisla na slunecnim teple a zari a potrebuju se opalovat, kdyz je teplo.
Jak mi nekteri rikaji, jsem proste asi "jina" a "special".
Lenka.. 06.03.2024
