Příběh s velbloudem
Drahá Wahlgrenis.
Posílám krátký příběh s velbloudem.
Přicházím se svou dcerou na vánoční náměstí.
Vánoční boudy, placky, domácí chleba.
Vůně punče a svařáku.
Jesličky.
Mířím k velbloudu, kolem něho lidé.
Koukají na něj a velbloud někam...
Protlačuji se do první řady.
"Ahoj, velbloude. Vítám tě v Ostravě," volám na něho.
Velbloud otáčí hlavu a kouká na mě.
"Jsi ták krásný, velký, vznešený, oči plné daleka. Není ti zima?"
Hledíme si s velbloudem do očí.
Ostatní přestává existovat.
Slyším jen dceru: "Matko, pojď pryč."
Táhne mě davem.
Otočím se za velbloudem.
Dívá se za mnou.
Vytrhnu se jí a tlačím se zpět před velblouda.
Dívá se na mě.
"Velbloude, jdu domů. Zase přijdu," volám na něj a mávám na rozloučenou.
Velbloud otáčí hlavu někam...
Jdu domů.
Anastasia 18.12.2017
Krásné!
On ví, že jsi mluvila pravdu, že se vrátíš.
Nesmíš ho zklamat
© Wahlgrenis
19.12.2017
Nezklamu.
Někdy ho i vidím a hřeje to...
Děkuji.
Anastasia 19.12.2017
Drahá Wahl.
Pamatuješ na velblouda?
Ostravské náměstí je plné Vánoc.
...a velbloud.
Dívám se, zdravím ho.
Nepoznal mě.
Nevadí.
Dívám se, vnímám větu: Jsi krásný, vznešený... vše je Jedno...
Velbloud otáčí hlavu a dívá se na mě.
Ukláním se.
Přijdu zítra.
Děkuji.
Je neděle.
Jdu znovu.
Jen stojím a dívám se.
Velbloud otáčí hlavu.
Ukláním se.
Děkuji.
Krásné svátky.
Anastasia 28.12.2018
