Wahlgrenis

Po hovniválích stezkách

Milá Wahlgrenis,
píšu takovou drobnůstku.
Šel jsem vloni k podzimu na výlet ze Srbska přes jeskyni Koda až do Tetína.
No a zhruba od té Kody až skoro do Tetína potkával jsem na turistické stezce tisíce a tisíce hovniválů, snad co krok to několik hovniválů - stačilo ale uhnout nalevo o metr nebo napravo a nic.
Dá se to samozřejmě vysvětlit přirozeně: na těch cestách jezdí lidi na koních a koně nechávají trus, kterým se pak hovniválové živí.
No to by ale musel být trus na několika kilometrech každých padesát centimetrů.
Koňský trus na těch pár kilometrech byl, ale na malém kousku, asi jen třikrát.
Co bylo ještě divné, že skoro každý hovnivál byl nějak poraněný.
Jednomu chyběla noha, druhému "ruka", dalšímu hlava, támhle krovka, další byl vejpůl, různě se tak hrabali, vyhrabávali, zahrabávali, belhali, nesmyslně lezli odnikud nikam...
Spousta už jich byla mrtvá.
Byl na ně žalostný pohled.
Jinak po těch cestách zas nikdo moc nechodil, nejezdil, neběhal, aby byli všichni brouci byli v takovém zoufalém stavu.
Snad ani jeden z těch, co jsem se nad nima zastavil, nebyl v pořádku.
Zkrátka, co mě napadlo hned, ten les byl jako očarovaný, jak říkali naši předkové.
Odhaduju jejich počet na tisíce, možná desetitisíce.
Bylo jich strašně moc, nikdy jsem nic takového neviděl ani u jiných druhů.
Jinak - aby bylo jasno - nic nepiji, nekouřím, nefetuju, jsem relativně duševně zdráv, takže se nejednalo o halucinace.
Připomínám, že Koda je jeskyně, osídlená už v pravěku a Tetín je místo, kde byla zavražděna sv. Ludmila.
No a jmenuje se podle Tety, což byla jedna ze tří dcer Krokových, která prý uměla komunikovat s duchy.
Tetín je pod posvátným vrchem Damil, podle pověsti se sochou Zlatého telete atd. atd.
Pěkné místo a pěkný výlet.
No zatím se ale všecko dá vysvětlit - sice velmi těžko a nepravděpodobně - náhodou a stejně tak tím koňským trusem, ale...
Asi za tři neděle jsme byli s kamarádem na výletě kousek od Tetína na parádní rozhlednu Máminka (taky skoro nad Berounkou nad Hudlicemi, extrémně je odtamtud je odtamtud vidět možná největší kus Čech od Lužických hor až na Šumavu a od Krušných hor až po Vysočinu a Krkonoše) a jak tak jdem, vyprávím, co jsem zažil s hovnivály na tom prvním výletu.
No a v tu ránu potkám prvního hovnivála a od té doby x kilometrů až do Nižboru (tam bylo jen tak pro zajímavost velikánské keltské oppidum) opět hovniválové.
Bylo jich ale už podstatně méně než na tom prvním výletě.
A zase takoví chudáčci...
Samozřejmě se to dá logicky vysvětlit tak, že i pod Máminkou můžou jezdit lidi na koních nebo to může být z trusu dřevorubeckých koní - žádné takové ani trus jsme tam ale neviděli.
Zase jen na cestě.
Odhaduju jejich počet už jen na stovky až tisíce.
No a co hlavně - všichni ti hovniválové byli na mé půlce cesty, během cca 8 kilometrů ani jeden na půlce mého kamaráda.
Až si toho sám všiml, že jsou pořád jen na mé straně a strašně se tomu divil, i když na žádnou esoteriku nevěří, resp. ji připouští, ale nepřipouští do úvah o světě.
Tak jsem se usilovně snažil najít aspoň jednoho hovnivála na straně, kde jsem nešel, ale nacházel hovnivály jen na své straně cesty.
Byla to pak taková hra: Najdi vedle hovnivála!
Tak to je vše...
Chtěl jsem také trochu pobavit Tebe i Tvé čtenáře.
A ať se Vám v noci nezdá o samých hovniválech.
Přeji Ti vše nejlepší a někdy se těším na shledanou
Vilém 09.05.2017

Ahojky Wahl,
tak jsem se po nějaké době podívala na Tvé stránky a co jsem neobjevila...
Nějakou dobu jsem již něco o hovniválech chtěla zjistit.
Než jsem začala googlit, napadl mě scarabeus.
Měj se krásně!
*Dalka 18.05.2017