Archetypy mají nás, ne my je!
Milá Wahlgrenis..
dlouho jsem Ti nenapsala, ale teď mám co, a tak píšu.
Ono to dnes totiž začalo tak, že jsem se někomu pokoušela vysvětlit, že není archetyp, že..
Archetypy mají nás, ne my je!
A tak jsem se rozepsala, nemohla se zastavit, až z toho vzniklo tohle:
My nejsme některý archetyp.
Ale skrze nás ony ožívají.
My je na chvíli v životě žijeme.
Napojíme se a pak zase po čase se odpojujeme, když to odžijeme.
Tak postupujeme vpřed, tak se naše psychika obnovuje a regeneruje.
Pokaždé je to takové malé znovuzrození.
Tak to je.
Proto má taky smysl se na tuto subtilní životní skutečnost naladit.
Kvůli té obnově psychiky, kvůli regeneraci našeho bytí, kvůli těm malým "znovuzrozením" vprostřed života - když se potřebujeme pohnout z vyčerpané etapy života, když prostě přijde čas se pohnout někam dál.
Tehdy nastává takový malý a soukromý, vlastně ryze intimní "Svátek Tmy", kdy vzýváme ono Království Světla.
Aby nám dalo znamení.
Aby nám dalo nějakou nápovědu.
Tehdy se potřebujeme navnímat, pozorovat sami sebe.
Občas prostě potřebujeme trochu (více) poodstoupit, nadechnout se a připomenout si. kdo jsme a kým chceme být.
Tehdy přichází nový archetyp, abychom se v něm obnovili.
Abychom ho zhmotnili a prožili tady na zemi, ve fyzickém světě, ve svém těle a ve svém životě, prostě na vlastní kůži - unikátním způsobem!
Každý je "zobrazíme" malinko jinak - tak jako po svém.
Archetypy jsou jako sny.
Velké a zásadní Sny, které se usadí v podvědomí a na dlouhou dobu určují naše prožívání a směřování v životě.
Naplňujeme-li tyto své velké Sny, získáváme energii, životní sílu.
S nimi se vyskytujeme ve správný čas, na správném místě a správné osobě řekneme to správné.
Není života mimo archetypy.
Mimo archetypy je jen nevyslovená nicota - bez prostoru, bez času.
Jako Ne, které ale Není.
Víte, jak to myslím, ne?
S velkými Sny, na které jsme naladěni, se naše cesta rozšiřuje a zjednodušuje.
Je to pramen štěstí.
Je to pramen přijetí, zájmu, ochoty i nadšení.
Smyslem života je najít pokaždé tento jednotící záměr ("Velký Sen", Archetyp), který nám propojí jednotlivé oblasti života (vztahy, práce, koníčky, zdraví..) tak, abychom žili ponořeni v tom zvláštním stavu, který se označuje jako "flow" - plynutí.
Hladké plynutí energie života, šťastná existence, která je nejspíš dost dobře naším nejvyšším posláním.
Posláním svěřeným.
Jsme jím pověřeni "tam shora".
Když místo toho naplňujeme jen různé malé sny a různé malé požadavky a zájmy druhých lidí, jsme prostě jen víc a víc vyčerpaní, oddělení od sebe, že už pomalu ani nevíme, jak se sakra jmenujeme.
Naše cesta, náš životní prostor se zužuje a zmenšuje a naplňuje nás úzkostí.
Šílíme strachy.
Chováme se hrozně.
Bacha!
Život není logický ani spravedlivý.
Avšak dokud žijeme, máme naději žít Velké Sny.
Skutečné Sny.
Proměňovat se a znovuzrozovat se.
Ožívat novou energií, tak jako když se probudíte ráno a je vám dobře po těle a těšíte se na celý den.
Dokud žijeme, máme prostě naději - cítíme ji, tu Naději, obzvláště silně tehdy, když už prostě máme dost zkušeností na to, abychom dokázali kontrolovat své emoce.
Říkáme si: "Á, ono už se mi zase děje tohle.." a to je taky příležitost pohroužit se do sebe.
A tam, pod povrchem vidět a dělat ty věci.. u kterých není uchopitelný výsledek.
To je nejvyšší forma autonomie!
Protože to je to důležité.
Kvůli lidské důstojnosti, lidskosti a tak vůbec..
To prožívání je důležitý.
Ne to, co se děje.
Ale to ano, co cítíme!
Nakonec totiž záleží jen na laskavosti.
Jak moc jste dokázali milovat (to, co nemá uchopitelný výsledek), jak laskavě a velkoryse jste plynuli světem (není logický ani spravedlivý!) a jak snadno jste dokázali upustit od nejrůznějších záležitostí (ať už vám byly souzeny, nebo ne).
Viděla jsem tuto moudrost krásně shrnutou: ´Wise woman said: "Fuck that shit!" And she lived happilly ever after.´
Za hranicí psychologie totiž je.. něco jako poezie.
Teda jen poezií je to aspoň trochu uchopitelné.
Už to nejde úplně uchopit jazykem - takovým tím běžným účetním paragrafovým..
Tam na konci se totiž břeh racionálního-popisného drolí a je tam Noc a Vody.
Když něco ve vás dozraje ke svému konci, když je to už úplně úplné, jako úplněk..
Pak v takovém úplňku přichází bílá Lvice (prostor pro nový archetyp).
Nastává Svátek Tmy a my voláme Království Světla.
Zdraví
Tvoje Hoplea 07.02.2017
© Wahlgrenis
07.02.2017
