Hovoří jen srdcem a s vesmírem jsou plně spojeny
Drahá Wahl,
dnes mám po třech desítkách volno.
Sedám k počítači a hned Ti píšu.
Ve středu jsem seděla v práci s ženami na chráněném bydlení.
Poskytuji jim podporu, vaříme spolu, chodíme na nákupy, nakupujeme oblečení, plánujeme jejich domácnost, hovoříme o mužích... atd.
A hlavně se spolu radujeme a smějeme.
Setkání spojené s loučením.
Odcházím na jiné chráněné bydlení.
Ptám se jich, co cítí.
Tuto otázku jsem jim často pokládala v různých situacích.
Mnohokrát jsem dostávala odpovědi, že neví, co je cítit, ale časem začaly cítit i vnímat do své míry možnosti.
Ptají se mne, co cítím, a já jim odpovídám, co opravdu uvnitř cítím.
Slyším na sebe tolik krásných slov z jejich úst a ony to slyší i ode mne k nim.
Pak jen sedíme a užíváme si poslední společné chvilky.
Na něco pomyslím a ony mi nahlas odpoví.
Usmívám se.
Hovoří jen srdcem a s vesmírem jsou plně spojeny.
Oči jim září jako malým dětem.
Jsou malé děti ve stárnoucích tělech.
Děkuji vám všem.
Děkuji Ti, Wahl.
Myslím na Tebe.
Anastasia 28.09.2014
© Wahlgrenis
28.09.2014
