Anastasia: Verše
Za zvuku tance
za zvuku perel
za zvuku stehen mých
ukrýváš se.
Za zvuku řeky
za zvuku stromů
za zvuku ptáků
připoutáš mě.
Za zvuku strachu
za zvuku lásky
za zvuku něhy
odpoutáš mě.
Za zvuku labutě
za zvuku křídel
za zvuku smrti
odkládám se.
Anastasia 04.01.2014
Šamanské oči kapou kapky
perly se koulí po tváři tvé
hluboko ukryté
v tvé zavřené dlani pro mne
putují světem
až ke mně
do očí mých vkapou kapky
a na tváři mé
úsměv probudí.
Se sprchou ranní
slyším tvé kroky
ve dne i v noci
po těle mém
se procházíš.
Do rytmu sprchy
přidám své prsty
a s tvými kroky
ve sprše denně
se utápím.
Nástroj tvůj
hudební
v ústech mých zpívá
výstřiky života
na haldě prosněží.
Zakrákala vrána
do hrdelního zpěvu
zobák svůj
zabodla
do písně tvé.
Zavřela mi ústa
otevřela oči
oblékla mi oděv
černý
do života ven.
Komunikace
nekomunikace
dva světy
rozdělené páskem.
Svět obrazů
svět střelce
svět sloní hlavy
svět radosti a lásky.
S přítelem
spícím za dveřmi
na zemi v ateliéru
sladce se spojí.
Anastasia 04.01.2014
Wahl,
včera jsem byla u pramene řeky.
A toto tam vzniklo:
Pusť něco něžného
už nechci být tím mužem
Z mořských řas šaty mi šiješ
punčošky z pavoučích sítí tkáš
z mušlí botičky mi skládáš
Lasturu otevíráš mi
perly tam žijí
do vlasů mých
navlékáš mi je
Z dlaní tvých od barev
vodu dáš napít mi
do řeky tělo mé položíš
s pramenem ženy mě spojíš
Anastasia 06.01.2014
Drahá Wahl.,
tato je pro Tebe:
Hvězdárna Holčička malinká
z hvězdy sem přišla
potkala chlapečka
na cestě své.
Holčička chlapeček
za ruce drží se
do očí hledí si
barvičky kupují.
Barvičky malují
křehkými prstíčky
duhové hvězdičky
po celém světě.
Barvičky malují
prstíčky ručičky
hvězdárnu barevnou
pro spadlé dětičky.
Padají dětičky
nesou si hvězdičky
vyhaslé světničky
rovnou do hvězdárny.
Holčička malinká
z hvězdičky slétla
rozsvítit světničky
dětičkám přišla.
Anastasia 06.01.2014
Drahá Wahl.,
Dívám se z okna a vidím tu krásu, jak jsem to mohla nevidět?
Dívám se z okna a slyším tu krásu, jak jsem to mohla neslyšet?
Dívám se z okna a žiji tu krásu, jak jsem ji mohla někdy nežít...
Anastasia 07.01.2014
Radost a láska Dívám se z okna
a vidím tu krásu
jak jsem ji mohla
nevidět.
Dívám se z okna
a slyším tu prosbu
jak jsem ji mohla
neslyšet.
Dívám se z okna
a žiji tu radost
jak jsem ji mohla
nežít.
Dívám se z okna
a vidím sebe
jak jsem se mohla
nevidět.
Dívám se z okna
a slyším lidi
jak jsem je mohla
neslyšet.
Dívám se z okna
a žiji lásku
jak jsem ji mohla
nežít.
Anastasia 08.01.2014
Drahá Wahl,
posílám verše, co ze včerejšího dne na dnešek se zrodily:
Židovský hřbitov Něco tu tepe
něco tu buší
něco tu mluví.
Srdce mi buší
buší mi v duši
buší i ve zdi hřbitova.
Do zdi se vlévá
krev dávných předků
míchá se s krví
hřbitova.
Lehám si na zeď
tisknu k ní dlaně
čtu vzkazy
do zdi vepsané.
Nitro mé slzí
vepsané ze zdi
uvnitř mé hrudi
zůstane.
Anastasia 12.01.2014
Wahl,
tato báseň přišla taky ze včerejška na dnešek:
Smíření Slyším
praskání stromů ve větru
nádechy bolesti
Slyším
praskání ve mně ve větru
výdechy bolesti
Páteř opírám
o páteř stromu
hned se nám uleví
Hlína objímá mé nohy
černý mrak hodil mi perly na paže
oheň zapálil mé srdce
Slyším
jak Jsem
ve Smíření
Anastasia 12.01.2014
Drahá Wahl.,
v pátek jsem byla pozvaná do kruhu žen ke sdílení a podržení energie v jejich bolesti.
U krbu.
A toto přišlo:
Tanec ženy Před ohněm tančím
v plamenech dýchám
v prostoru ohnivém
našla jsem se v sobě
Tóny se probouzí
v píseň začnou hořet
z krajiny hudební
zpívám píseň ohně
Zapálí tělo mé
roztepe rytmus v něm
roztančí tanec
ukrytý v ženě
Anastasia 19.01.2014
Drahá Wahl,
dneska ráno jsem si uvědomila, že ty texty, snad básně, snad verše nejsou moje.
Jen se dostanu do situace, např. krb, před kterým tančím, stromy v lese, hřbitov, který mám moc ráda... atd. a v tu pravou chvíli to projde..
Jsou to sdělení pro mne a pro všechny, ano, tak, jsi mi to řekla a já to právě pochopila.
Ach Wahl, jen si mě vybrali, aby to mohlo projít a přijít ke mně a k ostatním.
Jen si řekli: Hele, přes ni to pustíme a uvidíme...
Je to nádhera.
Pokoru a obdiv právě vnímám před tím vším...
A ticho uvnitř mě.
Nedovedu to vypsat, vím však, jak moc rozumíš mi.
Cítím tu Tvou bezelstnou radost na druhé straně i nyní.
Děkuji Ti, drahá, moc a moc.
Anastasia 21.01.2014
Drahá Wahl.
Posílám verše, které vznikly mezi prvními, ale až dnes dostaly podobu...
Vyšehrad Tak už tu káru
do kopce tlačím
něhu jsem vařila
bramboru řezala
S moukou to míchala
v placek to upekla
vezu to na hřbitov
pro tetu svoji
S jazykem na kosti
prochrastím nahoru
Bože můj předrahý
pomož mi dnes trochu
U brány vyplivnu
pratetu mojí
pro cenu za něžnost
ke mně si chodí
Ta cena za něžnost
někde se ztrácí
blaženost pod světem
dneska se chrastí
Teta má prateta
na placek mrkne se
člověče pohlaď mě
zubami skuhrá
Něžností promažu
ztuhlé její kosti
pohladím po srdci
co v kostech jí šustí
Má teta prateta
na kolena klesne
tu cenu za něžnost
do hrobu všem nese.
Anastasia 26.01.2014
Sněžím V těle mi sněží
na kůži kapky se válí
rampouchy tvarují se do nich
Štětcem je sbíráš
řeku kapkou tvoříš
na plátně z vody ti sněžím
Bříšky prstů
do ticha tiše a v tichu
rampouchy v kapkách rozpouštíš
V těle mi sněží
na kůži oheň se válí
ve vodě mrazivé hořím a sněžím
Anastasia 30.01.2014
Drahá Wahl,
posílám... toto vzniklo během minutky.
Jen tak Někdo tam nahoře
někdo tam bydlí
rozhodl razantně
psát budeš texty
Nevím co dělat
nevím jak žít
kdo mi teď poradí
kam s tím mám jít
Přes prsty na nohou
verše mi lezou
v botách už díry mám
v kalužích plavou
Přes prsty na rukou
verše mi kvetou
v talíři s polívkou
jen tak si plavou
Víko mi na hlavě
posláním hoří
verše jsou pro všechny
nechám je projít
A tak ty texty
všude už lepím
člověče najdeš je
u sebe v duši
Zázraky života
jsou v každém verši
nech se jen unášet
svým proudem řeky
Anastasia 18.02.2014
Svítání Když otevíráš náruč svou
a já tam vklouznu s radostí
Když objetí obejme se s objetím
a rozvlníš své tělo s mým
pak rozezpíváš celý svět
pak rozvine se i můj květ
pak sluncem zasvítím více
pak větrem deštěm roztančíš mě
Když noty nosíš pro mne v srdci
a já ho mohu rozeznít
Když slzy ze strun posbírám ti
a navléknu je na šňůrky
pak ptáci napijí se z dlaní
pak tráva povyroste výš
pak poklekneme v hlínu země
pak ve svítání projdeme se
Anastasia 20.02.2014
Žena a Muž Uprostřed slunce ve sněhu a ledu
uprostřed slunce v slzách stromu
bosýma nohama v barvách
svlečená z kůže žena stojí
Uprostřed slunce ve zmrzlé trávě
uprostřed slunce v modré a bílé
bronz v křídlech ze světa orlů
pomalu na zem k ženě letí
Naproti sobě oba tu stojí
žena a orel do očí z očí mluví
žena dotkne se srdce orla
orla dotkne se teplo ženy
Trhlinou v bronzu slzy chodí
bronz rozpouští se a hranice tají
uprostřed slunce ve svém středu
uprostřed slunce v něžném stavu
žena a muž tu stojí
Anastasia 21.02.2014
Spolu Na modrém nebi
vykvetly růže
v zahradě nebe
spolu stojíme
Dotkneme se růže
radostí záříme
dotkneme se jiné
láskou hřejeme
dotkneme se ještě
růží vykveteme
V zahradě nebe
s ptáky si zpíváme
s větrem se honíme
ve stromech rosteme
ve vodě proudíme
ve slunci snídáme
Dotkli jsme se sebe
vykvetla nám srdce
v zahradě země
spolu žijeme
Anastasia 24.02.2014
Drahá Wahl,
včera v noci mi volala kamarádka, že už nechce žít, že ji opustila její velká láska... a toto teď v minutě přišlo.
Děkuji za čtení.
Život Jsi jako malá holčička
co bolí ji něco
více než odřené koleno
Jsi jako bolavé děťátko
co trápí ho něco
více než život
Jsi jako raněná laň
co láskou uštvaná a zrazená
do lesů ulehnout utíká
Tam pod stromem holým
pláčeš a vzlykáš
aby Bůh vrátil ti co před vteřinou vzal ti
Holčičko malá ty velká už jsi
s životem na zemi poradit si musíš
já stojím u tebe v každičkou chvilku
neplýtvej životem dokola koukni se
krásu zas uvidíš srdce své otevři
přítomný okamžik prožij
Anastasia 05.03.2014
Drahá Wahl,
tato byla rozepsaná jednoho krásného rána v mlze ostravské.
Šla jsem brzo k řece a tam to začalo.
Mlha V mlze si sedím
na břehu řeky
na východ slunce
s mlhou čekám
Ptáci tu zpívají
i když let nevidím
řeka tu teče
i když proud nedržím
Lidé tu prochází
i když krok neslyším
s příběhy chodí si
některý přečtu si
Dlaněmi do mlhy
vyprávím příběh svůj
o tom jak tebe si
do mlhy obtisknu
Slunce už vychází
příběh můj prozáří
nůžkami z prstů
z mlhy tě vystřihnu
Dlaněmi do slunce
z mlhy tě odtajním
zázraky v životě
rozdýchám tebe
Anastasia 06.03.2014
Drahá Wahl,
tečou mi až slzy dojetí...
Dneska se má narodit kamarádce miminko, chlapeček.
Když ke mně došla zpráva, že je už v porodnici, tužka a papír sama ke mně přišla a během minuty toto prolítlo:
Děťátko Děťátko svoje
v náruči už chováš
tunelem do světa
přišlo skrz tebe
Ukážeš mu náruč
co otevřenou máš
ukážeš mu srdce
co ve všem tluče
ukážeš mu radost
co tu čeká
ukážeš mu slunce
co ukryté je v něm
ukážeš mu vodu
co očistí mu nebe
ukážeš mu vítr
co naději mu nese
ukážeš mu krásu
co na zemi se žije
ukážeš mu zázrak
co na zemi se děje
Děťátku svému
píseň už zpíváš
o žití s proudem
co životem teče
Anastasia 06.03.2014
Drahá Wahl,
dneska se narodila...
je tak obyčejná a tak jednoduchá a tolik něhy cítím u psaní a čtení...
Jaro 
Z perliček kulatých
bledule vykvetly
do bílé oblohy
do suchého listí
Tiše tu stojí
nevěsty jarní
s důvěrou něhy
skláním se k nim
Do dlaní vezmu je
radostí políbím
se stromy s korálky
pohladím jaro
Anastasia 16.03.2014
Drahá Wahl,
verše, které Ti posílám dnes, vznikly asi před měsícem.
Nevěděla jsem vůbec, proč zrovna toto přišlo, necítila jsem hloubku těch slov.
Myslela jsem, že jsou smutné a říkala jsem si, proč tedy smutek necítím.
Dokonce jsem si ty verše prozpěvovala ve velmi veselé melodii.
Až dnes jsem pochopila...
Ach, Wahl...
A posílám je.
Děkuji za čtení.
Vesmír Jsem jako jabloň v sadu
co bez tebe nevykvete
jsem jako ptáček v letu
co bez tebe nezazpívá
jsem jako loďka v moři
co bez tebe nevypluje
jsem jako bouře v dešti
co bez tebe nezajiskří
jsem jako slza v oku
co bez tebe ve všem a ve všech teče
S tebou jsem kvítek v květu
s tebou jsem ptáček v písni
s tebou jsem loďka v proudu
s tebou jsem bleskem v nebi
s tebou jsem já uvnitř tebe a uvnitř celku
Anastasia 17.03.2014
Wahl,
tak si tu tak sedím a nejednou cítím, že to, co všichni hledáme a snažíme se otevřít, tak tím už dávno jsme.
Hledáme cestu domů, cestu k sobě a doma už dávno jsme...
Je mi tak hezky.
Děkuji Ti, drahá
Jsem Hledám lásku ve světě
něco co uvnitř jsem
otvírám lásku v sobě
něco co dávno už jsem
Hledám domov ve světě
něco kde uvnitř je
otvírám domov v sobě
něco kde dávno už jsem
Jsem láska a domov v sobě
jsem domov s láskou ve mně
jsem láska uvnitř všech
jsem domov v každém z vás
Anastasia 01.04.2014
V lehkosti žití Už mi není 20 30 40 cet
už je to hodně daleko
u řeky spávám
všude pěšky chodím
Tom Waits v uších mi zvoní
Koukám na pouliční lampy
jak auta kolem jezdí
jak lidé otvírají ústa
jak v bankách řady stojí
koukám jak na světě to chodí
Noviny nečtu si
rádio nevlastním
televize ve šrotu jen hraje
v lékárně léky nekoupím
hodiny netikají u mě
Po kapkách v trávě
na oblohu šplhám
měsíc mi do vlasů fouká
v kořenech stromů dopisy trhám
v lehkosti žití si brouzdám
Anastasia 02.04.2014
Motýlí křídla Na okno zaklepal
přítomný okamžik
na cestu dalekou
chystáš se příteli
Všechno tu opouštíš
jen křídla motýlí
trochu si oprášíš
ve vteřině poslední
Za ruku držíš mě
s úsměvem na rtech
dvacet let přátelství
do nich si tisknem
Za ruku držíš mě
slzy mi utíráš
spolu to zvládneme
horkými rty šeptáš
Okno se otvírá
do křídel motýlích
příteli drahý
děkuji ti
Anastasia 09.05.2014
Světlonoš Půjčil mi Světlonoš
půjčil mi své modré šaty
půjčil i punčošky svoje
nahý si stojí
na římse svojí
uprostřed zalité světlem
Ostravy
Půjčím mu Život
půjčím mu své lidské teplo
půjčím i tlukot srdce svého
nahý už není
na římse svojí
uprostřed májem rozkvetlé
Ostravy
Anastasia 19.05.2014
První máj Na nebi modré světlo
se žlutou koulí se laská
Divoký kačení pár
v barvách schovaných
lásku v řece si vyznává
Racek s vodou
píseň o milování skládá
pírko straky
plave tu píseň s hladinou
Kaštany v parku
rozsvítily svíce
horký vosk
pomalu stéká
do pramene polibků milenců
Hloh vylil svou krásu
do bílých kvítků
na svá hnědá ramena
sýkorka láskou šílená
ke kamínku v řece
točí se na jeho větvi dokola
Domy jsou obsypány
květy důvěry
něha vzduchu
něžně prochází městem
déšť vyšívá Ostravu do krajky
první máj v Ostravě teče
první máj k Ostravě žije
Anastasia 19.05.2014
Horizont Východ slunce
rozdělil horizont
do dvou barev
do dvou povrchů
Starý dům
oprýskal omítku
do mapy
svého světa
Železná vrata
polil jantar rezu
pryskyřice teče
sluncem tepla
Dřevěné hračky
starých dětí
rozlámané v krajině
odkvetlých květů
Kohout zakokrhal
strom života
sám setnul
v pravý čas
Západ slunce
sladil horizont
do jedné barvy
do jednoho povrchu
Anastasia 21.05.2014
Řeka Znovu a zas
jsem udivena
letem racka
nad řekou
křídly a zvuky
ptačího těla
Znovu a zas
vlétne racek
do řeky ve mně
jsem řeka
s křídly racka
proudem a letem
Mapujem řeku
bez značek
citem a vnímáním
řeka je
život žijící
něha plující
úsek dravý
řeka je
rosa řeky
na křídlech tvých
Anastasia 30.05.2014
Prostor Chodím k jednomu cíli
chodím různou cestou
každá je jiná
jiný prostor
jiné zvuky
jiné žití
dřevěné ploty
vědra vody
zpěv ptáků
zpěv aut a paneláků
Stojím
v jedné písni
v jednom koncertu
v jednom sboru
ladím s akordy
všech písní
některé hřejí
jiné mrazí
V určitém prostoru
hraji se vším
ve sboru
otočím hlavu
vykloním se
naladím se
na jiný prostor
jiná píseň
jiný koncert
jiný sbor
Prostupuji
do dalších prostorů
co prostor
to jiný akord
akordy dohromady
hrají píseň světa
hrají jedno slovo
život
Anastasia 30.05.2014
Srdce Maminko moje
projdeme se spolu
v krajině zrození
srdce se propojí
Propojením srdcí
spolu se roztlučem
pak vstoupím do tebe
přes srdce tvoje
Maminko milá
těším se k tobě
na tlukot srdcí
čekám už roky
V krajině srdcí
zůstaneme spolu
do světa lidí
pak přijít mohu
Anastasia 31.05.2014
Klíče Brána se otvírá
vstupujete dovnitř
jako dvě postavy
z dalekých krajin
Jako dva symboly
lásky a důvěry
klíče nám nesete
ze známých krajin
Jako dva symboly
úcty a obdivu
klíčem si otevřem´
prostor ve svém nitru
Brána se otvírá
vstupujeme dovnitř
v tóninách svého nitra
prostupujem vesmír
Anastasia 05.06.2014
Osud Jdu v dálnici
bílou čarou
někdy plnou
někdy rušenou
vlevo auta
vpravo auta
podpatky mé
rytmus osudu klapou
Dech můj
přidá se k rytmu
bolest má
odjíždí s auty obou směrů
slzy své
odkládám do listů stromů
strach můj
jede v kamiónu prachu
S pocitem
lásky a radosti
že všechno je
jak má být
po čáře osudu
kterou už nekreslím
s vanilkovou zmrzlinou
kráčím
Jahody lesní
na cestě sbírám
srdcem tvým voní mi
hřebenem z duše mé
češu ti vlasy
andělům
ve vlasech tvých
rozzářím oči
Jdu v dálnici
bílou čarou
nevím kam vede
nevím kdy končí
jahody lesní
v srdci mi zrají
podpatky mé
rytmus osudu klapou
Anastasia 09.06.2014
Láska Duše tvá
navlíkla jehlu nití
tvou bolest
vyšívá do tvého těla
Duše má
na konec nitky
přiváže lásku
láska má
vypáře bolest
z tvého těla
Po schodech
z heřmánku
pomněnky modré
stoupají
duše dvě
v labutích křídlech
Anastasia 10.06.2014
Divoká růže Cítím
jak kůže těla
jak kůže země
je jiná ráno
a jiná večer
Cítím
jak v kůži těla
lije se tvé srdce
v bušící zvon
jak ozvěnou
duše tvé
chodím v kůži země
ráno
Cítím
jak v kůži těla
buší zvon
tvého solného srdce
jak pot duše tvé
na růži divoké
ulehá v kůži země
večer
Anastasia 20.06.2014
Sluneční anděl Ve špičce stromu
oblaka bílá
stelou postel
sluneční anděl
vyšívá košilku
zlatem
Čekanku od cesty
do vlasů vplétá
střevíčky země
pod strom odkládá
na listech stromu
déšť uspal
do duhy nebe
esenci tvou vnesl
Anastasia 06.07.2014
Drahá Wahl.
jednou jsem měla pocit, že mám odvést duši Dorotky.
Předávkovala se.
Ptala jsem se tě, jestli mohu.
Odpověděla jsi jednoznačně.
Duše Tě sama osloví.
Stalo se...
Ze soboty na neděli... podrobnosti osobně.
Přišly verše.
Nebijící srdce Ze země do země
vyšlehl plamen
to jedno ze srdcí
stalo se terčem
Stín šatů svlečených
ve větru houpá se
na šňůru života
přivázat nedá se
Stvořené obrazem
přestalo být k žití
minulostí vteřiny
přítomnost vchází
Stín šatů svlečených
na srdce lepí se
do tvaru nežití
dopisem vrývá se
Odpusťte drazí
srdci co nebije
ze života šňůry
postavte schody
Po schodech života
neste ho v náruči
ukrytou láskou
vdechněte slova
Po schodech nebe
rozpustí bolesti
mlhu černou
ze srdce stáhne
Na konci schodiště
rozváže uzly
srdce co nebije
odejít touží
Anastasia 14.08.2014
Známý pocit Na hladině řeky
racků hejno
křídla roztáhlo
důvěrně uléhám
ve známý pocit
Blíž a blíž ke slunci
tajeme horkem
s ožehlými křídly
vodopádem vody
vracíme se k zemi
Tisíckrát na křídla
tisíckrát ke slunci
tisíckrát k zemi
tisíckrát důvěrně
známý pocit
Anastasia 14.08.2014
Kapka Déšť kapku
položil na vlasy
po nose na rty
do srdce klouže
Za zvuku tepu
do vody v těle
dechem se vdechne
řeku svou teče
Po celém těle
přes kůži svoji
cestu si k tobě
zvukem najde
Kapky se spojí
řeky se stečou
dvě nahá těla
oceánem jsou
Anastasia 14.08.2014
Hezký den milá Wahlgrenis,
píšu poděkování Anastasii za její nádherné verše!
Ožívají mi před očima, pláču u nich, usmívám se, chvění mi prochází celým tělem.
Děkuji, děkuji, rozumím jim...
Edita 19.08.2014
Srdce vody Nitro země
tvaruje mlhou
hladinu úsvitu
Slunce zapaluje
ve vodě kruhu
sluneční hvězdy
Vítr roznáší je
průsvitnou tenkou
vodní vrstvou
Vlny rozlévají je
hudební etudou
do muže a ženy
Na modré výšivce
srdce bubnují
srdce vody
Anastasia 20.08.2014
Drahá Wahl,
děkuji, že díky Tobě se mohou verše dostat k lidem.
Děkuji Edit, že je tak nádherně prožívá.
Ožívají před ní obrazy... ano... opravdu, přišlo to nejkrásnější.
Jistě se s ní i setkám.
Děkuji.
Anastasia 21.08.2014
Dva stromy Dva stejné
rostou stromy
jeden v nebi
volně stojí
na větvích
zralé plody
druhý v zemi
pevně stojí
na větvích
zlaté hvězdy
tajemství oba
v sobě nosí
Tajemství odtajnit
jednoduché je
srdce v nebi
srdce v zemi
srdcem v hrudi
nechej bít
Anastasia 08.09.2014
Lidé Holubí pírka
na cestě leží
do světa života
vítr je roznáší
Lidé je sbírají
na cestě svojí
do peří z holubů
stelou si dům
Jednou za svítání
rozfoukli peří
pírky pak všemi
stali se vším
Neslyší dech
necítí tep
uprostřed života
lidmi je vše
Holubí pírka
na cestě leží
do srdce lidí
vítr je roznáší
Anastasia 08.09.2014
Duhové kuličky Někdy se zasteskne
po lidech blízkých
po lidech v nebi
co žijí
Někdy sem pošlou
dešťové koule
s dopisem uvnitř
duhou balený
Někdy tam vloží
kapky nitra lidí
v duhové kuličky
je mění
Někdy je koulí
s lidmi na zemi
duhové kuličky
v lidech pak prší
Anastasia 08.09.2014
Volnost Volně jako ptáci
na plátně dřevěného rámu
letíme v prostoru uvnitř sebe
letíme srdcem citem vírou v sebe
bez bolesti beze strachu
Volně jako vlna
na hladině točícího slova
mluvíme v prostoru kolem nás
mluvíme dechem tepem ve víru všech
mluvíme bez hranic beze zmatku
Volně jako nebe
na hladině modrého plátna
žijeme v sobě a ve všem najednou
žijeme v sobě a ve všem vteřinou
žijeme bez sebe bez všech beze všeho
Anastasia 08.09.2014
Kytarista Ulicí rovnodennosti
prochází se struny
hluchým neozvučeným
prostorem lidí
Jeden nádech
mnohokrát nadechnutý
nabrnkne srdce
kolem jdoucích lidí
Jeden výdech
mnohokrát vydechnutý
jazzové struny
v havraní pírka mění
Nádechy výdechy
vzduch něžně vlní
kroky lidí ladí
tóny uvnitř barví
Ulicí města
prochází se struny
prostorem naplněným
havraní písní
Anastasia 02.10.2014
Chřipka Tělo se kroutí
v paragrafu přání
bojkotem horečku
v sobě vaří
Nebere ohledy
na přání lidí
zeptej se duše
klidně praví
Ona jen očkem
znuděně hodí
hlava to válí
k řece si zajdi
Tělo si sedí
do vody hledí
o radu prosí
zlatou rybku
Člověče milý
do polí zajdi
havraní píseň
ve větvích najdi
Píseň ti otevře
srdce zamklý
vrátíš se zpátky
z doby kamenný
Anastasia 29.10.2014
Setkání Oči stromy oblékly
do oranž žluté barvy
barevného lesa
Oči větve rozhodily
do vlažného deště
krajiny bez myšlení
Oči děti rozeběhly
do červených máků
horkých srdcí
Oči berle odhodily
do kroku barev
vzájemného objetí
Anastasia 30.10.2014
Večer Déšť ustal vítr utichl
svíčka pustila
tiše plamen sama
Na schodech mola
nemluvená slova
tiše prostupují řeku
Havran černý
letí kůží řeky
tiše prosvětluje hloubku
Na prstech večera
chycená slova
tiše tvarují křehkou stavbu
Anastasia 03.11.2014
Koncert Vstupenka cesty
modrými dveřmi
havraní pírka
do dlaní sněží
Písmena tištěná
kytara lepí
struny se chvějí
ve vlasech ženy
Klávesy něhy
tvarují slzy
na plátně leží
zlámané stromy
Pohybem hudby
dlaně se dotkly
zlámaných stromů
uprostřed ženy
Motivem skladby
vykvetly stromy
havraní koncert
do noci sněží
Anastasia 29.11.2014
Meditace Puklo srdce
vylilo zlato
rozkvetla louka
Uprostřed louky
vánoční hvězda
tiše září
Anastasia 01.12.2014
Krajina věčná Labuť řeky
roztáhla křídla
přitiskla je k zemi
Natažené plátno
zimního kvítí
závějemi mrazí
Za plátnem krajina
obrazů bez hmoty
tekoucích uvnitř
Barvami náměty
teplem laskají
krajinu věčnou
Anastasia 15.12.2014
Modlitba Odpusť Bože
dceru jsem
přestala žít
květinu bílou
z cesty utrhla
ruce teplem
spojené rozvázala
ve hvězdách
zapomněla číst
kroky smazala
z krajiny věčné
kde orel stojí
Přijmi Bože
dceru svou
květinu bílou
ruce teplé
hvězdy čtené
kroky návratu
do krajiny věčné
kde sněží
Anastasia 28.12.2014
Pouliční lampy Zavřené
oči lidí
rozsvítily
pouliční lampy
dozrálo
moudro pomerančů
Vítr
noční řeky
sfouknul
otisky zrání
odhalil
páteř řeky
Otevřené
oči lidí
zhasly
pouliční lampy
darovaly
pomeranče řece
Anastasia 25.01.2015
Ráno Vzduch otevřel
pocitem uvnitř
bránu sněhu
Brána sněhu
vzduchem sněží
bílý pocit
Bílý pocit
maluje sněhem
krajinu uvnitř
Krajina uvnitř
sněží sněhem
vydechnuté ráno
Anastasia 27.01.2015
Bílá louka Svítání stromu
tiskne tvář
bílé louce
Růžový dům
svítí oknem
kůrou stromu
Kmen tká
živou stopu
plující větve
Bílá louka
zraje sluncem
kořene stromu
Anastasia 24.02.2015
Východ slunce Zlomený strom
položil větve
pod hladinu
sněžící mlhy
Skrytý gong
rozechvěl něhu
hlubokého citu
tančících jednorožců
Bosé nohy
zapomenutého zvuku
stojí v tichu
zpívajících ptáků
Proud větru
vycházejícího slunce
rozezněl větve
pohlazených vlasů
Anastasia 26.03.2015
Západ slunce Šepot večera
zelených ptáků
sází stromy
dechem hlíny
Třpyt řeky
otevřených větví
spouští řasy
růstem kruhu
Smích houslí
tajemných květů
spojuje vzduchem
středy kopců
Západ slunce
měkkých stínů
utišil chvění
teplem předků
Anastasia 20.04.2015
Zpívání v trávě Loutna slunce
protkala krajinu
zahřátou duší
běžícího koně
Jemný samet
naplnil číši
tichem něhy
zeleného nebe
Vzdech struny
jezerního oka
zpívá v trávě
cestu beze jména
Anastasia 07.05.2015
Fontána Sluneční jízda
plující země
otevřela zahrady
hladinou nebe
Horké ruce
červeného vzduchu
ladí barvu
vodnímu květu
Vydechnutý tlukot
zlatých nití
vtisknul kapku
trhlině plotu
Hluboký vítr
pravého citu
rozvázal křídla
ptákům fontány
Anastasia 30.07.2015
Portrét Déšť prší
portrét ženy
tichem řeky
Vodní modř
objímá něhu
krystalem květu
Hlubina vody
zavřela rány
zažehlou pochodní
Kvetoucí hladina
ozvučila snění
tanečními kroky
Anastasia 01.08.2015
Milá Wahl,
dekuji za krasne verse Anastasia.
A posilam tento poet z knihy
Kim Kiyosaki : Je nejvyssi cas
Vule Budes tim, cim vzdy byti chces,
necht nezdar fales objevi
v tom zradnem slove "prostredi"
tvuj duch se mu jen vysmeje, nez se nadejes.
Jest casu i prostoru pan
desi Nahodu sejdirku chvastavou
vyzyva Okolnost tyranskou
zbavi ji koruny, az stane se z ni kman.
Lidska vule, ta sila skryta
z nesmrtelne duse klici
porazi smer ke kazdemu cili
i kdyz cesta zulove zdi skyta.
Trpelivost, kdyz se zpozdi
cekej, maje na pameti,
kdyz duch povstane a zacne veleti
za jeho hlasem pujdou i bozi.
Reka se do more pozene
jezum a hrazim celi,
vi, ze vsak nikdy nepolevi,
budes tim, cim vzdy byti chces!
(prelozeno, Ella Wheeler Wilcox)
Lie 02.08.2015
Ticho Údolí králů
zaplavuje něha
bezbřehé řeky
Níž a níž
klesá cesta
slitá kapkami
Ticho hlubiny
objevuje naplnění
božského klidu
Anastasia 19.10.2015
Drahá Wahl.
Po třiceti letech jsem byla v divadle a vznikl tento první text písně.
Kdo zazpívá ho?
Myslím na Tebe stále s láskou a vděkem.
Když pláče strom Když nebe kostkovaný
z kostek staví hrad
a tóny vyřkly ortel
pak schody dřevěný
jsou vždycky
a na nich prošlapaný čas
Když klavír pruhovaný
s kabátem naruby
žhne uvnitř haldy
pak zlatá trubka
rozsvěcuje svíce
a fouká teplo ven
Ref:
Když pláče strom
se sluncem uvnitř
každé slzy
pak zpívám, že
blues je v barvě listí
a jazz v nich sólo hraje
Když divadlo vlasatý
sepne sponkou nohy
a prózou umejvá si tělo
pak pivo opilé
je kouřem tabáku
a slastně hltá vlastní pěnu
Když ulice prosklenný
zfialoví sakem
a podzim vlnu tvaruje
pak zpívám, že
blues je v každé slze
a jazz v nich slunce hraje
Ref:
Když pláče strom
se sluncem uvnitř
každé slzy
pak zpívám, že
blues je v barvě listí
a jazz v nich sólo hraje
Anastasia 21.10.2015
Drahá Wahl.
Posílám nové verše a zážitek.
Včera večer přišla slova.
Po napsání na papír jsem si lehla do postele a stále jsem je slyšela.
Chodila dokola, znovu a znovu.
Najednou jsem kolem sebe viděla téci barvy.
Různé.
Zavřu oči a barvy tečou stále.
Otevřu oči.
Ze stropu, kde je většinou lampa se světlem, stříkal gejzír zlatých ornamentů s modrým kamenem uprostřed.
Z jednoho bodu jich letělo tisíce.
Zaplnily celou moji místnost.
Nebyly dveře, nebyla postel, nebyla jsem já, nebylo nic...
Zavřela jsem oči a gejzír gejzíroval.
Otevřela jsem oči a gejzír gejzíroval.
Ach... Wahl... děkuji.
Pyramida Tichá tůně
skrytá lesem
staví pyramidu
průzračné hladiny
Tančící vítr
vrcholem stavby
skládá hvězdu
zářícího slunce
Horký písek
točícího kruhu
zprůsvitněl paprsek
zlatého potůčku
Anastasia 18.11.2015
Drahá Wahl.
Posílám nové verše a zážitek:
Včera večer přišla slova.
Po napsání na papír jsem si lehla do postele a stále jsem je slyšela.
Chodily dokola, znovu a znovu.
Najednou jsem kolem sebe viděla téci barvy.
Různé.
Zavřu oči a barvy tečou stále.
Otevřu oči.
Ze stropu, kde je většinou lampa se světlem, stříkal gejzír zlatých ornamentů s modrým kamenem uprostřed.
Z jednoho bodu jich letělo tisíce.
Zaplnily celou moji místnost.
Nebyly dveře, nebyla postel, nebyla jsem já, nebylo nic...
Zavřela jsem oči a gejzír gejzíroval.
Otevřela jsem oči a gejzír gejzíroval.
Ach... Wahl... děkuji.
Pyramida Tichá tůně
skrytá lesem
staví pyramidu
průzračné hladiny
Tančící vítr
vrcholem stavby
skládá hvězdu
zářícího slunce
Horký písek
točícího kruhu
zprůsvitněl paprsek
zlatého potůčku
Anastasia 27.11.2015
Ten den To ráno
pukal mráz
srdce navléklo
teplý svetr
mraky nadechly
oranžový déšť
a rozezněl se
bílý koncert
To ráno
praskal vítr
kouř vůní
barvil duhu
most volně
visel vzduchem
a rozechvěl se
něžný hlas
To ráno
procitl sen
dech vlnil
sněhové vločky
mlha pustila
slunce večera
a rozsněžil se
nový den
Anastasia 29.12.2015
Harmonie Holubice v holubici
letí
větrem ve větru
modrou v modré
vějířem ve vějíři
noclehárnou denní
Klasy v klasech
zrají
houslemi v houslích
zlatem ve zlatě
křehkostí v křehkosti
noclehárnou noční
Údolí v údolí
proudí
krajinou v krajině
vírem ve víru
citem v citu
dnem i nocí
Anastasia 28.01.2016
Slunce v dlaních Vycházející slunce
položilo teplo
dlaním vzhůru
natažených rukou
Pruh větru
něžných myšlenek
rozechvěl prsty
stoupajícího slunce
Bílé světlo
prochází tiše
rozehřátou cestou
ploskami nohou
Pramen slunce
rozkřídlil křídla
vyprahlých dlaní
zlatými kapkami
Anastasia 20.03.2016
Bílé hrozny Oblé kopce
kvetoucích větví
vlní cit
hlubokou krajinou
otevřených stromů
Bílé číše
naplavených květů
přetékají vlnami
nekonečným prostorem
plovoucích jezírek
Oblaka jednorožců
ponořených pláství
tkají plátno
tichým obzorem
bílých hroznů
Anastasia 05.04.2016
Setkání Jemný cit
žasne dotykem
pohledu očí
Tiché chvění
okouzluje pohyb
snu zvonů
Živý tep
orosuje střed
okamžiku setkání
Anastasia 26.05.2016
Déšť Lehkost listů
dýchá vánkem
Lesk deště
hladí samet
Hebkost prachu
padá třpytem
Jemnost zvuku
točí chvění
Anastasia 20.06.2016
Svět Rozechvěl vzduch
let světa
něžným bytím
Otevřel cestu
svobodných letů
puklým zrnem
Ukázal bod
stočené spirály
všitým slovem
Miluji Tě
Anastasia 24.04.2017
Splynutí Slunce slité
kapkami těl
žhne nespoutaností
Cit roztočený
oddáním hudby
hoří stopami
Dotyk pozvednutý
úrovněmi skladby
září dlaněmi
Pohyb sladěný
hvězdami noci
sálá splynutím
Anastasia 28.04.2017
Změna Tušení vlny
dýchá vodopádem
Horká vibrace
vypouští vlažnost
Smytý podklad
vnímá chvění
Proud vodní
dávkuje slyšení
Citlivost změny
protéká něžností
Anastasia 01.05.2017
Tvoření Závoje vteřin
víří sledování
Mola vláhy
jiskří skupenství
Kouř světla
uspává vlny
Vějíře citů
ukládají tvoření
Anastasia 28.05.2017
... Obarvil příliv
barevnost něhy
odbarvil ticho
zralým sklonem
Slil vzduch
dechem jeřabiny
rozlil obdiv
oblým slovem
Ukryl vítr
skryté perly
nabídl chvění
průzračným světem
Anastasia 16.08.2017
... Prosévaný dech
čistého bytí
slaňuje výšku
Odjinud malebnost
padajícím letem
sype jemnost
Střed bez formy
tiché nepohyblivosti
rozestřel nekonečnost
Anastasia 25.09.2017
