Přišla ke mně myšlenka koloběhu Života a Smrti
Přeji Ti nádherný den Wahl,
dovol, abych se ještě krátce vrátila k
semináři v Pržně a k našemu společnému obrazu Náš Svět...
Když jsme měli na obraz vyjádřit, jak bychom co nejlépe vystihli a znázornili naši planetu, náš život zde na Zemi, náš svět, ve kterém žijeme, přišla ke mně myšlenka koloběhu Života a Smrti.
Mohutný strom se silnými kořeny a střídající se roční období, kdy přes první jarní lísteček strom postupně nádherně rozkvete, v létě dozrají jeho plody, které postupně spolu s barevně zbarvenými listy během podzimu spadají na zem, až po zimu, kdy se kruh uzavírá, vše je tiché, klidné, zasněžené, odpočívající a uložené k spánku...
Ke koloběhu života patří i smrt, kterou jsem v tu chvíli nemohla vyjádřit jinak, než zasněženými vysokými horami, na jejichž vrcholky jsem umístila kříže.
Kříž jako symbol smrti, odchodu fyzického těla z tohoto života, z tohoto světa.
A moje milované hory jako symbol nádherné přírody, ale také symbol nebezpečí, kde mnohé lidské osudy tragicky končí, kde mnohé lidské plamínky života nečekaně vyhasínají.
I smrt neodmyslitelně patří k životu.
Lidé se rodí, ale také umírají a svět kolem nás, to není jen lidská radost (červená srdce putující Božímu oku), ale je to také lidská bolest (modré slzy, které Boží oko roní).
Život a fyzická Smrt putují (nejen) naším světem vzájemně ruku v ruce, jedno bez druhého nevzniká, ale ani nezaniká.
V jednom okamžiku ke mně přišla myšlenka, že svět je stejně tak nádherný, jako krutý. Tuto úvahu jsem ovšem tehdy nad obrazem ihned zaplašila...
V neděli 23.června 2013, jen pár hodin po vzniku našeho společného obrazu Náš svět, se daleko v zasněžených horách Pákistánu odehrála tragédie.
Několik lidských plamínků navždy vyhaslo...
Vyhasly také
životy dvou úžasných lidí, skvělých horolezců a slovenských horských záchranářů ...
Druhým lidem pomáhali v horách jejich životy zachraňovat. O svůj život v horách rukama druhých nakonec přišli.
V den pohřbu odvysílala TV Markíza 22 minutový pořad
Posledný pohľad z vrcholu jako poctu oběma zavražděným horolezcům...
Po tváři mi stékaly slzy, když jsem sledovala jejich poslední cestu, jejich poslední pohled z vrcholu, kdy vrtulník s jejich rakvemi na palubě zakroužil nad tolik milovanými horami, ve kterých oba strávili celý život.
Teprve až včera ke mně přišla souvislost se dnem, kdy jsme malovaly obraz Náš svět.
Souvislost se zasněženými horami a kříži, jako symboly smrti.
Ano, i takový je Náš svět...
Děkuji.
S láskou
Zorka 15.07.2013
© Wahlgrenis
15.07.2013
