Wahlgrenis

Něco se musí stát, nějak to šíleně duní

Zdravím Vás, Wahl,
nechci moc zdržovat, ale chce to ven.
Z toho, co se děje na politické scéně je mi jednoduše nějak prazvláštně (blbě).
Vůbec tomu nerozumím.
Konečně mi naplno došlo, že jsem v tomhle smyslu jenom loutka a že bez zásahu něčeho vyššího, nebo vlastně nevím čeho, je to slušně řečeno v háji.
Vnímám sice působení vyšších sil, ale nejsem si jistá, jestli zmůžou něco ještě za mého života.
Asi je to všechno nějak jinak.
Ty chvilky, kdy se člověk "napojí" (alespoň já), jsou tak krátké a krásné.
Přemýšlím, jak to udělat, abych skloubila ten vnější hnus s tou vnitřní krásou.
Když se nad tím zamyslím, vnímám jenom velké černé prázdné, ale možná nejlhlubší NIC.
Něco se musí stát.
Nějak to šíleně duní.
Čekám....
Věřím, že se dočkám i od sebe něčeho nečekaného.
Dobrou noc plnou odpočinku a inspirace.
Borovice 27.06.2013

Draha Borovice,
precitajuc Tvoje slova vysypalo sa mi na obrus toto.
Ano, silene to duni.
Ako "skloubit ten vnější hnus s tou vnitřní krásou"?
My sme tym "kloubem".
Je to len zrcadleni.
My sme tymi, co maju povedat A, aby "vyssie sily" nam mohli odpovedat B.
Nic nam ineho nezostava, len rozkvitnut prave tam, kde sme.
S efektom lotosu.
Kvitnut aj uprostred bahna, a zostat ziarivo biely.
V tom bahne ma lotos svoje korene.
To ho vyzivuje.
Kdo by povedal, ze moze z takeho "balastu" vyrast taka nadhera.
Nieco sa musi stat, v nas.
Ten balast nezacina mimo nas, ale presahuje aj do nas.
Necakanost Ocakavaneho.
Makulienka 27.06.2013

Hezké ránko Wahl,
Děkuji za zveřejnění mého pocitu.
Už jenom to, že jsem si to zpětně přečetla na obrazovce se mnou zase něco udělalo..
Můžu poprosit o vzkaz Makulience?
Všimla jsem si, že reagovala na moje dunění...

Milá Makulienko,
Děkuji za krásnou reakci.
Chtěla bych se někdy přiblížit tvému úžasnému klidu a nadhledu.
Já to nějak nedokážu.
Ale úplně souhlasím, že je to o proměně každého z nás.
A co je pro mě zvláštní, je tvoje přirovnání k lotosovému květu.
S tím mám totiž svoje zkušenosti.
Když mi bylo v životě nejhůř, objevil se mi za bílého pracovního dne reálně přímo před očima a to v nádherném modrém světle a dvakrát mě obkroužil, než zmizel.
Takže ještě jednou velkéééé díky za připomenutí, že je to hezké vlastně pořád s námi a že bysme na to měli víc myslet.
Zdraví
Borovice 28.06.2013

Draha Borovica,
dakujem za Tvoje slova.
Ten uzasny klid a nadhled je len obcasny host, ktory ma necakane navstivi, a odovzda mi vzkaz.
Inak dycha a clouma mnou clovecina ako v kazdom z nas.
Trikrat zakopnem, a raz sa nepomylim.
Raz sa zasmejem, dvakrat sa rozplacem.
A je to tak vsetko v poriadku.
Ten spagat na lane zivota robime kazdy.
Stav, ktory spominas, udrzat si tu na zemi natrvalo, je iluziou.
Je len kuskom z nas.
Je odrazom nematerialneho sveta.
Je tou prenadhernou panoramou, v ktorej sa tuzime stratit uz naveky.
Je tou laternickou, ktoru nasleduje putnik.
My sme vsak prisli na tuto Zem z masa a kosti naucit sa hlavne byt celistvi a byt svi.
Polievat to semienko v nas a preziarit nim Bytie.
Korene mame v Zemi a hlavu v oblakoch.
Spajame tu tihu sveta s lahkostou neba, a to je nelahky ukol.
Castokrat obrovske pnuti.
Smekam pred vsetkymi ludskymi bytostami.
Je nelahke, prinasat nebo na zem.
A mozno je vsetko ale uplne inak...
Netreba brat nikoho odpovede ako absolutne.
Kazdy ma svoje odpovede v sebe.
Je krasny Tvoj zazitok s lotosovym kvetom.
Akoby Ti prisiel pripomenut.
Semena lotosu si udrzuju klicivost aj po tisic letech, a aj potom mozu mat kvety aj plody.
Taku velku silu nesieme v sebe.
Uzasne, vsak?
Niekedy staci semienku kvapka vody.
Ale vies, ake je to pak "byt v rustu".
Dakujem este raz a krasny den prajem
Makulienka 28.06.2013