Dva měsíce života
Drahá Wahl.
Dneska jsem našla mejl v poště od kamarádky.
Psala, že má dva měsíce života.
Nevzdává to.
Chce být se mnou v kontaktu přes mejly...
Stačí jí to...
Život je paradox..
Děkuji.
Anastasia 08.03.2013
Milá Anastasio,
žít život tak, že víme, kdy přesně přijde jeho konec, je náročné...
Kamarádce se tak zúžil pohled na vnímání života.
Každý člověk by měl žít své dny s maximálním pocitem štěstí a radosti, nezkoumat, kdy bude konec.
Pokud se ale najednou tato vrátka "do jinam" takhle jednoznačně otevřou, všechno se mění.
To, co se dosud jevilo jako důležité, ztrácí na významu.
Nejsou to jenom prázdná slova, která přicházejí z televize, z časopisů, jsou to i prázdná slova od lidí, s kterými se tento člověk potkává.
Najednou si uvědomuje, že život má zcela jiný rozměr, který do té doby byl jaksi stranou, nedůležitý, neuchopitelný.
Najednou zbývá jen málo chvil zaposlouchat se do zpěvu ptáků, zastavit se na kus řeči se zapadajícím sluncem, anebo pomazlit se s právě nově pučícími větvičkami stromů.
Najednou se všechno kolem zaktivní, přítomný okamžik se stane ještě přítomnějším.
Někde za zády stojí pocit, že to, co by mohlo nastat za pár chvil, už neuvidí... už tady nebudu...
Smrt patří do života stejně jako narození, ale je to těžké pochopit.
Žijeme tady v jistým vazbách, potkáváme se, mluvíme spolu, ale najednou tohle skončí?
Proč?
Co bude potom?
Kde budu?
A s kým?
O umírání se často s přáteli nebavíme.
Není to atraktivní téma...
Na smrt se díváme jako na proces smutný, naplněný slzami a trápením.
Přitom duše odchází "domů", tady si odžívá to náročnější období.
Tam je nekonečná a maximální láska, tam je to objetí a pocit klidu.
Každá smrt je v pořádku.
Nesmíme ji posuzovat, zkoumat, jestli je to dobře nebo není.¨
Na tyhle úvahy nemáme právo.
Pouze bychom měli přijmout jakýsi vyšší řád.
Všechno se děje tak, jak se dít má.
Známe všichni mnoho příběhů, kdy se člověk v posledních týdnech svého života dokázal od všeho odpoutat, prodal majetek, vydal se do hor, do přírody, přeladil své uvažování... a najednou v den, kdy mělo všechno skončit, žil dál.
Zázraky se dějí, dnes a denně...
Ale někdy je náročné si je vůbec připustit.
© Wahlgrenis
08.03.2013
Díky, drahá Wahl.
Anastasia 08.03.2013
