Přichází mi sdělit, že POCHOPILA, o co tady jde
Do cesty mi přichází mnoho lidí.
Ne každý si ale ode mne žádá radu, ne každý hledá světlo na své cestě, uzlík v minulém životě.
Občas přijde i něco jiného, pohlazení.
Jako například včera.
Ohlásila se paní, musela se mnou mluvit.
Podle hlasu v telefonu to bylo hodně akutní.
Mám čas...
Otevírám dveře, ona vstupuje ke mně...
Už nějakou dobu si prochází vlastním přerodem, chodí na různá setkání, čte duchovní literaturu.
Přichází mi sdělit, že POCHOPILA, o co tady jde, že konečně rozumí.
Vstoupila do roviny, která je pro ni čitelná, zdůrazňuje, že už rozumí i slovům na mém webu.
Do té doby to pro ni byla jenom prázdná slova.
Obsah četla, slova viděla, ale nerezonovalo to s ní vnitřně.
Chvíli si ujasňujeme, jak to je.
Ano, každý vnímá jinak.
Také jsem zpočátku, když jsem si sama prošla tím těžko definovatelným přerodem, předpokládala, že to, co je pro mě samozřejmé, musí být samozřejmé pro každého.
Narazila jsem...
Zjistila jsem, že tomu tak není a že některá má slova jsou pro druhé nepochopitelná.
Každý si ale má projít po své cestě, nikomu nemůžeme otevírat oči nebo ho dokonce nastavovat do směru, o kterém se domníváme, že je to ten správný směr.
Byla to příjemná chvíle.
Děkuji za ni.
Jsou to nepatrné vteřiny, kdy mi do každé buňky těla dojde sdělení, že "to opravdu má smysl".
© Wahlgrenis
16.10.2012
Je mi to hodně blízké, Wahl....
Kresby, které po mně mí známí chtějí, nejdříve berou jako zpestření večera, pak následují otázky typu: "Jak to můžeš vědět?", "Jak je to možné?"
A při poslední sobotní kresbě došlo i na slzy...
Tak si říkám, že ta kresba snad pro ně ani není podstatná, spíš je přivádí k tomu, aby se zamysleli a přijali do svého života jiný rozměr.
Rudbekie 16.10.2012
Ahoj Wahlgrenis,
musím ti ještě napsat a poslat obrázek, který jsem nakreslila v létě v
Krkonoších při poslechu písně
Jiřího Březíka Co je to štěstí .
Při písničce jsem hodně brečela a před očima se mi objevil docela prostý obrázek, ale cítila jsem, že mi nese zásadní informaci.
Také posílám, co se odehrálo včera před usnutím.
Musela jsem si to ještě v noci napsat.
Jako každý večer v poslední době jsem si začala říkat a prociťovat:
Já jsem šťastná.
Já jsem zdravá.
Moje tělo se postupně uzdravuje. Nedávno jsem se totiž rozhodla, že si uzdravím štítnou žlázu.
"Každá moje buňka se otevírá, prosvětluje, rozeznívá." Byl to krásný pocit.
Pak jsem začala říkat mému muži nahlas:
"Miluji tě." Mezi námi to není dlouhodobě moc dobré, náš vztah není naplněný Láskou.
MILUJI TĚ
MILUJI TĚ Od soboty, kdy jsem POCHOPILA, to najednou šlo.
Jde to ze srdce, z celého těla.
MILUJI TĚ V sobotu při masáži jsem se dostala do zásadních prožitků.
Jednak do prožitku dítětě, které cítí Lásku v objetí své maminky.
Dlouhodobě (i napříč minulými životy) jsem strádala absencí tohoto prožitku.
Je to něco zásadního, základního, prvotního, co dítě potřebuje naplnit.
Maminko, obejmi své dítě právě TEĎ a miluj ho.
Nic víc není potřeba.
MILUJI TĚ Dále jsem si prožila poprvé, jaké to je být Ženou Bohyní.
Uvědomila jsem si rozdíl mezi ženou obětí a Ženou Bohyní.
Žena Bohyně miluje, neubližuje si.
JÁ JSEM Žena Bohyně
JÁ JSEM Matka Stvořitelka Když jsem si večer prociťovala tato slova, ucítila jsem při Matka Stvořitelka aktivaci poševního vchodu.
Po tom všem jsem si uvědomila, kdo je to (pravý) Muž.
Muž Bůh, Otec Stvořitel. A jak vypadá harmonický pár muže a ženy. Muž Bůh může být jen se Ženou Bohyní a naopak.
V tu chvíli jsem byla v Egyptě. Nefertiti a Achnaton. Ztělesňovali tyto aspekty.
Dochází mi další a další souvislosti.
POCHOPILA JSEM Pokračovala jsem dál (včera před usnutím).
Najednou vidím bratra mého muže: MILUJI TĚ
Otce svého muže: MILUJI TĚ, ODPOUŠTÍM TI
Před pár lety se mi odkryl minulý život, ve kterém mě tito muži spolu s mým mužem znásilnili a zabili.
Celý akt jsem si tehdy znovu detailně prožívala.
Můj muž si tehdy myslel, že když mě při tom hladí a usmívá se na mě, že to je láska, že se mi to také líbí.
Přišla informace, že jedině skrze LÁSKU se dostanu z této klece, z klece oběti.
Tomu jsem tenkrát vůbec nerozuměla (tedy jen hlavou).
Tomu rozumím až teď, celým srdcem, celým tělem, úplně úplně.
Už nejsem oběť, už vnímám jako Žena Bohyně, která je založená jen na LÁSCE, která JE LÁSKOU.
MILUJI. JÁ JSEM LÁSKA. Najednou se mi opět objevili před očima.
Nefertiti a Achnaton, pár, ztělesňující dokonalou harmonii mezi Mužem Bohem a Ženou Bohyní.
Mezi nimi to fungovalo.
Jen Láska.
...
Pak se ale hodně pokazilo, přišlo hodně bolesti.
Všechno je ale v pořádku. Všechno má svůj smysl, svůj význam.
Miluji Tě, Achnatone.
Miluji Tě, Otče, táto, tatínku.
Odpuštím Ti. Cítím, že je to odpuštění všem otcům od jejich dcer.
Jdou další a další obrazy.
Válečné vřavy, krev, bolest a utrpení.
Celá dlouhá staletí, naše historie.
Hledím jim do tváře, do očí.
MILUJI TĚ
Miluji Tě, Muži. Vláčejí ženy za pačesy, znásilňují a týrají je i děti.
MILUJI TĚ, MUŽI
Miluji Tě z celého srdce. Odpouštím Ti, odpouštím Ti.
Praskají mohutné obruče.
Jako kdyby byli zakletí.
Všechno se uvolňuje.
Je to jen zkušenost.
Minulost pro toho, kdo se tak rozhodne, kdo už takové zkušenosti nepotřebuje.
Ženo, pozvedni sama sebe z role oběti a staň se Ženou Bohyní Matkou Stvořitelkou.
Wahl, jsem asi poprvé šťastná.
Nic nepotřebuju a jsem šťastná.
Za to moc děkuji.
Přeji nám krásné dny.
Jindřiška 18.10.2012
Draha Jidriska,
vnimam, zdielam a dakujem.
Makulienka 18.10.2012
Zdravim si Ta, mila Wahlinka a zdravim si tymto i drahu Jindrisku.
Citam jej pismenka a tecu mi po tvari slzy, slzy pochopenia.
Laska mi zalieva srdce...
Ano, presne vnimam, rozumiem, zdielam...
Zaujimave...
Dnes v noci som mala sen, v ktorom bolo mnoho ludiciek z Krkonos 2012.
Budim sa tak s myslienkami na kazdeho z nich a nasledne citam text
Klecim na kolenou a po tvari me mi stekaji slzy .
V ten moment ma az zamrazi.
A teraz vidim, ze pise Jindriska, ktora bola v mojom sne velmi vyrazna...
Dakujem, za vsetko dakujem, moc a moc...
Objimam,
Severka 18.10.2012
Wahl,
pamatujes na slova, ktore prisli
cez Lidu ?
(Byl tady u mě Anuel)
"...vzkaz ve smyslu: "Achnaton čeká na odpuštění."
No, jak tomu mám rozumnět?
"Otcové čekají na odpuštění od dcer."
Pak teprve může přijít něco nového.
Ale už je nejvyšší čas. "
Aja v tedy dostala spravu "Vzít k závoji mléko"...
Vnimas ten pocit BILE?
I ten sen s tou
slepici, davajici materske mlieko ?
Krmila nim male ovecky/jehnatka...
Aji sa vtedy zdalo o vianocnej hviezde a jehnatku...
A ja som zatuzila v tychto dnoch Ti namalovat jehnatko...
Aj Anuel spomina "JASNÝ OVČÍ ŽIVOT"
Pisala som vtedy, ze "...Ze odpustit je potrebne GLOBALNE.
Ako ZENA odpusta MUZOVI."
Vnimam, akoby procesy spustene v
Krkonosiach potrebovali isty cas dozriet, aby sme mohli prejst do fazy dalsej...
Teraz.
To aktivovane srdce, Srdce lasky, sa ako vo vlnach prelieva cez nas vsetkych, a rozpusta obruce...
Krasne, nie?
Pamatas, ako hovoril Anuel:
"Co brání cestě do srdce?
BÍDA U HVĚZD
Čím je způsobená bída hvězd?
JÍZDOU NA BUŃCE
MAGIE VADÍ
RANIT NEVADÍ" Ano, ako hovori Jindriska: "všechno se uvolňuje. Je to jen zkušenost.
Minulost pro toho, kdo se tak rozhodne, kdo už takové zkušenosti nepotřebuje."
Preto - "Ranit nevadi".
Je to nasa skusenost, jen skusenost…
A ako som raz napisala:
"Laska zvitazi nad tmou"
"Aj ked si mi vrazil trn do srdca, aj tak Ta nekonecne milujem" Liecime sa sami.
Liecime sa Laskou.
Liecime sa ako Chiron, mudry Kentaur..
Vcera som sla po dlhsom case okolo muzea, kde kedysi vialo velke platno s
A. Dürrerom a jeho Portretom v kozuchu...
Vcera tam vial pred budovou iny obraz.
Obraz s Kentaurom.
Je cas vyliecit rany.
Hodne stare rany.
Ktore sa zapisali az do bunecnej struktury kazdeho z nas.
To je ta "jizda na bunce".
Ta silena jizda, ktora nam brani na ceste do Srdca.
"Každá moje buňka se otevírá, prosvětluje, rozeznívá."
"MILUJI TE." Jindriska, som uplne rozochvela...
Nadhera...
Objimam Ta v srdci za nu...
Žena Bohyně Matka Stvořitelka...
Cez vikend som zazila tiez zaujimavu skusenost.
Bola som v nedelu na stretnuti, kde sa hralo na tibetskych misach...
Cestou tam same znamenia, ze som tam, kde mam byt, ze som spravne...
Avsak cim viac sa na misach hralo, tym horsie a horsie mi bolo...
Bolest hlavy, bolest v hrudi...
Doma velke tlaky dalej, pocity bolesti, beznadeje...
Nerozumela som tomu, nechala som to plynut, dufajuc, ze sa to same vyjavi..
Az v utorok vecer prisla velka ULAVA, akoby v mojej hlave urobilo KLIK...
A zazneli vo mne slova:
"Nech padne do prachu, co padnut ma. Nech zostane stat, co stat ma". A vtedy som zistila, ze nie svet okolo mna padol do prachu, ale obruce zo mna.
Dalsi vecer sme spolocne vesali s mojim muzom v celom byte obrazy.
A na dvere sme si pripevnili nasu novu menovku.
I tak vyzera odpustenie...
A potom vecer som precitala
Klečím na kolenou a po tváři mé slzy mi stékají... Prisli velke slzy, muz ma tisil v naruci, nevediac preco zrazu...
A noc prisla este nepokojna, rozrusena...
Az rano prinieslo pokoj, ticho zvlastne.
A na nebi modruckom sa krizovali cely den ciary stocene ako telefonne snury.
Vela telefonnych snur.
Vela prepojeni.
Obnovenych spojeni.
Uz nezneju na druhom konci nahrate vzkazy, uz mozno priamo sa spojit, srdcom cislo vytukat a zdvihnut sluchadlo srdca...
Ach, draha Jindriska, muzi potrebuju nase odpustenie.
Muzi potrebuju nasu lasku.
Vsetci.
A my potrebujeme lasku muza, lasku stvoritela.
Sme Jedno v Laske.
Wahli, mozno uvidis zmysel v tychto riadkoch, ak tam daky je...
"Si ako nas dirigent, Wahl, a kazda nota ma zazniet v pravy cas."
Makulienka 18.10.2012
Wahl,
musim se pridat, neda mi to.
Jak jsem po akci
na Zizkove citila v noci napojeni na Egypt a pritomnost boha Hora, tak kdyz jsem rekla:
Dekuji Otce, tak mi prestala bolet hlava.
Vse se uklidnilo a ja pak teprve spokojene usnula.
Prislo to uplne samo a bylo to hodne intenzivni.
I ten uprimny pocit lasky v srdci.
Jako by padla hradba.
Dekuji
Milena 18.10.2012
Wahli,
ovecky...
Moj deda bol znamy pastier oviec a varhanik, spevak...
Wahli, u Teba doma byva viacero oveciek...
Docitala som sa nieco k oveckam.
Bohuzial, len v nemcine, tak som to dako prelozila…
Ovecka - stoji ako komplementarne zviera ku konovi (Jang).
Reprezentuje Jing energiu, zenskost, priatelskost, neznost, citlivost...
Anuelov "CISTY OVCI ZIVOT" - zivot v zenskych energiach...
Ovecka - caste obetne zviera.
Obetny baranok.
V jej obeti sa obetuje NIZSIE v prospech VYSSIEHO.
Ako silove zviera je zasvatena Morfeovi, greckemu bohovi snov a snovych obrazov.
Tiez bola zasvatena keltskej bohyni Brigid, Bohyni Matky a Nositelke Svetla, a Bohyni Isthar, bohyni Venuse.
Ovecke sa priraduju javy ako sny, spanok, tma, zapomneni, hypnoza, somnambulizmus.
Svetla stranka:
Ovecka ako stadovite zviera nas uci suzitiu v skupine, byt castou jedneho celku.
Uci nas ist cestou mieru, pokoja, cestou srdca, lebo sama je mierumilovna a jemna.
Ukazuje nam, ze mame v zivote verit v dobro a napojit sa na svoje vnutorne vedenie.
Rozoznat a prijat radost a krasu zivota, a tak dosiahnut dusevnej vyrovnanosti.
Ovecka nam moze ukazat nove cesty, ako i z tazkej situacie najst pokojne vychodisko, tym ze verime sami v seba.
Temna stranka:
Ovecka poukazuje na zavislosti rozneho druhu, i zavislosti v laske... i ked sa citime strateni v roznych iluziach a fantaziach.
Amulet s oveckou: symbolizuje Vecne Svetlo, Cistotu a Pravy pohlad Srdca.
Kamen: ruzenin, mliecny opal, rodochrosit, jade/nefrit, mesacny kamen.
Farby: biela, kremova, svetlofialova, ruzova, marhulova/merunkova
Elementy: eter, voda, zem
Asociacie: uspavanky/ukolebavky, Venusa, Mesiac, Neptun, Tarotova karta Viselec, jehnatko nevinnosti
Afirmacia: "Sila mojej predstavivosti mi umoznuje realizovat moje sny"
(z knihy Silove zviera od Jeanne Ruland)
Tiez je zaujimava suvislost s oveckami v myte o zlatom rune/roune ( mytus o Medei).
Matriarchalna knazka Medea sa zamiluje do mladeho dobrodruha Jasona.
Z lasky k nemu zradi svoj kmen, a daruje mu zlate runo.
Zlate runo ako symbol pre magickej sily vedomia, pamati svojich predkov.
Jason ju ale opusti pre mladsiu zenu.
Z poslednymi magickymi silami, ktore Medei zostali, zabije tuto mladu zenu prostrednictvom otravenych siat, ktore jej daruje.
Neskor, ked Jason Medeu definitivne opusti, zabije Medea i obe deti, ktore s Jasonom mala.
Centralne temy pribehu:
Matriarchalna organizacia stada, stado ako symbol zlata a bohatstva, psoriaticke aspekty (otrava satami, kozne ochorenie)
Zhrnutie:
Potreba sa stiahnut do uzadia, tuzba po bezpeci, chybajuca ochrana - vlna, kozusina - najradsej by sme sa schovali niekam pod deku, divali sa na stare fotky, listovali v knihach, tuzba ist na prechadzku, tuzba byt v prirode.
Ovecka ako silove zviera sa stara o sexualne organy cloveka, nie akoby sa mozno predpokladalo pes alebo medved.
Ovecky sa zdaju byt v akomsi tajuplnom spojeni so sexualitou cloveka.
Moznu odpoved k teme dal Pier Paolo Pasolini:
"Ked k nam spievaju kentaury, milujeme Medeu, a ona je pastierka. Citime jej prezivanu spiritualnu katastrofu, jej bezmocnost, opustenost v spolocnosti, ktora ignoruje nou uznavane hodnoty.
Kentary, napol ludia, napol zvierata, nam hovoria - pozrite sa von z okna, pozrite sa na to nadherne nebo, stromy so svojou chladivou korou/kurou, ktore tam vonku vo februarovom/unorovom svetle na vas cakaju.
To, co tam vonku vidite, nie je prirodzenost, to, co tam vonku vidite, je pritomnost Bohov. Vsetko je svate. Vsetko ma dusu. A ked sa na to rozpomeniete, ziskate spat zlate runo/rouno."
Zdroj Makulienka 19.10.2012
