Dnes ráno mi nečekaně zemřela maminka
Wahl,
dnes ráno (7.8.) mi nečekaně zemřela maminka.
Víš, posílala jsem ti i kdysi její fotky, tu krásnou moudrou tvář...
Je jí dobře?
Je tam, kde by měla být?
U svých milovaných?
Já nevím, jestli bych teď zvládla kyvadlo.
I když vím, moc to bolí, moc mi už teď chybí...
Soňa 08.08.2012
Ach, Soničko...
Objímám na dálku.
Je to moc živé, bolí to...
Vím, není nutné teď vůbec nic dělat, kyvadlo počká.
Všechno je v pořádku.
Smrt je vždycky v pořádku.
Na fotky Tvé maminky si pamatuji, vím, že jsi kvůli ní nejela loni do Krkonoš.
Teď bude pár dní pro Tebe tak trochu jako z jiného světa, jako by Ti unikaly pozemské souvislosti.
Možná to bude pár týdnů, pár měsíců...
Ale zvládneš to, neboj.
Mám Tě moc ráda, jsem s Tebou.
© Wahlgrenis
08.08.2012
Ano, já to přeci vím, hlavně díky Tobě, ale...
Jsem opravdu jakoby jinde...
Spousta otázek a odpovědi čekám...
Mám Tě ráda, Wahl, cítila jsem, že Ti musím právě pro tato Tvá slova napsat.
Děkuju za ně,
Soňa 08.08.2012
Krásný večer Wahl,
zasílám pro Soňu, které zemřela maminka...
Milá Soni,
vím, jaké to je, když odejde maminka.
Moje odešla před 17 měsíci...
Ano, maminka patří k lidem, kteří tě milují jen kvůli tomu, že jsi...
Ale dnes jsem četla od Květy Fialové slova, které k tobě posílám:
"Všichni máme v životě svůj pohár hořkosti, ale nikdy ho nemáme pít jako pohár hořkosti - s odporem, ale máme ho vypít jako lék.
To je krásné. Pochopit, že bolest je dar. Že je to důležitý proces vývoje naší duše. Když vám například odejde blízký člověk nebo vám nevyjde něco v práci a zavřou se jedny dveře, možná si řeknete: „Je konec, končím s žitím“. Ale nikdy, nikdy se ještě nikomu nestalo, aby se neotevřely dveře nové.
Jsem dost stará na to, abych ze svého života i z životů svých přátel věděla, že se nové dveře vždy otevřou. Ukáže se vám úplně jiná cesta a najdete v životě zase nový smysl.
Pokaždé je nová naděje – ale musíte ji uvidět. Uvěřit. A jít." (Květa Fialová)
Maminka pro mě nezemřela, můžu s ní být ve snech...
Pomáhá mi, vede mě, ukazuje mi správný směr...
Vím, že je šťastná, že poznala lásku, jakou si tady nedovedla vůbec představit...
S láskou,
Sylva 10.08.2012
Milá Sylvo,
děkuji za nádherná slova útěchy i moudrá slova paní Květy Fialové, kterou obdivuji a mám ji velmi ráda.
Její slova vnímám, rozumím jim, sama pracuji s lidmi zdravotně znevýhodněnými, snažím se a věřím, že i pomáhám.
Ale proč mám noci nyní bezesné, ačkoliv jinak se mi sny zdály neustále?
Je brzo?
S maminkou si povídám stále, všude ji vidím, kde jsme spolu chodívaly, jezdily, doma, v jejím křesílku...
Žila u nás už pět let.
Do snu za mnou ale zatím stále nepřišla...
A můj přítel?
Nekomunikuje, zavřel se v pokoji, nemluvil..
Jen včera mě objal a řekl, že se mu zdál sen, že je babička ve vězení, že za ní nemůže, že jen přes sklo a mříže...
Ale bylo tam vše prý bílé a modré a najednou si uvědomil, že ve vězení není babička, ale on, prozože ho k ní nepustí, on přijde do pekla..
A teď, ještě v tuto hodinu (01:42) sedím počítače , čekám na telefon a bojím se... Dcera Sonička, znáš ji, skvělá, výjimečná a úžasná, je teď v nemocnici na pohotovosti.
Čeká na výsledky CT plic a další...
Dnes 14.8. má narozeniny...
Vždy je slavili s mojí maminkou, která je má 20.8., a má najednou dnes stejné potíže, špatně se jí dýchá, jako mamince...
Mám obrovský strach...
Wahl, bude v pořádkdu?
I já jsem dost stará na to, abych ze svého života i z životů svých přátel věděla, že se nové dveře vždy otevřou, ale tolik strachu a bolesti najednou?
S láskou a díky
Soňa 14.08.2012
Milá Soňo,
obdobím, kterým si procházíš, je moc těžké, vím, jak Ti je.
Nemoci, které nyní "přešly" na Tvou dceru, jsou projevem maximálního propojení, které za života Sonička s Tvou maminkou měly.
Je to ale jen krátkodobý propad, ke kterému dochází bezprostředně po smrti blízkého člověka.
Setkala jsem se s podobným průběhem v několika případech.
Vždy se stav zklidnil, komplikace odezněly, zase bylo všechno jako dřív.
Období, které toto propojení na změně zdravotního stavu signalizuje, obvykle končí po pěti nebo šesti týdnech.
Nemusíš mít o svou Soničku strach.
Někdy až při odchodu blízkého člověka vnímáme, jak moc jsme ho milovali, jaká nadčasová láska tady byla...
Je štěstí, pokud jsme o těchto věcech byli schopni mluvit ještě za života...
Pak v nás totiž nezůstávají výčitky kvůli tomu, co jsme mohli říct, ale nevyslovili jsme to.
Život má pokračovat dál.
Každá smrt je v pořádku, všechny dny určené k žití byly odžity, nemá smysl se zlobit na osud nebo boha...
Člověk by měl projevit vděčnost, že se s tímto člověkem mohl potkat, měl by poděkovat za možnost žít nějakou dobu v jeho blízkosti.
To bylo to správné, maximální, teď se ale otáčí list v té osudové knize... a žije se dál.
I smrt patří do života.
Není možné se otáčet do minulosti, dívejte se se Soničkou před sebe, do budoucnosti.
© Wahlgrenis
14.08.2012
Děkuji Wahl,
Sonička je už v pořádku.
Vyšetření ukázala, že to byly astmatické potíže a ty s tím přeci souvisí, že?
Poslala jsem ji Tvou odpověď, i slova útěchy od Sylvy.
Zvládneme to...
Pláč už není tak tíživý.
Přináší úlevu, odplavuje a čistí srdce pro nové radosti a lásku.
Jen prosím, ten, kdo měl ten sen o mamince - babičce, byl můj syn, ne přítel.
On byl s maminkou doma, nechodil do práce.
A někdy to těžce nezvládal... i když byla maminky fyzicky velmi čilá a aktivní, léčila se s počínající alzheimerovou nemocí.
On neumí plakat, už od malička, vše se v něm hromadí.
A víš, jak to s ním je.
Energie kolem něj se stále nevyčistily.
S láskou a úctou
Soňa i Sonička 14.08.2012
