Je to prostě láska, jinak se to vyslovit nedá, bez konce, bez počátku, prostě je
Milovaná Wahl,
dlouho jsem nebyla na tvých stránkách, ale jsou dny, kdy tě cítím a potkám... nějak...
Právě jsem dopsala svoji první kapitolu.
Pamatuješ, jak jsem ti psala, že píšu?
Je to už dlouho a že jsem dopsala první část a dál to prostě nejde..
No a dnes mi to bylo ukázáno...
Přesto ti to chci poslat..
Moji vizi..
Bylo to...
JE TO PROSTĚ LÁSKA.
JINAK SE TO VYSLOVIT NEDÁ..
BEZ KONCE, BEZ POČÁTKŮ, PROSTĚ JE ...
Promazávala jsem maily a začala od konce a před chvilkou jsem narazila na jeden od tebe..
Tehdy jsem ti psala svůj sen..
Ozvala ses zhruba po čtyřech dnech..
Což je, jak víš, zvláštní, protože slova jednoduše nejsou třeba, ale někdy, někdy je třeba dát tvar a vytesat to do kamene se vší tou touhou a vděčností, co v sobě nosíme.. pro co, pro život...
Dnes jsem byla přenesena svojí moudrostí na místo mého "muže".
Tak si tam tak sedím a sdílím s ním jeho okamžik radosti.
A najednou cítím,... pošli jí to...
A tak ti to posílám a velmi velmi tě objímám a jsem moc ráda, že ti mohu opět dát svých pár slov...
S láskou
Mek 29.07.2012
Wahl,
tak ještě jednou, to samozřejmě není vše...
Ovšem mně se ten mail odeslal.
Když jsem se koukala, co se stalo, zjistila jsem, že je odeslaný, a tak si říkám co... a vidím číslo 58.... čas.. tak zatím dobrou.
Dopíšu to zítra.
Cítím, že pro ted je to vše..
Tlačítko ´odeslat´ jsem nestiskla já...a to, že jsem byla navedena na tvůj mail, kde píšeš ... nemám napsat co, ale je tam o srdcích...
A napsat toto: hvězdy ti řeknou, kudy máš jít a na co se ptát, abys nezabloudil cestou do mých snů...
Mek 30.07.2012
Milovaná Wahl,
tak dnes je dnes..
A jak to vlastně bylo...
Šla jsem ti dopsat ten včerejšek a najednou mi došlo, že váhám...
Včera byla včera a dnes je dnes...
A ten včerejšek.. byl.. a to, co je psáno dál, má jiný příběh...
Přesto mě jakási síla vedla na tvé stránky... a už vím...
Uviděla jsem slovo o knize...
Takže posílám ten zbytek..
Náhody přece neexistují a když mluví srdce.... a právě se probudil můj syn... syn-dítě...
Dnes jsem byla přenesena svoji moudrostí na místo semináře mého muže..Tak si tam tak sedím a sdílím s ním jeho okamžik radosti a slyším jak jsem zvaná na podium..Lidi i slečna moderátorka věděli, že má ženu, ale do té doby jsem byla v pozadí.., přesto stejně spokojená a úspěšná jako on svým vlastním způsobem. Viděla jsem seběvědomou ženu s dlouhými vlasy, krásnými blankytnými šaty, jež uvnitř měla uklizeno a provázela ji láska v každém jejím dechu.. Stála jsem na podiu a dívám se mu do očí a sedám si naproti němu.. Slečna moderátorka se ptá.. Vy svého muže opravdu milujete a já vidím a cítím její vnitřní jistoru a sílu slov, když říká - jistěže ano.. usmáli jsme se na sebe.. Sálem to v tu chvíli zašumělo, jako by každý procítil ten vzácný okamžik jednoty.. Jak jste se seznámili, slyším, jak se ptá... Podívám se na Michaela, moje odpověď zní.. já ani nevím, prostě se najednou tak nějak stal součástí mého života.. Celou dobu jsem schopna vnímat to pouto, které je propojeno navždy.. A pak cítím, jak on odpovídá - ano moje žena je velmi krásná, zase ten pohled z očí do očí.. Nebyla třeba žádná slova a přesto se nikdo neptal.. A po pár vteřinách, jež by někdo mohl považovat za velmi velmi dlouhou dobu, se ozvalo - ano, je velmi krásná a to, že ji miluji, ona ví, stejně tak ví, že tento okamžik je prostě náš.. nemáme tajemství.. všechno plyne svým tempem... Jsme spolu, i když nejsme, rozumíte, viděla jsem a cítila, jak to říká, ale vlastně mlčí, všem nám to ale bylo jasné, protože mluvila srdce.. a to nejen srdce nás dvou, ale srdce celého sálu.. Vtom slyším slečnu moderátorku říkat - vaše paní vydala knihu, svojí první knihu a je velmi úspěšná.. a otočila se na mě a já na ni a v tu chvíli vidím Michaela, jak drží mou knihu, vidím její obsah, vidím její obal a jsem na pár vteřin přenesena do knihkupectví, kde ji vidím vystavenou k prodeji.. a hned jsem zpátky a slyším ho říkat.. ano, moje žena je spisovatelka a já jsem velmi pyšný na její tuto knihu, kterou mám zde s sebou a v tu chvíli vidím, jak ji drží v ruce a ukazuje ji směrem k publiku a ke mně.. Držela jsem svou knihu v ruce a věděla jsem, že to tak prostě je.. Žádné pochyby a obrovský pocit uspokojení a ukončení.. No a scéna byla u konce a já zase doma v kuchyni.. no a slyším ještě rozhovor a konečná slova aha a o čem pojednává kniha, co mám psát, jaké je téma…a bum - zadunělo to a tak to bouchlo, že je to tak.. VZTAHY slyším.. tak jasně, zřetelně, že doplňující myšlenka: láska je to miláčku... však víš... v tu chvíli jsme prostě jedna velká RODINA...
PS: Je stvořen úvod a poděkování a na konci je napsáno... Bez vás by tato kniha nevznikla, není to má kniha, je naše a pro nás.. my všichni jsme tvůrci.
Děkuji vám... Děkuji Bože Amen
S láskou...
Mek 30.07.2012
Wahlinka,
slova pani Mek su nadherne...
Promlouvaji ke vsem srdcim...ktere chteji slyset...
Dakujem za ne ...
Zrkadlia mi slova z basne, ktora som Ti poslala po poslechu J. Brezika a jeho
Balady o lasce a srdci ...
"Tak vzdy bolo, je a bude…
Sme ako rieky bez pramena a ustia..."
Piesen srdca, ktora bola,je a bude ... ktora plynie a nikdy nekonci...
Vesmirna piesen...
LASKA JE...
Prajem pani Mek hodne hodne stesti nielen pri pisani...
Makulienka 30.07.2012
