Když zemřeme tady, narodíme se tam, když zemřeme tam, narodíme se tady
Milá Wahl,
dnes se nemůžu oprostit od myšlenky, kterou jsem určitě v nějaké formě někde četla:
"Když zemřeme tady, narodíme se tam. Když zemřeme tam, narodíme se tady."
Já si s tou myšlenkou různě pohrávám a obměňuji.
Tak třeba:
"Když zmizíme tady, objevíme se tam. Když zmizíme tam, objevíme se tady."
Ta myšlenka se mi líbí.
Nevím proč, ale mám z ní radost.
Mysl si hraje.
Raduji se.
Nevím proč.
Jen tak.
Nevím, proč Ti to píšu.
Jen tak.
Má to smysl?
Neznám, ale mám radost.
I Tobě přeji radostný den,
Sylva 04.07.2012
Wahlinka,
je to "normalni", aby mi moj 11-rocny syn so slzami v ociach hovoril, ze nechce, aby som zomrela?
Trapi ho to vlastne od malicka.
Ma z toho hruzu...
Z predstavy, ze by sme - jeho rodicia - neboli..
Ma problemy s usinanim, akoby zaspat ani nechcel...
A rano vyskoci z postele akoby ho vystrelil, akoby sa iba "pozabudol" a predsa ho spanok premohol..
Makulienka 04.07.2012
Milá Wahl,
posílám pozdrávek po Sluníčku, právě jsem si přečetla Makulienku.
Také ji moc zdravím.
Mám potřebu reagovat.
Já jsem přes čtyřicet let nechápala, proč se tak nesmírně obávám toho, až mi zemřou rodiče.
V myšlenkách to pro mě znamenalo to, že to nemohu přežít, že zemřu také s nimi.
Vůbec jsem tuto paniku nechápala, i když vím, že smrtí nic nekončí, možná...
Napadlo mě jít po původu této paniky a podařilo se.
Po narození jsem byla na dva měsíce umístěna do kojeneckého ústavu, protože jsem se narodila předčasně a bylo třeba mě "dohřát" v inkubátoru.
Byla jsem odloučena od maminky, v té době jediné známé jistoty na tomto místě.
Přišla jsem o chlácholivý tlukot jejího srdce i o teplé bezpečí její přítomnosti...
To vyvolalo ohromný strach z nějaké další ztráty, musela jsem si touto situací znovu projít, prosvětlit to, co šlo.
Jako batole jsem pak byla také hospitalizována, opět sama v nemocnici, maminka vypravovala, jak velmi dlouho po návratu jsem nechtěla u ní být, propadala jsem do velikého pláče.
Mamka mě do nemocnice odvezla a nechala mě tam.
Tyhle situace zřejmě nahrály tak hluboký a nesmírně bolestivý program, který jsem hodně dlouho vůbec nechápala.
Mám štěstí, oba rodiče žijí a věřím, že ještě dlouho tu budou.
Zdraví
Iva z Boh DA nče 05.07.2012
Ahoj Wahl,
chcela som podakovat za reakciu pani Ivy.
V nasom pripade musim povedat, ze syn bol neustale so mnou.
Okrem prvej noci po narodeni.
Vobec sa mu na svet nechcelo, rodila som 36 hodin.
Nakoniec bolo na mne vyskusane vsetko mozne, len aby sa uz syn narodil.
Dostala som aj PDA, cize som bola do pol tela "umrtvena".
Maly sa narodil vecer, ja som nemohla stat kvoli PDA na nohach a postarat sa onho.
Noc stravil preto pri sestrickach a az rano mi ho priniesli.
Odvtedy bol ale stale so mnou.
Svoju postielku ignoroval asi do svojho tretieho roku, svoje miesto videl v nasej posteli alebo v naruci..
Mohla byt tato jedna noc rozhodujuca?
Syncek bol vyslovene spokojne, pritulne a zdrave babatko.
Pozdravuje
Makulienka 05.07.2012
Makulienko,
myslím si, že ta jediná noc mohla spustit tenhle program o to silněji, jak se synkovi nechtělo opustit Vaše lůno.
Iva z Boh DA nče 05.07.2012
Mila Iva,
bohuzial to neviem posudit.
Ako miminko som sa narodila tiez do doby propagovania Sunaru, kojenie bolo "fuj".
A prvy tyzden som stravila ako ine miminka socialistickej doby oddelene od matky.
Deti boli nosene len na kojenie.
Vidis, napriek tomu som nikdy nebojovala so strachom, ze by moji rodicia mali zomriet.
Hm, asi ten ludsky osud poznaci kazdeho inak.
Makulienka 06.07.2012
Milá Makulienko,
děti ve věku Vašeho syna jsou úžasně otevřené univerzálnímu vědomí.
Myslím, že nejsou tak blokované jako my, narození před revolucí.
Proto si myslím, že když někteří mají přijít do naší reality, opravdu se jim nechce,je to docela pochopitelné...
Já bych ve Vašem případě zkusila ve svém podvědomí projít porodem svého syna a vypátrat to, proč byl tak komplikovaný, případně do těchto situací poslat světlo, lásku nebo je odblokovat.
Pokud by zde byly příčiny tohoto strachu, ale nemusí to tak být, zkusila bych se napojit na podvědomí synka.
Jako maminka jste s ním propojená, a znovu celý porod prozářit světlem a láskou.
Možná, že by i šlo, vytvořit ve své mysli nekomplikovaný obrázek příchodu na svět a ten traumatický jím nahradit.
Zřejmě by to stačilo provést pouze u Vás.
To je na Vašem vnitřním dialogu a pocitu, zda ano či ne.
Přeji Krásné dny.
Zdraví
Iva z Boh DA nče 06.07.2012
Mila Iva,
chapem Vas pohlad.
Dakujem za Vase slova.
Nikdy som sa neskusala napojit na niekoho podvedomie.
Ako to urobit?
Nejako intuitivne vnimam, ze to jeho zdrahanie prist na tento svet suviselo aj so zmenou situacie, do ktorej sa mal narodit.
Wahl mi odkryla cast nasho spolocneho minuleho pribehu na stretnuti v
Ruzomberku .
Neviem, nechcem vkladat obrazy do prazdnych ramov.
Makulienka 06.07.2012
