Wahl, posílám Ti báseň...
Som 
Som.. mi v uších zní.
Som.. stojím při ZEMI.
O koho jde,
o lásku k ní.
Udržet sílu,
Ne se zmárnit,
Pomáhat, když někdo žádá,
Nehrát si na: „Mám tě ráda“,
jen proto, aby ses nezlobil,
A něco nemyslil.
Volám.. je Ti dovoleno,
Myslet si, co chceš, dělat co chce Tvá duše i tělo !!!!
Jde o naši ZEM,
Tady žijem!!! Nepodsouváme si lásku,
Tu máš v srdci,
odkryj z očí,
černou pásku.
Syntetika nám zakalila
mozky,
umělé barvičky překryly,
bolesti.
Pilulky, které nenosí štěstí.
Chtít naordinovat něco na „bez bolesti“
žadoníme... aspoň pár let.
Ale ta pilulka je vlastně JED.
Nevidíme, že dýchat můžeme,
že nám sdělovaly hlouposti,
co smíme a nesmíme.
Co jsou to za nesmysly,
jsme děti přírody...
A tolik máme možností.
Uvěřit sobě,
V tom je síla,
ne autoritám,
těm temným silám.
Jen ve strachu a temnotách,
Se udrží zakalený zrak.
Sundat ze sebe ten nastrojený šat,
Podívat se, že jsme žili jinak.
Důvěřovali jsme si lidé,
Proč dneska to je jiné ??
Hledáte odpověď ve zprávách,
To je právě ta zkáza.
Odpověď máte v srdci,
Balast odklízet a to denně,
I v noci.
Pak procitnete a pochopíte,
že velký dar u sebe máte.
Svou duši, která dobře ví,
co tělo má dělat a co už neumí.
Dávat si Injekce opravdové lásky,
Přes přetržené pásky,
nejsme nikdy v cíli,
buďme k sobě milí.
Kdo chce, má velkou moc,
Kdo nechce, jeho duše ať koná jiné.
Není čas vysvětlovat.. že ZEM hyne.
Pomoci musíme,
ZEM se hroutí,
vztahy se kroutí
A my neslyšíme
My nevidíme
My jen natahujeme dlaně,
Čekáme za kolik
A pak hurá na ně.
Držte se všichni, vy krásní,
Pro sebe tolik spásní.
Miluji, a je nás mnoho,
Co srdce máme
Ne olovo.
Dávejte lásku,
odpuštění
To Zemi teď velmi mění.
Je silná, zvládne mnoho,
Jen potřebuje,
upřímné slovo...
Odkryli betony a zátarasy,
pohladili stromy,
Věděli, že JE TO BOLÍ.
Slyšeli kameny, že mluví,
Nechali růst a žít, co žít má,
Pochopili, že ZEMĚ
Je naše jediná.
Rosé 27.06.2012
© Wahlgrenis
27.06.2012
