"Mějte se krásně a zase nastupte, budu tady jezdit až do večera..."
Milá Wahl,
dnes jsem zažila dvě příhody ,které na jednu stranu se sebou vůbec nesouvisely.
Přesto šlo o jednu společnou myšlenku.
Ráno jsem jako každý den vezla syna do školy.
Měl dnes mimořádně dobrou náladu, v autobuse mě pusinkoval, stále se usmíval a když jsme vystoupili, rozeběhl se s takovou radostí mezi lidi, poskakoval a smál se na celé kolo.
Já se rozesmála také.
Úplně mě do toho stavu dostal, když jsem ho viděla a říkala jsem si, jak je ta dětská dušička radostná.
Když jsem se ale podívala kolem sebe, viděla jsem jenom strnulé tváře dospělých i jiných dětí, s údivem koukaly na syna a ještě se tomu smíchu divily.
Vypadalo to, jako by jim dokonce ten smích po ránu vadil.
Bylo to smutné.
Můj syn je sice jiný než ostatní, ale taková upřímná radost přece nemůže nikomu vadit!!!
Ta další příhoda se mi stala, když jsem ho jela ze školy vyzvednout.
Nastoupila jsem do autobusu a hned u řidiče požádala staršího pána, jestli mě pustí sednout k okýnku, protože on seděl na kraji.
Byl to moc milý pán, dali jsme se do řeči.
Říkal, jestli mi nevadí, že sedím takhle u řidiče, že je to nebezpečné.
Zmínil se o té poslední nešťastné události v Chorvatsku...
Ujistila jsem ho, že se nebojím a že pan řidič nás doveze v pořádku.
Na to pan řidič kýchl a tak jsme se všichni zasmáli.
Vtom se rozpovídal i on, protože nás do té doby poslouchal.
Řekl tomu pánovi svůj názor, jak se to mohlo stát, ale to mi nepřišlo až tak důležité.
On totiž pak najednou začal úplně o něčem jiném.
Řekl, že četl, že někde v Indii (místo si nepamatuji) je slyšet od rána jen dětský smích.
A že se nad tím nikdo nepozastaví, nikomu to nevadí, že je to součástí života tamních lidí, protože ty děti jsou šťastné.
Ty děti sice nemají drahé mobily a počítače, ale přesto se dokážou smát.
Zatímco naše děti se radují jedině tehdy, když jde o kdejakou brutalitu nebo naschválnost.
A to je prý hodně pro něj smutné.
Byl to ohleduplný řidič, vždy zastavil, když viděl nějaké staré lidi přecházet silnici a ještě jim pokynul.
To vyprávění mě zaujalo, protože jsem si vzpomněla na ranní příhodu se synem.
Nakonec tohle nádherné setkání řidiče, starého pána a mě (ale já byla z větší části posluchač) bylo dokončeno krásným rozloučením řidiče a toho pána.
Řidič mu řekl:
"Mějte se krásně a zase nastupte, budu tady jezdit až do večera."
I já jsem se s panem řidičem rozloučila a když jsem vystoupila - usmívala jsem se.
Musela jsem Vám to napsat, úplně mě to dojalo.
Takhle to přeci má být.
Přeji Vám krásný den.
Srdečně zdraví
Monka 26.06.2012
© Wahlgrenis
26.06.2012
