Právě tam, kde jsme, je to správně... nikde les tak nešumí, nikde tráva nevoní...
Milá Wahlgrenis,
tyto obrázky, které posílám, čekaly na svou příležitost.
Měla jsem takovou vizi, že si dám dohromady záběry, které by ukázaly, jak je krásné místo, kde právě žijeme.
Že právě tam, kde jsme, je to správně.
Lidé chodí s hlavou skloněnou, dívají se spíš na cestu, chodník - tedy pod nohy.
Málokdo zvedne hlavu nahoru.
Ano uznávám, že na cestách jsou někde díry, chodník je křivý, tráva neposečená atd., ale když se oči zaměří nahoru nebo jakoby z odstupu, je to nádhera...
Byla jsem odměněna touto návštěvou.
Ta tyrkysově modrá byla přece zmiňována ve více příspěvcích.
Vznikla mi taková prezentace, kde tyto tři snímky uvažuji dát jako poslední - hlavně tu bránu.
Přiznávám, že mi šly i slzy.
Bylo mi tak teskno u srdíčka.
Takové souznění a láska.
Pak mi přišlo, že si k tomu pustím něco, co se k tomu bude hodit.
Hledala jsem jen malou chvilku.
V týdnu jsem jela skrz školení do Zlína.
Přes Tesák, přes Hvozdnou ...
A opravdu ... "
nikde les tak nešumí, nikde tráva nevoní "...
Celou cestu jsem si to prozpěvovala.
Jak jsem chápala ten verš:
"Bože, dej mi síly víc, ať svůj život skončím pod kořeny borovic a ne v temné komoře."
Uvažovala jsem také, že ty tři snímky vezmu s sebou do Krkonoš, že je musíš vidět, že je to i pro tebe, ale nyní po přečtení tvých posledních sdělení si myslím, že to do sebe pro tuto chvíli všechno zapadá.
Lída* 25.06.2012
Milá Wahlgrenis,
nic není, jako dřív.
V pátek jsem jela opět stejnou trasu přes ty krásné hvozdy.
Nemusela jsem, ale hupla jsem manželovi do auta s vidinou osvěžujícího stínu uprostřed stromů.
Všechno bylo jinak.
Ten pocit souznění s přírodou nahradilo takové zvláštní napětí mezi okolím.
Řidiči nevrlí, otrávení...
Cesta zpět mi připadla jako ruleta, jestli dojedeš nebo nedojedeš.
Za Zlínem u cesty seděla skupinka mladých s pouty na rukou mezi několika policejními vozidly.
Ze zpráv později vyplynulo, že projížděli městem 180 přes křižovatky, než jim policie zatarasila cestu - řidič prý chtěl zkusit, na co to auto má, jen tak zkusit...
Výsledek cesty byl úplně jiný, než jsem očekávala.
Mezi mnou a mužem hádka na spadnutí...
Mám z toho takové rozpačité pocity.
Jeli jsme totiž dceřiným červeným autem místo našim zeleným.
Ty energie, které popisuješ u
barev vozů - jsou víc než zřejmé.
Lída* 02.07.2012
