Indiáni chtějí od Němců vrátit posvátný balvan. Chránil nás před katastrofami, tvrdí
Kvůli tomu, že německý umělec odvezl z národního parku Canaima ve Venezuele 35tunový balvan, který jihoameričtí indiáni považují za svoji "pramáti", sužuje jejich civilizaci prý sucho a mor. Vyzývají proto německou vládu, aby balvan vrátila.
V centru berlínského parku, mezi uměleckými skulpturami, stojí červený, pětatřicet tun těžký balvan. Pramáti Kueka, posvátný kámen venezuelských indiánů.
Domorodce z kmene Pemon o něj v roce 1997 připravil německý umělec Wolfgang von Schwarzenfeld. A jejich region prý kvůli tomu sužují přírodní katastrofy.
Podle legendy představuje Pramáti Kueka jednoho ze dvou milenců, kteří se proměnili v kámen kvůli zakázané lásce. Ve chvíli, kdy se "ženský" kámen oddělí od "mužského", zasáhne Pemony neštěstí, tvrdí pověst.
Příčinu morových ran, období sucha i sesuvu bahna, který v roce 1999 zabil 20 tisíc lidí, hledají proto jihoameričtí indiáni v přemístění balvanu do Berlína. Schwarzenfelda navíc obviňují z toho, že pískovec získal nelegálně.
"Použil ozbrojené síly," řekl pemonský aktivista Melchor Flores venezuelské televizi. "Využil toho, že jsme v té době měli z armády strach," dodal.
Případu se nyní ujal Venezuelský institut pro kulturní dědictví. Ten oficiálně vyzval německou vládu, aby Venezuele balvan vrátila.
Wolfgang von Schwarzenfeld však argumentuje tím, že Pemoni s vydáním své "pramáti" souhlasili. Svá slova prý dokonce může doložit jejich písemným svolením.
Německého umělce podporuje také expert na etnikům Pemonů Bruno Illias. "Legendu o původu Pramáti Kueka téměř nikdo z kmene pořádně nezná. Někteří Pemoni si dokonce myslí, že je uhozená," uvedl Illias.
Autoři: Markéta Kubicová
Zdroj
Rosé 20.06.2012
Milá Wahl..
podívej se na ten kámen.
Mně se svírá srdce...
A přijde mi jako delfín nebo žralok volající... půlící se...
Normálně teskní... a mé srdce též...
Rosé 20.06.2012
Milá Rosé,
ano, tento kámen mluví.
To, co je ve výše uveřejněném článku, jsou jenom slova, prázdná slova.
Kámen vypráví svůj příběh:
Nikdo se ho na nic neptal, přišel muž s technikou.
Asi byl spoután řetězy, ocelovými lany.
Nechápal, co se to děje.
Když se odpoutal od své země, věděl, že to není definitivní.
Věděl, že se vrátí.
Jen má promluvit někde jinde, daleko, jinou řečí.
Neviděl ve svém posunu v prostoru problém.
Ale místo, které mu bylo vybráno, s ním nepromlouvalo, nebylo to jeho místo.
Ve hře byly jisté velké peníze.
Snad si ten muž něco dokazoval, chtěl se převést před ostatními.
Ten kámen ví, že tam, kde je, není správně.
Věří, přestože jeho slova nejsou slyšet, že promluví k srdcím těch, kteří budou rozumět.
Vidí před sebou nový život... tam někde... tam, kam patří, tam, kde byl...
On volá po návratu domů.
Tento příběh nemá končit.
© Wahlgrenis
20.06.2012
Wahl,
dekuji Ti za upresneni, ze pribeh pokracuje.
Znameni/volani ryb obrovskych rozumim tak, ze trpi stejne jako ty ryby, ktere jsou loveny a privlastnovany.
Krutost je stejna a volani tez.
Vyrvat kamen z luna... Zeme.
Je dobre, ze umi se branit... hmm.
Dekuji.
Rosé 20.06.2012
Wahl,
ten balvan, který posílala Rosé, připomíná mořského tvora stejně jako
kruhy v obilí, které se objevily tuto sobotu .
Připomínají měsíčníka svítivého.
Skutečné...
Sylva 21.06.2012
Milá Wahlgrenis,
když jsem si včera otevřela článek o posvátném balvanu jihoamerických indiánů, také jsem hned zacítila bolest, bolest chybějícího-rozpůleného srdce.
Ano, jako by Srdce pramáti, lůno Matky Boží.
Mluví.
Volá.
A dnes při čtení příspěvků jsem si uvědomila, při fotografii nádherné ryby Měsíčník Svítivý (Luna-Slunce),
Mola Mola , že já tuhle rybu viděla, minulý týden ve čtvrtek v obchůdku u nás.
Dověděla jsem se, že Ryba je z mytologického hlediska, v Indonésii(?) "symbolem nositelky blahobytu, štěstí, lásky, klidu, míru, ochrany domova a symbolem ranného křesťanství".
Toto jsem si dnes musela jít vyfotit zpět do obchodu.
Symbol ranného křesťanství a Věk Vodnáře.
Autory těchto Ryb v šamotovém provedení jsou manželé Květa a Milan Strunovi.
Narodila se v jejich dílně v roce 1997 nazvaná "Strážkyně obydlí".
A jaké bylo ještě více dnes mé překvapení, že tam byly tytéž šaty v tyrkysové barvě, jenom kratší, původně jsem si vzala první dlouhé právě před týdnem.
Taková mi přišla myšlenka na Vás, jak se k Vám moc těším.
A když jsem došla pro dcerku do školky - no, po chvíli jsem si všimla s Matýskem, že tam mají plnou nástěnku Ryb.
A co se týká legendy posvátného kamene, Pramáti Kueky, tak mi s ní koresponduje absolutně Platonův androgynní mýtus ve spise Symposion:
Platón líčí ve svém spisu Symposion hostinu u básníka Agathóna.
Součástí vyprávění při této hostině je též androgynní mýtus, který uplatňuje též antický zvyk užívat symbolu jako znamení dvou spojených částí.
Androgynní mýtus vypráví na hostině básník Aristofanés:
Nejprve existovalo pohlaví androgynů, bytostí, ve kterých bylo spojeno pohlaví mužské i ženské.
Protože však tyto bytosti byly příliš silné, rozhodl se Zeus oslabit je tím, že je rozetnul na dvě poloviny, které se od té doby stále hledají.
Každý z lidí je tedy v tomto pojetí symbolem, půlkou člověka, poněvadž vznikl jeho rozříznutím.
Lásku pak nazývá Platón "spojovatelkou staré přirozenosti", která se snaží lidskou přirozenost uzdravit tím, že ze dvou učiní opět jedno (Symposion 191d).
Podle Platóna tedy symbol znamená touhu člověka po sjednocení.
Sókratův projev však při hostině jde ještě dále: vzájemná přitažlivost dvou lidí má za cíl jinou, totiž nadsmyslovou skutečnost, krásno samo o sobě, poznání ideje krásna (Symposion 210–212).
V tomto pojetí je tedy symbol formou zprostředkování mezi fragmentárně zakoušenou skutečností a jejím celistvým pojetím smyslu.
Symbol je část, která poukazuje na celek a anticipuje plnost, ačkoli zůstává stále částečným.
Děkuji posvátnému kameni za hluboké poselství, venezuelským indiánům za bratrství a pomoc.
Dnes je den Letního Slunovratu s vrcholem 23:09, přeji radostný zbytek krásného času.
Za povšimnutí stojí také váha v číslech posvátného kamene:
35 tun = 3 + 5 = 8 .
Krásný požehnaný čas.
Lie 22.06.2012
Dobry vecer Wahl.
Ja uz se vubec nicemu nedivim.
Dnes jsem koupila vnucce ruzoveho delfina.
Pak jsem si rikala proc jsem vzala ruzoveho, vzdyt je normalne modry, trochu mi to mrzelo.
Ted uz chapu...
Milena 23.06.2012
