Týnská ulička 12062012
Představte si jednoduchou scénu:
Několika známým se naskytla šance sejít se v centru Prahy.
Vybrána byla MAITREA, vegetariánská restaurace ve sklepních prostorách, pod úrovní terénu, v Týnské uličce.
Protože ještě na místě nebyli všichni a dole není signál, bylo třeba čas od času vyjít ven a zkontrolovat případné volání nebo sms.
Toto se děje už opakovaně, možná potřetí, vždy se zcela běžným vývojem - kontrola telefonu a opět návrat k ostatním po schodech dolů.
Kolem 17. hodiny se ale začíná rozvíjet zápletka.
Přesně tímto místem v Týnské uličce prochází mladá maminka s holčičkou v šátkovém úvazu.
Před sebou tlačí kočárek, to je varianta, kde malá může spinkat, kdyby chtěla...
Za jiných okolností by maminka s holčičkou nejspíš v klidu prošla, my bychom zkontrolovaly situaci.
A život by šel dál...
Jenže tady se stalo něco zvláštního.
Naše oči se potkaly s očima holčičky.
Plány se začaly na místě měnit.
Tahle malá jedenáctiměsíční holčička najednou vyjádřila tolik radosti!
Musely jsme se s ní zastavit.
Její nadšení z tohoto neplánovaného setkání ale nekončilo očima.
Ona se naprosto jednoznačně dostala z úvazu v šátku a natahováním ručiček dala najevo, kam chce.
To, že ji pochováme, bylo jasné.
Maminka holčičku hlídá, nestačí se divit.
V náručí "cizí" paní a pak ještě druhé je malá nadšená, štěstím se rozplývá.
Nikdo z kolemjdoucích by neuvěřil, že se vidíme tady a teď poprvé...
Poněkud nestandardní situace.
Chováme cizí holčičku, která je tak maximálně šťastná, je v sedmém nebi!
Dovídáme se, že se jmenuje Ella, ale takhle to k jiným lidem nemá.
Po chvíli, kdy už uznáme, že by to mohlo stačit, chceme Ellu opět vrátit mamince...
Ale malá má jiný plán.
Ne!
Z jejích gest je jasné, kde je jí teď dobře.
Prohlíží si ametystové korálky, dívá se do očí, zkoumavě si nás prohlíží.
Bylo to jen pár minut, vstoupil mezi nás ale najednou jiný rozměr, bylo to něco jiného, něco víc.
Ano, není to zrovna obvyklé, ale i tohle se stává.
Chvíle, na kterou se nezapomíná...
© Wahlgrenis
16.06.2012
