Byli jsme na výletě v Českém Ráji ve vesničce, která se jmenuje Dneboh
Wahl,
co jsi dělala 19.8.2011?
To mě jenom tak napadlo.
Byli jsme na výletě v Českém Ráji ve vesničce, která se jmenuje Dneboh, konkrétně v Drábských světničkách.
Sem se prochází úžinou mezi skalami, zvanou Ženská vrata.
Opravdu zajímavé místo.
Při prolézání místních skal jsem si všimla vyrytého obrázku srdíčka a vzpomněla jsem si na LÁSKU VYTESANOU DO KAMENE.
Musela jsem to vyfotit.
Po pár krocích další vyrytá jména.
Tohle moc neuznávám a říkala jsem holčičce, že i bez toho vyrytí tady zůstane náš energetický otisk a to stačí.
A jména hloupých na všech sloupích atd...
No ale tenhle nápis mě docela zaujal a já říkala, že to snad není možný, že zmínka o Tobě je všude.
I v srdci Českého Ráje.
Tak jsem to tedy raději vyfotila s myšlenkou, že tohle Ti musím poslat.
Tohle bych chtěla mít na zahrádce:
Ája 10.05.2012
Milá Ájo,
krásné fotky...
Na Tvou otázku, co jsem dělala 19.8.2011, mohu odpovědět docela jednoznačně.
Vzhledem k tomu, že další den, v sobotu 20. srpna jsem byla ve
Hvozdné u Zlína na koncertě Jiřího Březíka (a kde jsi byla také) , zcela jasně vím, že jsem 19.8.2011 nemohla být v Českém ráji.
© Wahlgrenis
10.05.2012
Wahl,
mně tohle datum přišlo nějak zásadní.
Jako důležitá připomínka něčeho, co stojí za povšimnutí.
Pořád jsem nevěděla, jestli Ti to mám posílat, ale myšlenky byly neodbytné.
Tak jsem si říkala, že to nechám být a Ty už třeba budeš vědět.
Takže tenhle den ses chystala na koncert... uf...
Navíc jméno té vesničky jsem se "náhodou" dozvěděla takovým způsobem, jako když jsme byli spolu na koncertě Kotvalda a Hložka, kdy Pája přiblížil a vyfotil
program na mixážním pultu několik metrů pod námi v Lucerně... a pak jsme dopředu věděli všechno.
Při příjezdu na místo jsem název vesničky vůbec nezaregistrovala.
Prošli jsme takovou trasu, kdy jsme se ze skal nevraceli zpátky, kudy jsme přišli, ale rozhodli jsme se pro dobrodružství a šli cestou, kudy nikdo nešel.
Mysleli jsme si, že vyjdeme poblíž místa, kde jsme parkovali.
Vesnička, kam jsme dorazili, se jmenovala Olšina.
Pája si myslel, že tohle místo je to, odkud jsme vyšli do skal.
Naše auto tady ale nebylo.
A nebylo tady ani žádné jiné auto...
Jenom jedno a na tom byla SPZ 456.
Postupka.
Tak jsem si říkala, že jsme tenhle den přesně v místech, kde jsme být měli.
Po autu ani vidu ani slechu, tak jsme se vydali po silnici směrem, kde jsme si mysleli, že byl ráno náš výchozí bod.
Měli jsme štěstí, náš směr byl správný.
Při přichodu k autu jsem viděla v dálce informační tabuli s nápisem vesnice.
Tak jsem si ji pěkně přiblížila a pak ostatním přečetla, že ne Olšina, ale Dneboh je místo odkud jsme vyšli.
Dneboh.
Jé, to je ale název, že jo?
Každý den s Bohem.
Tady mají lidi fajn.
Wahl, fakt jsme v lese řešili, kam dojdeme.
Pája si to dokonce navolil v lese na navigaci v mobilu a tam se ukázala ta Olšina a tak jsme si mysleli, že tohle je to místo, kam máme dojít a že vlastně jdeme správně.
No, už se do toho raději nebudu dál zamotávat.
Jsme zdárně doma...
Jo a s těmi zmijovci... tak to fakt nevymyslíš.
Sázela jsem dneska na můj bylinkový kopeček zrovna dobromysl a chystala se zalít moje zmijovce.
Začala jsem docela silně vzpomínat na ty maličké, co jsem Ti před dvěma lety dala.
Jestlipak už jsou na světě?
Jestlipak se o ně dobře staráš?
Jestlipak už mají svoje krásné zelené deštníčky... atd.
Spousta myšlenek tímhle směrem...
A taky jsem si říkala, že si snad napíšu o fotku, abych viděla, jak se jim daří a jak vypadají.
A ty o nich za pár hodin píšeš na facebooku...
Je to telepatie?
Každopádně ti moc děkuju...
Ája 10.05.2012
Wahl,
myslela jsem, že mi ani psát nebudeš, když jsem si textu na webu všimla dřív, než jsi ho posílala.
Ale ten čas doručení... 22:33...
22:33
Všechno, co se vám děje, je součástí vyšších plánů. Nemějte strach.
Jde jen o to, abyste se s tím nějak vyrovnali, sladili. Vehnalo mi to slzy do očí.
Tenhle dopis od Tebe jsem viděla až dnes.
Napíšu Ti proč. Zdál se mi totiž zase takový sen...
Už včera jsem zase z ničeho nic začala říkat: "Já to zvládnu..."
Jako už tolikrát...
Naposledy to se mnou teda docela zamávalo.
Ale zvládla jsem to.
Výlet do Českého ráje byl asi zásadní.
Projití Ženskými vraty ve mně asi aktivoval další z poznání vlastních omezení a zákazů.
Předchozí sny mě jenom utvrzovaly v tom, že se cosi chystá a celá situace jde kupředu k celkovému pochopení.
Takové chystání se po krůčcích k samotnému otevření lastury s perlou poznání.
Při cestě lesem k autu mi přišla na mysl celá situace, která asi aktivovala to všechno následující, čím jsem si od té doby procházela.
Totiž to naše potvrzení svatebního slibu v keltském Oppidu v Praze na Zbraslavi, kde jsme byli s Tebou, Hanďou a Adámkem.
Kde se mi asi po půl hodině po "svatebním obřadu" udělalo tak strašně zle, že jsem Vám chtěla říct, abyste mě tam nechali schoulenou někde pod stromem, protože jsem nevěděla, co bych jiného měla v tu chvíli dělat.
Místo toho jsem šla a šla s touhou si lehnout a přečkat ten stav.
Dojít co nejrychleji do auta a tam to nějak přežít.
Bylo mi tak zle jako ještě nikdy v životě.
Tohle se mi cestou z Drábských světniček po projití Studeným průchodem pořád připomínalo.
Jak stačí k rozhýbání soukolí pár slov.
Slov láskyplných upřímně řečených.
Na dnešek se mi zdálo, že jsem v nějaké budově, kde jsi byla se mnou i Ty.
Na tomto místě byla i jedna žena, která mi silně připomínala osobnost
Marty Foučkové .
Byla to vysoce postavená bytost, jasnovidná a vědma.
Měla v těchto místech vyzvednout děti, které s ní měly něco společného, myslím, že to byly její vnoučata.
Alespoň takhle to vypadalo, že ona je tady mimochodem, že prochází tato místa.
I když jsme já i Ty věděly, že tahle paní tady plnila své poslání.
My dvě jsme se bavily o různých věcech.
Co mi utkvělo v hlavě byla slova o "výběrové skupině", jakýchsi "samozvaných vyvolených" a tím pádem protěžovaných z titulu jakési "výjimečnosti".
Povídaly jsme si o posledním člověku, mladém muži z tohoto zvláštního seskupení.
Říkala jsi mi, že není třeba takovýchto lidí, žádných podobných paret s protekcí kdekoliv, protože všichni jsou si rovni.
Že když Ti něco tento muž vyprávěl, tak jsi mu v hlavě četla ty jeho pravé myšlenky a hned jsi poznala, že něco jiného povídá a něco jiného myslí.
Jeho skutečné myšlenky.
Jak jsi tohle vyprávěla, tak jsem ty myšlenky v jeho hlavě viděla taky.
Byly červené.
Nebyla v jeho slovech upřímnost.
Tak jsem si ve snu říkala "a jéje".
Nic se neschová, neutají.
Skutečnosti vyplouvají na povrch a jsou viditelné.
Nelze dál jednat klamnými způsoby.
Navíc je to hned zřetelné, nikdo nikoho neoblafne.
Tahle paní Foučková přistoupila ke mně, že když je tady, tak ještě před odjezdem se na mě podívá.
Seděla jsem na gauči v místnosti.
Tys pobíhala kolem.
Vždycky chtěla, abych se určitým způsobem posadila a ona na mě přes páteř zezadu nějak působila.
Cítila jsem v místech působení magnetizace té určité části těla, nějaká složitá uvolňování.
Ona viděla až do morku kostí.
Věděla o všem.
Vždycky něco udělala a poodešla na druhý konec místnosti a něco říkala.
Ale já jsem jí nerozuměla.
Pronášela slova v cizích, pro mě nesrozumitelných termínech.
Zrovna jsi kolem procházela Ty, tak jsem se Tě ptala, jestli jsi jí rozuměla.
Když jsem se zeptala přímo paní Foučkové, tak podruhé nic znovu neopakovala.
Ale zase ke mně přistoupila, zase mi řekla, abych se naklonila doprava, doleva, dopředu, řekla, že tam je působení SANICU (Saniku - netuším, co to je) a že vidí, že je tam v těch místech zánětlivé místo.
Což ve skutečnosti fakticky je.
Vím o tom.
Celkově působila na dolní část zad.
Jakési brnění v těch částech, kde působila, vždycky probíhalo.
Ty ses chystala, že této ženě za to, že mi pomáhá, zaplatíš.
Byly tam připravené peníze, ale ty sfoukl vítr.
Žena nad odměnou nepřemýšlela, nebyla to její priorita.
Já jsem si taky říkala, že mi tahle žena pomáhá nad rámec toho, proč sem přijela a že jí nabídnu odměnu.
Asi finanční.
Ale peníze tady nebyly důležité.
Bylo to zvláštní.
Jako by probíhalo jakési léčení, uvolňování, magnetizace, ale postupně, bylo to na několikrát.
A ta žena vždycky ještě k tomu všemu prošla místností ke svému autu a nakládala do něho nějaké věci.
Nakonec odváděla malé děti, myslím, že dvě.
Asi vnoučata.
Ufff.
Tohle nebyl sen jenom tak.
Probíhalo tady něco hodně zvláštního.
A do toho ten Tvůj e-mail s časem doručení 22:33, zvláštní pocit po probuzení, kdy se mi z tohohle snu ani probírat nechtělo a doteď mě občas hřejí vnitřní strany loktů.
Ufff... jsou to teda věci.
Ája 10.05.2012
Wahl,
nedá mi to a píšu...
Já jsem, jak jsi mi napsala, co se ten den, který jsem vyfotila zaznamenaný ve skalách Českého ráje, dělo, hned věděla, nějak mi přišlo, že jsi byla tenhle den s Rosé a že se vše opakuje.
Pak mně jenom zatrnulo, když jsem na facebooku viděla fotky z Krnova...
Měla jsem už od loňského roku nějaké nutkání jet na místa Drábských světniček.
Tohle místo si mě k sobě přitahovalo.
Nechápala jsem proč, vždyť jsem tady už, jako dítě byla s rodiči, přece...
Celý výlet mi připadal jako pod taktovkou kouzelného dirigenta.
I ty fotky, co jsem pořídila, mi přišly neskutečně nádherné...
Jako bych byla k jejich pořízení vedená jiným okem.
Jedna z těch fotek, kterou jsem Ti poslala, ta s tím světelným efektem "lampičky", mi přišla jiná, než ostatní podobné, doposud pořízené, ale z jiných míst.
Viděla jsem v té hlavě nad lampičkou mimozemšťana.
A včera jsem četla, co jsi napsala, že se
dělo v Krnově ...
A ve čtvrtek mi přišlo, že mám namalovat obrázek dalšího anděla.
Tak jsem si říkala, proč ne, zkusím to...
(Ten
z ramene z Egypta pořád čeká...)
A ty píšeš
o Anuelovi ...
Wahl, to ještě není všechno.
Už před časem mi přišlo vnuknutí, skvělý nápad, se stejnou intenzitou jako před Hvozdnou a Zlínem.
Totiž, když pojedeme do Krkonoš, tak že už nepůjdeme na Sněžku, ale jinam a řekneme taky Arentas, aby nemusela zůstávat v den výletu na chatě, ale aby si to taky užila.
To skvělé místo, cíl našeho výletu má být v Obřím dole.
Na dnešek se mi zdálo, že jsem v Krkonoších na chalupě a Ty tady máš svou akci.
Šli jsme v rámci programu na vycházku.
Ale jednotlivě. Každý sám za sebe, ale působilo to jako jeden kompaktní celek.
Na horské cestě s výhledem na náš majestátní velikán, obklopeni přilehlými kopci se zelenou vlající trávou ve větru, jsem se setkala s Arentas.
Tohle setkání bylo nadpozemsky krásné.
Probíhalo v těch nejkrásnějších energiích, které příroda a Vesmír dokáží vykouzlit.
Objaly jsme se a já jsem Arentas telepaticky vyprávěla, že až budeme mět jít na Sněžku, tak my tam nepůjdeme, tam jsme byli už několikrát, ale půjdeme společně i s ní do Obřího dolu.
Je to krásná cesta do lůna hor.
Kde je psáno, že se na horách musí běhat po kopcích?
Pojedeme autem do Pece pod Sněžkou a pak pěkně po rovince půjdeme přírodou podél potoka z jedné strany a vzrostlých stromů ze strany druhé.
A přece Sněžku uvidíme, i když zezdola a náležitě si jejího působení užijeme.
Pohled to jistě bude překrásný.
Taky jsem říkala, že by se mohla navštívit Krakonošova zahrádka.
Tam jsme taky ještě nebyli.
Arentas tohle moje sdělení udělalo obrovskou radost, hodně mě stiskla a potvrdila, že se už moc těší a že je to prima nápad.
Pak jsme se vrátily zpátky na chalupu.
Stoupaly jsme po vysokém schodišti nahoru.
Tady už probíhal další program.
Měla jsi tady přednášku.
Ostatní si Tvoje slova zapisovali na listy papíru.
Vůbec ses na nás nezlobila, že jsme přišly pozdě.
Tvůj pohled směrem k nám byl plný lásky, pokory a porozumění.
Něco jako, že víš, co se dělo, že plníme jakési poslání a všechno je v pořádku tak jak to je.
Rychle jsme si vzaly papíry a snažily se zapisovat to, co jsi říkala.
Ty jsi směrem k Arentas říkala, že si to teď nemusí psát, že si to může napsat až bude v Hradci.
Já jsem přemýšlela nad tím, jestli si to budu pamatovat, protože to, co jsi řekla, jsi ještě na žádné akci neříkala.
Ale teď z té věty, kterou jsi pronesla čišela určitá důležitost.
Víš, co jsi říkala?
Wahl, nedokážu si ten pocit vysvětlit, ale tahle slova, která jsi říkala mi přišla jako nějaké sdělení shora, jakýsi pokyn.
I když zní asi banálně.
"Slova a texty si zapisujte na větší formáty na A3."
Wahl, jsem fakt šťastná, že u Tebe nemusím zvracet a ještě za to platit... jo, a ještě až do snídaně, která je ale až v jedenáct mlčet...
Wahl, ještě Ti musím napsat, teď jsem si vzpomněla na ten sen, co se mi zdál po návštěvě Dnebohu a Drábských světniček o návštěvě vyšší bytosti u mě a Tebe.
Večer před spaním mi najednou přišla myšlenka a já do prostoru před sebou, jakoby tam někdo u mě byl, jsem řekla, že jo, že pokud se mi bude zdát něco zvláštního, že Ti to napíšu.
Slíbila jsem to.
Ája 12.05.2012
Wahl,
ještě takový dodatek pro úplnost, tak jsem ještě Arentas říkala, že si při zpáteční cestě z Obřího dolu zajdeme někam na kafíčko a budeme mít senzační výlet.
Ještě jsem v tom snu přemýšlela, jestli pojedeš s námi.
Teď jsem se dívala, kde ta "Krakonošova zahrádka" v Krkonoších vlastně je.
Jako jestli se tam máme tady zajet podívat.
Je v Obřím dole... A ještě jednu věc jsem Ti zapomněla napsat.
A to, že jsem si začátkem minulého týdne všimla, že ta žlutá orchidea ve fialovém květináči, kterou jsi mi koupila v Jičíně, třebaže kvete třemi žlutými květy a je v plné síle, tak mě překvapila dalším šlahounem a připravuje se na souběžnou formu rozšířeného kvetení.
Tohle se mi ještě nikdy nestalo.
Tak jsem si říkala, co se to děje, co je to za upozornění.
Co se rozhýbává a dává o sobě vědět.
Tuhle orchideu mám spojenou s Jičínem, kolem kterého jsme do Českého ráje jeli, tak jsem si na to všechno, co se tam dělo vzpomněla a taky na to, že jsme se domlouvali, že bysme v tomhle městě mohli udělat setkání.
Viděla jsem informační cedule: Jičín, město pohádky, je to v září, tak mě napadlo, že by to mohlo být pěkné.
Ája 12.05.2012
Wahl,
posílám Ti obrázek, ve kterém vidím mimozemšťana.
Asi jsem Ti ho neposílala.
Konkrétně v něm vidím Siriánce s vysoce aktivovanou šestou čakrou.
Zřetelná je i čakra srdeční a zajímavě vypadá ta "svatozář" nad hlavou.
Možná osmá čakra, nebo jistý stupeň osvícení.
Možná taky jenom hra světel a stínu.
Každopádně z téhle fotky mě docela mrazí.
Zvlášť, když jsem v noci, když u nás vloni byla přes noc Pipi s rodinou na návštěvě, podobnou postavu, spíš se stejnou hlavou dozadu do homole, u mé postele viděla.
S tou šestou čakrou je to taky hodně zajímavý, protože jsem já sama sebe viděla v jednom snu, který jsi dostala jako vůbec úplně první sen ode mě, co jsem s touhle čakrou dělala...
Jsou to neskutečné věci, co se s tou "naší výbavou" dá dělat.
Včera jsem naprosto neočekávaně dostala jako dárek vlastnoručně upečený chleba od Pipi a Jirky.
Překvapení to bylo tedy veliké a radost taky.
Dneska mně došlo, že bydlí kousek od Českého ráje...
Chleba je boží dar, z místa, které je kousek od Dnebohu.
22 km.
Myslíš, že je to znamení, že je vše na nejlepší cestě?
Odměna?
Byla moc dobroučká a voňavá.
© Wahlgrenis
13.05.2012
