Meduňka (číslo 5/2012) přináší téma Láska a vztahy mezi námi
Květen je považován nejen za nejkrásnější měsíc v roce, ale také za období zasvěcené lásce a vztahům. Všichni si přejeme milovat, být milováni a nacházet naplnění a uspokojení ve všem, co se svým partnerem můžeme sdílet. Zdá se to být jednoduché, ale mnozí z nás recept na život v oboustranné lásce a stálém vzájemně se obohacujícím partnerství hledají celý život.
Věra Keilová
Str. 10 - 11.
© Wahlgrenis
25.04.2012
Drahá Wahlgrenis,
sedím doma na zemi a čtu Vaše psaní v Meduňce a dívám se na Vaše foto.
Slzy tečou proudem.
Ani nevím proč...
Toužím vzít šamanský buben, který nemám, a jít zpívat šamanské písně, které nevím, jak zní, a spojí se tak s prapraprapra...
Rve mi to v hrudi a v krku bolí...
Díky.
Anastasia 19.05.2012
© Wahlgrenis
23.05.2012
Ahoj Wahl,
moc děkuju za článek v Meduňce.
Ano, láska nikde, sex nikde, ale také ani památky po základním slušném chování.
A já se to rozhodla změnit.
Navzdory dětem, navzdory dalšímu roku, který ještě strávím na rodičovské dovolené.
Jsou věci, přes které opravdu nejede vlak.
Pohár přetekl.
Ale to víš.
Jen jsem chtěla za ten článek poděkovat...
Trochu se mi zdá, že teď ten svůj život ani neřídím já...
Všechno je tak komplikované a přítom tak jednoduché, všechno jako by jelo podle nějakého plánu.
Hezký večer,
Pradlenka 24.05.2012
Milá Wahlgrenis,
moc se mi líbilo, jak jste psala v Meduňce o lásce.
Lásku vnímám jako nádherný cit, který vychází z hrudi (srdeční čakry?) a duši toho druhého objímá.
A když se ti dva obejmou i fyzicky, tak jako by těm dušičkám ta těla překážela, protože chtějí k sobě.
Láska není zdaleka jen o tělu, sexu a vzájemných potřebách.
Láska má nádhernou potřebu rozdávat...
K nedorozumění s mým okolím třeba docházelo tím, že když jsem třeba s kamarádkou řešila její rozchod, říkala jsem jí, že ho nemůže nenávidět, jestliže k němu cítí lásku.
Když někoho opravdu milujeme, necháme ho jít.
I přes vlastní bolest mu přejeme, aby byl šťastný.
Prostě ani nemůžeme jinak.
Mluvím z vlastní zkušenosti, přesto jsem nebyla pochopena.
Tak už raději neradím, jenom vyslechnu a „pohladím“.
Moc ráda Vás poznám, Wahlgrenis.
Asi už jsem připravena, když jsem Vám napsala.
Děkuji, že nám pomáháte.
Obzvlášť "nám", kteří si neumíme pomoci ani sobě.
Hanička 20.06.2012
