Řekla bys to, kdyby tady na té židli seděl Ježíš?
Wahlgrenis,
pěkný den.
V duchu se mi vrací, a tak Vám napíši tuto zkušenost.
Když jsem si četla
příspěvek Orianny a píše o jídle, vrátilo se to zase.
Byla jsem na návštěvě, u těch nejbližších.
Hovořilo se...
Jak jen to nejlépe popsat slovy?
A nějak jsem ještě více vnímala princip nevděku, neúcty, chybějící pokory a jeho kopírování, rozsévání v ignoranci dál.
Ignorance je neznalost, nevědomost Přítomnosti.
A tak žena Vám nejbližší řekne: "Zacpi hubu!"
A položí před Vás talířek se zákuskem.
Chvíli sedíte, a nic.
Dívám se na talíř a pak řeknu: "Řekla by jsi mi to, kdyby tady na té židli seděl Ježíš? Řekla by jsi mi to, kdyby jsi ho viděla?"
Něco se změnilo v ten moment...
Říkám, že je všude, jen ho necítíme.
Vděčná jsem za to, kde jsem, kam a jak jdu...
Promiňte, slzy.
Na Vašich stránkách druhý den
příspěvek o hlasu , že nás informuje, jestli jsme dobře tam, kde jsme.
Ano, toto je zkušenost a pak onen příspěvek Orianny Titanic, Concordia... lesk a sláva, pýcha a pád a slovo jídlo mi vrací tu scénu.
Až na loď, která se musí potopit, aby člověk objevil schopnost pochopit...
Jenže ona je daleko, někde v Itálii...
A není moje.
Moje.
Smutek a Poznání, a vědomí, že to nejcennější je vždy se mnou - Láska.
Mějte pěkný pokojný čas.
Lie 17.03.2012
© Wahlgrenis
17.03.2012
