Domeček nyní zeje prázdnotou, nikdo v něm nebydlí
Milá Wahl,
právě jsem dočetla
příspěvěk od Katy a nemohu uvěřit, že si kladla stejné otázky jako já...
Také jsem zdědila polovinu domečku po mamince.
Druhá polovina patří sestřenici, která ji zdědila také po své zemřelé mamince, mojí tetě.
Je to domeček, ve kterém celý život bydlela moje milovaná babička, která zemřela rok před maminkou.
K domečku mě pojí jen ty nejkrásnější vzpomínky.
Je zasazen v nádherné beskydské krajině pod horou Prašivou.
Když si chci vizualizovat nejkrásnější místo na Zemi, uvidím toto idylické místo obklopené neporušenou přírodou.
Vidím zde i mou milovanou babičku, andělskou bytost.
V dětství jsem zde trávila spoustu času.
Jezdívala jsem k babičce na prázdniny a každou neděli jsme zde celá rodina trávili idylickou neděli, která nám dodala energii na celý všední týden.
Celá naše rodina se zde scházela.
Byl to pro mě dokonalý láskyplný svět se všemi domácími zvířaty a lidmi, kteří se zde objevili.
Nedá se vůbec popsat, jaké pouto mě pojí k tomuto místu.
A nejen mě.
Pozitivní energie tohoto místa vnímá spousta lidí, nejen z rodiny, kteří babičku pravidelně navštěvovali a rádi se sem vrací.
Každý host byl vítán s otevřenou náručí a s babiččiným úsměvem.
Ať už byl kdokoliv a odkudkoliv.
Měl-li někdo problém, na tomto místě zapomněl, problém zmizel...
Je to opravdu nádherné místo s nádhernými energiemi.
Kdokoliv zde přijel, cítil se jakoby v jiném světě a dokonale si odpočinul.
Ale s tím, jak odešla nejprve babička, pak maminka a nakonec i teta, vytratila se i atmosféra tohoto místa.
Domeček nyní zeje prázdnotou.
Nikdo v něm nebydlí.
Určitě je mu tam smutno.
Zatím se s ním nedokážeme rozloučit...
Ale jednou to asi udělat budeme muset...
Wahl, budu ráda za Tvůj osobní pocit...
Děkuji moc,
Sylva 05.03.2012
Milá Sylvo,
všechno kolem nás je živé, i když to tak na první pohled nevypadá.
I domeček, o kterém píšeš...
Na každou věc je možné se naladit a nacítit, jak se má.
Tento domeček byl vždy celkem v pohodě.
Najednou ale - i když tomu nerozumí - jsou tady podivné energie, skoro až nenávistné.
Rád by si opět vybudoval pouto k lidem, jako tomu bylo dřív, ale nikdo tato jeho přání nehodlá naplňovat.
Proto se snaží na sebe upozornit všemi postupy, které ovládá.
Nějak si nastavil hodnocení na případné své budoucí obyvatele.
Vnímá, že by museli přijít takoví lidé, kteří jednak ho mají opravdu z celého srdce milovat, ale současně musí do objektu vložit i kus své práce.
To nebude úplně jednoduché.
Vnímá také, že tohle je náročný proces, ne každý sem vstoupí se srdcem na dlani, ne každý půjde ve stopách Tvých předků.
Proto zde úplně stejně jako touha po novém životě je i strach, co bude dál.
Je to velká nejistota, z které by nikomu nebylo dobře.
Ale je tady pro Tebe rada.
Ty, jako mladá žena, která může s domkem nakládat (se sestřenicí), by ses měla odhodlat k ráznému kroku, který připomíná řez.
Nedávno jste se s mužem přestěhovali, jistě nepředpokládáte, že byste se sem měli přesouvat někdy později.
Je tady čistý řez.
Jeden příběh končí, aby mohl začít nový...
Jakmile se tohle ukončí, pro Vás bude mnohem jednodušší "zakořenit" tam, kde právě nyní jste.
A dům se tak současně zbaví pout, která zatím vnímá kolem svých zdí.
Nemohla bys držet ochranná křídla nad tímto domem věčně, to by bylo pro celou Tvou rodinu příliš vyčerpávající.
Pouta povolí a může sem přijít nový citlivý majitel, mladá rodina, která bude ctít tradice, půdu a materiál.
Takoví lidé ještě jsou...
© Wahlgrenis
05.03.2012
Děkuji, Wahl,
cítím to tak stejně...
Sylva 06.03.2012
