Holčičí kupé
Když jsem v neděli odpoledne měla v úmyslu odjet do Pardubic, netušila jsem, že si vybírám tu nejnevhodnější dobu.
Měla jsem pocit, že se v tu chvíli snad úplně všichni přemisťují se mnou někam na východ od Prahy (někteří až do Košic).
Už dlouho jsem takhle plný vlak nezažila.
Jen složitě jsem se posunovala uličkou, nahlížela do jednotlivých kupé, které byly ale plné a lístečky na dveřích ještě pro jistotu hlásily, že jsou obsazené místenkami.
Procházela jsem vlakem docela dlouho.
Nikde žádné místo pro mě...
Pak ale najednou vidím označení na dveřích kupé, které mě okamžitě zaujalo:
Nahlížím dovnitř, kde seděly dívky - slečny - dámy.
Holčičky!
Hned jsem byla uvnitř a bylo jasné, že tady je moje místo.
Věděla jsem, že takové oddíly pro dámy jsou v zahraničí - v Německu, Rakousku.
U nás jsem se s nimi ještě nesetkala.
Dozvídám se, že České dráhy se snaží neustále vylepšovat své služby, aby nepřicházely o cestující.
Nevedly jsme feministické řeči, nemám nic proti mužům...
Ale bylo nám takhle spolu dobře.
Zavládla tam krásná holčičí atmosféra.
Potřebovala jsem si tuto chvíli maximálně užít.
Nešlo to jinak - musela jsem vyndat klubíčka vlny, které jsem si zakoupila v Českých Budějovicích a začala jsem plést.
Skoro jako scénka z filmu...
Jeden z těch okamžiků, na které se nezapomíná.
Moje první jízda v holčičím kupé.
A to ještě nebylo všechno.
Když jsem se v Pardubicích chystala vystoupit, hned vedle na mě čekalo další překvapení!
Tichý oddíl - tady se nemluví...
Chtěla bych tímto poděkovat za novou dimenzi, kterou mi nabídly České dráhy.
Pokud se v těchto dnech čeká na reakce od cestujících, pak ta moje je stoprocentně pozitivní...
© Wahlgrenis
28.02.2012
Ahojík Wahl.
jsem ještě teď "ohromena".. já už měla včera zavřeno na efku (
FB )..
byla jsem úplně jinde, něco mne táhlo ať se znovu přihlásím..
a tak jsem se přihlásila, a uviděla Tvé pletení..
bez komentáře ... a začala s Tebou mluvit..
a než jsem odeslala, napsala si něco, co zapadalo do mého sdělení...
..já jsem byla úplně u Tebe,...
až tím myšlením, že pletu, ale nebaví mne to, jsem se ztratila...
vím na Tvé Planetě toto neřešíte, já se fakt omlouvám, mne stále udivuje.
I to srdce pletené.. to mě přímo navigovalo.. že tam něco je...
Vím, že to jsou okamžiky, kterým každý nemusí rozumnět..
ale ta spojení jsou funkční a já z toho radost mám
spojení přes nebe, vidím já Tebe... nádhera ...
Vím nic objevného.. mám jasno :-))
Tak, jak psala úžasná Sylva... posíláme si myšlenky... a cítíme, ne za chvíli, je to už přítomnost.
Ten, kdo otevře srdce, může číst.... :-)
Hezký den Ti posílám z mokrého Krnova...
P.S.:
Pletení, pletu se ráda do diskuze :-)
Jinak raději šiju.. a už už si pořídím snad šicí stroj a budu vytvářet malé plátěné pytlíčky se srdíčky... už jsou skoro hotové, bo v hlavě je vidím,
těším se na ně tak.. že z toho skáču do oblak.....
chápeš, vím, radost je nádherná skutečnost.
Rosé, R. jako radost :-)) 29.02.2012
Opět jsem dnes ráno jela v holčičím kupé...
Už jsem věděla, co hledám.
Byl tady sice už jeden pán, ale po mé první větě, jestli mu nevadí, že je v holčičím kupé, se zvedl... a ... celkem rád... odešel jinam...
Pletení jsem tentokrát výjimečně s sebou neměla, ale přesto se konalo překvapení.
Slečna naproti mně totiž vyndala háčkování.
Bylo to takové: díra - nic...
Teprve začínala.
Zeptala jsem se tedy, co to bude.
Vyndala už hotový výrobek, oranžovou síťovku.
Dovolila jsem si, jestli si ji mohu vyfotit.
Souhlasila.
Udělala mi radost tím, že nejsem jediná.
Přidala jsem svůj vlakový příběh
o svetru z ovčí vlny .
Řeč se pak stočila na tkaní na stavu, práci s kolovrátkem a na háčkování záclon.
Užila jsem si to.
Nevím, jestli by něco takového bylo možné zažít v kupé s muži.
Kdo z nich by například byl schopen tady háčkovat?
© Wahlgrenis
02.04.2012
Drahá Wahl,
tak som sa konečne dostala k písaniu.
Djembe už býva so mnou.
Cesta bola kúzelná.
Vlak bol pristavený o pol, takže som si stihla dať piccolo v tej jedinej otvorenej "kaviarni" na stanici - kde sa Ti nepáčilo a dnes by sa Ti tam páčilo ešte menej.
Ku koľaji som sa nechala vyviesť poschodovými schodmi, rovno ku predposlednému vagónu, ale nikto tam nenastupoval, tak som išla do vagónu pred ním.
Páčilo sa mi druhé kupé.
Bolo ešte prázdne.
Príde o chvíľu staršia pani, že či je to kupé obsadené, lebo prešla už dva vagóny a všade vidí rezervácie a na tom "mojom" bol tiež nejaký papierik.
Tak sa idem pozrieť a čo nevidím?
Dívčí kupé!
Ty si ma tam normálne naviedla...
Hneď som vedela, že to bude úžasná cesta.
Aj bola.
Boli sme tam 3.
Jedna pani vystupovala až v Břeclavi, porozprávala mi toho až až.
Najviac sa mi páčili udivené pohľady mužov, ktorí sa ku nám a neskôr ku mne, keď som tam už bola sama, snažili prisadnúť a ja som im vždy s úsmevom povedala, že toto je ale dívčí kupé.
Cítila som úplnú ochranu od tohto dívčiho kupé.
Nie že by mi mužská prítomnosť robila problémy, ale som sa tešila tejto vymoženosti, tak som si ju plnými dúškami užila.
Dívčimu kupé som sa niekoľkokrát poďakovala za jeho ochranu.
Bolo to medzi nami jasné.
Maj sa prenádherne.
Daenie 06.09.2012
