Jak vnímáš rok 2012?
Milá Wahl,
přeji krásný den a hodně lásky.
Směla bych ti položit otázku?
Pokud budeš chtít odpovědět...
Jak vnímáš rok 2012??
Moc děkuju
s pokorou a láskou k tobě
Barbora - anděl 30.12.2011
Jaký bude rok 2012?
Mnoho lidí do něho vstupuje s tzv. nastavenými růžovými brýlemi.
Je to, jako by si situaci, která reálně existuje, nechtěli připustit.
Pokud zůstanou takoví, jací byli dosud, zažijí podivný tlak ze všech směrů, ze všech stran.
Mnoho dosavadních činností bude třeba vykonávat jinak nebo se na ně dívat z jiného úhlu, jakoby jinýma očima.
Nebude možné jenom zabrat, použít fyzickou sílu.
To, co dříve šlo běžně, půjde jen složitě.
Vystupuje tady obraz nastaveného zrcadla – co vydáme, to se nám bude vracet.
Především jde o naše uvažování, o to, na co myslíme.
Jako nejdůležitější se jeví láska, ten nekonečný proud, který prochází skrz srdce.
Lidé by měli více přemýšlet srdcem, ne hlavou…
Násilné procesy, kdy vnímáme, že něco jakoby drhne, budo pozastaveny.
Pokud někdo není na správném místě doma nebo v práci, bude ho to nutit ke změně.
Budou to lekce bolestné, ale jen do okamžiku rozhodování.
Jakmile se tento proces jednou rozběhne, nebude možné se vrátit, ale hlavně dojde k obrovské úlevě, k pocitu, jako by spadl kámen ze srdce.
Pravděpodobně zásadní změnu zažijí rodiče ve způsobech trávení volného času.
Nastává posun od techniky (počítačů, televizí apod.) směrem k dětem.
Děti hrají stále důležitější roli, nemůžeme je opomíjet ani se je snažit zapasovat do příslušných krabiček.
Děti nás přicházejí učit, jen je třeba jim naslouchat, naladit se na jejich srdce, nabízí se zbořit bariéru mezi světem dospělých a dětí.
Dospělí by se měli dětem opět přiblížit, aby to už nebyly dva protipóly.
Dosud se děti děsí stavu, že by se také ony jednou měly stát dospělými.
Ve školách se pravděpodobně začnou upravovat osnovy a učební metody, aby děti pouze neopakovaly naučené fráze.
Zvětšuje se tlak na způsob výuky, aby děti dokázaly uvažovat, aby dokázaly žít.
Jediným smysluplným hodnocením nastoupené cesty se zatím jeví peníze.
Tady vnímám změnu.
Ztratily se totiž důležité hodnoty, které dávají životu jakýsi vyšší smysl.
Ty se mají opět dostat na vrchol pomyslné pyramidy.
Vnímám především důvěru a vůbec víru v druhého člověka.
Více lidí začne chápat odpovědnost za život na této planetě.
Všechno souvisí se vším.
Slovo ekologie sice možná někoho dokáže vyděsit, ale v konečném důsledků se dotýká každého z nás.
Každý sice vnímá, že tady není něco v pořádku, zlobit se sice na systém nebo na politiky můžeme, ale věřím, že změna je možná pouze přes každého jednotlivě, jeho vnitřním nastavením, nemůže to nastat nějakým příkazem nebo zákonem.
Každý by měl zcela nově vnímat odpovědnost za to, jak žijeme, co děláme, kudy a jak se posunujeme dál.
Mluví se o konci světa.
V lidech je strach, bojí se procesů, které nastávají.
Nerozumí slovu transformace, které se objevuje v souvislosti s rokem 2012 stále častěji.
V některých je až panika, že nestačí všechno pochopit, přijmout.
Tohle je právě ale naprosto jednoduchý a jasný proces, kvůli kterému není třeba nic složitého podnikat.
„Jen“ posunout uvažování z rozumové sekce do srdce...
S odpovědností za budoucnost by měl člověk opustit heslo: „Po nás potopa“.
Naopak je třeba vnitřně přijmout to, že jsme tady pouze na návštěvě – každý den, každou minutu.
Člověk nesmí kolem sebe chrlit tuny odpadu, likvidovat přírodu, která má žít.
Všechno, co je kolem nás, má duši, nejen lidé a zvířata, ale i příroda a veškeré věci.
Podle toho, jakých způsobem k druhým přistupujeme, takovou můžeme očekávat reakci.
Naučíme-li se žít srdcem, pak jediný možný způsob, jak začneme komunikovat s ostatními, je ve vlně lásky.
Tím se změní uvažování, hroty se obrousí a otevře se náruč.
Pokud láska opravdu začne proudit z jednoho srdce do druhého a pořád dál a dál, začne se měnit nitro každého člověka, začne se jakoby prozařovat a energie lásky vstoupí do každé buňky těla.
Dokonce vstoupí do DNA a začnou se dít zázraky v přímém přenose.
Člověk nemocný se začíná uzdravovat, člověk dosud smutný chápe smysl života, najednou se raduje.
© Wahlgrenis
30.12.2011
Draha Wahl,
dekuji, za odpoved na otazku k roku 2012.
Napsala jste to krasne.
Zvlast to, jak pisete o vztahu rodicu k detem.
Mne to pripomnelo dobu asi pred 2 roky, kdy jsem v noci musela vstat, vzit do ruky papir a tuzku a ta ruka mi sama psala rychle vzkaz.
Nikdy predtim ani nikdy potom se mi to jiz nestalo.
Asi proto, ze jsem to nikam neposlala a nikomu nerekla.
Nosila jsem ho asi mesic u sebe a pak ho nejak vyhodila.
Napisi to jen zkracene, co si z toho jeste to malo pamatuji.
Stalo tam neco v tom smyslu, ze my deti se sem rodime, abychom Vas ucily.
Prinasime poselstvi, ale nikdo nas nebere vazne, protoze jsme mali.
Ale my jsme vyspele duse, jednejte s nami jako s rozumnymi bytostmi, vsechno vime, ale neumime to slovy vyjadrit, chceme hlavne od Vas lasku.
Skoda, ze jsem se tenkrat neodhodlala Vam to poslat doslova cele.
Citim, ze jsem se jakoby zproneverila necemu uz delsi dobu.
Wahl, ja hrozne doufam, ze lidi pochopi a budou rozumni.
Vseho je moc, trh je presycen a nejde porad nakupovat, to nam zadne flustrace nemuze vynahradit.
Vsichni musi pochopit, ze jenom laska a milovat nas uspokojuje a naplnuje stestim.
A kazdy to v sobe mame, delat druhe a tim i sebe stastne.
Staci tak malo, jen se naladit.
Milena 31.12.2011
Krásná Wahl,
moc Ti děkuju.....
Přeju si, ať si tvá slova přečte spousta lidí a otevřou svá srdce.
S úctou a láskou
Barbora - anděl 01.01.2012
