V jednu chvíli jsem si myslela, že on je ten pravý, jediný, první a poslední...
Dobrý den,
asi se Vám bude zdát naprosto absurdní, že Vám píše 17tiletá "puberťačka", ale mám problém.
Nevím, jestli tenhle problém trápí i ostatní, ale já osobně si myslím. že je v tom něco víc, nejen přehnané city a pobláznění.
Vezmeme to tedy jako příběh, jedné slečny a chlapce, co se potkali na brigádě v Hypernově v roce 2009.
Úplně poprvé kdy se oni dva setkali byl letní červencový den, prázdniny.
Hned na první pohled se do něj neuvěřitelným způsobem zamilovala.
Líbil se jí jak vzhledově, tak i povahou co za tu chvíli stihla postřehnout.
Jméno není podstatné, jen to, že dokonce zjistila, že je asi o rok a půl starší než ona, a bydlí 10 minut od jejího bydliště.
Hned první den už měla na papírku napsané jeho icq.
Druhý den měla volno, ale přesto šla do Hypernovy, protože tam byl právě on.
Po úsměvech a šťouchání jí dal sám svoje telefoní číslo.
Nemohla tomu naprosto uvěřit!
On, tak krásnej, úžasnej kluk, kterej není zkaženej dnešní mláděží (kouření, drogy, alkohol, styl oblékání apod.) prostě "normální" kluk, jí dal číslo!
Později se začali scházet, držet se za ruku, došlo i na první pusu a pak i políbení.
Přesně 29.9.2009 spolu začali chodit.
Přesně za 3 týdny jí chlapec dal "kopačky".
Na otázku proč, byla odpověď že nestíhá, nemůže dál a že takhle to pro ně oba bude lepší a že jí nechce ublížovat.
Odpovědi typu, že ho miluje, byly naprosto zbytečné.
Za celé ty 3 týdny se totiž viděli asi jenom 3x, protože on neměl čas.
Celý listopad a kousek prosince byla jak v tranzu.
První dny myslela na sebevraždu.
Po tak krásných dnech, kdy nemohla spát ani jíst zamilovaností, jí řekne, že konec. Ale ne, on neřekl konec, on se chtěl scházet dál, ale jen jako kamarádi.
Jenže po 14 dnech to slečna nevydržela a řekla, že nedokáže se k němu chovat jako kamarádka, když k němu cítí něco víc.
Takže mu dala nůž na krk a řekla, že buď spolu budou, anebo že se nemůžou scházet.
To, co přesně doufala, že se nestane, se stalo, řekl jí že se scházet teda nebudou.
Okolo 14ti dnech to nevydržela a napsala mu na icq, pak se sešli na silvestra, a choval se k ní, jako kdyby se nic nestalo.
Mezitím se do ní zamiloval jiný chlapec, a usiloval o ní.
Ale ona neměla zájem, pořád milovala tamtoho.
Souhra náhod (anebo osudu?) je dala opět dohromady někdy v dubnu tohoto roku, ale tentokrát si to neřekli.
Bylo to mnohem krásnější.
Hezké smsky, vícekrát se viděli v týdnu.
A pak jednoho dne, se prostě spolu milovali.
Bylo to nádherné a vzrušující, jak se řiká, jako by se dvě duše na chvíli staly jednou.
Ona odjela o velkých prázdninách na 3 týdny do zahraničí, ale přesto si byli věrní a milovali se dál.
Po všech tak krásných věcí ale okolo listopadu a prosince, dívka znejistila. Chlapec na ní neměl skoro žádný čas, a jak se pomalu ukazovalo, práce byla pro něj zjevně důležitější.
Když přišel asi o 2 hodiny pozdě, dívka na něj poprvé křičela.
On se hádat nechtěl.
Prý se s flegmatickýma lidma nehádá.
Ale omluvil se a řekl, že se pokusí s tím něco udělat.
Dívka na něj hlavně křičela kvůli tomu, že věděla, že práce, kterou dělá není ani brigáda, ani rodiči pověřená, ale aby si přišel důležitý.
Tím jí napadla myšlenka, že práce je mu přednější než ona.
Sex spolu měli naposled před 2 měsícema, protože není čas a když už, tak není místo.
A tak začala přemýšlet, jestli jí vůbec miluje, i když jí to tvrdí?
Abychom vysvětlili pointu, a hlavně podtrhli to co ona k němu cítí, vyjedeme s tohoto příběhu trochu do jiného.
Týká se jiného chlapce.
Abyste to pochopila, ten, o kterém jsme mluvili doteď, byl třeba chlapec P, a tenhle
bude R (počáteční písmena jejich jmen).
Chlapce R, poznala na oslavě spolužáka chlapce P.
Od pohledu sympaticky vyhlížející.
Nějakým způsobem si ji našel na Facebooku.
Přidal si jí, a potom co ho schválila si začali psát na FB chatu.
Později se začali scházet a padli si do oka.
Mají dost podobné povahy, a vědí o sobě navzájem, že si sou sympatičtí a že se přitahují.
Ale chlapec R je zadán, a dívka přece také s chlapcem P.
Nechce ho podvést, protože ho miluje, i když občas když jde místo s ní ven na ples, tak by nejradši něco podobného udělala.
Ale neudělala a neudělá.
Chlapec R je takové pokušení.
Je pěkný, rozumí si a hlavně i když chodí se slečnou, i když má práci a i když chodí do školy a učí se, má na ní čas (!), a to chlapec P nemá.
I když rozum říká - kašli na chlapce P a jdi do chlapce R, srdce říká něco jiného.
A slečna přemýšlí jestli to vůbec cenu má.
Už slyšela spoustu předsudků, že se chlapec P nikdy nezmění, ten čas mít nikdy nebude, kolik by ho chtěla.
Bude chodit na schůzky pozdě a bude jí to líto.
Má tohle vůbec cenu?
Má tenhle vztah nějaký smysl?
Vím, že srdci se poroučet nedá, ale pokud se to nezmění bude jí (mě) to trápit.
Abych pravdu řekla, v jednu chvíli jsem si myslela (asi naivně, navíc v téhle době) že on je ten pravý.
Jediný, první a poslední.
Že spolu budeme asi napořád.
Poslední dobou o tom dost pochybuji, ale stále ho miluji.
Jestli se dočkám od Vás odpovědí, tak Vám předem děkuji.
Pokud Vám odpověď příjde zbytečná, tak aspoň děkuji za přečtění příběhu a přeji Vám hezký den.
Sandrina 08.12.2010
Milá Sandrino,
to, co popisujete, je příběh krásné první lásky.
První vyznání, první doteky, první milování...
Tím si prochází skoro každý.
Nechtějte ale tohoto chlapce mít na celý život.
I pro něho byla tahle fáze důležitá, ale on to má jinak, potřebuje ještě poznat mnoho žen, aby si udělal názor, která je ta pravá.
Vy to máte jinak, máte jasno od prvního okamžiku.
V tom se lišíte...
Nemůže od něho očekávat, že k Vám bude vzhlížet, když má před sebou ještě jiné plány.
Nemějte mu to za zlé.
On to ani tak nevnímá.
Pro něho jste byla zkouškou, ale jeho zkouškou, jestli on to zvládne...
Teď už ví, že zvládne, tak může jít dál.
Nechtějte ho spoutávat, to by nebylo dobré, on by vedle Vás nebyl šťastný.
Přijměte to, co se děje.
A pokud momentálně vedle Vás nikdo jiný (volný) není, neznamená to, že je to konec světa.
Těšte se na svou opravdovou lásku, která přijde.
Určitě se s ní neminete...
© Wahlgrenis
08.12.2010
