Zážitek z aquaparku Babylon v Liberci
Milá Wahl,
musím se podělit o svůj zážitek v aquaparku Babylon.
Když jsem tam přišla se známými, nebylo mně dobře už v podzemních garážích.
Dlouhé chodby, špatně osvětlené,.. cítila jsem se jako ve vězení.
Mimochodem - občas fárám pod zem do dolů, nikdy jsem takový zážitek neměla.
Přijdeme do šaten - přepadl mě pocit nedýchatelnosti, a "že tam nebudu".
Po velkém přemlouvání jsem se tedy převllíkla a šla do sprch.
Intenzivní pocit strachu, sevřenosti, temnoty, jakoby neviditelné špíny mě asi zplsobil vidinu plynové komory.
Místo cyklonu B chlor,.. stále jsem se dívala na strop.. mimochodem tam byly upevněné takové světelné kotouče,.. a pak jsem šla dovnitř.
Mí známí se radovali a pobíhali, já jsem si sedla do křesílka poblíž východu a celou hodinu přemáhala pocit dušení, tlučení srdce,.. sucha v puse,... do vody jsem se štítila namočit byť jen nohu.
Intenzivní pocit vězení a něčeho moc nepřirozeného, umělého, mě zůstal i dlouho potom.
Viděla jsem obrazy plynových komor, tzv. koncentráků pro kuřata,.. masových hrobů,.. doma jsem namalovala obrázek...je dost hrozný, jsou na něm hodiny v poloze za 3 mminuty poledne nebo půlnoc - a samé dušičky, uvězněné,.. místo, kde se krade duše a bere se lidem sjednocení se sebou a s přírodou.
Ty davy tam tráví v té chemii vzduchu i vody celé hodiny,. bez pořádného světla, vzduchu, přírody - všechny kytky jsou umělé... panoptikum.
Nevím, možná bude polemika a budou Ti, kteří podobná zařízení znají a přinášejí jim radost a zábavu.
Taková je například jedna moje kamarádka, která nepochopila žádný z mých pocitů.
Také si myslím, že se tam v těch zdech něco v minulosti stalo a vůbec nevím, na co (???) tam byla v předchozí době továrna.
Olga 02.11.2010
Milá Olgo,
rozumím Tvým pocitům. Jsi citlivá, všechno, co se zapsalo do těch míst, k Tobě promluvilo. Nedivíš se ničemu, to vím. Jen jsi tím byla možná zaskočena.
Jak se to mohlo stát?
Osobně do takových prostor, které se tváří jako továrny na zábavu a smích, vůbec nechodím. Je tady něco hodně špatně. Ti, kteří za těmito stavbami stojí, měli jiné představy, nešlo jim ani o radost ani o zábavu.
Jde hlavně o pěníze, které mají návštěvníci těchto "atrakcí" donést.
Podobně to mám i v obrovských nákupních centrech, tam se ve mně všechno svírá, nemohu tam být dlouho a také tam ani nikdy dlouho nejsem.
Zážitek z Terezína, kde jsem byla jako těhotná, jsem tady už také popisovala... (Pak už jsem těhotná nebyla...)
Vnímám energie, které tady jsou. Ony promlouvají, i když nejsou vidět. Všechno, co se tady dělo, je jistým způsobem čitelné.
Jen těžko bychom se dopátrali k tomu, jak se stavěl v Liberci Babylon, co tomu předcházeli, co tady bylo dříve... Ono to mluví i tak.
Tam jsem nebyla, a vím, že tam ani nepůjdu.
Olgo, děkuji za Tvůj prožitek.
© Wahlgrenis
03.11.2010
