K akci v Ružomberoku byly doplněny fotografie a ohlasy
Byla aktualizovaná víkendová akce na Slovensku (Ružomberok).
Reakce účastníků, fotografie, obrázky, báseň.
Více najdete
zde .
© Wahlgrenis
19.10.2010
Milá Wahlgrenis,
je mi úplně do breku a všechno uvnitř mě řve a křičí, když si pročítám zážitky z Ružomberoku.
A já vím, že jsem ty vzácné okamžiky mohla prožít také, ale neprožila.
Byla to moje jedinečná šance sebe sama změnit a já si ji nechala protéct mezi prsty.
Nechala jsem se ovlivnit blízkými a opět jsem uvěřila, že jsem úplně neschopná a že na Slovensko sama autem stejně nedojedu.
Musím z té klece ven.
Prosím pomůžeš mi poodhalit mé vztahy v minulém životě, abych se s nimi dokázala v tom současném životě vypořádat a osvobodila se?
Prosím, měla bys opět čas na schůzku v ateliéru?
Děkuji
Zuzička 21.10.2010
Milá Zuzičko,
ano, Ružomberok byla nádhera, ale s Wahl..to ani jinak nejde.
Já spíše reaguji na to, že jste se nechala někým zlákat, že nezvládnete....
Zuzičko, vše se děje tak, jak má.. skutečně, .. dyť možná právě tento okamžik vznikl ten impuls něco "s tím" udělat.
Cítím, že už vnímáte, a chcete.....dovolím si sdělit, že k Vám došla cenná informace, z mého pohledu..
Jezdím sama takto už 10 let, Zuzičko, hmm, když Vám řeknu, že jsem jezdila se zařazeným prvním stupněm v autě a celá se třepala, na tachometru ne celá 10 km rychlost, a můj bývalý muž na mne křičel, jak jsem neschopná, právě to byl okamžik pro mé uvědomění, proč se nechám takto "terorizovat"...
Z tohoto "nemožného" stavu jsem se vyhrabala tak, že dneska jedu sama autem kamkoli... a nevím, proč bych to nezvládla.
Zuzičko, teď nepíšu, abych se já "chlubila", to skutečně nemám v úmyslu, ale chci Vám tímto mým příběhem sdělit, že prostě i vy jistě máte v sobě schopnost docestovat tam, kam potřebujete, když Vám to srdce zavelí.
Děkuji Vám za Váš příběh, mohla jsem si uvědomit, a poděkovat za své prožitky, které předcházely mému uvědomění.
Věřím, že vnímáte, co Vám chci říci, a moc Vám přeji, abyste v sobě tu odvahu našla.
Důvěřujte si, prosím a budou se dít zázraky. :-)
S láskou
Rosé 21.10.2010
Milá, krásná, neskutečná Rosé,
velice Vám děkuji Vaše nádherná slova...ani nevíte (ale Vy víte), kolik je v nich pravdy!
V den odjezdu na Slovensko jsem si všechny své věci dvakrát nabalila a zase vybalila, poslouchajíc, že průjezd Žilinou je snad ještě horší než Prahou a že si mám sama sebe (začátečníka!!!) v takovém provoze představit...
Přítel mě sice ještě ve čtvrtek ujišťoval, že pokud chci, ať klidně jedu, dokonce mi ochotně zapůjčil navigaci, ale v pátek ráno už bylo všemu docela jinak...
Prý mě ale nechce zrazovat...a odjel si po svém.
Pozdě odpoledne, po mém zuřivém domácím úklidu (kterým jsem chtěla naivně zahnat a vypudit všechny své myšlenky a pocity, které ve mně křičely a volaly ať poslechnu své srdce a vyrazím za svým cílem, který se v mém životě neobjevil náhodou), tedy v to pozdní odpoledne mi to najednou všechno došlo a já se rozhodla (a byla jsem šťastná na tu krátkou chvíli!) - všechny věci putovaly potřetí zpátky do batůžku, pastelky, kyvadlo, papíry...
Napsala jsem ještě paní Wahl sms a její odpověď mě jen upevnila v mém rozhodnutí...
Rychle vyřídit pojištění, těsně před zavíračkou...
Sedla jsem pak do auta a radovala se, že jsem si přece jen své rozhodnutí obhájila (nebo spíš, že jsem se vůbec dokázala správně rozhodnout, konečně podle sebe), těšila jsem se (a zároveň se i trochu bála, jsem už taková) na nová setkání, na vás všechny, ty vzácné anděly tam daleko...
Už jsem měla nastartovaný motor, když přišel rozhodující telefonát od mojí mamky... plný výčitek, kárání a taktické manipulace, které jsem podlehla a o pár desítek kilometrů dál na rozcestí se vydala cestou na Vysočinu za mamkou, místo za svým snem...
Jen jsem k ní pozdě večer dojela, věděla jsem, věděla, o co vlastně šlo a co jsem si nechala úplně bez boje proplout mezi prsty, šlo vlastně i o tu cestu, cestu mým životem...
Prohrála jsem, dalo by se říci, že zase...
Slzy se mi (tajně) koulely po tváři a já se nenáviděla.
V tu noc se mi pak zdály dva sny, o kterých jsem věděla, že se vším souvisí a že mě mají nakopnout, abych se už konečně ve svém životě přestala motat v kruhu a začala jednat...sama za sebe.
Když jsem si včera večer začala pročítat ohlasy z Ružomberoku a uvědomila si podruhé, o jakou vzácnost jsem přišla, sevřelo se mi srdce bolestí tak, že jsem ve čtení nemohla pokračovat, musela jsem si všechna ta nádherná slova vytisknout a dočíst je do konce až mnohem později...
Ano milá Rosé, máte úplnou pravdu, tento víkend (to, že jsem a proč jsem neodjela) byl zcela jistě impuls něco "s tím" udělat a možná jsem čekala, že Ružomberok za mě mnohé vyřeší, že se domů vrátím úplně jiná a "to všechno" půjde najednou hladce... možná snad kvůli tomu mi nebylo dáno přijet...abych si uvědomila, že nic a nikdo za mě nic nevyřeší, že tento úkol čeká jen a jen na mě samotnou... i když si toto uvědomuji, mrzí mě velmi, že jsem tak nádherný vzácný drahokam, který mi spadl z nebe, zadupala hluboko do země.
Měl v sobě takovou moudrost a sílu, vím to... pošeptal mi by něco, dodal by mi životadárnou energii, vyvedl by mě z uzavřeného kruhu pocitů trápení se, ale zároveň neschopnosti odejít, vděku, podivné (přátelské, bratrské či jaké) lásky, snad by mi pomohl odrazit se od břehu, vyslovit nevyslovené a prožít vysněné...snad ano, snad ne. A přitom chybí tak málo...
"Důvěřujte si, prosím a budou se dít zázraky"...
Děkuji vzácná Rosé za všechno, za pocit, že třeba jen na chviličku někoho zajímám, je to nádhera...skutečně děkuji!!!
Krásný večer a sny plné rozkvetlých květin a slunečních paprsků...
Zuzička 22.10.2010
Mila Wahl,
ja zasnem.
Zasnem nad tvojou mudrostou, nad tvojou intuiciou, nad vsetkym, co Tebou prechadza a prehovara k nam.
Jednoducho zasnem.
Naozaj informacie prichadzaju po kvapkach, aby sme to uniesli...
Ale i tie kvapky su silne ako explozia.
Je vela informacii, ktore mi vo svetle Tvojich slov zrazu davaju zmysel.
Zdanlive prihody-nahody, ktore ma oslovovali pocas mojho "tapania" zrazu lezia predo mnou ako puzzle.
Vyrezane na svoje miesto.
Vnimam ten pribeh, vnimam tie miesta i tie prepojenia.
S laskou ostava
P.S.: Dnes mi moji chlapci cestou od lekara priniesli nadhernu zltu ruzu....pre maminku z lasky ...
Makulienka 27.10.2010
Mila Wahl,
viem, ze mas vela prace....
Obraciam sa na Teba s prosbou o radu....
Neviem,aky zmysel ma pokracovanie mojho pribehu s ohladom na to, co prave prezivam.
Partner s prekvapenim vnimal moje otvorene srdce aj citelnu vyrovnanost, optimizmus, vieru, ze vsetko ma svoj (casto skryty) zmysel.
Nestotoznil sa s tym, akoby pozeral zboku s nedoverou...zacal mi vyhadzovat minulost, vyhladavat hadky, na moje argumenty a slova zmierenia nereaguje.
On vidi jasne,ja nie. Potom sa tvari spokojne, lebo on nema problem, ale vraj ja.
Vcera ho zrazu skolila zimnica, bolest celeho tela.....
Co nam brani vyladit sa na spolocnu vlnu?
Citim sa vo viere v krasno a lasku osamotena.
Napriek vsetkemu vnutri citim silu, ktora pretrvava.
Chcem mu pomoct, i nam...
Preco sa to deje? Prehliadla som nieco dolezite?
Makulienka 01.11.2010
