Wahl, tys to věděla?
Byla to akce jako každá jiná. Pár slov, pár pohledů do očí a cesta zpět. Ještě v autě cestou zpět jsme si povídaly, tak nějak o všem, o tom, co přijde, plánů do budoucna bylo hodně. Pak jsme si daly čaj, zase pár slov, pár pohledů do očí... A rozloučení.
Přešlo pár týdnů a zvoní mi telefon.
"Wahl, tys to věděla?"
Od hlasu na druhém konci Prahy se dozvídám smutnou zprávu.
Ona už není...
© Wahlgrenis
14.09.2010
Mila Wahl,
jak malo slovy dokazes vystizne rict vse a vystihnout hloubku.
Dnes prisla SMS od meho oblibeneho cloveka, ktereho si nesmirne vazim a povazuji jej za sveho duchovniho ucitele, velmi moudreho, skromneho a tak laskaveho, ktery ma vzdy pro me cas, pochopeni, slova utechy.
Se zajmem jsem otevrela text, kde se psalo:
Zemrel nas mily Vaclav V, maser.
Podpis patril jeho partnerce.
Neverim, to neni mozne,vzdyt byl zdravy a mel rad zivot a kazdeho tvorecka v nem, byl plny lasky a pokory, to prece nemuze byt pravda.
Jak to, ze se svet nezastavil, kdyz odesel takovy clovek?!?
Pokazde, kdyz jsme se videli a loucili, pral mi zdravi, lasku v srdci a Bozi pozehnani a to vse ja vnimala jako velky dar.
Ucil me objimat stromy, pri poslednim setkani mi nabidl, ze me nauci, jak se uvolnuje sije a hlava masazi.
A ja odpovedela, ze se to rada naucim, priste.
Povzbudil me, kdyz jsem neuspela u prijimaciho pohovoru, ze ta prace nebyla pro me, ze prijde jina, lepsi a mel pravdu, dalsi mesic se objevila a on mel skutecnou radost a planoval, jak bych tam mohla byt uspesna.
V tehotenstvi, kdyz mi vysly spatne krevni testy na Downuv syndrom a lekari me nutili k odberu plodove vody, me uklidnil tak, ze jsem amniocentezu odmitla a syn byl se narodil v poradku.
A ted neni mezi nami?
Jak to prijmout, jak dal bez nej, jeho misto nikdo nezaplni, moc mi chybi a stale nemuzu pochopit, ze by to byla skutecnost.
Vsichni jeho blizci ted truchli, protoze to byl vyjimecny clovek.
Zapalila jsem svicku, pomodlila se za jeho dusi, ktera ted uz je zpatky u Boha, uz je v Jednote, ve Svetlu, uz vi vsechno.
Co mohu jeste udelat?
Jak dal?
Petra 15.09.2010
Jsou příběhy, které musíme přijmout tak, jak se staly. Nepřísluší nám nic hodnotit, nepřísluší nám zlobit se ani se stavět do bojovné pozice a zkoušet něco změnit. To totiž nejde. Všechno se děje přesně tak, jak to být má.
Smrt vstoupí do života často právě ve chvíli, kdy ji nečekáme, kdy jsme nepřipraveni, kdy moc chceme změnit čas, ale to už nedokážeme.
V takokou chvíli je člověk naplněn pocitem marností a absolutní prázdnotou, nechápe, jak se tohle mohlo stát. Někdy se volá směrem nahoru, jak je možné, že to tam nahoře dopustili...
Všechny dny ale byly odžity, není nikde napsáno, kolik dní představuje jeden lidský život. Jsou to různé kategorie. Ptáme se, proč muselo zemřít roční miminko, ptáme se, proč odešel mladík před maturitou, ptáme se, proč zemřela babička...
Všude je to stejné.
Ptáme se, protože jsme tady zůstali, protože část nás už není.
Smrtí jako by kus našeho srdce někdo odkrojil, je tady prázdno. Člověk se uzavře do neprostupné bubliny a jeho svět dostane jiný rozměr.
Když jsem se sešla s maminkou té dívky, které tady už není, zjistila jsem, že ona to má jinak. Také sice vnímala ztrátu nejbližšího člověka, ale současně pochopila, že to, co se stalo, je v pořádku.
Den po její smrti nastal kontakt s její duší, od té doby spolu komunikují. Dozvěděla se důležité informace o její nové formě existence.
Těžko se hledají slova...
Svět tam je jiný, tolik jiný od toho našeho...
Je zbytečné plakat, je smutný pohled na plačící pozůstalé.
Nic ji nebolí, je mezi blízkými, vracet se nechce, ale přijde opět do tohoto světa, až nastane její čas.
© Wahlgrenis
16.09.2010
