Každopádně je moje ochota podávat pomocnou ruku čím dál menší
Milá Wahlgrenis,
včera jsem zažila něco, co vystihuje text písničky: "Když máš kamaráda a on tě podrazí, náladu máš mizernou..."
Nálada byla fakt mizerná, byly i slzičky.
"Ujala" jsem se paní, která se k nám předloni přistěhovala s manželem a dvouletou holčičkou. Seznámila ji se svými známými a vůbec s novým prostředím, pomohla zařídit brigádu (je ještě na mateřské).
Intriky a lhaní do očí jsem nečekala. O to víc to mrzelo.
Důvod? Moc by se jí líbila moje práce.
Ale taková je dnes prý doba...
Dopoledne jsem si v kabince zkoušela plavky na blížící se dovolenou. Takové kovové zapínání vzadu vystřelilo a brnklo mi o ruku. Zrovna v místě, kde se brává krev. Přímo do žíly. Většinou při odběru krve s tím mívá sestřička dost práce, teď to bylo přesné. Viděla jsem se v zrcadle - polonahá s kapající žílou, snažíc se uchránit oblečení z obchodu...
Co nechápu?
K večeru přivezli manžela ovázaného naříkajícího.
Jel na kole z kopce a do cesty mu z jednoho domu vběhl vlčák. Dozvěděli jsme se, že jeho majitel leží právě na ARO (srazil jej náklaďák, když jel na kole z práce). Před tím nikdy neutíkal.
Manžel ležel chvíli na cestě, než se vzpamatoval.
Kolem něj projely dvě auta. Nezastavilo ani jedno.
To je Wahl, hrozné zjištění.
Mohu se ptát proč, taky se ptám - on, který se tady o všechny stará, nikomu neodmítne pomoc... Teď leží ovázaný, špatně dýchá, má zlomená žebra, naražené rameno.
Pořád si myslím, že to vše se netýká jen nás dvou, ale je to jakési globálnější sdělení snad o stavu společnosti, doby..
Nebo varování?
Každopádně moje ochota podávat pomocnou ruku je čím dál menší...
No ráno moudřejší večera.
Dobrou noc, milá Wahl
Lída 21.08.2010
Milá Lído,
pamatuji si naprosto jasně, jak jsme spolu mluvily na akci ve
Vranově . Lekla jsi se... Tehdy se ukázalo jakési "zastavení" a "dřevo, které najednou nemá být dřevem". Nebylo úplně jasné, co se má stát. (Tohle se nikdy neví přesně dopředu...) Vnímala jsem ale jakési znejistění a manžel tam byl tehdy také.
V tuto chvíli se mi daleko nejzásadnější jeví problém závisti. Nejspíš tento "směr" přichází od lidí z Vašeho okolí, kteří vnímají, že se Vám - na rozdíl od nich - daří. Nechápou to, protože porovnávají své podmínky, svou startovní čáru. Nejsou to lidé na stejné vlně jako Vy. Od nich se kumulují pomluvy, lži, divné plány... Ano, je pravda, že boží mlejny melou, sice pomalu, ale melou, ovšem v tomto čase, v této realitě je všechno jinak. Tady působí jiné "zákony", jiné "mlejny". Je tady směrem k Vám také hodně žárlivosti. Mnoho lidem ležíte v žaludku.
Přestože Vy dáváte své srdce na dlani, nic negativního z Vás nejde, ostatní chtějí něco jiného... nebo možná víc toho, co už dáváte... víc... ještě víc...
Snaží se Vás znejistět, připadá mi to, jako by před Vás házely obrovské klády, velké klacky, přes které se nedá jít.
Pro Vás oba to jsou ale zásadní výzvy, které máte zpracovat a pochopit po svém, máte jít dál.
Možná Vás oba tyto zážitky z minulých dní mají dostat ještě více k sobě, a také to vypadá, že už nebudete k ostatním tak moc důvěřiví. Zjistili jste si na vlastní kůži, že se to příliš nevyplácí. Ten nůž, který Vás má bodnout do slabit, je pořád v pohotovosti, jen se čeká na okamžik Vašeho zaváhání, znejistění.
Jak dopadlo to krvácení v kabince?
Ty plavky sis asi nekoupila, co?
Kam jste se chtěli vydat na dovolenou?
Jak to vypadá s manželem?
Doufám, že brzy se u Vás všechno zase upraví, srovná, zklidní...
© Wahlgrenis
21.08.2010
Ahojky Lído,
byla jsem s Tebou u toho výkladu ve Vranově, nebylo to nic příjemného, ale Ty jsi to potom pomocí symbolů dokázala (logicky?) zdůvodnit a hlavně odlehčit.
Přitom, jak jsi nás seznamovala se svým snem, bylo to pro mně více na intuitivní bázi a taky se celý ten seminář podle toho odvíjel...
Myslím si, že máš víc dát na svoji intuici. Určitě Ti hned při prvním setkání napověděla, koho máš před sebou. Ale někdy je touha být prospěšný všem lidem.
A ještě ke Tvému příběhu:
Pomáhat se má jen a pouze bezmocným. Ty jsi těm lidem otevřela své srdce, ale nepohlídala sis svůj vlastní prostor. Oni toho zneužili, bohapustě překročili Tvé osobní hranice, protože Ty jsi jim to dovolila.
To Ti pak následně Universum ukázalo tím krevním odběrem - asi v tom smyslu - chceš přicházet o svoji vlastní Energii? Tak jo!
Říká se tomu životní principy a není to z mé hlavy.
To samé dovolená s manželem. Přece rozdáváš svoji sílu všude možně, asi tu dovču nebudeš potřebovat. Klidně pomáhej dál, ale nenech se vyhodit ze sedla. Když už někomu pomáháš, protože je to nutné, tak Ty jsi tím, kdo určuje pravidla.
Moc Ti přeju zotavení z toho otřesu a hodně moc přeju uzdravení Tvému manželovi.
Jarka 22.08.2010
Milá Wahlgrenis, milá Jarčo,
já se při čtení Vašich odpovědí tak lekla, jak je to všecho pravdivé a z toho, že to vše lze vyčíst z takových kuriozních úrazů...
Mně zůstala na památku jen modřina jako po odběru, manžel chodí ještě s ovázanou rukou a kolenem.
Největší bolest prý jsem mu způsobovala tím, když jsem na něj mluvila, snažil se mi odpovídat a pak nemohl dýchat.
Jinak s trochou nadsázky musím říct, že si to svoje zastavení skoro užíval. Návštěvy mu nosily "bolestné" v podobě nějakých dobrot, to neposkytnutí pomoci také spousta lidí odsoudila a už vůbec mě nepřekvapilo číst v jeho horoskopu pro vodnáře: "Jste zdraví, nic vás netrápí, potřebovali jste jen na chvíli přestat pracovat."
Na mě to vše mělo jiný dopad. Zapomněla jsem, že nežiju jen mezi duchovně zaměřenými lidmi, které potkávám na tvých seminářích a stránkách, ale v reálném životě.
Jako v přírodě - malé zvíře se před větším jde schovat. Pořád ve střehu.
Závist a žárlivost nemusí vůbec souviset s věcmi a majetkem. Zůstala jsem k večeru sama v práci. Rámus pod okny mě přimněl vykouknout ven...
Dole tři hoši (oholené hlavy, černá trika, potetovaní a vůbec nějak mimo). Jednoho strašně rozčílily čtyři kontejnery na odpad. Skákal po nich, vyvracel je, nadával jim. Ještě před týdnem bych jim řekla, ať se uklidní, teď poučena okolnostmi, jsem jen vystrčila z okna mobil a vyfotila je - ať škody pak řeší jiní. To je popudilo ještě víc, než ty kontejnery, dobývali se na mě.
Jen jsem křikla: volám policii a zamkla se.
Vtom volal manžel, popsala jsem situaci, slíbil, že rychle přijede. Opravdu přijel - na kole, držel se jednou rukou, druhou ovázanou na šátku, ovázanou nohu - fakt z něj šel strach.
Ani nezvyšoval hlas, jen řekl, ať je to okamžitě uvedeno do původního stavu a my, takoví jako já, za záclonami, jsme nevěřícně zírali, jak skinheadi zvedali kontejnery a házeli do nich zpátky plasty. Sice u toho nadávali - to aby nevypadali moc měkcí, ale pořádek byl.
Poslední povel byl : "A srovnat je do řady!"
A opravdu kanadou je všechny čtyři srovnali do zákrytu. Jak roboti.
Hrdinství, nebo hazard. Nebo jak se nedávno na tvých stránkách objevila
diskuse na téma autorit - přirozená autorita?
O události se teď se smíchem dost mluví.
Takoví za záclonou to většinou časem neudýchají a závist, či žárlivost nebo nevraživost je na světě.
Dle mého - tohle se odpouští ještě míň než nové auto.
Na dovolenou se mu nechce, řešíme náhradníky. Do večera se má rozhodnout.
Obrázek - ta malá dětská pacička - to mě dostalo. Tolik je v ní síly.
Moc vás zdravím
Lída 26.08.2010
Chcichi...
Oni hoši viděli před sebou strašně dobitého a ovázaného chlapa a první a jediné, co je mohlo v jejich stavu a naložení napadnout ve skutečnosti bylo: "TO JE RVÁČ!!!"
Lidští samečci žijou v hiearchiích.
Samečci přeměřujou... (víte co), samečci si vždycky první ze všeho vyřeší, kdo je šéf. Nechci vypadat, že mám "samečky" dokonale přečtený, ale tihle mladí si dost rychle spočítali, že na to, co mají před sebou, nemaj´.
To není nic duchovního ani nadpřirozeného, to je biologie.
Oni nevěděli, jak k úrazům toho muže došlo, oni viděli jen to, co viděli. Čím víc jizev, tím větší rváč.
Jednoduchý počty, k jejichž výpočtu neslouží intelekt, ale instinkty.
Takže opět: nic není takové, jak to vypadá.
Super historka :-)
Díky!
Hoplea 26.08.2010
Ahojky Lído
To je nádhera...
Taky mě ta historka pobavila.
Víš, připadá mi, že podle Tebe popisuje v jedné ze svých knih Doreen Virtue pozemského anděla.
Ale co potom podle toho pak musí být Tvůj muž? Vždyť to Tvoje fotografování vůbec nemuselo dopadnout dobře.
Měla jsi před sebou dav. Sice malý ale přece jenom dav. Ještě, že si muži rozumnějí ))), jak to výstižně napsala Hoplea.
Měj se moc hezky a dej na své sny.
Víš, třeba ten, který Ti říkal, že jsi měla díru na punčoše a jen jsi se dívala a bylo Ti to fuk. Tou dírou Ti, podle mého názoru, unikala Tvá energie.
Pa
Jarka 29.08.2010
Ahojky Lído
To je nádhera. Taky mě ta historka pobavila. Víš, připadá mi, že podle Tebe popisuje v jedné ze svých knih Doreen Virtue pozemského anděla. Ale co potom podle toho pak musí být Tvůj muž?
Vždyť to Tvoje fotografování vůbec nemuselo dopadnout dobře...
Měla jsi před sebou dav. Sice malý ale přece jenom dav. Ještě že si muži rozumnějí ))), jak to výstižně napsala Hoplea.
Měj se moc hezky a dej na své sny.
Víš, třeba ten, který Ti říkal, že jsi měla díru na punčoše a jen jsi se dívala a bylo Ti to fuk.
Tou dírou Ti, podle mého názoru, unikala Tvá energie.
Pa
Jarka 30.08.2010
