Závěr týdenní akce v Krkonoších 2010
Myslím, že nastal čas, abych napsala pár slov k akci v Krkonoších.
Původní plány byly sice trochu jiné, měnila se na poslední chvíli sestava. Někdo odjel, někdo přijel. Pak se počet definitivně usadil v úterý dopoledne. Potom postupně odcházely alergie a další poměrně patologické stavy. (Ne, to opravdu nebyly reakce na čertvě posečenou trávu.) Ale kdo tohle neprožil, jen těžko pochopí.
Byly to sice už třetí Krkonoše v pořadí, ale byly úplně jiné, nic se nedá zopakovat, čas jde pořád dál. Ani by nebylo možné snažit se násilně opakovat něco, co už tady bylo. Žijeme přeci tady a teď...
Chtěla jsem se pokusit o návrat do dětství, to byl záměr. Proto jsou skoro všude kolem nás barvy, drátky, kameny, hedvábí, činnosti, které do toho běžného života nepatří. Pokusila jsem se odhrnout tu těžkou oponu, kterou jsme si zatáhli za dětstvím.
Hráli jsme si, celý týden jsme si jenom hráli. Žádné složité meditace, žádné ponořování se do vlastního nitra, žádné násilí.
Nemohu mluvit za všechny účastníky, ale to, co jsem vnímala já osobně během této akce, bylo nádherné.
Chtěla bych poděkovat za společné večery s tibetskými mísami, žasla jsem nad Vašimi originálními modely z hlíny, ale i nad všemi Vašimi obrázky, které jste nejdřív vůbec nechtěli kreslit (a proč jako?), ale pak jste byli sami překvapeni, co se pod Vašima rukama rodí.
Dojalo mě neformální setkání se psem, který se musel s námi všemi pozdravit, radost jsem si zažila na skluzavce i na houpačce ve Spáleném Mlýně, úžasné bylo i kolektivní malování na hedvábí, kdy najednou skrze mne promluvil Večerníček, chtěl tam být taky.
Děkuji za všechny Vaše příběhy, s kterými jste se svěřili, ale i za ty, které jste společně s ostatními prožívali.
Děkuji za společné chvíle v kuchyní při pečení chleba... Ani nevím, kolik chlebů to bylo celkem.
Děkuji i za krásný okamžik se zmijí, pro mne to byl "normální" had na silnici, kterého mohlo zajet auto. Musela jsem počkat, až zmizí v trávě. Nevnímala jsem žádné nebezpečí...
Jen v jednu chvíli jsem zapochybovala, jestli má tato akce smysl. Však víte... Ale hned poté jsem pochopila, že o smyslu se pochybovat nesmí.
Chci Vám všem poděkovat, že jste na tuto hru přistoupili, že jste dokázali být aspoň chvíli zase jenom dětmi... Je úžasné neřešit globální problémy, neutápět se ve strachu, je úžasné věřit jen sami sobě.
I kdybychom se už nepotkali, věřím, že něco z tohoto týdne – aspoň malinký zlomek okamžiku – ve Vás zůstane. Ve mně tedy určitě. Neměla jsem sílu ukončit oficiálně akci, berte prosím tato má slova jako definitivní závěr týdenní akce v Krkonoších.
Byli jste výborní!
Děkuji Vám všem za nádherný týden.
Fotografie a veškeré ohlasy k týdenní akci v Krkonoších 2010 najdete
zde .
Nezaregistrovaní si mohou prohlédnout přes 150 fotografií z akce
zde .
© Wahlgrenis
20.07.2010
