Prokletá soutěž Muž roku?
Milá Wahlgrenis,
dnes ráno jsem na internetu četla o "prokleté" soutěži Muž roku.
Už druhý ochrnul, jeden po skoku do vody a druhý následkem boreliózy. To už není normální, že?
Když to potrefilo toho jednoho, tak si šlo ještě namlouvat, že měl prostě smůlu a neměl dělat frajeřinky... Ale tohle už není jen tak, já jen čekám, kdy lidem dojde zbytečnost podobných soutěží jako je Miss - ať už jakákoliv, nebo Muž roku...
Copak Muž roku se posuzuje podle vyrýsovaných svalů a sestřihu vlasů?
Nemá být kritériem pro muže roku spíš něco jiného (a popravdě, pro každou ženu je muž roku někdo jiný na základě absolutně jiných požadavků).
Schválně, myslím, že zeptat se dětí, kdo je podle nich mužem roku, tak odpoví bez váhání "no přece táta", a budou se na tazatele dívat, jako že spadl z jiné planety, že to je přece jasný, že to je táta... A to řada tátů bude malá, tlustá, plešatá, ale zkrátka splní požadavky jiné - umět pohladit, rozezmát, poradit...
Mrzí mě, že mladí muži musí zakoušet podobný osud.
Martin Zach, ten, který ochrnul po skoku do vody, se s tím pere statečně, ale nebylo by lepší, kdyby se s tím prát nemusel?
S láskou
Orianna 08.07.2010
Milá Orianno,
také jsem ten článek před několika minutami četla, také mi hlavou proběhly podobné úvahy, ale nechtěla jsem psát jako první. Tímto Ti děkuji.
O Martinu Zachovi a jeho ochrnutí mluvím už poměrně dlouho na akcích, jejichž tématem je přijetí sama sebe.
Tady ale šlo najednou o něco jiného...
Ostatně všechny soutěže krásy, jak to i Ty zmiňuješ, jsou trochu mimo. Když vezmeme jakoukoliv MISS: Copak jen ta jedna jediná vítězka je krásná a ostatní jsou co? Šeredy? Určitě ne.
Tyto soutěže jsou postavené na hlavu - umělý zájem, umělí sponzoři, umělá krása... Jen aby se něco dělo.
Přitom každá / každý jsme nejkrásnější, ano, samozřejmě podle jiných hledisek, ne těch missích. Podle těch přirozených hledisek. Píšeš o tatínkovské roli, jak by každý v očích toho svého dítěte měl být nejlepší. Ano, je... Pokud všechno správně funguje.
Jenomže tady se dějí podivné věci a doopravdy - přiznejme si to - toho moc nefunguje.
Tyhle soutěže jsou každému na očích. A jsou opravdu o ničem...
Právě tyto dva případy, které projdou médiemi, možná někomu otevřou oči. Ne, tohle opravdu nejsou náhody. Jenže tu větev, na které sedíme, si nařezáváme sami... dnes a denně...
Orianno, děkuju.
© Wahlgrenis
08.07.2010
Milá Orianno,
a ještě se podívej na jména obou mužů - Zach, Jech.
Mají stejný počet písmen, jedna slabika, poslední písmeno CH. To napovídá o problémech na osudové cestě...
Ne, tohle opravdu nejsou náhody.
© Wahlgrenis
08.07.2010
Prokletí Muže roku pokračuje: Favorita soutěže srazilo auto Soutěž Muž roku postihla další tragédie. Po loňském vítězi Martinu Zachovi, který ochrnul po skoku na lyžích do rybníku Kačák, a předloňském vítězi Miroslavu Jechovi, který má ochrnutou levou část obličeje následkem boreliózy, je těžce zraněný letošní favorit soutěže. Projektant Jan Hájek měl vážnou nehodu. Při jízdě na motorce ho srazilo auto, které mu nedalo přednost. Jeho účast v soutěži je ohrožena.
"Jan Hájek leží na traumatologii v nemocnici v Bratislavě. Při jízdě na motorce ho srazilo auto, které mu nedalo z vedlejší ulice přednost," řekl Novinkám pořadatel soutěže Muž roku David Novotný.
Hájkův stav je stabilizovaný. "Je hodně polámaný. Má četné pohmožděniny, zlomená žebra," objasňuje zdravotní stav finalisty pořadatel Muže roku. "Věřím, že do finále soutěže, které proběhne 27. srpna, bude v pořádku," doufá Novotný.
"Sám už to nechápu. Jsem z těch všech zranění Mužů roku zoufalý. Snad to bylo třetí a také poslední zranění," věří Novotný.
Finalisty Muže roku čeká první víkend v srpnu soustředění v luxusním resortu v Lázních Bělohrad. Hájek pořadateli soutěže slíbil, že i když se nebude moci aktivně zúčastnit, pokusí se přijet kluky alespoň pozdravit.
"Součástí soustředění bude také módní přehlídka finalistů ve spodním prádle. Kluci se předvedou médiím a klientům, kteří ten víkend budou mít zaplacený pobyt. Honza Hájek bohužel ale předvádět s největší pravděpodobností nebude. Hlavní je zdraví a já doufám, že bude brzy v pořádku," dodal Novotný.
Gabriela Wolfová, Novinky
Zdroj: www.novinky.cz, http://www.novinky.cz/koktejl/206358-prokleti-muze-roku-pokracuje-favorita-souteze-srazilo-auto.html
© Wahlgrenis
20.07.2010
Přeji hezký večer,
po přečtení článku „Prokletá soutěž Muž roku?“ nemohu nereagovat a připojuji se i já se svým komentářem...
Tato soutěž je od jisté doby součástí charitativní akce Den dobrých skutků. Tedy „charitativní akce“... Kdo mohl nakouknout pod pokličku veškerého dětí, ten moc dobře ví, že o charitativní akci v tom opravdu pravém slova smyslu se jednalo jen v úplných prvopočátcích.
Jeden, asi 16letý student střední školy, který tou dobou trpěl trémou, koktal a všerůzně se podceňoval, měl za úkol vymyslet program na školní besídku. Rozhodl se oslovit několik známých tváří, např. Pavla Zedníčka, což samo o sobě pro tohoto opravdu stydlivého studenta bylo nelehké... Avšak zvládl to.
Finanční výtěžek, v té době naprosto nesrovnatelný s finančními výtěžky této akce posledních let (tehdy chybělo určitě několik nul na konci v porovnání s dneškem), byl určen postiženým dětem z nedalekého ústavu.
Samotný prvotní nápad byl tedy opravdu čistý, chvályhodný. Stydlivý a zakomplexovaný student byl ještě nějaký čas stále stydlivým a zakomplexovaným, avšak zároveň měl srdce na pravém místě a jeho cílem bylo opravdu pomáhat. Soucítil s postiženými dětmi, jezdil je navštěvovat do ústavů. Vozil jim hračky a další různé věci, které sháněl od sponzorů... Za postiženými dětmi jezdil tehdy sám, maximálně se svým bratrem či jednou nebo dvěma kamarádkami. Nepotřeboval mít s sebou novináře, kameramany a další lidi, kteří toto jeho dobrodiní zviditelní a vyšlou vstříc celému světu... (To bych ale poněkud předbíhala).
Jak čas plynul, ze studenta vyrostl mladý muž, který byl lidmi ve svém okolí obdivován za to, co dělá pro postižené spoluobčany. Sem tam o něm vyšel nějaký článeček, nějaká fotka v regionálním periodiku. Výjimečně se o něm objevila zmínka i v celorepublikovém tisku. Sice mu to udělalo dobře, ale stále ještě nebylo jeho hlavním cílem medializovat svou osobu, nýbrž postižené lidi. Pro ně žil, o ně projevoval opravdový a nefalšovaný zájem.
Možná působí moje psaní trochu jako pohádka, avšak jedná se o skutečný příběh.
V dalších letech, kdy už se stala součástí Dne dobrých skutků soutěž Muž roku, se začaly tyto dvě akce hodně medializovat, veřejnost o nich věděla čím dál tím víc, avšak i přesto bylo pro pořadatele soutěže stále nelehké shánět sponzory.
Přestože se ze studenta stal plnoletý muž, neměl a nechtěl si udělat řidičák… bál se řízení auta, a tak jezdil všude autobusem. Bylo obdivuhodné jeho vstávání ve 4 hodiny ráno, kdy šel na autobus, kterým jel někdy 10 km, jindy 30 km, a někdy třeba i 180 km daleko... mnohdy v dešti, sněhové vánici, plískanicích... oslovovat ředitele různých firem a prosit je o finanční či materiální příspěvek na Den dobrých skutků.
„Jedu na žebračku,“ – takto žertovně sám organizátor soutěže nazýval své takřka dennodenní autobusové cesty. A nejen autobusem jezdil, sem tam musel ujít i několik kilometrů pěšky (opět leckdy v dešti, sněhu, plískanicích).
Někdy byl na svých „žebračkách“ úspěšný – „vyžebral“ peníze nebo dárky, jindy „nevyžebral“ nic. Ještě stále to byl opravdu hodný kluk, který bral to, co dělal, jako své poslání a náplň svého života.
Avšak stále narůstající sláva, úspěch a popularita udělaly své. Bylo příjemné mít mezi přáteli známé osobnosti ze světa showbyznysu... Po takových těch malých hvězdičkách, začínajících zpěvácích a jiných neznámých umělcích se začaly na Muže roku hrnout už opravdové hvězdy.
„Muž roku“ – médiemi profláknutá soutěž, o které věděl najednou každý - od Hanky Zagorové, přes Leonu Machálkovou, Heidi Janků až po Agátu Hanychovou - se stala zdrojem jakéhosi „blýsknutí se“. A to nejen pro organizátora, ale i pro účinkující a porotce. Proto se rok co rok neuvěřitelným tempem rozrůstá počet míst v původně skromné porotě. A není divu. Každá z celebrit si chce sednout do křesel náchodského divadla, dvě tři hodinky si tam posedět, usmát se do desítek objektivů fotografů snad všech českých i zahraničních médií, hodit ladný pohled do kamery rovněž českých i zahraničních televizí, a to vše elegantně schovat pod název CHARITA.
Soutěž „Muž roku“, která byla pouhou součástí „Dne dobrých skutků (DDS)“, naprosto vystrnadila „DDS“ ze svého místa. Den dobrých skutků sice zůstal. Je určen především dětem z dětských domovů a postiženým dětem, které ten den přijedou do divadla a shlédnou program, jenž je připraven především pro ně. Což o to, že se jedná o program daleko chudší (co se uměleckého obsazení, kvality, kvantity i času týče)? Ten hlavní program, na který se sjíždějí davy celebrit i novinářů, bývá totiž jen při Muži roku.
Prvotní nadšení po dvou, třech, někdy i čtyřech hodinách bohatého programu střídají u diváků, porotců i všech ostatních v sále zúčastněných lidí pocity únavy, laxnosti ap. a těšení se na tzv. afterparty. Raut. Jídlo a pití. Zadarmo. (od sponzorů... kteří rádi věnují jídlo a piti na přeci „charitativní akci“). Což o to, že z jejich dobrého „charitativního“ skutku mají požitek pouze celebrity, desítka urostlých mládenců coby finalistů Muže roku, novináři, starostové, ředitelé firem a pár dalších významných lidí?
Nevadí….. jména sponzorů včetně log jejich firem se přeci objeví na plakátech, kterých není málo a jsou rozsety po různých časopisech, novinách, dveřích, výlepových plochách a v neposlední řadě na samotné vstupence a pozvánce na tuto akci. (Doufám, že ironie je zde zcela patrná...)
Z naprosto čisté myšlenky, kterou byla charita, se stalo něco, co nemá s charitou už téměř nic společného.
Z akce, která měla pomáhat, se stala akce, která zviditelňuje, popularizuje, přináší slávu.
Ano, stále ještě se jedná o charitativní akci, neboť finanční i materiální výtěžek opravdu putuje do dětských domovů či do ústavů pro postižené. Avšak kam se poděly ty jízdy autobusem „na žebračku“?
Kam se poděly ty organizátorovy OSOBNÍ návštěvy postižených dětí?
Proč, pakliže nějaké jsou, při nich nyní musí asistovat novináři a televizní kamery?
Proč, pakliže se novináři nechtějí či nemohou dostavit, najdou ještě v tentýž den ve svých emailových schránkách fotky, na nichž se usmívá ten kdysi skromný, koktavý a zakomplexovaný student??
Fotky, ze kterých sálá zcela něco jiného... něco jako : „Jsem tady, vidíte mě všichni? Byl jsem u postižených dětí, dal jsem jim dárky, a chci, aby to viděl celý svět.“
Sláva přináší peníze. Peníze v tomto případě hrají svou nezastupitelnou roli. Nebudu tu psát o finanční stránce této „charitativní akce. To mně nepřísluší. Neznám přesně ty zákony, které skutečně existují a které umožňují pořadatelům charitativních akcí nechat si určité procento z finančních výtěžků, s nímž mohou nakládat dle své libosti.
Nepředpokládám nějaké finanční zneužití nebo něco podobného.
Stalo se však něco, co se stát nemělo.
Nad dobrým úmyslem zvítězily sláva, peníze, popularita.
Pokora z této „charitativní akce“ zcela zmizela.
Stalo se z ní něco, co se z ní stát v žádném případě nemělo.
Proto to zmrzačení Martina Zacha.
Proto to sražení autem finalisty Jana Hájka.
Proto to ochrnutí poloviny obličeje Miroslava Jecha následkem boreliozy.
Za pár dní to bude přesně rok, co skočil čerstvý Muž roku 2009 Martin Zach, opojen radostí z vítězství, do rybníku Kačák ve svém bydlišti.
Desítky úspěšných skoků podobných tomuto měl již tento mladý sportovec za sebou. Tento byl pro něj osudným.
Obzvlášť přesné je načasování tohoto nešťastného skoku.
Kdyby M. Zach takto nešťastně skočil do vody před rokem, nebo před několika roky, snad by to proběhlo Televizními novinami, snad i pár článků by někde vyšlo. Brzy by však bylo vše zapomenuto.
Kdyby se to stalo v době půl roku až 24 hodin PŘED – vědělo by to už o něco víc lidí – přeci jen byl „tím finalistou na Muže roku“.
Ale PŘESNÝ OKAMŽIK, kdy se to stalo – bezprostředně poté, co se stal Mužem roku 2009 – PŘEDURČOVAL TO, ABY O NĚM VĚDĚLI VŠICHNI.
KAŽDÝ.
O tomto nešťastném pádu jsem se dozvěděla asi hodinu poté.
Hlavou mi, po počátečním šoku, proběhlo: „Co tohle,sakra, znamená? Co to má všem lidem ukázat?...“
Jako podzprávu jsem se v témže okamžiku dozvěděla informaci, že M. Zach už nikdy nebude chodit.
„Bude chodit“ – s naprostou jistotou mi blesklo hlavou.
V následujících dnech a týdnech se obsah této podzprávy chrlil jak z bulvárního, tak i ze seriozního tisku, z televizních obrazovek, z úst lidí na ulicích, v kancelářích, na nádražích... Prostě odevšad.
Doteď věřím, že chodit bude.
Dlouho mi vrtalo hlavou, proč se to stalo zrovna M. Zachovi?
Tomu, který jako jediný ze všech finalistů měl v sobě „cosi“ navíc?
Cosi pozitivního, co citliví lidé vycítí.
Teď už vím.
Protože on je natolik duševně silný, že to dokáže ustát.
A dokázal.
Nehroutil se duševně, ani fyzicky.
Nepokusil se o sebevraždu.
Neztratil smysl života.
On sám i jeho nejbližší hledí teď na vše, na celý svět a celý lidský život, zcela jistě jinýma očima.
Těžko říct, zda přesně těma očima, kterýma by hledět měli….?
Je však jisté, a zároveň smutné – že těm, jež stojí v pozadí akcí Muž roku a Den dobrých skutků, vůbec nic nedošlo…
Toť vše J
Přeju hezký den,
Alfinka 04.08.2010
Milá Wahl,
ani jsem nechtěla reagovat, ale po posledním příspěvku k tomuto tématu, jsem se rozhodla, že Ti napíšu.
Před několika týdny za mnou přišel do práce krásný, mladý muž, který měl se mnou dořešit nějaké pracovní věci ohledně dotací.
Je pravda, že mě na něm na první pohled zaujalo, že je prostě hezký a že si to snad ani neuvědomuje. Byl milý a příjemný, žádná arogance ani povýšenost, se kterou se, u jemu podobných lidí, setkávám. Jeho jednání bylo profesionální a přitom pohodové.
Za nějakou dobu se mi objevil v poště mejl: Podpořte muže roku, břeclaváka Jana Hájka.
Otevřu fotky a vidím toho mladého muže, který se mnou nedávno spolupracoval. Napadla mě ihned věta: "Hochu, proč do toho lezeš? Ty to fakt nemáš zapotřebí, hrát si na modela. To není Tvoje cesta..."
Nicméně můj hlas přesto dostal. ;-)
Jeho následná bouračka nebyla určitě náhoda, to je jasné.
Bylo to varování, že tudy cesta nevede.
Opravdový muž přece nepotřebuje ocenění, že je nejlepší.
Mládí, krásu a inteligenci nelze hodnotit, tu je třeba používat.
Jakou zásluhu má dotyčný na tom, že je mladý, krásný a inteligentní?
Řekla bych, že žádnou, je to dar, který mu rozhodně nebyl věnován proto, aby stál na podiu a spolu s jinými "podobně postiženými" si dokazovali, kdo z nich je nejlepší.
Soutěž Muž roku není prokletá, je prostě nesmyslná a tahle třetí "nehoda" to jen potvrzuje.
Nezdá se vám, že je svět obrácený naruby, když se pánové v nejlepší fyzické kondici prochází po molu?
A půl republiky k tomu u televizních obrazovek přihlíží?
Opravdu ti mladíci nemají být někde jinde a dělat něco, co by bylo hodno opravdového muže roku?
Něco, co by dávalo smysl?
Vím, že i Jan Hájek bude v pohodě, bylo to jen zastavení, aby se probudil a zaměřil se na jinou cestu.
A tím, jak je tato soutěž medializovaná, je to zastavení a současně upozornění i pro všechny ostatní, co se toho kolotoče účastní, ať přímo nebo jen jako diváci - život je o něčem jiném, probuďte se!
Krása je v každém z nás, nikdo nejsme nekrásnější.
Všichni jsme krásní.
A život není o tom být obdivován nebo naopak o tom, že budu já k někomu vzhlížet. Ale je fakt, že si k tomu musí dojít každý sám. ;-)
Pěkný den,
Rudbékie 04.08.2010
Tragédie ukončila německou TV soutěž Vážná nehoda v přímém přenosu ukončila v sobotu večer vůbec poprvé za 29 let předčasně vysílání zábavné soutěže Wetten, dass...?, (Vsaďte se, že..?) na veřejnoprávní televizi ZDF. Aktér soutěže může skončit ochrnutý, uvedli v neděli večer lékaři.
neděle 5. prosince 2010, 16:51 - Düsseldorf (Aktualizováno: neděle 5. prosince 2010, 18:45 )
Soutěžící Samuel Koch (23), student herectví, chtěl v jednom z nejsledovanějších pořadů na německých televizích s pružinami na nohou přeskočit postupně pět jedoucích aut o různé délce.
Ve veletržní hale v Düsseldorfu při zkouškách většinou uspěl, avšak dvakrát se nevyhnul pádu. „Jsem skeptický. Sázku nejspíš nevyhraji,“ svěřil se před přímým přenosem.
„Je to velmi nebezpečná sázka. Musím se dívat stranou,“ přiznala v přímém přenosu moderátorka Michelle Hunzikerová (33).
Samuel po saltu přes audi řízené otcem Christopherem Kochem dopadl na zem, kde zůstal bezvládně ležet. „Nedokážu to teď dál moderovat, jako kdyby se nic nestalo,“ ukončil přenos zdrcený moderátor Thomas Gottschalk, v němž by se krve nedořezal.
V první chvíli ovšem řekl jen: "Bolelo to?" Duchapřítomnější byla modelka Michelle Hunzikerová, která pořad moderovala s Gottschalkem, zavolala: "Rychle lékaře!"
Zraněného Samuela lékaři ještě v noci na düsseldorfské univerzitní klinice operovali. Jeho stav se zlepšil, uváděla ještě v neděli v odpoledne agentura Reuters. Podle lékařů si komplikovaně poranil páteř, jeho stav je "vysloveně kritický" a po dvouhodinové operaci je udržován v umělém spánku, uvedla v neděli večer ČTK.
Podle šéfa düsseldorfské kliniky Wolfganga Raaba má komplikovaná zranění páteře a porušenou míchu. Raab kromě toho hovořil o známkách ochrnutí.
Kanadský idol mladých Justin Bieber, který měl v soutěži zazpívat, pak na twitteru žádal své fanoušky, aby se modlili za Kocha. Nevystoupili ani obnovení Take That.
vpl, Právo
Zdroj: http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/218745-tragedie-ukoncila-nemeckou-tv-soutez.html
© Wahlgrenis
09.12.2010
Skokan si udělal plánek, po kterém ochrnul Tohle je plánek, který si Samuel připravil pro svůj skok... Číslo se ale nezdařilo. Když chtěl přeskočit čtvrté jedoucí auto, spadl na zem. Teď mu hrozí ochrnutí.
Dnes 9.12.2010 08:02
Samuel Koch (23) si namaloval přesný plánek, jak bude probíhat jeho sázka v německé televizní show Wetten, dass…? (Vsaďte se, že…?). Náčrtek, který byl součástí interní kandidátovy složky, zveřejnil německý deník Bild. Mladík se při pokusu přeskočit na pružinách pět jedoucích aut těžce zranil a zůstane pravděpodobně ochrnutý.
Stránka o velikosti A4, na ní zakreslená auta. Zaznačeny jsou i přesné metrické údaje týkající se vzdáleností a rychlosti. Tak vypadá náčrtek riskantní sázky, který Samuel vyrobil pro sebe a svůj tým – čtyři přátele a svého otce, kteří seděli za volantem. Sám sebe zakreslil jako panáčka se skákacími pružinami na nohou.
Uprostřed obrázku panáček letí nad jedním z vozů. Značka, kdy má vyběhnout, je zakreslena přesně 6,4 metru od místa, ze kterého vyjíždí auto. Samuel si k tomu poznamenal, že jakmile se kolo vozidla dotkne tohoto dobře viditelného označení, znamená to pro něj, že má vyrazit. Popisky jsou sice ve 3. osobě, ale televize ZDF předpokládá, že autorem skici je sám Samuel.
Probudil se z umělého spánku
Ten leží těžce ochrnutý na klinice. V úterý se probudil z umělého spánku. „Je vzhůru a orientuje se,“ informovali včera düsseldorfští lékaři poté, co se Samuel probral z umělého spánku. Vzhledem k tomu, že má kvůli dýchání otevřenou průdušnici, nemůže zatím mluvit a komunikuje jen přikývnutím hlavy.
Jeho mozek nebyl poškozen, lékaři se však obávají, že zůstane ochrnutý. V pondělí v noci Samuela znovu operovali, aby zmírnili tlak na zraněnou míchu. Pomoc zraněnému akrobatovi již nabídla renomovaná rehabilitační klinika ve švýcarské Basileji.
Autor: INT, Kšim, fik
Zdroj: http://www.blesk.cz/clanek/celebrity-zahranicni-celebrity/146070/skokan-si-udelal-planek-po-kterem-ochrnul.html
© Wahlgrenis
09.12.2010
Milá Wahl,
jste všechny báječné.
Tak jsem snad normální.
Už jsem si myslela, že nejsem, když tohleto cítím.
Bezva, že si toho někdo všimnul a napsal to.
Jenže, cítím to špatně i v těch pořadech jako Talentmanie, jak se hledá partner, jak se staví dům, pošta pro tebe,.. a všech těch možných reality - show, všude tam se totiž odhaluje lidské srdce, lidská bída,.. a staví se milionům lidí na odiv.
Cítím to, jako tehdy za dob Říma, císař a lidé se kochají tím, jak v kleci bojuje nebožák se lvy,.. teď se kocháme tím, jak tihle novodobí nebožáci bojují sami se sebou a svými pudy - touhami po slávě, penězích, obdivu,.. jak se s city kupčí.
To je rouhání.
Olga 09.12.2010
Němec, který skákal přes jedoucí auta, už nebude normálně chodit Třiadvacetiletý Samuel Koch, který se při televizní soutěži Wetten dass postupně snažil na pružinách přimontovaných na nohou přeskočit pět aut, už nikdy nebude normálně chodit. Vyplynulo to z pondělního vyšetření na švýcarské klinice, uvedla agentura DPA.
Dnes 13.12.2010 15:25 - Notwill
„Nikdy nepovede normální život jako lidé, nikdy nebude normálně chodit, " uvedl Michael Baumberger z kliniky pro paraplegiky ve švýcarském Notwillu.
Koch po tragédii 4. prosince, kdy hlavou narazil do čelního skla audi, prodělal už dvě operace v Německu. Poté byl převezen do Švýcarska, kde stále leží na jednotce intenzivní péče. Lékaři potvrdili, že má příznaky ochrnutí paží a nohou, i když je ve stabilizovaném stavu.
Při soutěži si vážně poranil krk a poškozena byla i mícha.
aš, Novinky
Zdroj: http://www.novinky.cz/zahranicni/evropa/219522-nemec-ktery-skakal-pres-jedouci-auta-uz-nebude-normalne-chodit.html
© Wahlgrenis
13.12.2010
Ochrnutý Muž roku Martin Zach má už dva roky lásku a chce děti: Spermie si nechal zamrazit! 25. ledna 2017 14:29
Kde je konec někdejšímu Muži roku Martinu Zachovi (31)? Bývalý úspěšný model den po svém triumfu po skoku do rybníku Kačák ochrnul a od té doby je upoután na invalidní vozík. Martin se ze severu Čech přesunul do Prahy. A přiznal, že je už dlouho zamilovaný.
Martin žije už více než dva roky v bytě na okraji Prahy, který si upravil tak, aby v něm zvládl bydlet i bez pomoci. "Mám pronajatý byt, extrémní úpravy pro sebe nemám, ale mám tady pár vychytávek, který potřebuju, abych mohl být částečně soběstačný," říká Martin.
"Hlavní nábytek, který nejvíc využívám, je postel, protože z ní mám i kancelář, když jsem doma a pracuju na notebooku. Nechal jsem si postel zvednout, abych ji měl ve výšce vozíku a mohl na ni sám přelézt, a mám elektrický polohovatelný rošt, abych si mohl z postele udělat křeslo a mohl pracovat na notebooku,“ prozradil Top Star magazínu Zach.
S přítelkyní je už dva a půl roku, plánují i děti! "Chci mít děti, potřebuju ty svoje geny někam předat. Pořešil jsem to asi rok po úraze, kdy jsem si nechal zamrazit spermie ve spermabance, a potom můžeme plánovat umělé oplodnění, bohužel to přirozeně nejde," dodal Zach.
Gabriela Wolfová, Super.cz © Wahlgrenis
25.01.2017
