Jedno červnové pondělí v Brně
Do Brna jsem přijela už v neděli, protože hned brzy ráno jsem měla domluvenou schůzku a partnerskou dvojicí ze Žiliny. Vydali se na cestu už před půlnocí, silnice byly volné.
Sešli jsme se v centru města, zjistili důvod jejich problémů a rozloučili jsme se.
Pak jsem šla na "to jedno náměstí, co je v Brně", tady jsem měla domluvené jednání ve 14 hodin. Ano, vím, že je v Brně náměstí víc, ale podle mě to žije právě tady. Je to náměstí Svobody, to už jsem se naučila.
Jdu, jdu a najednou vidím, květiny, obchůdek, který mi byl tak nějak povědomý. Vzpomněla jsem si v tu chvíli na krásné odpoledne, které jsem prožila s
"milióntou" Markétou .
Bylo to na jaře roku 2008, před dvěma lety. Jen matně jsem si vzpomněla na tento obchůdek, ale domnívala jsem se, že to bylo jinde. Musela jsem si můj odhad ověřit. Vstoupila jsem dovnitř. A kdo tam nebyl?
Ano, Jarka, ta, která se tehdy ani nedivila, když jsem s "milióntou" Markétou vstoupila do obchůdku. Tehdy mi řekla něco v tom smyslu - Já vím, vy jste Wahlgrenis, máte být dnes v Brně s Markétou ze San Francisca.
Tak tahle stejná Jarka se mnou dnes mluvila, na stejném místě, se stejnými květinami. Deja vu... Říká se, že nevstoupíš dvakrát do stejné řeky. Měla jsem najednou pocit, že čas se vrátil zpět. Stejné úsměvy, stejně vlídné přijetí...
Na náměstí se konal jakýsi turnaj holčičích týmů ve fotbale. Tomu nerozumím. Tohle za mých mladých let nebývalo... Možná jsem divná, ale nějak si myslím, že by se mělo sportovat na hřištích, kde je sportovním aktivitám terén uzpůsoben. Nebo je už opravdu všechno postavené na hlavu?
Přišlo mi to divné. Jistě je nějaký důvod, proč se tento turnaj konal právě tady. Zápasy komentoval redaktor rádia Krokodýl, tedy mediální tah.
Možná chtělo rádio přilákat diváky a tedy i budoucí potencionální posluchače... Možná tady někdo uvažoval tak, že na hřiště by nikdo z diváků nedorazil. Ano, řeklo by se, že nikdo nemá o nic zájem, nikoho nic nezajímá.
Chápu to jako docela smutný obraz této smutné doby...
© Wahlgrenis
28.06.2010
I odpoledne v Brně a pak cesta do Prahy byly plné dojmů. Děkuji všem, kdo se na tom zasloužili. Nedivím se už vůbec ničemu.
Do kupé si ke mně přisedl vysokoškolský profesor, ne, náhody opravdu neexistují. Kam jde tento svět? Kde jsou všechny bývalé autority? Co nám denně dokazují média? Jak dlouho tento stav ještě potrvá? Kdo intrerpretoval Mayský kalendář a jaké byly "minulé" konce světa? Jaké jsou záměry mimozemských bytostí? Kdo má prospěch z toho stavu, který denně zažíváme... atd. atd.
Slovo nuda do mého života nepasuje. Tato jízda vlakem se zapíše k těm, na které se nezapomíná. Kdybych si mohla vybírat, koho do svého kupé pustím, nedokázala bych to. Naštěstí jsou tato setkání řízena jinudy, naštěstí mohu "jenom" přijímat, "jenom" vnímat, "jenom" žít.
Děkuji všem, kdo mi takto vstupují do života. Kdo se nevědomky stávají součástí mého života...
A ti, kteří mi sem nevstupují, mají jistě jiné plány, jiné záměry. Mají to jinak. Vzájemná konfrontace by nás jen zbytečně zastavovala.
Proto děkuji i za to, že se s některými z Vás nepotkám.
I tohle má svůj význam.
© Wahlgrenis
29.06.2010
