Wahlgrenis

Co jsem zažil o slunovratu na Petříně

Milá Wahlgrenis,
přihlásil jsem se nedávno na „nové“ stránky, a pořád je tam spoustu zajímavého. Tolik lidí v těžkých situacích chce pomoc, radu, nebo se jen o něco podělit, a všechno to jde přes jediného člověka (tebe), který se tím musí nějak zabývat.

Můžu jen věřit, že máš nějaký fígl, jak to zvládat bez úhony.
Pozoruju taky, jak se tvoje činnost vyvíjí, člověk se musí rozhodovat a jak říkal Eval Schorm, na začátku života jsme tak trochu vším, na jeho konci pak hodně jen nemnohým...

Chtěl jsem se taky podělit o jeden zvláštní zážitek.

Jak jsi strávila letošní slunovrat ?
Já jsem ho nikdy moc neprožíval ani neslavil. Když se ale podívám zpětně, tak se v tomhle čase děly vždycky důležité věci.
Letos jsem si ho chtěl užít, tři dny a tři noci před a po slunovratu jsou prý nejsilnější. Svatojánská noc prý otevírá poklady, jenže nejde o poklady hmotné, ale duchovní.
Byl jsem v pondělí večer na Petříně, tenhle pražský kopec je trochu ve stínu slavnějšího Vyšehradu, ale je neméně magický. Člověk se nemusí vůbec snažit a zažije tam neuvěřitelné věci.
Nejdřív jsem tam našel krásné houby-bedly.
Pak jsem tam objevil místo mezi dvěma kameny, mezi kterými byl z kamínků vyskládán jakýsi kruhový obrazec. To místo je „skryté všem na očích“. Vím, že na Petřín chodí dost duchovních lidí, tak si tam to místo někdo takhle upravil. Dovolil jsem si do toho kruhu vstoupit a ucítil jsem nějakou tíhu v nohách. Říkal jsem si, že se asi zdržím, tak jsem se v kruhu posadil, bylo to místo spojení s Matkou Zemí.
Dozvěděl jsem se od ní, že Zemi čeká nějaký zvrat, nějaký přesun, lidé budou utíkat z jedné části planety do jiné. Země už nebude taková jako byla, všechno bude jinak.

Jen kousek odtud jsem objevil snad ještě zajímavější místo.
Ve skále je tam vytesán reliéf velké ženské postavy, hlídaný dvěma stromy. (nejdřív místo mezi dvěma kameny a matka Země, teď dva stromy a ženská postava-zajímavá náhoda...).
Když jsem se šel na ten reliéf podívat zblízka, cítil jsem se dost divně, jako opilý, motala se mi hlava, podlamovaly se kolena. Přímo nade mnou rostl jeden list kolmo k zemi a jako jediný ve větru kmital sem a tam a bil o ostatní listy, rytmicky jako srdce. Pozoroval jsem, co to tam je, připadalo mi, jako by nad tím místem byl nějaký kužel a z jeho vrcholu jde do země v několika spirálách nějaká energie, možná by to šlo i naopak, ale já jsem to cítil seshora dolů. Stál jsem totiž přímo v jedné té spirále. Bylo to hodně divné, obcházel jsem to místo ze všech stran, už jsem odešel a zase se vrátil.

Ptal jsem se nejdřív stromů a pak svých ochránců, co se to tam děje. Prý tam moc lidí nechodí, vlastně to ani není místo pro lidi. Je to prý místo nějakých „jiných bohů“, možná dříve chodili po Zemi nebo jiné planetě (napadl mě Jupiter...?). Nevím, na co ho potřebují a co tam dělají, tohle je prý jejich chráněné místo zde na Zemi.

Nevíš, kdo mohou být ti jiní bohové? Proč potřebují takové místo na zemi a sbírat do něj přes spirály v kuželu energii? Ublížit mi nemohli, nedovolili ani, abych s nimi komunikoval. Tak co tady chtějí? A proč ta ženská postava ve skále?
Včera jsem tam šel znovu, byla už tma. Chtěl jsem jít jinudy, ale říkal jsem si, že si to zkrátím cestičkou, která vede okolo. Nechtěl jsem se tam zastavovat. Viděl jsem v tom prostoru tři zářící světlušky. Ale cítil jsem z toho místa tak nepříjemné pocity, že jsem hodně spěchal, abych už byl pryč.
Nevíš, co to tam může být?

Říká se, že do některých věcí se nemá šťourat, ale já šťourám do všeho, chtěl bych tomu rozumět.
Přeju krásné, i když krátící se letní dny.
Jakpro 26.06.2010

Milý Jakpro,
o letošním slunovratu jsem byla na Vyšehradě. Ano, vím, jsem tam nějak moc často. Tohle bylo v pondělí. A děly se tam věci. Já už se nad tím ani nepozastavuji, že kdykoliv někde s někým jsem, mají se dít věci. Nebo ony se prostě dějí a ten člověk má bý u toho. Snad je to proto, že možná působím důvěryhodně, takže to tito lidé přijmout lépe než od někoho cizího. S tím už jsem se vyrovnala.
Ale na Petřín se také vydám. Mám to nedaleko od mého bydliště, jen co by kamenem dohodil, jak se říká. (Teda já ale ne, nikdy mi hod krikeťákem nešel...) Ale musím si to přesto naplánovat. Můj diář je poměrně zaplněný, i když se to třeba takhle na dálku přes monitor jevit nemusí. Dnes budu v Janově Vsi ... Uvidíme, co tam se bude dít. Zítra a v pondělí jsem zase už v Brně...
Vím, že Petřín na mě počká. Pak napíšu své dojmy. Je jiné chodit tady jako běžný turista nebo jako průvodce návštěvníkům Prahy. To, co popisuješ, je jinde, mimo cesty, chápu. Petřínské sady, ale i růžovou zahradu směrem k vysokoškolským kolejím znám docela důvěrně. Jenže pokaždé je to jiné, záleží na tom, s kým tady člověk je, nebo co momentálně řeší, co ho trápí. Ideální je, pokud se sem může vydat bez jakýchkoliv starostí nebo negativních myšlenek.
Těším se sem.
© Wahlgrenis