Obě babičky, oba dědové, prababička i teta mi řekli, že každý ztvárňuje moje výherní číslo ve Sportce
Milá Wahl,
posílám Vám, co se mi přihodilo. Jsem z toho nějak rozhozená, ani ne špatně a ani ne nejlépe...
Byla jsem se Vás minulý týden zeptat na manželovu práci... a od ní jsme se dostaly až k moji výhře.
Předvedla jsem se Vám radost, kterou z té výhry mám. Tento stav se mi ale od té doby už nepodařil.
Tak jsem se včera večer pokusila o meditaci, při které si navodím naprostý klid duše. Lehnu si do postele, uvolním všechny svaly a na uši si dám sluchátka s relaxační hudbou. V myšlenkách se přenesu na svoji oblíbenou pláž, lemující ostrůvek v Atlantiku, tam, kde se cítím bezpečně a šťastně. Plavu si ve vlnách, cítím, jak mi voda hladí obrysy mého těla, je mi nádherně. Vždy jsem tam úplně sama a vychutnávám si odpočinek.
Tentokrát jsem však uviděla v dáli jachtu, z níž na mne mávají moji nejbližší – manžel a syn s přítelkyní. Doplavala jsem k nim, vylezla na jachtu a chvíli jsem s nimi popíjela Pina Coladu. Všichni jsme byli šťastni, povídali si, hrála nám k tomu hudba. Řekla jsem jim, že jsi ještě zaplavu na břeh. Skočila jsem do vody a pozvolna jsem se nechala únáčet na vlnách ke břehu, na němž se nacházejí skaliska.
V jedné skále mám svůj úkryt. Je to prostor uvnitř skály ve tvaru kužele, ale bez špice.
Otvírá se dotekem mé ruky a vcházím do ni jako do domu – dveřmi. Uprostřed je deka, na kterou klekám a dlaněmi vzpřímenými vzhůru čerpám sluneční energii, která prochází vrchním otvorem ve skále. Vždy se mi po těle rozproudí velmi pozitivní pocity, vždy jsem tam sama se slunečními paprsky a nikoho tam nepouštím.
Tentokrát mi vrchní otvor zakryl mrak a já věděla, že to je Parsifal Imanuel Dvorský. Popadl mne neuvěřitelný strach a já ze své jeskyňky utekla ven. Chtěla jsem křičet o pomoc, ale aniž by se ze mne vydral jakýkoliv zvuk, objevil se přede mnou anděl (se zlatými vlasy, v dlouhé bílé košili s velikými křídly), který mne vzal do náruče a odnesl mne do nebe.
Tam mne najednou přišli přivítat moje zesnulé babičky, dědečkové, teta a strýc. Se všemi jsem se objímala a byla šťastná, že jsem se s nimi opět setkala. Bylo mi zase dobře a z očí se mi hrnuly slzy jak hrachy. Chvíli mne utěšovali a říkali mi, že nade mnou drží ochranou ruku. Strašně jsem brečela a musela jsem vstát a dojít si pro kapesník. Řekla jsem jim, že se za chvíli vrátím.
Dost jsem vylekala manžela a syna, kteří mne viděli v tomto stavu. Vyprávěla jsem jim to a oni z toho byli v rozpacích, překvapeni, ale nechali mne být. Utřela jsem si slzy a zklidnila se. Byla jsem ale stále tak trošku mimo. Opět jsem si lehla, dala si sluchátka na uši a zaposlouchala se do tónů. Měla jsem v úmyslu si jít zaplavat, ale rozhodně se mi nechtělo zpět do mé oblíbené skály s vrchním otvorem. Přesunula jsem se na pláž a vsoupila jsem do vody.
Najednou se objevil vzdušný vír, který mne však zatlačil do mé skály. Chvili jsem tam stála, bála jsem se, zda tam nečíhá náhodou nějaké nebezpečí, ale po chvíli jsem se uklidnila a bylo mi fajn. Raději jsem za sebou zavřela dveře na petlici. Sedla jsem si na deku, vztyčila dlaně ke slunci a najednou mne nečekaně někdo pohladil po rukou a pevně stisknul, vytáhl me ven a letěli jsme do nebe.
Byl to zase ten anděl. Donesl mne k mým prarodičům, tetě a strýčkovi. Strýc býval velký humorista, cestovatel a rybář. Prarodiče – obě babičky, oba dědové, prababička a teta mi řekli, že každý z nich ztvárňuje moje výherní číslo ve Sportce, strýc zpovzdálí na mne pokřikoval, že on je jen dodatkové číslo, které k úspěchu nepotřebuji. Všichni měli před sebou plný pytel.
Strýc někam odběhl a hned se vrátil s ohromným vakem. Ostatní vzali svoje pytle a vysypali je do toho velikánského. Byli to peníze, které prý jsou jenom moje a že si přejí, aby mne učinily spokojenější, že jsem moc hodná holka a že si je zasloužím…pak jsem asi usnula a vzbudila jsem se, když dohrálo cédéčko. Citila jsem se strašně unaveně, ale spokojeně.
Kluci mi ze srandy na to řekli, že buď vyhraju, anebo to je cesta do Bohnického blázince. Šla jsem se umýt a spát. Byla půlnoc.
Tak nevím, co si mám o tom myslet. Zda mám mým nejbližším zesnulým přiřadit nějaké číslo, či ho vytvořit z jejich datumů narození.
Moc děkuji za Váš čas
S přáním hezkého dne
Imanuela 15.06.2010
Milá Imanuelo,
gratuluji Vám. Je nádherné, jakým způsobem k Vám začínají duchovní světy promlouvat. Každý člověk představuje určité číslo, jen tak sám o sobě, není k tomu nutné znát ani datum narození, jméno nebo rodné číslo. Stačí se jen položit na energetickou vlnu daného člověka... a máte číslo.
Jste už jen krůček před cílem.
© Wahlgrenis
15.06.2010
