Tomáš s koloběžkou
Původně jsem chtěla psát o zrcadlech, ne, že mají svoji funkci v interiéru, o tom jsem už něco málo napsala, ale jak je důležité nechodit kolem nich jen tak.
Ovšem po ranní jízdě vlakem do Pardubic mám zcela jiné téma:
Tomáš.
Jezdí denně z Prahy do Pardubic do práce. To by možná nebylo ani tak moc divné, to je zcela obyčejný příběh. Ale kromě toho se tento mladý muž pohybuje běžně po celém světě, pracovně. A pokud náhodou je někde "tady", nepoužívá žádné složité technické vynálezy, nejezdí metrem ani autem, ale pohybuje se na koloběžce.
Tu měl v uličce...
je velká terénní, s dvěma brzdami. Při jízdě se musejí nohy střídat, není to úplně jednoduché. Dokonce takhle jezdí v létě i se ženou a zvládnou kolem 50 km denně. Úžasná dovolená. Pro někoho zcela nepředstavitelná.
Když mi to vyprávěl, nebyl to vážený inženýr, ale v očích mu plála světýlka. Byl malým klukem, který si užívá každou chvíli, každou vteřinu. V Praze bydlí na Vinohradech, na hlavní nádraží se sveze z kopečka, v Pardubicích přejde koleje a zadem po staré silnici na Chrudim je za chvilku ve firmě.
Jsem ráda, že mi rozzářil pondělní ráno.
Po cestě metrem, kdy se pokaždé ocitám tak trochu v jiném světě, jsem za tuto chvíli byla moc ráda.
Tomáši, děkuji...
© Wahlgrenis
07.06.2010
