O jednom bezdomovci... ale taky trochu o nás
Milá Wahl,
přicházím zvenčí k úřadu, když vidím zasahující Policii ČR /POMÁHAT A CHRÁNIT/, jak se snaží odvést válejícího se bezdomovce o pár metrů dál. On je celý zarostlý, špinavý, rozedraný, ale omlouvá se s perfektní společenskou frází - "Pánové, promiňte, hluboce se Vám omlouvám, ale jsem poněkud indisponován."
Zpomalila jsem a postavila jsem se za stojící auta tak, aby na mně nebylo vidět. Policista - mladý kluk - cca 20 let si navlékl rukavice - bezdomovec jako zvířátko páchnul, a chtěl ho tvrdě odvléct, když ten starší policista mu říká: "Neblbni vole, dyk je to chudák." Ale už zase tvrdě: "Tady ale být nemůžete, rušíte kolemjdoucí!!"
Projela mnou taková divná člověčí bolest.
Bolest zlomeného lidství? Co jsme to za lidi, za společenství,.. za národ,,, když nám nic neřekne soucit? Protiargument je samozřejmě ten, že kdyby dělat chtěl, práci by našel. Jednak to teď v krizi neplatí, a jednak ne každý má sílu, odhodlání a povahu na to, aby z kvalifikovaného místa skláře, truhláře, atd. šel mýt záchody nebo čistit boty. A pokud se jedná o vysloužilého, vyhozeného intelektuála, je ta propast ještě horší.
Vím, že kde je luxus, musí být i bída jako jeho protipol, nestačí mně jaksi si říct - je to volba toho chudáka, když takhle skončil,.. nějak se to ve mně pere a nevím si s tím rady.
Podobně si nevím rady s arogancí těch bohatých,.. je vidět na parkovištích u luxusních aut, v jejich vilách, na postech ředitelů, jde to už od dětí ve školách...,
... a je tohle doopravdy ta demokracie, chápaná v Řecku jako vláda lidu?
Olga 03.06.2010
© Wahlgrenis
03.06.2010
