Wahl, jak to máš s volbami?
Přeji ti krásný den Wahl,
nakonec mi to nedá a chtěl bych se tě zeptat, jak to máš s volbama?
Půjdeš volit a víš koho?
Já narazil na stranu XXXXXXXX a nevypadaji špatně, tak asi půjdu volit je, ale stejně by mně zajímalo jestli existuje z pohledu duchovna nejaká přijatelná strana, která má šanci změnit to tu k lepšímu?
Za případnou odpověd děkuji a mějte se všichni krásně
Renda 27.05.2010
Milý Rendo,
nevím, jestli jsem kompetentní k tomu, abych tady psala, co se jeví z duchovního hlediska přijatelné. To si nejsem jistá. Na tohle jsou jiní odborníci.
Ale mohu napsat, jak to mám já. Já, jako člověk.
Mohla bych se vyjádřit tak, jak to vnímám.
Nemám televizi, to už jsem psala, nevnímám tedy jako jiní předvolební spoty, neregistruji ty tak moc stejné, vyretušované, usměvané a optimisticky naladěné tváře vylepené po celé republice, nevšímám si ani zvukových reklam, které v těchto dnech ruší v ulicích hlavního města, nečtu barevné letáčky, nezkoumám volební programy...
Ale to ještě neznamená, že nepůjdu volit. Proč je v této zemi problém? Tím problémem je mimo jiné systém. Systém je nastaven na prapodivné spolupráci politických stran. Nevládne jedna jediná strana, jak tomu bylo za minulého režimu, ale podle jistého procentuálního výpočtu, který se určí po volbách, zasednou jistí "vyvolení" do parlamentu a snaží se společně s dalšími cosi v této zemi někam posunovat.
Je to tak údajně spravedlivé, ale spíš bych řekla, že zatím to jinak neumíme. Je to křeč.
Pak se rodí zákony, které by měly platit v této zemi. Některé se povedou, ale s některými je problém. Záleží na jednotlivých slovech, aby definitivní verze byla přijatelná. Pro koho? Každý zákon má složité pozadí, do této procedury obyčejný člověk nenahlédne. Je spousta odborníků, kteří dokládají mnohastránkové posudky, proč to nebo ono má být zrovna takhle. Pak jsou tady také lobbisti, kteří prosahují zájmy jistých skupin. Ve hře jsou peníze, velké peníze. Záleží na tom, jak se kdo v jakou chvíli s kým domluví, aby výsledek byl tak nějak přijatelný. Kdo nemá ty správné kontakty, neznamená nic. Kontakty a peníze jdou spolu ruku v ruce.
Ale to ještě neznamená, že nepůjdu volit. Proč jsou volby především o boji? Když se blíží volby, každý zaregistruje zvýšenou agresivitu jednotlivých stran. Objevují se najednou causy, které mají upozornit na to, že ti, kterých se týkají, nejsou tak úplně čistí. A najednou se dozvídáme o těch, kteří mají být vzorem pro ostatní, že tak docela vzorem nejsou. Objevují se nemanželské děti, milenky, podivné aféry s úplatky, vytáhne se dopravní přestupek, rychlá jízda, hodí se i fotografie se skleničkou alkoholu, aby bylo všem jasné, že ten, kdo ji drží, je samozřejmě pořád pod vlivem alkoholu, nejasno bývá také kolem vlastnických práv k bytům nebo nemovitostem... Je toho ale mnohem víc. Cílem je prezentovat chyby, přešlapy.
Logicky ten, kdo ukazuje na chyby druhých, jeví se v očích ostatních jako čistý, bezproblémový. Možná měl ale v tuto chvíli jen o kousek víc štěstí, že se na něho nic nenašlo. Ovšem už zítra to může být jinak. Peníze lehce otvírají vrátka do jiných světů, špatné svědomí ale nemluví. Jen občas se ozve vnitřní hlas. Ale ten se dá okřiknout, zaspat, zapít.
Ale to ještě neznamená, že nepůjdu volit. Člověk parlamentní jako kladný hrdina? Ve chvíli, kdy se zvolený člověk dostane poprvé do budovy s nápisem Poslanecká sněmovna Parlamentu ČR, zapomene, co bylo v minulých vteřinách. Jen někteří si zachovaní střípky své paměti, ale jen velice výjimečně. Tento nový člověk přichází k neskutečným výhodám, které ho katapultují do zcela jiných sfér. Pravděpodobně dochází k vymazání paměti podobně, jako tomu je v okamžiku narození. Minulost neplatí. Dítě, které se z pískoviště dostalo na výsluní, si už s ostatními hrát přeci nemůže. Proč by to dělalo, že?
Takový člověk by měl naplňovat jisté představy, možná se chce i držet volebního programu, který ho sem katapultoval. Mluvil možná na veřejných prostranstvích, aby se dostal svým voličům do povědomí. Předtím si prošel důkladným školením, jak se má tvářit, jak se má dívat, co má říkat a co naopak rozhodně nikdy říkat nemá, kam se má dívat, kam si může sáhnout, ale také kam si nikdy sahat nemá atd. Na tato školení jsou celé eruované týmy a politické strany vše dobře zvažují a jen tak někoho mezi "obyčejné lidi" nepustí. Na to si dávají velký pozor, vždyť jediné gesto by mohlo potenciální voliče odradit.
V předvolební kampani jsou budoucí kandidáti schopni udělat všechno, jen aby se do Parlamentu dostali. (Zažila jsem si před několika lety křest CD, na kterém se podílel i jeden kandidát do parlamentu. A v rámci svého zviditelnění před volbami neváhal skočit v obleku a s kravatou do Vltavy. Ano, všechno má své hranice...)
Pak už ale tady není za sebe, stává se součástí toho podivného parlamentního stroje, volební programy se rozplynou a začíná se s kompromisy. Nikdy nemůže vyjít to, co sliboval svým voličům, protože spolu s ním tady hrají další, kteří zase mají za cíl prosadit to své. Není to vůbec jednoduché. Ne, tohle není úžasný běh do cíle za potlesku diváků na ochozech, ale spíš to připomíná směšné poskakování chvilku vpřed, chvilku vzad a chvilku jen tak na místě.
Být poslancem je o kompromisech, o rozhodování, co ještě chci a co už nechci. Ale také o tom, co dokážu přijmout za své, od čeho se neodkloním a co za žádnou cenu nepřipustím. V parlamentu jsou mnohá pokušení, lákadla (Nejen ve formě svůdných žen, které si pak někteří berou za své manželky...). Kladný hrdina by měl jednat za sebe, nehrbit se, nenechat se zmanipulovat, nenenechat se uplatit, aby v pravou chvíli zvedl ruku. Je toho moc, co by si měl předem takový člověk rozmyslet, ale nejsem si jistá, jestli tohle je v té konečné fázi vůbec pro někoho důležité.
Ale to ještě neznamená, že nepůjdu volit. Proč není komu věřit? Napadá mě tady část textu písničky
V době Jiřího Březíka, jehož hudba mi vlezla pod kůži. Ale o tom jsem psala
na jiném místě .
Tahle písnička konstatuje stav, popisuje dobu, v které žijeme, v které se těžko žije. Měla by tady být jistá naděje, snad abychom věděli, že před námi opravdu vychází slunce. Lidé se bojí, strach má hlavní roli. Možná nejen strach, ale i manipulace, pak ještě závist, nenávist. Těhle podivných postav chodí kolem nás hodně. Člověk aby se pomalu bál vyjít z domu.
Tahle doba je zrádná
Tahle doba je zlá... Jak se ale rozhodnout pro člověka, který vás zaujal? Stejně pak bude všechno jinak... Volby sice jsou od slovesa volit, ale o konečném výsledku voleb už to není. Pak se vytvoří podivná směsice. Připomíná mi to pohádku O pejskovi a kočičce jak vařili dort. Také vybrali to nejlepší, co jim chutnalo. Bylo to skoro podle stejného procesu, jak se vybírají ti nejlepší kandidáti. Zamíchali všechno pěkně dohromady a čekali, až bude dort hotový. O tom, že by byl k jídlu, už v pohádce není... Naopak – v křoví ležel pes s velkým břichem a bylo mu moc zle. V pohádkách je skrytá veškerá pravda...
Ano, možná tohle je celé tajemství, proč jsme nyní tam, kde jsme. Ingredience jsou v pořádku, každý jednotlivý kus je v pořádku a naplňuje všechno, co by měl. Ale jako celek s ostatními je k nepoužití.
Ale to ještě neznamená, že nepůjdu volit. ...
© Wahlgrenis
27.05.2010
Rendo,
vím, že nečekáš, že napíšu, koho budu volit. Může to být ´jahodová marmeláda´, stejně jako ´zelí´ nebo ´plněný lusk´. Ano, každý máme jiné chutě. Nechci ale říct, že "
je mi všechno jedno ".
...
Když jsem před lety viděla, jaká je
úroveň ve výtvarné škole , kam začal chodit můj chlapeček, byla jsem v šoku. Pak vzniklo naše sdružení. Bylo jasné, že nadávat nebo zlobit se na tuhle učitelku, je zbytečné. Smysl měla jedině akce. Čin!
Když ne tudy (to ani náhodou!), pak to muselo jít jinudy. Věděla jsem, že tato cesta někde musí být... a také byla. Děti byly šťastné, záměr byl naplněn. Povedlo se.
Teď jsme sice o jakýsi level dál (nebo výš?), hra se rozběhla, je už docela složitá.
Nejedná se o jednu učitelku, která si dělala nehtíčky, a ani těch "dětí" není pár.
Jedná se o nás všechny, o deset miliónů, o všechny naše adresy, o všechny lesy, pole, rybníky, o školy, o těch několik posledních podniků, které tady ještě zbyly, o sportovce, kteří čas od času dovezou zlato, o naše děti, o ještě nenarozené děti i o ty, co se nikdy nenarodí, jde o nemocné a staré lidi, o hřbitovy, jde o vlaky, o PET lahve, skládky, čistotu ovzduší, o zvířata i zeleninu... o zbraně, letadla, radary, ale hlavně jde o to dokázat se podívat ostatním do očí. Ale nejen dnes, taky zítra, za rok, za deset let i později...
Není mi jedno, čeho jsem součástí, ale nejspím já jsem "jedno" tomu všemu.
Už dlouho mám dojem, že člověk a zdravý rozum je někde daleko na konci fronty...
Tohle jsem nechtěla.
Neumím ale udělat ten krok mimo. Není možné opustit tuto cestu a začít někde úplně jinde, jak se říká na zelené louce. Tehdy s těmi dětmi to šlo.
Těžko napravovat systém, když jste v něm, když se od vás očekává souhlasné kývání hlavou. Volby nejsou zbytečné, dávají nám pocit, že jsme těmi, kdo mohou něco změnit, kdo může pohnout tím složitým soustrojím.
Jde o ten kus, který si každý přihodíme do podivného dortu. Každý to má jinak, jíst se ovšem potom ovšem bude společně, chtě nechtě. Každý by chtěl změnu po svém.
Smutné na tom celém je jediné: Tohle není ani pohádka ani počítačová hra. Je to realita a Ty i já jsme její součástí.
Pokud bych mohla za sebe jen malé doporučení, tak je docela jedno, jak volby dopadnou.
Každý z nás by mohl (měl?) žít jako kladný hrdina, ovšem nerozhlížet se přitom kolem, kdo zatleská...
Tento život je totiž o nás, ne "o nich", neukazujme na druhé, neptejme se, co dělají nebo nedělají jiní. Mějme čisto nejen před vlastním prahem.
...
Je před volbami. Jdu volit. Odevzdám svůj hlas. Ale u mě se nic nezmění. Tohle je běh na dlouhou trať...
© Wahlgrenis
27.05.2010
Wahl,
mno, zprvu jsem si to tak trochu myslel, moc jsem nad tím nepřemýšlel, že třeba je nějaká strana, která stojí za to ji jít volit a ty nám ji řekneš nebo naznačíš, tak jako dokážeš skvěle poradit ve spoustě jiných případů, ale ve skutečnosti máš naprostou pravdu.
Zrovna predevčerem to myslím bylo, jsme se bavili v práci o systému školství a výchově dětí, že co a proč se to teď vlastně děje a co nebo kdo za to může.
Když to shrnu, tak nakonec jsme vlastně nic nevyřešili a debatu pak byli nuceni ukončit a bylo vidět, že každý má na to jiný názor.
To hlavní, ale co mi nakonec došlo, když jsem to pak ještě probíral s kolegou, který to komentoval slovy, že svět je v .... a já mu na to napsal, že změna musí začít u
jednotlivce, tak jako to vlastně říkáš teď ty. A mohl bych toho ještě napsat spoustu o mých postřezích a názorech na současnost, ale nejspíš to není třeba.
Jen co se týká politiky a voleb, taky vlastně po vzoru tebe na televizi koukám minimálně a politiku tu jsem moc nesledoval vlastně nikdy, takže ani pořádně nemám přehled co kdo, ale svůj tip mám, tak to asi už řešit nebudu.
A další věc je, že jsem moc rád a děkuji za to, že jsem objevil duchovno a díky duchovnu a vlastně hlavně tobě a tvému skvělému webu, se už nemusím tolik trápit nad současným stavem země a mám novou naději v lepší svět, což pro ty, co věří jen v hmotu, je tenhle stav určite dost stresující, což registruji v mém okolí.
Takže děkuji tady všem, děkuji moc tobě, Wahl, za to, jáká jsi a co pro nás děláš a děkuji našemu stvořiteli a všem bytostem světla, které nám tolik pomáhají.
Ještě jednou děkuji a měj se moc krásně
Renda 27.05.2010
Milá Wahl,
tak tu jsou volby ...
Jen chci napsat něco úsměvného, protože se distancuju od politického napnelismu posledních dní... Myslím si o tom své, ale nevolit a přihlížet je stejné či podobné téma jako
co je třeba k vítězství zlého? ...
Možná, že toto poselství se mohlo vztahovat i k volbám , ne ??? Samotné se mi těžko rozhodovalo, vybrala jsem tedy tři adepty a s pomocí kyvadla jsem nakonec zvolila...
Jo, kdyby politici tušili, co všechno vede voliče k preferencím...
Pak že ezoterika a politika jsou si na hony vzdálené. Doufám, že jsem se svým přístupem nikoho nedotkla a přeji nádherný víkend a dobrou náladu.
Marcela 30.05.2010
