Nechci být sobec, ale na druhou stranu, chci si vytvořit nějaký svůj prostor
Milá Wahlgrenis,
proč ti píši? Jen tak rozmlouvám... Ach kdybys to jen u mě v práci viděla, snažím se dělat nejlepší, pro sebe to nejlepší. Ale i pro ostatní. I když to tak nevypadá a vypadá to, že jsem bezpáteřní, falešná a mámím jen z ostatních informace (aspoň z mého pohledu/nadhledu).
Jsou to tak propletené komické (karmické) vazby – kolegyně nesnáší nadřízeného, ten ji také nenávidí, tato stejná kolegyně nesnáší druhou kolegyni, která o tom v podstatě asi ani neví. Nejenže ji nesnáší již zmíněná kolegyně, ale nesnáší ji skoro všichni za její chování. Ale já ji prostě nějak chápu. Nebudu jí přece říkat, že ten druhý člověk ji nemá rád, spíš se to snažit nějak zlepšit, urovnat, zastat se toho druhého, že není tak špatný.
Tímhle prostě proplout je obtížné. Každý den večer si opakuju mantru, že mi přestává záležet na druhých a záleží mi zejména na sobě. V tom smyslu, abych neupřednostňovala názory ostatních. Protože jsem sama sebe viděla pouze prostřednictvím druhých, potřebovala jsem znát jejich názor, jejich ujišťování o mě (a stále potřebuji). A pokud mi někdo ublížil slovem, už jsem si k němu nenalezla cestičku, protože mi pak ublížil milionkrát.
Připadám si, že se vůči kolegyni chovám podle, obojetně, že to hraji na všechny strany, ale já chci, abych se taky někdy cítila dobře. Nechci být sobec, ale na druhou stranu, chci si vytvořit nějaký svůj prostor. Mně je to jen jedno, je to jejich boj a nechci jim do něho zasahovat. Na ploše mám od Michaelky obrázek, který čistí vztahy. Je to tak těžké... karma nás dostihne... ale občas to pro... ale jde se zachovat jinak, chce to jen výdrž, odhodlání.
Co jsem napsala je dost zmatené, asi jen mně dává smysl
Moc se těším do
Krkonoš
*Dalka 17.05.2010
© Wahlgrenis
17.05.2010
