Wahlgrenis

Zase po nějaké době je Božidara v Praze

Když mi Miro volal někdy v úterý, jestli bych mohla vzít pod ochranná křídla na víkend Božidaru, ještě jsem netušila, co se mě dotkne... Ne, na náhody už dávno nevěřím.
Volala mi v pátek kolem poledne, že je ve vlaku. Nemohla jsem se jí ale hned věnovat, sešla se s Editkou a jejím Oliverem. Moje chvíle na setkání s Božidarou měla přijít později. Večer.
Podle instrukcí přes sms jsem našla TOP HOTEL na Chodově, našla jsem i akci, na které byla Božidara - Dr. Eric Pearl.
Ne, už tohle mi mělo být jasné. Pearl je anglicky perla. Při poslední návštěvě Božidary a Mira v Praze jsem od nich dostala netradiční dárek - perlu, která se měla vyndat z mušle... Prostě perla.

Dostat se alespoň na část páteční přednášky nebylo úplně jednoduché. Ale stalo se. Kongresový sál v Top Hotelu byl zaplněn. Bylo zde odhadem tak mezi 500 a 700 lidí, byli z celého světa, ze všech kontinentů. Jak jsem později zjistila, Eric Pearl jezdí po celém světě a tady je to ještě v porovnání s jinými zeměmi relativně levné.
Na uších jsem měla sluchátka, takže jsem mohla bez problému poslouchat simultánní překlad.
Pódium, masážní lehátko, dvě velkoplošné obrazovky, technika, ozvučení, třináct asistentů s logem. Na pódiu se pohyboval Eric. Čekala jsem vystoupení v americkém happy stylu. Bylo zřejmé, že k něčemu ve svém životě došel, má srovnané priority a na těchto akcích seznamuje přítomné s cestou, kterou pochopil. Je o celé o léčení, o bezdotykovém léčení. Jen několik bodů:
- jde o aktualizaci lidského softwaru
- odměnou je okamžité vyléčení
- vylaďují se vlákna
- stojíme na okraji lidské evoluce
- je s tím spojen rok 2012? ne, je toho mnohem víc
- jde o přepojení DNA
- není to fungování "naše", my to neděláme, s námi to nemá nic společného, naše práce není uzdravit, ale otevírat dveře, pak už záleží na odvaze člověka projít těmito dveřmi
- absolutní integrita s vesmírem, vesmír to navrhl
- je v pohodě říkat "nevím", nevědět je skvělé, pak se otevírá celý svět možností, nikdy nemůžeme znát všechny odpovědi
- jsme tady od toho, abychom kladli otázky
- musíme se naučit pozorovat bez soudu
- nejjednodušší lekce = vědomě a dobrovolně sledovat rozdíl mezi láskou a strachem
- nakupujeme si strach zabalený v kousku lásky

Důležitý příběh:
- v pátek byl E.P. ještě chiropraktik, ale v pondělí bylo už všechno jinak
- nevěděl, co se děje, chtěl to pochopit, chtěl kontaktovat léčitele nebo někoho, kdo ví
- obešel centra zdravé výživy, listoval časopisy, dozvěděl se, že někteří pracují se světlem, s různými kanály... viděl jejich inzeráty, fotky, rozhodoval se, koho by měl kontaktovat
- vybral si dva, kteří vypadali z té velké skupiny jako nejpříčetnější, jako nejvíc při smyslech, vypravil se za nimi
- první se ho ptá: Používáš ochranu?
- E.P. nechápal, měl by se prý chránit, měl by si zavolat Pannu Marii, Otce, Ducha Svatého
- nechápal to, musel pátrat v paměti, nevěděl, jak vypadají
- další člověk se ptal také na ochranu a doporučil mu volat archanděly
- další doporučovali volat Ježíše, Buddhu, modlit se, důležitý je prý žalm č. 23, pak přišla rada s vodou
- jak prý léčí? a nějaká žena mu poradila, aby otřepával ruce, ale jak? začal je tedy otřepávat, ale ona se úplně lekla, že to třepe na ni, prchala pryč
- dozvěděl se, že musí setřást negativní energii a nejlépe prý do vody a pak vyhnat do vesmíru
- začal tedy používat slanou vodu, ale ta se mohla použít jen pro tři lidi, pak se vyměňovala za čerstvou, ale to nemohl měnit on, ale někdo jiný
Závěr z tohoto příběhu:
- nemusíme se bát žádného zla
- dobro i milosrdenství bude následovat
- E.P. než začne, počítá do tří
- každé ráno pronáší modlitbu - řekne "Děkuji"
- a když náhodou zapomene, Bůh se neurazí
- všechno zlo kolem nás je jen iluze, strach
- do procesu léčení vstupujeme jako světlo, světlo se nemusí před ničím chránit
- temnota je místem, kam jsme ještě světlu nedovolili vstoupit
- co není pro člověka vhodné, stejně časem odpadne

17.04.2010

V neděli večer jsem jela do Top Hotelu (počtvrté), abych vyzvedla Božidaru. Původně jsem si myslela, že si domluvím pár vět, které jsem nestihla probrat s Marií z Ostravy, ale všechno se dělo jinak.
Během dne jsem četla knihu, kterou jsem si zde koupila. Ale byla to známá písmenka, já nečtu knihy, to už jsem tady na webu napsala mockrát. Já ten obsah znám... Tohle byla další z té řady. Slova tak blízká, tak jednoznačná, tak univerzální. Bylo mi jasné, že bych neměla propásnout chvíli říci tohle Ericovi. Protože tento okamžik by se už nikdy nemusel zopakovat. Ostatně pomalu jsem chápala, že Amerika ke mně promlouvá už někdy od loňského roku (Drunvalo Melchizedek), snad je to někde (víme kde) zinscenované, přibližuje se mi stále víc, je to hodně intenzívní, ale kdo neprožil, nepochopí. A nemá smysl ani nikoho, kdo tomu neuvěří, o tom přesvědčovat. Náhody neexistují...
Musím opět poděkovat.
Děkuji Marii, že mě vzala do sálu, kde jsem mohla vyslechnout závěr celé akce Erica Pearla, přestože jsem neměla na uších překladová sluchátka.
Děkuji za chvíli, kdy jsem viděla, jak byla Božidara - mezi dalšími asi patnácti lidmi - vybrána na ukázkovou lekci.

Děkuji za pozdravy a vstřícná gesta všech těch lidí, organizátorů, kteří mě od soboty brali skoro už tak, jako bych tam patřila.
Děkuji za krásná slova paní Mileny, která se se mnou dala do řeči, když jsem si procházela pomalu se vyprazdňujícím sálem, byla na třech mých akcích. Měla ze mne radost, když mě viděla, já z ní taky.
Děkuji, že mi nikdo nic neřekl, když jsem se prošla po pódiu, z kterého Eric Pearl přednášel.
Děkuji, že jsem se potom mohla postavit na konec fronty na podpis, i když jsem ho už od soboty měla.
Dějuji, že všichni, co sem přicházeli po mně, chápali, že chci být poslední.
Děkuji za krásné povídání "indiána" od Levice, patřil ale do Peru.
Děkuji Tomášovi B., že si mě pamatoval (věděl dobře, že jsem tady byla v sobotu první, teď viděl, že jsem poslední..) a že mi dovolil promluvit s Ericem Pearlem.
Děkuji, že Eric pochopil, že nemám vůbec žádnou otázku, že mu jen chci něco říct.
Děkuji Božidaře, že vůbec navedla mé kroky sem do tohoto místa a také za spolupráci při tlumočení.
Pak už se všechno dělo tak nějak v jiné režii.
Nejprve jsem se představila - Wahlgrenis... Pak jsem se snažila vysvětlit nevysvětlitelné:
Nikdy jsem na sobě nenosila žádné šperky, žádné řetízky, korálky, žádné ozdoby. Před nějakou dobou jsem dostala dárek - stříbrnou klícku s řetízkem a ve škebli perlu, od Božidary (byla tady jako důkaz, o to to bylo celé reálnější). Začala jsem tento řetízek s přívěskem nosit a dokoupila jsem si k němu ještě náušnice - také s perlou.
V pátek přijela Božidara za mnou do České republiky, do Prahy, já jsem netušila proč. Až když jsem s ní přijela sem, zjistila jsem, že existuje jakýsi muž z Ameriky a jmenuje se "Perla" Eric Pearl.
Dr. Eric Pearl poslouchal, přikyvoval, bylo vidět, že ví, že náhody neexistují. Pak jsem zmínila Egypt, Orion, polohy na příjem vesmírné energie, univerzální vědomí, volbu jako životní šanci, léčení, těhotenství, miminka, nemoc jako výkřik duše... Bylo toho víc.
Najednou jsem si uvědomila, že nestojím, ale klečím na zemi u stolku, za nímž Eric seděl, obě moje ruce držel ve svých rukou, nebylo třeba nic dodávat. Když jsem skončila, tekly mi slzy. On pak vzal moje ruce a políbil je. Neříkal nic, nebylo to důležité. Ostatní, kteří tam jistě kolem nás byli, pro mne přestali existovat, nic jiného pro mne neexistovalo. Zastavil se čas, zem se přestala točit, byl to tak naplněný a tak absolutní okamžik, že nic dalšího už neexistovalo.
Oba jsme věděli, že to tak je. Byla jsem tady a byla jsem současně jinde, byla jsem všude.
© Wahlgrenis

19.04.2010

A ještě jedna zajímavá věc se stala. V neděli odpoledne, než jsem se vydala za Božidarou do Top Hotelu, jsem si sedla ke klavíru. A najednou mi ruce samy začaly hrát melodie Jiřího Březíka . Samy - bez not.
Přestože znám jeho písničky devět let, nikdy jsem nedokázala hrát jen tak podle sluchu, tak dobrá jsem v hudebce nikdy nebyla. A teď najednou se moje prsty samy rozběhly po klávesách. Nechápala jsem to.
Jen jsem věděla, že se něco děje, že jsem někde, na dalším stupínku čehosi, něco nové se otvírá, ale nechápala jsem ještě zcela souvislosti...
Teď už chápu.

© Wahlgrenis

19.04.2010

Dobrý den Wahlgrenis,
děkuji za krásná slova o EP, snad pro Vaše potěšení posílám odkaz = rozhovor s Dr. Ericem Pearlem , který vysílala živě Česká televize minulý týden.
Hezký den!
Anveno 19.04.2010

Milá Wahl,
slovy se to pro mne těžko vyjadřuje... Bylo to krásné, silné, to se musí zažít.
Nic není náhoda.
Věřím, že se tak pro Tebe, mne i ostatní otevírá nová kvalita poznání - i když ty jsi tam už s předstihem nakoukla...
Díky za hezká a výstižná slova.
Milena 19.04.2010

Milá Mileno,
děkuji za tak bleskovou reakci. Netušila jsem, že se na akci v Praze potkáme, ale už vůbec ne, že budeš tak bezprostředně po semináři číst můj web a psát svá slova.
Byl to pro mne velice silný víkend.
Moje ´děkuji´ patří tentokrát opravdu někam tam nahoru... já vím, ne nedivím se tomu, opravdu ne.
© Wahlgrenis

19.04.2010

Milunka Wahl,
posielam Ti pondelkovy pozdravcek od nas zo severu .. a zaroven ti posielam VELKE DAKUJEM...
Vies, kedze mne fantazia pracuje dostatocne uz do mala... tak hned som to "DAKUJEM" videla velkym bielym napisom na cirocistej modrej bezoblacnej oblohe...
Opakujem to stale, ale napriek tej vziadelenosti som tak blizucko... aspon to tak citim.. spravicky ku mne chodia.. zaznelo to uz mnohokrat, ja viem.. ale nahody naozaj neexistuju.
Tvoja dokonala reportaz s Ericom "Perlou" bola uzasna... mas obrovsky dar preniest tvoje pocity a zazitky na papier... este teraz mam husiu kozu, celu ma striasa, ale tak v dobrom...
Tesim sa s tebou, mam obrovsku radost... silne ma to oslovilo!!!
Ma to velky prinos i pre nas vsetkych ostatnych..
Zaujalo ma to natolko, ze som na internete citala rozne stranky a informacie o Ericovi.... dokonca som nasla, ze i tu v Dansku vysli jeho 2 knizky a najde sa zopar ludi, ktori sa stretli s nim samotnym na jeho seminaroch..
Pocula som jeho rozpravanie v ceskej televizii... slzy sa mi kotulali po tvari... srdiecko mi bije... je to dolezita informacia, je to dalsia skladacka do mozaiky ako pre mna tak i pre nas vsetkych...
Velke dakujem este raz tebe milunka Wahl aj Bozidare i tam "hore"... Bozidaru zdravim z celeho srdiecka a velmi jej zelam, aby jej stretnutie s Ericom prinieslo.............. myslim na nu...
Maj sa krasne a myslim na Teba, myslim na vas vsetkych...
S laskou,
severka 19.04.2010

Ještě sem patří sen Božidary, který se jí zdál na dnešek.
Zapsala si ho v noci, když se bezprostředně po něm probudila, musela si ho napsat,i když sny si běžně nezapisuje. A s obrovským nadšením mi ho pak četla. Byl tak silný, tak moc živý.
Nepatřil do kategorie běžných snů, nebyl běžně barevný, ale v odstínech černobílé, jako známé obrazy minulosti ze starých fotografií. Kromě Božidary zde byl Julián, její bývalý manžel, který zahynul krátce po jejich rozvodu při autonehodě . Byl absolutně živý, miloval ji a ona milovala jeho, byli tam spolu, jako by se nic nezměnilo, vedle nich jejich dvě děti, všude kolem absolutní láska, velké propojení, souznění, vnímala jeho, on vnímal ji, nic jiného nebylo, jako by oba byli jednou jedinou bytostí.
Pak se v tom snu objevil její současný partner, který šel do školky nebo ze školky, staral se o děti. Byl tím, jak ho zná, je pro ni velkou oporou v životě, je pro ni úplně vším.
Božidara v té chvíli jako by zaváhala a nevěděla, pro kterou cestu se má rozhodnout. Byla v okamžiku zastavení a bylo jen na ní, jak se rozhodne. Najednou jasně pochopila, že už ví, ví, co chce, ano, věděla, že chce žít.
To byl pro ni nejsilnější pocit, jaký kdy zažila, věděla, že neumře, věděla, že v tuto chvíli si byla jistá, že pochopila svoji další cestu, svůj další záměr, který s ní Univerzum má. Měla si zvolit jednu cestu, a ona zvolila...
Byla až po okraj naplněná štěstím, láskou, propojením nahoru, dostala novou šanci, ocitla se na své cestě.
Vím, že nemělo smysl přesvědčovat ji o tom, co má absolutně přijmout do svého srdce. Možná jen právě pro tento sen měla přijet do Prahy na seminář Erica Pearla, aby si prožila kontakt s jiným světem.
Božidara je teď na své cestě... Na své správné cestě.
© Wahlgrenis

19.04.2010

Milá Wahl,
jak jsem Ti tak spontánně včera psala, zapomněla jsem uvést ještě něco k těm "náhodám".
Je to fakt zajímavé... 17.3. jsem dostala od kámošky mailík - Tibetský test (přikládám), to jsem ještě vůbec nevěděla, že na Erica půjdu.
Tento test jsem si vyplnila a přeposílala 20.3.
Pokud si ten test přečteš, zjistíš, že jednou z otázek v něm je uvedení oblíbeného čísla a oblíbeného dne - což u mne byla SOBOTA a to číslo bylo 28.
A pak to přání v testu, které se tam 2 x opakuje - nedávala jsem si žádné konkrétní jako bych si jindy dávala - na lásku, zdraví či pod. Přála jsem si, abych našla cestu v souladu se svou osobní karmou a .... aby mne ta cesta byla jasně naznačena...
To přání se mělo vyplnit do 28 dnů od vyplnění toho testu a v den, který je můj oblíbený - no a vyšlo to na 17.4.
Byla sobota a současně i 28 dnů od vyplnění testu.
No není to víc než jen náhoda???
Děkuji.
Měj se moc krásně.
Milena 19.04.2010

Wahl,
teď čtu tvůj víkend, setkání, nedokážu už ani plakat, napsat vyjádření, slova chybí, je to silné. Mé tělo a duše cítí soulad, jsme součástí těch okamžiků, těch zázraků, které přicházejí a jsou tak uvěřitelné, jako náš život.
Jsme součástí toho všeho... má duše ví a je šťastná, nejde psát slovy, nejde vyjádřit to, co se děje, co prožíváme, všichni jsme jedno a vše... vše v nás je opravdové... nepřicházejí slova...
Je to kouzlo?
Majka 20.04.2010

Wahl,
muselo to být úžasný!:) měla ji náročný víkend. Silný. Máš popsaný úžasně ten zážitek, zkušenost. Četla jsem to. Já musím teď odpočívat dopoledne, nebo se z té "rýmičky" nevyhrabu. Je mi mizerně, ale je to lepší jak předchozí dny. Uvědomila jsem si dnes ale, proč jsem takhle dopadla.. začala jsem pracovat i dopoledne a to už bylo moc.
Přála bych si porozumět, přijmout, poslat dál..je tu..přesah. Nevím jak to říct. Musím jít, malý chce pohádku..
Krásný den!!!
Hoplea 20.04.2010

Ještě sem musím doplnit pár poznámek, aby všechno, co s tímto víkendem souvisí, bylo na svém místě, doplněné a doladěné.
1. Otevřel se mi najednou zcela jinak svět tónů, jako bych vkročila na nové území, otevřela bránu do jiného světa, kde platí zcela jíné zákony a zákonitosti než tady dosud platily. Všechno promlouvá, jako by v jednotlivých skladbách bylo najednou mnohem víc informací a sdělení než dřív. Hudba se stává plastičtější, čitelnější, mluví.
2. Poprvé jsem v úterý v ateliéru v Pardubicích vyzkoušela ´reconnection´ prakticky. Paní ´Sovičce´ po několika vteřinách začaly cukat koutky, jako by se chtěla smát. Zeptala jsem se jí, co se děje. Viděla část filmu Limonádový Joe, tu část, kde hlavní hrdina v podání Karla Fialy (zpívá Karel Gott) jede na koni - vše je ve žlutaném nebo zlatavém odstínu - a zpívá si... Pak se jí před očima začaly objevovat stříbrné a zlatavé kruhy, které se navzájem prolínaly, zmenšovaly se a nakonec končily v maličké tečce.
Zajímavý detail v této souvislosti:
mám herce Karla Fialu (ze dne 4.11.1999, kdy vystupoval v Klubu Hájek v Praze) podepsaného, to by nebylo nic tak divného, ale u toho podpisu je právě uvedená melodie zaznamenaná do jednoduchého notového záznamu. Jsou tohle náhody?

3. Při psaní horoskopů - od štíra - jsem byla až sama překvapena nad tím, že slova, která se přede mnou objevovala na papíře, byla tolik jiná než u minulých týdnů. Jako by ten běžný život nebyl podstatný, jako by přicházely na scénu mnohem důležitější věci.
4. Spala jsem po dlouhé době celkem 14 hodin v kuse, to se mi dlouho nestalo.
5. Když jsem se vracela vlakem z Pardubic zpět do Prahy, zněla mi v uších Heal the World Michaela Jacksona. Ale tak důrazně, tak jednoznačně, že se to jen těžko popisuje:

Heal The World
There"s A Place In
Your Heart
And I Know That It Is Love
And This Place
Could Be Much
Brighter Than Tomorrow
And If You Really Try
You"ll Find There"s No Need
To Cry
In This Place You"ll Feel
There"s No Hurt Or Sorrow

There Are Ways
To Get There
If You Care Enough
For The Living
Make A Little Space
Make A Better Place...

Heal The World
Make It A Better Place
For You And For Me
And The Entire Human Race
There Are People Dying
If You Care Enough
For The Living
Make A Better Place
For You And For Me

If You Want To Know Why
There"s A Love That
Cannot Lie
Love Is Strong
It Only Cares For
Joyful Giving
If We Try
We Shall See
In This Bliss
We Cannot Feel
Fear Or Dread
We Stop Existing And
Start Living

Then It Feels That Always
Love"s Enough For
Us Growing
So Make A Better World
Make A Better World...
Heal The World
Make It A Better Place
For You And For Me
And The Entire Human Race
There Are People Dying
If You Care Enough
For The Living
Make A Better Place
For You And For Me

And The Dream We Were
Conceived In
Will Reveal A Joyful Face
And The World We
Once Believed In
Will Shine Again In Grace
Then Why Do We Keep
Strangling Life
Wound This Earth
Crucify Its Soul
Though It"s Plain To See
This World Is Heavenly
Be God"s Glow

We Could Fly So High
Let Our Spirits Never Die
In My Heart
I Feel You Are All
My Brothers
Create A World With
No Fear
Together We"ll Cry
Happy Tears
See The Nations Turn
Their Swords
Into Plowshares

We Could Really Get There
If You Cared Enough
For The Living
Make A Little Space
To Make A Better Place...

Heal The World
Make It A Better Place
For You And For Me
And The Entire Human Race
There Are People Dying
If You Care Enough
For The Living
Make A Better Place
For You And For Me

Heal The World
Make It A Better Place
For You And For Me
And The Entire Human Race
There Are People Dying
If You Care Enough
For The Living
Make A Better Place
For You And For Me

Heal The World
Make It A Better Place
For You And For Me
And The Entire Human Race
There Are People Dying
If You Care Enough
For The Living
Make A Better Place
For You And For Me

There Are People Dying
If You Care Enough
For The Living
Make A Better Place
For You And For Me

There Are People Dying
If You Care Enough
For The Living
Make A Better Place
For You And For Me

You And For Me
You And For Me

Český překlad
Vím o jednom místě
v tvém srdci
A to je láska
To místo by mohlo být
Ještě jasnější,
než bude zítra
Nemusíš plakat
a budeš-li opravdu chtít
Tak ho najdeš
Tam neucítíš
Žádný smutek ani bolest

Jsou cesty
k tomu místu
A jestli ti na životě
opravdu záleží
Najdi si svůj kousek místa
A ten udělej hezčí

Sbor: Uzdrav tenhle svět
Udělej jej lepší
Pro tebe i pro mne
Všechny tyhle lidské dostihy
S sebou nesou jen umírání
Jestli ti na životě
opravdu záleží
Udělej je lepší,
pro sebe i pro mne

Chceš vědět proč
Jenom láska
nedokáže lhát
Láska je silná,
tomu, kdo o ni stojí
Přináší jen
a jen radost
A pocit štěstí
Stačí nebát se –
nemít strach
Přestaňme už
jen existovat
a začněme žít

A tak cítím,
že láska
Nám vystačí napořád
Tak udělej tenhle svět lepším
Postav lepší svět…
Sbor: Uzdrav tenhle svět
Udělej jej lepší
Pro tebe i pro mne
Všechny tyhle lidské dostihy
S sebou nesou jen umírání
Jestli ti na životě
opravdu záleží
Udělej je lepší,
pro sebe i pro mne

A ve svých snech
sníme
O rozesmátých tvářích
Věříme na svět
Který bude znovu
zářit půvabem
Tak proč si stále
šlapeme po životě
Ubližujeme zemi, sakra
Vždyť tu její dušičku
to bolí
Tenhle svět je přece
nebem v paprscích Boha

Měli bychom se
dostat tak daleko
Aby náš duch navždy žil
V srdci cítím,
že jste všichni moji bratři
Spolu tu stavíme
svět bez bolestí
A do očí se nám
řinou slzy štěstí
Když vidíme národy,
jak zapichují
Své meče do oraniště

Můžeme k tomu místu
Kdyby ti na životu
opravdu záleželo
Našel by sis kousek místa
A ten udělal hezčí

Sbor: Jestli ti na životě
opravdu záleží
Udělej jej lepší
Pro sebe i pro mne
Je to jen lidské umírání
Jestli ti na životě
opravdu záleží
Udělej jej lepší,
pro sebe i pro mne

Jestli ti na životě
opravdu záleží
Udělej jej lepší
Pro sebe i pro mne
Je to jen lidské umírání
Jestli ti na životě
opravdu záleží
Udělej jej lepší,
pro sebe i pro mne

Jestli ti na životě
opravdu záleží
Udělej jej lepší
Pro sebe i pro mne
Je to jen lidské umírání
Jestli ti na životě
opravdu záleží
Udělej jej lepší,
pro sebe i pro mne

Je to jen lidské umírání
Jestli ti na životě
opravdu záleží
Udělej jej lepší,
pro sebe i pro mne

Je to jen lidské umírání
Jestli ti na životě
opravdu záleží
Udělej jej lepší,
pro sebe i pro mne

Pro tebe i pro mne
Pro sebe i pro mne…

6. Právě dnes je to přesně devět let od chvíle, kdy jsem si poprvé pustila písničky Jiřího Březíka. Bylo to jeho CD s názvem Mé první... Přestože jsem ho měla doma možná půl roku (osobně jsem ho od něho dostala někdy v říjnu nebo listopadu 2000), ta chvíle, abych ho rozbalila a poslechla si ho, nastala právě v sobotu 21. dubna 2001. Bylo to během odpoledne, venku mírně pršelo... Tehdy se ale odehrálo cosi, co není zcela pochopitelné, od té doby je všechno jinak. Prošla jsem si tehdy těžko vysvětlitelným okamžikem nového zrození, moje duše se během poslechu dostala jinam...
© Wahlgrenis

21.04.2010

Milá Wahlgrenis,
moc děkuji za fotografie a odkaz na Tvé stránky.
Aničce jsem řekla, že se zabýváš dušičkami, které mají přijít na svět, už jsem jí přeposlala spojení na Tebe. Byla ráda. Obě jsme koukaly jak velkou máš návštevnost. Gratuluji.
Na semináři jsme si vykaly, proto jsem se rozhodla Ti v tomto mailíku také vykat,
Napsala jsem dvě věty a koukám, že levá hemisféra a ruce na klávesnici nejsou v synchronizaci. Vesmír to chce takhle.
Přeji Ti krásný den a zítřek a pozítří......
Pa
Marie - Ostrava 21.04.2010

Wahl,
psala jsem ti sms, byl to dnes zmatek, ale síla... zase... Šla jsem u nás ve městě do knihkupectví a nejdřív jsem si řekla, že se zkusím na tu knížku od E. Pearla zeptat, pak mi ale přišlo: "Ty si ji odtamtud dnes odneseš"...
Tak jsem se zeptala. Pán se usmál a s povzdechem řekl, že včera prodal poslední. Zaskočilo mě to, no nic, prý ji mají dostat v pátek nebo v so dopoledne... pak, když jsem se tam ještě procházela, někam zmizel a když se vrátil, vyhledal mě s informací, že by knížka měla dorazit už dnes ve mezi 14. a 15. hod. Řekla jsem, že se tedy stavím. Přišla jsem v 14.15 a ještě nic, tak jsem ještě odešla a po 15. hodině se zase vrátila....a....mám ji!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!
Cesty Boží jsou fakt nevyzpytatelné... Díky za informace o ní, tedy o tom všem, moc se na ni těším (taky i proto, že už jsem na ni vážně naladěna a věřím, že tedy připravena...), je krásné, fakt úžasné, když něco znáš, zažíváš a opakovaně... ale nepojmenovalas to dosud......a pak si přečteš, jak o tom někdo jiný píše - to se mi stalo s tou koulí (tedy s tou knihou, která přes ni ke mně dorazila).... a i když jsm tuhle knížku zatím jen prolistovala...
No uvidíme...
Tuleň 22.04.2010

Mila a vzacna Wahlgrenis,
konecne chvilka kludu a tak konecne sadam po dlhej dobe k internetu a aj tak nedokazem napisat a vyjadrit to DAKUJEM za vsetko... co sme spolu prezili, ako si sa o mna starala....si uzasna bytost.
Inak po odchode od teba a dorazeni do Top hotela na pokracovanie ´reconnection´, som nakoniec to, co ma v zaludku tazilo, vyzvracala ... bolo toho hodne:)) ale bola to jasna sucast procesu.
Potom som sa vydala za "Hermankom" do K., ledvom som tam zasla, bolo mi tak zle, ale nakoniec som to zvladla, na jeho krasnej zahrade som potom stravila lezanim na travicke na tom nadhernom slniecku cely den... Teda tak, aby som stihla vlak domov. Bolo tam tak krasne, tazko to opisat.
"Hermankov " chytlavy optimizmus je uzasny... no tazko opisat tu krasu a pohodu, ako sen, ktory stale trva...
Vsak vidim, teda citam, ze ty to mas velmi podobne, ze si na rovnakej vlne... vsetko je zrazu inak. Aj ked fyzicky sa stale citim pomerne biedne.. hlavne ten chrbat, vnutorne citim tak intenzivnu radost, naladenie na vesmir... Boha... lasku...
Mam ta velmi rada
s laskou a radostou
Božidara 22.04.2010

Mila Wahl,
jeste ze jsi mi minuly patek i zavolala - k pocitaci jsem se dostala az v pondeli - prisla bych o hezke odpoledne s Bozidarou... :)
Dekuji moc, ze jsi zavolala a zaridila nase male setkani. Posilam Ti fotky Bozidary s Oliverkem .

Preji Ti moc hezky den,
Edita 22.04.2010

To, co se dělo během minulého víkendu v Praze, nekončí. Naopak. Mám pocit, že se nastartovalo cosi, co bylo právě zralé pro změnu.
Hudba začal skrz mě mluvit. Stav, který nyní prožívám, jsem nikdy nazažila. Sedím u klavíru a hraju a hraju. Nechápu ten proces, je to naprosto jiný level, kde nyní jsem. Připadám si jako v bublině, kde nic, co bylo dřív neplatí, ale dějí se zcela jiné věci.
Přestože jsem tohle chtěla umět dřív, nebylo to možné. Najednou moje ruce samy běhají po klávesách. Nejen že hraju, ale já i zpívám. Nechápu to. Není to asi důležité. Možná jsem si měla prožít těch uplynulých devět let... Ne, náhody nejsou.
Musím dýchat, hodně dýchat...
© Wahlgrenis

23.04.2010

Možná jen pro tuhle chvíli jsem chodila jako malá do hudebky, možná pro tuto chvíli jsem si před dvěma lety koupila piáno YAMAHA. Teď se dějí věci...
Chápu, jak se dá přes hudbu aktivovat mer-ka-ba. To, co se někteří složitě učí například na kurzech přes Drunvalo Melchizedeka, jsem zvládla před devíti lety, ovšem tehdy to bylo zcela spontánně. Nebyl to vědomý proces, dnes už rozumím tomu, co se stalo.
Každé slovo se dá převést do melodie. Každé slovo dokáže určitým způsobem "zpívat", rezonovat, vysílat do vesmíru. Podle těchto vibrací je čitelné na vzdálenosti, které se nepočítají na nějaké člověkem známé míry.
Dostala jsem se k odpovědi, co se tehdy vlastně stalo. Teď tomu konečně rozumím. Vesmír se mi otevřel po devíti letech... Ale všechno se děje tak, jak se dít má.
Nepotřebuji žádné noty, nepotřebuji se ani na klaviaturu dívat, je to všechno tak jednoduché... tak maximální, tak bez zábran...
Velice zjednodušeně řečeno: každý člověk má jistou energetickou hladinu, která ladí s jistým hudebním záznamem, s jistou melodií. Jakmile dojde k absolutnímu propojení těchto dvou zcela neporovnatelných skutečností, člověk se může dostat mimo tuto reálně prožívanou dimenzi.
© Wahlgrenis

23.04.2010

Wahl,
něco pro tebe mám :-) ... procházela jsem své staré texty, jestli bych je neseskládala inteligentněji a hele, z čeho jsem sfoukla prach:
Pak jsem uslyšel krásný hlas jak zpívá. Byl jako pramen inspirace. Jako pramen čisté vody. Jako pramen z hloubi prastarých skal, jež tryskal a třpytil se v sluneční záři a ve svém vlastním světle, třpytil se přede mnou, když kolem byla tma. Já sledoval ten pramen a poznával jej. Krásná bytost zpívala a byla člověkem právě tak jako já. To, co jsem hledal, nad čím jsem váhal - to, o co jsem se bál, krystalizovalo přede mnou jako diamant, podle hudby, kterou spřádala dárkyně moudrosti. Plakal jsem. Čím déle jsem poslouchal, tím více jsem plakal. Plakal jsem a neptal se proč, protože nic už nemuselo být řečeno. Bytost velké radosti zpívala o místě, na kterém jsem procitl poprvé. A já zatoužil vrátit se zpět.
To mám někde uprostřed jedné eseje v tom oddílu Čarovný Les (Král Mág :o))
Sranda, viď?
pá
Hoplea 23.04.2010

Wahl,
včera v noci (u mne je v noci už ve 22) jsem přečetla půlku té knížky (skončila jsem těsně před tou praktickou částí...), místy mi žhavily ruce - to znám.. Wahl, ano, nevím, co budu číst dál, ale tohle spontánní rozproudění energie "lezoucí" z dlaní, okamžité a snad jen "skrytou myšlenkou nastartované" sálání ZNÁM.... UŽ NĚKOLIK LET..... těším se, co si přečtu dál.... a co se dozvím a jestli budu číst i o svých zkušenostech....... Pořád tě vidím na kolenou... s rukama v jeho... jak se zpívá v té písničce "ten okamžik trval celý světelný rok".... ne, ještě dýl.....
Tuleň 24.04.2010

To, co následovalo poté, najdete zde, Hudba jako průchod do jiných dimenzí .
© Wahlgrenis

25.04.2010

Milá Wahl,
Pája je na neschopence... Zase dostal přes prstíčky. Mimo vše jiné jsem mu včera večer, protože si stěžoval, jak se bolest rozlézá, zkoušela dělat tu metodu léčení, jak jsi nám ukazovala. Tak se při tom tak usmíval. Když jsem se ho ptala, co viděl a cítil, tak mi říkal, že viděl spirálu. V černém prostoru bílou, pak že odletěl, vzdálil se a své tělo pozoroval zdálky. Pak se zase vrátil a cítil brnění. Dneska ráno mi říkal, že je to daleko lepší...
A dneska jsem to dělala dcerce, ráno se vzbudila s nic moc náladou, že by měla jít do školy... Prý viděla roje hvězdiček, které se tak různě podle barev skupily k sobě. Modrá se žlutou a mezi tím byly skupinky , červené, oranžové a zelené. To vše na černém pozadí...
To je co? )))
S láskou
Ája 08.06.2010

Úžasné, milá Wahl, beze slov.
Absolutní.

Víš, stále teď přemýšlím o své práci.
Mám ji ráda a už vím proč.
Vybírám lidi pro práci, na které je důležité, aby byli prostředníky "dobra" a dávali ho lidem, kteří o to stojí. Každý z nich má jiný postup, ale ve výsledku se k nám vrátí spokojený človíček a to je důležité. A pro tenhle pocit mám tuhle práci ráda.
Pracuji takto už téměř 10 let a jde mi to. Neumím říct proč. Nebo jak. Prostě se podívám na člověka a vidím.
Někdy ve mně hlodá červíček, jestli jsem vybrala dobře a pak vím, že ne. Jakmile začnu pochybovat, je to špatně.
Někdy se až bojím, protože sociální cítění ve mně říká, dej mu práci, ale vnitřně si nejsem jistá. Ale proč to všechno píšu.
Jsem ráda, že jsem Tě potkala.
Ty jsi totiž přesně "to" (TO neznamená nic neuctivého), co... nebo koho jsem v životě hledala.
Nemám ráda škatulkování, vzory, příklady.
Hledám bytosti na podobné vlně, duchovní vlně, nezařazené do oddílu KŘESŤAN, ŽID, BUDHISTA....
Hledám tolerantní, chápavé a chápající bytosti, které se snaží žít v souladu s životem, který jim byl dán, s náturou, která jim byla dána, nelámat se k obrazu jiných a pokud to dělají, ukázat jim, že takhle to být vůbec nemusí.
Pro sebe a pro nás pro všechny si přeju, abychom se nebáli... nebáli se být sví a abychom si uměli naslouchat.
Sami sobě.
To je ta absolutní dušení pohoda, které chci dosáhnout.
A tohle přeji všem, všemu a všude.
Šárka 10.06.2010

Milá Wahl,
trošku jsem váhala, jestli Ti mám napsat, ale něco mi říkalo, napiš...
Zkoušela jsem totiž tu metodu (od Ericka Pearla), kterou jsi nám ukázala na Blaníku , na té mé "tetě".
Zlámala si ošklivě ruku. Byla na operaci a vypadalo to na hodně dlouhý pobyt... Nevěděla jsem, co se bude dít. Jenom jsem jí řekla, aby si lehla a zavřela oči a přijímala, co bude přicházet. Sama jsem nevěděla, co to bude.
Když jsem nad ní kroužila rukama, tak najednou, jako by jí někdo zvednul tu nemocnou ruku, kterou má částečně znehybněnou voperovanou kovovou dlahou, a začal s ní hýbat. Byly to pohyby hodně něžné, pomalé, opatrné a přitom jisté...
Hýbala rukou do stran a různých úhlů tak, jak by jí za bdělého stavu hýbat nemohla... Tyto pohyby po chvíli ustávaly, ruka klesla a za chvíli se opět zvedla a vše pokračovalo.
To se pak začalo dít i s druhou rukou, se kterou nic neměla. Dívala jsem se na to celé v úžasu.
Jako dítě, které se dívá na zázrak něčeho vyššího, co může tímto promlouvat... Byla v tom všem ohromná pokora, klid...
Říkala jsem si: Jak dlouho mám pokračovat? Měla jsem pocit, že si ty ruce samy hledají místo, kde mají působit. Tohle dělat. V hlavě jsem měla takové prázdno. Nic mě nenapadalo...
Teta si dvakrát dlouze vzdychla, jako by se z ní něco uvolňovalo. Viděla jsem na ní takové lupání, škubání v kyčli. Jak mi pak sama řekla, prý nemá rovně pánev, takže má problémy i s páteří. Byla s ní několikrát na operaci...
Pak jsem měla pocit, že jí je rovnána neviditelnými silami páteř. Takové zvláštní zavlnění a pohyb... Uf... Nádhera...
Ale jak dlouho mám pokračovat?
Dívala jsem se na to celé a nevěřila svým očím... Ale nebála jsem se... Pak jsem si tedy řekla, že už by to asi mohlo stačit a skončila jsem. Pohladila jsem ji a říkala jí: Teto, dobrý??? Už jsme skončily...
Pak mi vyprávěla, že viděla spirálu, která se narovnala. A pak, že viděla, jak z jejího solar plexu odchází tmavě červené natažené vlákno pryč. Cítila teplo a brnění. Bylo jí dobře. Něco se uvolnilo. Něco působilo přese mě a vše probíhalo v takové harmonii...
Je to skoro nepopsatelně úžasné... Jako v říší divů...
Děkuji Ti za tohle...
Když jsem pak stejnou věc dělala jiné paní, tak u ní jsem pozorovala, jak se hýbou rychle její oči. Pak mi vyprávěla, že cítila brnění a viděla spoustu obrazů... Trilobita, pak mumii. Byla v Egyptě a viděla Nefertiti. Pak viděla v bráně anděla, který uhýbal před nějakými koulemi a smál se...
Pája na dva dny na ten svůj prstíček zapomněl a ten zase začal hnisat... Tak jsem mu tohle udělala v neděli v lese. Lehnul si tam na lavičku... Druhý den měl tu ránu zataženou, krásnou. Nebolelo ho to a nebylo to červené...
Myslíš, že bych v tomhle měla pokračovat? Že to dělám dobře. Já nevím, jak dlouho bych to měla dělat. Je to prostě něco jiného, než jsem dělala doposud... Jakoby ta energie byla víc v klidu. Jako by mohli skrz ni promlouvat i jiní. Než u reiky... Mám jenom takový pocit. Že reiky byla pro mě vstupenka pro začátek práce s tímhle, ale tohle je něco jiného, něco víc.
Něco bez očekávání výsledku...
Něco svobodného...
Hodně svobodného...
Proto to může působit hlouběji, uvolněněji, uceleněji...
Je to jenom můj pocit.
Nic nečekám... jenom přijímám...
S láskou
Ája 15.06.2010

Ahoj Wahl,
četla jsem teď, co napsala Ája.. Kdybych měla čas, napíšu jí několi A4 o svých veeeelmi podobných zkušenostech (ano, slovo vstupenka jsem použila "doslova")... jediným rozdílem v tom, jak tak o tom píše, je fakt, že u mne se toto aktivovalo nějak samo a mnohem dříve, než jsem četla tenhle příspěvek a mluvila s Tebou o Parlovi a Tvých úžasných zážitcích.
Reconnection jsem si okamžitě sehnala... A několik dní chodila s pusou otevřenou dokořán a úsměvem od ucha k uchu - to z překvapení a radosti, že někdo konečně dal rámec a pojmenoval to, co znám, bylo pro mě nějak důležité to pojmenovat. Pamatuješ, mluvily jsme o tom spolu, když jsme spolu šly jednoho krásného slunečného dnes na pardubické nádraží - fotilas cestou větrníky...

Ta kniha mi dala moc....
A Wahl Ty taky - děkuji......
Krásný den
Tuleň 15.06.2010

Milá Wahl,
děkuju Tuleni za zprávičku... Byla bych ráda za nějaké její zkušenosti... Včera jsem byla zase po týdnu u tety a zase jsme se ponořily do klidu a působení univerza...
Tentokrát to bylo trošku jiné i když stále podobné... Úsměv... a pak viditelné lupnutí v kyčli. Postupné rovnání obratlů s mistrovskou přesností, jistotou a lehkostí. Jako by neviditelné ruce chiropraktika konaly své dílo...
Tentokrát probíhalo vše v mnohem větší intenzitě, kdy to předchozí byla jenom příprava a ladění se na další... Opět zvednuté ruce, ale tentokrát viditelné natahování od pažních kloubů až po konečky prstů... nakonec zkoušení hybnosti dlaní na ruce zlomené i té druhé...
Jak mi pak teta vyprávěla - tentokrát jsem nic necítila, asi se nic moc nedělo? Viď? Ona byla celou dobu někde na moři, kde si to užívala...nic necítila...na svém fyzickém těle. Jenom lupnutí v kyčli. Možná to tak mělo být? Jinak by to bolelo? Byla to taková andělská narkóza? Večer mi pak psala, že jí ruce nebolí...
Tentokrát to bylo jiné i pro mě, protože jsem měla co dělat, abych se nahlas nesmála. Musela jsem se koukat někam jinam. Fakt se to nějak nedalo vydržet... Ruce si samy nacházely místa, kde mají kroužit. Šla tam z nich energie, kdežto v místech, kde jí potřeba nebylo, to ustalo...
A dneska se mi k ránu zdálo pořád dokola o tom, že mám (asi, nebo co) dračí energii(????????). Zatím to moc nechápu. Sice jsem to hledala na netu, něco takového sice existuje, ale co jako mám dělat?
Motá se mi hlava, jsem taková omámená, jako by se nějaké energie vyrovnávaly. Tak si říkám, co se to děje?
Pája včera do Německa dorazil dobře, akorát mi psal, abych mu napsala pár německých výrazů, že tam na ně koukají jako na blázny a oni na ně taky. Jeli tam s kolegou a neumí asi ani slovíčko... Tak jsem mu mimo jiné psala i výraz, že jako neumí německy, ale pak jsem dodala, že to už asi pochopili.
Doufám, že dorazí dobře a nebude se opakovat to, co minule. Nevím, jestli jsme Ti to říkali, ale minule Terezka dala Pájovi do tašky medvídka... Plyšového... Měli policejní kontrolu, kdy jim všechno prohmatávali... Když přišli na toho medvídka, o kterém Pája neměl ani tušení, tak se na něho nevěřícně podívali... prohmatali ho... On z toho byl hotovej, umíš si to představit. Teď se tomu směju... Ale jinak... Tohle fakt nevymyslíš a nenaaranžuješ...
Od téhle tety mám spustu keltské hudby. Náhodou mi to teď nabídla, jako relaxační. Kdyby sis to chtěla třeba poslechnout...
Ája 16.06.2010

Milá Wahl,
včera jsem byla po dvou dnech znova u mé tety... Má s tou rukou docela potíže, protože jí ta kovová destička utiskuje karpály a dochází v ní k odvápňování a znecitlivování. A to ji tam bude muset mít rok...
Nicméně moje kroky, spíš moje kolo mě dovezlo na druhý konec HK a znovu jsme opakovaly to, co předtím. Já jsem si říkala, že když to bude takhle často, tak snad už by mohly být její reakce, respektive reakce a pohyby jejího těla, jiné... třeba žádné...
Ale naopak mi všechno připadalo, že se děje s ještě větší intenzitou... Možná, že je teta dobré "médium"...
Ze začátku se tvářila normálně, ale po chvíli se začala blaženě usmívat... nádherně. Tak jsem si říkala - Kdepak asi je? Byla v Egyptě u pyramid. Seděla v písku a dívala se na západ slunce. Prý k ní promluvili andělé. Říkali jí - My ti pomůžeme... Viděla jsem na ní, že si tohle skutečně užívá, že to má smysl... někam to vede, směřuje... Uvolněnost, odevzdanost, důvěra...
A taky je zvláštní, že když jsem jí posílala e-maily, tak k ní žádný nedošel. Prostě to nejde. Když jsme nad tím přemýšlely, tak nás obě napadla stejná myšlenka. Totiž, že se máme vidět osobně... Žádná korespondence.
S láskou
Ája 18.06.2010

Milá Wahl,
chtěla bych se zeptat na to, co se mi stalo. Byla u mě kamarádka, dostaly jsme se i k těmto energiím. Když jsem skončila, říkala mi, že jí připadalo, že dýchá moc těžce, hluboce... Prý mimo jiné byla ve Vesmíru a dívala se na pohybující se Galaxii. Mně tohle připadá fascinující. Jak je tohle možné, že všichni tak nějak "utíkají z těla" ?
Možná, že bych to dělat neměla?)))
Dobrou noc
Hezký víkend
Ája 19.06.2010

Wahl,
krásné ráno. Jedu do Prahy a dočítám Reconnection. Žhaví se mi ruce - strašně! V sobotu jsem "reikovala" jednu holčičku (12), cukaly jí svaly a třásly se prsty. Funguje to - až neskutečně! Ten mnohem přímější a silnější proud energie, který se před lety do reiki přidal, stále sílí, naprosto převažil.
Nechápu moc, jak se to děje, zato ale velmi přesně vím proč. Neřeším taky ty poměry (i když byla doba, kdy jsem tomu chtěla přijít na kloub přesně - tedy co je "co" - ještě reiki nebo "už ne" reiki, už to neřeším). Došlo mi, že o to nejde, jde o něco mnohem podstatnějšího - a tak stačí přeci jen cítit, být si jistý, že stále zůstávám na té "bílé" straně, vůle, chuť a přání pomoci - to je "maličkost" - mohlo by se zdát, zároveň ale NEJVÍC.
Ta modlitba je stejně univerzální a absolutní, Ty víš.
Tak, opatruj se, vílo, veřím, že včera to s Terezou bylo fajn.
Jo, a Wahl, nové autíčko šlape jak hodinky a krásně s námi ladí. Díky za radu.
Tuleň 22.06.2010

Milá Wahlinka,
musím Ti niečo napísať... už po niekoľký krát, lebo vždy ma niečo vyrušilo. Mám pokazený PC /mimochodom, po tom ako som dostala do rúk orgonit :o)/ a v práci sa mi ten čas nepodaril zariadiť, aby som mohla písmenká v kľude poukladať.
(Už zase odbieham, ale však snáď to dopíšem.)
Minulý týždeň som "liečila", nerada by som to tak nazývala, ale neviem ako inak. Čítala som o Ájiných skúsenostiach (ďakujem Ti, Ája, dala si mi odvahu) a prišla aj príležitosť to vyskúšať.
Kolegyňka sa sťažovalana obličky, a tak sme išli na to. Ležala na lehátku, síce na prvý krát si asi nebola istá, lebo som mala pocit, že nie je uvoľnená, ale potom to už išlo. Robila som to tak, ako si nám to ukazovala . (Majka tam vtedy reagovala výnimočne)
Takže išla som na to od nôh... regovala...z atvárali sa jej dlaňe a popísala mi potom, čo cítila... v obličke pichanie, v kolene tiež - s tým má problémy a je aj po operácií. Ale čo je super, prestala ju oblička bolieť.
Cez víkend som to skúšala s mojou milovanou neterou.
Bolel ju členok a potom prestal! Veľmi ma to teší :))
Hovorila mi, že tú energiu cítila :))
Dnes sme pokračovali s kolegyňou... reakcie boli ešte viditeľnejšie. Prsty sa jej zatvárali do dlaní a potom akoby chcela tú energiu uchopiť do rúk.
Ja som ešte predtým skúšala aj na sebe, na tom mojom palci na nohe. Hojil sa mi :)) a už je to myslím v poriadku. Pomohla mi aj pedikérka.
Síce určite je lepšie, keď človek uvoľnene leží a pracuje s ním niekto iný... ale išlo to.
Hoplein Orgonit Larimar - Larula je so mnou.
Tak to sú moje skúsenosti...
A posielam Ti obrázky, ktoré som maľovala pred pár rokmi, tak intenzívnejšie po sebe.

Včera som začala po dlhej dobe ďaľší.
Mám Ťa rada!
Mia 22.06.2010

Dobrý den, milá Wahl,
moc Vás zdravím, viděly jsme se naposledy u nás, na akci v Čechých Budějovicích , byl to pro mě opravdu nádherně prožitý den a hodně pro mě znamená.
Hned v pondělí jsem si nechala vyndat tělísko a cítím se konečně zase jako žena a nechápu, jak jsem s ním mohla rok vydržet. Bolesti břicha přešly, výčitky taky a já se cítím nějak víc svobodná, je to moc příjemné.
Ale proč píšu..
Hned další týden jsem se vydala pro knihu Dr. Pearla, ale z nějakého důvodu jsem si řekla, že si jí nakonec nekoupím. Ale minulý týden jsem si přečetla znovu Váš článek o setkání s Dr. Pearlem v Praze, a tak moc to na mě zapůsobilo, že mě od té doby několikrát denně brněly ruce a stále jsem cítila tu energii, kterou jste nám předvedla na akci.
Takže jsem se pro knihu vypravila předevčírem znovu a konečně si ji koupila. Včera jsem ji rozečetla, je naprosto fascinující a nádherná, při čtení jsem byla v úplně jiném světě, všechno je mi to tak blízké, dočetla jsem jí skoro do konce a opravdu působí už při čtení, nebo kdykoliv na ni pomyslím, tu energii jsem stále cítila a byla si téměř na 100% jistá, že vše vyzkouším alespoň na nejbližších, že bych jim třeba dokázala s nějakými zdravotními problémy pomoct. Šla jsem spát s nádherným pocitem, že tohle je prostě to pravé.
Pak se mi v noci zdál sen, kterému ale skoro vůbec nerozumím. V tom snu jsem začala léčit příbuzné, jednomu jsem pomohla, obtíže částečně ustoupily, druhý byl taky příbuzný, ale neznám ho, ten se vyléčil, ale po léčení jakoby zhloupnul, najednou se začal chovat podivně. A také jsem začala vidět již zesnulé lidi, nikoho z nich jsem neznala, ale bylo to např. že jsem seděla v autobuse a tam nastoupily 2 staré ženy kamarádky a pak přišla ještě třetí, kterou jsem viděla jen já a vím, že již nežila, ale patřila k nim. Pak jsem zase viděla nějakého muže skákat z balkónu v rodinném domě, který taky už nežil, ještě si vzpomínám na několik dalších lidí, vždycky jsem se ale hodně lekla, že jsem vykřikla a najednou jsem litovala, že jsem se do léčení pustila, hrozně moc jsem si přála, aby to byl jen sen, abych měla znovu na výběr, jestli se do léčení pustím a uvidím mrtvé nebo zda mohu znovu být v klidu jako dřív a žádné mrtvé nevidět, přála jsem si to druhé, bylo to pro mě těžké vidět něco, o čem ostatní neví, nevěděla jsem, jestli o tom můžu mluvit, byla jsem hodně zmatená. Teď nevím, co ten sen znamená, jestli to není nějaké varování, fakt nevím. Napadá Vás prosím, co by to mohlo znamenat? Kdyby ano, budu moc ráda, když odpovíte.
Děkuji za vše, co pro nás děláte.
Přeji Vám krásný den a těším se zase na nějaké další setkání
Markéta 22.06.2010

Milá Wahl,
včera jsem si koupila knihu Erica Pearla.
Začala jsem číst a po prvním stránkách jsem pochopila, proč jsem si knihu nekoupila dřív, ale až teď, kdy se UČÍM ŽÍT ŽIVOT. Teprve teď to má smysl. Nenacházím v tuto chvíli slova, kterými bych chtěla vyjádřit, jak na mě kniha zapůsobila.
Jen se mi opět potvrdilo, že lidé a věci k nám přicházejí ve správný čas pro nás. Krásný den
P.S.: Ve správný čas na správném místě. Vše je jen pro ten OKAMŽIK.
Mám jednu otázku: Při jeho léčeních není nutno pochopit nemoc jako výkřik duše? Když to čtu, jak se všichni vyléčili, tak kde je nemoc jako výkřik duše? V tomhle případě to být nemusí? To mi nějak nesedí...
Majka 24.06.2010

Milá Ájo,
přesně na toto místo patří mé poděkování ze Tvé "léčení". Je sice krásné vyprávět o tom, jak to funguje, je krásné ukazovat, jak to funguje, ale něco úplně jiného je prožívat a vnímat, jak to funguje...
Ono to totiž opravdu funguje.
Redundantnost znamená nadbytečnost.
Slovo FUNGUJE ale není nadbytečné, je tady totiž na svém místě.

© Wahlgrenis

25.06.2010

Ahoj Wahl...
jen taková malá perlička. Včera jsem jela ve vlaku a zas četla Pearla... a najednou byl nade mnou - no fakt... průvodčí, který s úsměvem žádal jízdenku. Byl mu velmi velmi podobný...
No to prostě nevymyslíš:o))))..
Krásný den
Tuleň 25.06.2010

Wahl,
a to "léčení"? Moc se mi tenhle termín taky nezdá. Nazvala a pojala bych to jako společný tanec vzájemně propojených energií ve všech barvách duhy s neomezenými možnostmi jejich svobodného působení na tělo, duši i ducha.
Kdy je prožívaný okamžik zážitkem pro obě strany. S možností uvědomění si své vlastní důležitosti, originality a sounáležitosti se vším. Uvedení do krásné harmonické chvíle přítomného prožívání, kdy tento tanec může otevřít vrátka do jiných realit...
Měj se moc hezky
Ája 25.06.2010

Milá Wahl,
vím, že není tady čas na takové otázky, přesto... přečetla jsem si otázku od Majky - že při léčení EP, uniká ta souvislost s duší...
Mohu trochu filozofovat?
Není to třeba tak, že člověk "ví", že mu bude pomoženo, tudíž podle toho pak dušička je uspokojená.?
Ale i mi utíká souvislost... jak potom, když přijdu domů... hýbu nohou, která mne měla na něco upozornit...., dojde tedy i k pochopení??
Hmm...
A tady mne napadá má další úvaha např. s čísly.
Ty jsi tady zveřejnila, že takové a takové čísla na autech co znamenají. Já mám sedmičku ráda, a na autech mám vždy dobrý pocit, když ji vidím... jako by patří ke mně.
Beru ji za tvořivou... něco jde dál atd... takže tady se rozcházím s Tvým sdělením o sedmičkách..., prostě jako bych jsem si nechtěla nechat "vsugerovat", že sedmička není dobrá...
Jistě mi rozumíš a spojením s EP vidím právě v tom přesvědčení, že bezmezně věřím, proto je mi pomoženo.
"Víra Tvá Tě uzdraví ??".... i v Bibli se říká, požádej a bude Ti vyhověno...
Sedmička je krásné číslo, tudíž pro mne je krásné.
Úžasné, šla jsem se podívat na odkaz k číslům, abych popsala, co máš u těch aut .
A.....Wahl.!!!!!!!!!!!
Našla jsem přitom odpověd ....
Kolikrát já se na tu stránku dívala a odpověď na dotaz z 11.10. 2004 paní Kláře, nikdy před tím neviděla až dneska...
Popisuji svůj názor a dojdu k Tvému sdělení z roku 2004, které zní : ....Ale prakticky to funguje i dnes, záleží jen na tom, jaký význam číslům určíš.
JUPÍÍÍ
Promiň Wahl, že Tě zdržuji, prostě DĚKUJI, že to takto mám...
Písmenkuji Ti a zároveň si odpovídám, tím, to mohu smazat...a to léčení ?? pro mne z toho vyplývá velmi podobná kombinace....
Stačí věřit a dějí se zázraky.
Teda povídám za sebe.
Wahl, nelétám, ale posílám Ti hodně radosti, a energii.
Prosím pozdravuji Áju, neznám ji, ale asi je to ta usměvavá paní, co šla do Ateliéru hned po nás...
Vycházela jsem a prostě jsem si řekla, to je určitě Ája.
Přijímám i to, že se mohu mýlit. :-)
Měj se moc krásně, měj krásný víkend, hodně příjemných lidiček kolem sebe a vše nej !!!
S obdivem , úctou a velkým poděkováním
Rosi...:-) 26.06.2010

Wahl,
děkuju za pozdravy od paní Rosy.
Já tedy nevím, kdy jsem se s ní potkala. Minule?
Rozesmátá jsem byla včera. To když jsem vstoupila do obchodního domu Pyramida v Pardubicích, rozepla jsem kabelku, vyndala peněženku a kabelku zapla. S peněženkou, kterou jsem třímala v ruce, jsem prošla Pyramidou a jela po schodech nahoru, kde jsem si uvědomila, co to dělám... a peněženku uklidila.
Tohle jsem fakt nechápala.
A pak podruhé, když jsem si chtěla k té grilované zelenině objednat rýži, ale v nabídce jsem ji neviděla, i když jsem si projížděla položku po položce. A dokonce jsem číšníkovi tvrdila, že ji tam prostě nemají. On se se mnou nehádal, ale řekl mi, že kuchař ji má uvařenou... že mi ji dají...
A potřetí když jsme spolu chtěly vyjet výtahem do osmého patra a já několikrát mačkala nulu a ještě jsem se divila, proč se to čísílko pořád nepodsvěcuje a dveře zůstávají otevřené.
No, ale do Hradce jsem dorazila dobře. Do vlaku nastoupila, vystoupila.....)
Dobrou noc
Ája 26.06.2010

Wahlgrenis,
děkuju ti!
Je úterý večer a já se pořád cítím jako ce chvíli, kdy jsi nade mnou stavěla ten "stan", mysím tím to reconnection, znovunapojení. Je to mimořádné. Je to trvalá změna, je to jakýsi stálý stav mysli, nemění se to.
Nevím, jak to vnímají ostatní, když se u nich toto odehraje, ale cítím, najednou jako bych přesně znala svoje místo v síti siločar, které dávají rámec tomuto světu, určení a smysl.
Cítím a uvědomuji si, jako by tu byl nějaký počáteční stav - tenhle - stav rovnováhy.
Rovnováha a vědomí si přesného stavu věcí, času, místa, všeho co se děje a směru, jakým se to děje správně.
Je to nejvyšší potenciál a "návod" k tomu, aby věci tohoto fungovaly optimálně, prostě dokonale.
Když to popisuji, cítím jakýsi "nezrozený prazáklad", se kterým původně všechny bytosti, my všichni, byli spojeni. Všichni jsme museli mít toto rovnovážné a vševědoucí vědomí - vědomí sebe-místa, sebe-určení, poslání. Plánu. Možná. Pokouším se něco popsat, ale asi to dost dobře nejde. Je to úroveň zkušenosti.
To "znovu-napojení" zkrátka musí člověk mít, aby pochopil "to je ono".
Přeju to každému..
Když jsem se měla zpátky těsně po znovu napojení posadit, byla jsem tak dojatá, že jsem se málem neudržela - plakala bych.
Bylo mi jasné, že to je stav, ze kterého jsme přišli, že je to něco univerzálního.. hledala jsem zpátky po paměti, co je to za věk - ale je to tak staré, že to vůbec nedokážu dohledat, a je to přitom původní, nikdy to nezestárlo.
Stále to je, ničím nezeslabené, nezměněné(?).
Je to možné?
Jenom my jsme na svých cestách a skrze všechny ty životy tak nějak "zabloudili".
Asi za to postupné "zabloudění", kdy se jeden po druhm z nás ztrácel.. pro své vlastní motivace.. pro svá vlastní přání a soukromé cíle.. pro nějaké rušivé emoce, možná žárlivosti a pak hned strachu, že se na to přijde,.. co já vím, jsou to jen obrazy, které mi běží před očima...
Možná za to "zabloudění" mohlo příliš mnoho soukromých pohádek a dogmat, která se nedotýkají reality, ale jen toho, jakou bychom ji chtěli - bez ohledu na skutečnost,
bez ohledu na poslání, bez ohledu na city a práva těch kolem. Vnucování se, manipulování druhými..
Původní stav byl ale sdílené vědomí, s respektem, že každý je nedílnou součástí, smysluplnou, nenahraditelnou, stejně nejdůležitější, jako všichni.. pole energie
sdílené bez žárlivosti, sdílené s inspirací a se zahrnující pýchou, že celek je smysluplný a tak bohatý ve všech směrech a možnostech. To je skutečné bohatství - Energie která Umožňuje.. Cokoliv.
A za ty doby a věky a životy...jsme asi na sebe příliš mnoho směrů/záměrů nabalili - které nemají s tím původním Plánem společného zhola nic.
Máme stále vlastní volby, jako na počátku, ale ti, kdo se odchýlili ze směru
bloudí ztraceni ve svých pohádkách a věří ve svět, který se stále mění - umírá a rodí se a neposkytuje žádné stálé štěstí. A jsou už hluší a slepí, protože odvykli hlasu siločar, které drží svět pohromadě.
Když jsem z čajovny odcházela, napadla mě myšlenka, že všichni ti, kteří byli znovu-napojeni na toto vědomí původního stavu, se vrací do rovnováhy. Já cítím rovnováhu. Rovnováha je pro mě velké téma, ano.
Už delší dobu.
Vím, že toho teď píšu hodně a nejspíš to nebude úplně srozumitelné - snad jen pro někoho, kdo má důvěru, nebo pro ty, kteří byli znovu-napojeni, nebo k tomu stavu dospěli jinou cestou.
Taky vím, že změn v kratičkém čase proběhlo poněkud hodně, protože jsme v neděli
zrušily tu kletbu , tu nepříčetnou hloupost.
"Alenka" už "nahlas nemluví".
Alenka není, alenka byla ta maska, viď?
A Galium možná byl právě Galenit, kámen, sulfid olova.
Nevím, jestli je tam důležitý... možná se to jen tak sešlo.
Bylo až děsivé, jak přesně jsi popisovala tu situaci.
Ano, každý z těch kineziologů, za kterým jsem byla, mi shodně řekli, že mě matka nechtěla, že mě odmítla po porodu, že se nedokázala smířit s tím, že mě má, a celou dobu, kdy mě měla u sebe, mi to dávala pěkně sežrat.
Averze je jedna věc, druhá věc je, když ji neustojíme. Téměř deset let nejsme s matkou v kontaktu a protože z mého směru nastala rovnováha, necítila jsem zklamání ani výčitky, žádná očekávání, prostě nic - osvobodila jsem se, nenapadlo by mě hledat ještě nějaký problém, přesně podle rady: přeji ti to nejlepší, ale co nejdále ode mě.
Myslím, že kdyby se ke mně ten kus Galenitu nedostal, nikdy bych si nezpoměla na ty vize, kde si ona kupuje kletbu (kdo je schopen prodávat kletbu jako službu??). Moje "paměť" se navíc týká obvykle jen snů a vizí a to ještě většinou lidí kolem, ne mých. Málokdy se to týká hmotné skutečnosti.
Chci tím ale vlastně říct jen tolik, že to byly dvě prudké změny po sobě. Z extrému do extrému. Z kletby rovnou do reconnection, to abych si vzala pár dní volna. Včera mě nakonec rozbolela hlava jak střep, poprvé v životě jsem si vzala prášek na bolest hlavy.. páteř mám ještě jako po úraze, ale už je to mnohem lepší.
Užívám si průvodní jevy a jsem.. nějak univerzálně šťastná.. lehká.. pevně ve středu siločar.
Jako by celé moje bloudění a putování pozbylo významu, jakkoliv k němu vedlo. V okamžiku, kdy se objevil ten zářící stav siločar, plánu a určení.. všechno ostatní je tím zastíněno a přitom to zůstává jako možnosti, užitečné, radostné. Bez lpění a bez odporu. Bez hodnocení.
Co se to vlastně stalo??
Naslouchám těm "siločárám" a přistihnu se, že se směju - jen proto, že je slyším.
Je to jiná úroveň prožívání a za toto spojení jsem ti hluboce vděčná.
Měla jsem velkou chuť se ti tam poklonit, lehnout si na zem, čelem se dotknout země... stejně jako když jsem poprvé viděla 17.Karmapu - to taky byla PECKA tohoto druhu.
Přála bych si, aby každý měl tu možnost, kterou jsem dostala a jsem vděčná za všechny, kteří měli tu důvěru a byli tím "reconnection" inspirováni natolik, že do toho prostě šli.
Hupsli do svého přirozeného stavu.
Ví, kde jsou.
Plán ví, kde jsou oni.
Tím odpadají coby nepotřebné všechny otázky typu: "kam jdeme", "kam tenhle svět spěje", "jaký je smysl života".
V zážitku tohoto je člověku, nebo jak to vnímám já, jasné že "jsem ve středu siločar", "všechno se děje správně", "všechno je plné možností, září to radostí a dává to smysl".
Ostatní napojení sdílí tento prostor siločar a přestože je každý kousek jinde, každý je přesně ve středu.
.. vnímám to jako takové "shledání doma".
Hoplea 30.06.2010

Wahl,
v úterý jsme se domluvily s mojí tetou na takovém setkání s ještě jednou její kamarádkou. Byla zvědavá na ten "tanec energií" od E. Pearla. Teta jí vše tak barvitě vyprávěla... a ona má také určité zdravotní potíže... Mimochodem je to taky paní učitelka, ale taková vnímavější, hodně lidská, příjemná bytůstka...
Jeho knihu taky četla, tak byla zvědavá. Ještě jsem to nedělala, aby se na mě někdo díval. Nicméně jsme začaly s tetou.
Lehla si venku na terase na houpačku. Za chvíli začala zase dělat to, co vždycky. V páteři jí lupalo, celým tělem jí projížděly vlny energie a snažily se urovnávat to, co neladilo... Vnímala jsem velký vnitřní klid a mír. Všechno kolem přestalo existovat. Byla důležitá tahle chvíle. Dělo se toho tolik, že jsem to ani nestačila sledovat, navíc mě to zase hodně nutkalo ke smíchu... Však víš... Takže jsem měla co dělat a pořád jsem se kousala do rtů...
Teta se na to všechno koukala a pak mi říkala, že v jednu chvíli u mě viděla křídla z mlhoviny. Jako, že je mám já... Že jí to tak připadalo. Říkala jsem jí, že mohl za mnou někdo být a tímto způsobem pomáhat, projevovat se... Cítila jsem totiž taky takovou lásku a hezko.
Teta byla zase v Egyptě. Setkala se s Anubisem. Objímali se. Cítila ohromnou lásku. Takovou, že když to skončilo, tak plakala štěstím... Byla to nádherná chvíle. Kapesníčky jsme u sebe neměly...
A pak jsem za chvíli pokračovala s kamarádkou, která mi nic o svém zdraví neřekla, prý záměrně... Já myslím, že to není potřeba. Spíš jde o atmosféru, seznámení se, důvěru... zájem... U ní byly reakce jiné. Hodně rychle pohybovala očima, viditelně jí jakoby "bublalo" v břiše. V místě jejích potíží, jak mi pak řekla. V tomhle místě cítila chlad. Hodně jí cukala štítná žláza a krk.
Setkala se s andělem. Byl nahoře na schodech. Byla to malá holčička s věnečkem ve vlasech. Byla nadšená...
Opravdu se při tomhle děje něco Vyššího...
Před chvílí, když jsem tohle psala, tak ke mně šla krásná vlna lásky, která se tak různě kolem mě rozprostírala... Fakt je tohle příjemné... hodně. Celá jsem se v tom pocitu koupala...
Myslíš, že fakt záleží na tom, kdo tohle dělá?
Že můžou být pak prožitky nebo účinky rozdílné?
Já na sobě tohle nepozoruji. Nikam neodlétám, nic nevidím... Nebo je to zase ten strach? Nedůvěra. Nechci, aby na mě někdo sahal... S tímhle mám problém.
Ája 01.07.2010

Wahl,
s reconnection to je, jako by to bylo včera.
Úplně mi utekly dva dny, to jsem zapoměla brát i prášky :))
Je to fantastický, úžasný stav...
(Prosím tě, připiš tam, že se jedná o hormonální antikoncepci, aby si třeba někdo nemyslel bůhvíjaké zajímavé drogy neberu :).
Děkuju
Hoplea 03.07.2010

Milá Wahl,
dneska v noci mě probudíla naše holčička. Včera jí na pohotovosti trhali mléčný zoubek a v noci jí otekl rtík. Vzala jsem si ji k sobě do postele, po předchozím "léčení" - "energetickém tanci" , a protože jsem v mrazáku neměla nic kromě chleba, tak jsme přikládaly chleba...
Byla jsem v takovém polospánku, ve stavu, kdy se mi chce moc spát, ale zároveň jsem usnout, dokud jsem si nemyslela, že je vše lepší, nechtěla. Byly asi dvě hodiny po půlnoci. A do hlavy mi přišla jedna věta:
"Gaia slaví dnes narozeniny".
A nic víc.
Jenom já sama s touhle větou uprostřed noci... Tohle bych si fakt nevymyslela... Takže - Všechno nejlepší a spoustu radostných myšlenkových energií, naplňujících všechna bytí na této planetě...
Proč dnes? A fakt?
Taky jsem se včera zamýšlela nad tím mým posledním snem . Je dobře, že k tomu Semi napsala... Zaměřila jsem se na to znovu. Už před tím jsem si říkala, že to celé nějak nesedí...
Nevím, jak to popsat... Ti lidé stojící před branou školy vůbec nepůsobili agresivně... spíš byli pokorní. Silní...
Ano, měli jiné myšlenky... A touhu v sobě tyto myšlenky předat... Věděli, že se dovnitř dostanou, ale nechtěli to dělat nijak násilně... Nechtějí nikoho vystrašit... Ovládnout. Je tam moudrost... To jenom uvnitř v tom společenství, v té škole zavládlo kolektivní vědomí strachu, které chtělo všechny obrátit na svoji stranu. Chtělo těm uvnitř ukázat, že to, co tady je, že to takhle stačí, takhle to, podle nich, má být...
Spousta toho, co přichází, pomoci chce... Je to jenom nesprávně hodnoceno a pochopeno. Možná záměrné působení toho, co by u moci přetrvat chtělo...
Ale všechno, celý Vesmír je v pohybu... A my, naše Země jde za světlem...
Syn včera odjel na tábor. Ten se tak těšil... Čtrnáct dní bez elektriky... kohoutku s vodou, bez kuchařek, bez skoro všech vymožeností dnešní doby, závislých na elektřině... S kamny, které už hodně pamatují. S kamny, které kdysi dávno nějací rodiče vyštrachali na půdě. S kamny na dřevo i s toubou, která peče. S kamny, které jsou nadšené, že můžou ještě sloužit, že jejich doba ještě neskončila...
Víš, co jsme tam pekli? Udělali jsme hustší palačinkové těsto, to jsme posypali hodně ovocem, které tam zrovna rostlo, nejčastěji maliny a tohle se na plechu upeče. Lahoda... Uprostřed přírody, u řeky a skal...
Hned bych jela taky. Celý tábor si staví sami. Samozřejmě, že rodiče pomáhají. A rádi.
Hezký sluníčkový den
Ája 03.07.2010
Ája 03.07.2010

Milá Wahl,
včera jsem dělala mé holčičce v noci "tanec energií". Pusinku, rtík má fakt hrozný... Odrazil se tam šok nad postupy lékaře, znecitlivující léky... žádná léčba, trhat a basta... jednalo se o větší zoubek, nevím, co to je. Ale přední ne. Pevně držel.
Tak v noci viděla zase, jak to pojmenovala, různobarevné hvězdičky.
Pak jsme to dělaly ještě ráno. Vyprávěla mi, že viděla nějakou paní a ta se na ní usmívala, dotkla se jí pusinky a ona se uzdravila. Nic jí už nebylo. Ptala jsem se jí, jestli to byl anděl. Prý ne. Křídla neměla. Ale něco kolem ní bylo. Tak jsem se ptala, kde byly. Prý v nebi.
Napadla mě panna Marie. Tak jsem jí ukázala obrázek. Ona říkala, že ano, že takhle vypadala, jenom, že neměla tu loktušku.
No a pak jsme to dělaly ještě včera navečer. Znova se s ní, s tou paní, setkala. To jsem u ní už ze začátku pozorovala, jak rychle hýbe očima. Pak se snažila hýbat rukama i nohama a usmívala se. Prý se pak ta paní změnila na její paní učitelku a tak jí chtěla jít obejmout... Bylo to moc krásné.
Říkala jsem si, že se dušičky můžou setkávat s některými energiemi podle toho, jak jsou sami daleko...
Jako, aby je jejich vibrace nespálily. Je to tak?
Každý se může setkat s těmi, kteří jsou na jejich úrovni?
Že tahle setkání nejsou jenom tak?
Takže podle toho, co moje holčička viděla, doufám, že se uzdraví a vše bude v pořádku.
Hezký den
S láskou
Ája 04.07.2010

Obrázky, které se spontánně narodily během týdne v Krkonoších . Hlavní, nejdůležitější osobou tady byla Ája...

Od Drahomi:

Od Wahl:

20.07.2010

Milá Wahl,
tak jsem viděla obrázky, které jste společně s Drahomi nakreslily...
A v noci se mi pořád dokola zdálo o tom, že vlastně každému přes tohle energetické léčení, znovunapojení a nastavení samoléčebných procesů v těle, přichází to, co má, co je pro něj informací, ze které může čerpat.
Že tyhle obrázky, vize, myšlenky, vůně a setkání nejsou náhodná, nebo jenom pro potěšení. Každý se setkává s něčím jiným, s někým jiným a vidí něco jiného, protože každý je jiný, jedinečný, sám za sebe... odjinud, s jinými zkušenostmi, zážitky... každý je směřován do svého středu, sám k sobě... k tomu co mu může pomoct, když bude chtít. Jsou to i zkušenosti pro dušičku, ze kterých může čerpat, stát se dokonalejší, zkušenější, vyrovnanější...
Jsou to vjemy bez předchozí vizualizace, přání, myšlenky, jakéhokoliv chtění... Přijde to samo, chvíli setrvá a pak zase odejde... To rozšifrování a vyhodnocení přínosu těchto zážitků je na každém... Já si jenom myslím, že přichází to, co může v danou chvíli posunout, pomoct... na co je človíček připraven. A podle toho kde on je, ve které fázi vývoje, na jakém stupínku, tak k němu přichází obrazy, kterým dokáže porozumět... které mu pomohou...
Mně tohle přišlo spíš v pocitech... a pak tomu dát ta vhodná slova... snad se mi podařilo vyjádřit to, co cítím... jak to bylo myšleno. Sama jsem překvapená nad možnostmi pyramid... že můžou mít spoustu podob... možností, když v realitě jsou si podobné... tak ty obrazce, myslím tím ty energetické, jsou tak pestré. Možná, že je na nich vidět to, co nám v realitě uniká, zůstává utajeno, ty energetické gejzíry.. ticho.... Dotek skutečného domova... vzpomínka...
Znovunapojení... se kam?
Domů?
Je to pro radost... ujištění, že tahle krása je neustále nablízku... připravená... čekající...
Ty zážitky, co každý má, jsou jenom pro něho, a na něm je, jak z nich dokáže čerpat? Rozšifrovat? Jakou informaci si v tom najde...
Víš, když se tyhle věci dějí bez předchozí snahy o nějakou meditaci, bez předchozí položené otázky, bez jakéhokoliv očekávání...
Kdybych ti řekla, že poletíš, já bych chtěla, aby se to stalo, ty bys chtěla, aby se to stalo... Stalo by se to? Podruhé už to může být zase jinak...
Pro mě je to taky zážitek... ta spokojenost na tvářích těch, kteří se vrací do reality.
Každý zůstane ještě chvíli ležet, chce objímat... ještě chviličku sestrvat...
S láskou
Ája 21.07.2010

Milá Wahl,
neumím Ti popsat, jak je krásné číst ty články a diskuze atd...
Dneska... co napsala Ája, to je asi fakt chodící sluníčko, čtu její příspěvek a krááása, vždy protknutá láskou.
.. ta její nádherná dušička ..
a pak si čtu jak to bylo v Krkonoších, jenže já ji vnímala .. jsem velmi šťastná a děkuji, že jsem tam vůbec nemusela být a přesto jsem tam byla.
Nevím Wahl, třeba to neotiskni.... bo nechci, aby vyznělo... jinak :-(
Cítíš, já se bojím toho, co vnímám ...hmmm nemám se divit, ale když to je k údivu!!! ... že i JÁ ... nebo právě proč ne já, viď?
No a už si zase odpovídám.
Báječná Wahl.... děkuji za tyto okamžiky.
Je krásné přijímat krásnou energii děkuji, jsem vděčná, že cítím.
Milá Ájo, děkuji...
s úctou, krásou pokorou a radostí, že Vás čtu a vnímám.
Měte krásný den a hodně pohody ve svém laskavém srdíčku.
S obdivem
Rosa 21.07.2010

Wahl,
zimní pocit.. každý je sám..
Myslím tím: každý putuje sám, sám ve své karmě, sám v osudu, který tvoří, sám před bohem.
Prosincové ráno.
Stát ve středu siločar (reconnection) znamená být tam sám - být na to dost dospělý. To dává tu odpovědnost, svobodu, dar žádat a přijímat.
Pochopila jsem to. Zbavila jsem se kontaktů se všemi, kteří se zavěšovali, parazitovali energeticky, nebyli ochotní nést svou svobodu, svou jedinost ve středu siločar.
Teď stojím ve větru karmy a dívám se na svět. Jsem přesně tam, kde být mám - podle původního plánu, je to jako držet otěže (svého) osudu.
Je to zimní ráno. Venku. Vysoko. Ve sněhu.
Tam vysoko je led růžový, zdánlivě, protože vzduch je tak čistý, průzračný, že vidíme krev ve své sítnici oka - iluze růžové barvy sněhu.
Děkuji ti za reconnection.
Přijde mi to, že takhle "stát ve středu siločar" je to ta najodvážnější a nejdrsnější věc na světě. všechna svoje rizika brát na sebe a přijímat všechny svoje výhry.
A v žádném případě neovlivňovat siločáry, které se neváží k mému středu - ty cizí: můžu max. zavolat: "hele odcáááááď kde stojím já, to vypadá tak a tak, ale vyřešit si to můžeš sám jen ty TAM - protože to jsou siločáry, které se vážou k tvému středu".
Wahl, pořád to vidím jako síť světelných linek, která drží svět pohromadě, dává mu tvar a určení.
Je to jako stát na vysoké hoře a volat do všech stran - všechny linky jsou otevřené, je to úžasný - a asi nesdělitelný...
Hoplea 28.07.2010

Ahoj Wahl,
čtu si právě o seminářích reconnection, tak ráda bych nějaký další pořádaný navštívila, dozvěděla se, praktikovala, ucítila další zkušenost. Nenavštívím - ty ceny jsou (alespoň pro mě tady a teď) fakt závratné.. hmm - tak třeba někdy v budoucnu ještě.
Měj se krásně, tady v Pardubicích dnes ještě všechno spinká - včetně počasí.
Včera jsem plavala v Modré laguně (bazén) a hráli Mně sílu dáš . Bylo to úžasné!
V noci se mi pak zdálo o M. Zachovi - zas chodil a mladé krásné dívce s ohnivými vlasy po pas (měla je v culíku), která za ním přijela, nejdřív v otevřeném autě do hor, pak ještě jednou vlakem. Zajímavé pocity...
Tuleň 30.07.2010

Wahl,
čtu teď knihu od toho Pearla. Dnes jsem si ji koupila. Ani nevim uplne proc. Mam pocit, jako bych cetla neco, co uz jsem slovo od slova a vize od vize cetla MNOHOKRAT drive. Co se to sakra deje? Uplne litam.
Hoplea 13.08.2010

Wahl,
"viděla" jsem Erica Pearla.
Byl v jakoby čtvercové mandale, která vytvářela něco jako pokoj, prostor.
On byl uprostřed té "mandaly".
Uvnitř toho čtverce zvláštního prostoru byly nepochopitelné květiny a barvy - vypadalo to "zlatě", ale není to popis té barvy, neumím to vyjádřit...
Vzduch prostoupený jakousi třpytivou mlhou, tvary - které se daly sledovat jako.. asi jako fraktály, ve více rozměrech, ne jen ve třech.
Wahlgrenis, tam bylo strašně moc rozměrů zároveň!!!
To nebyla trojrozměrná vize, to byla multirozměrná vize - on měl v těch jednotlivých směrech jakoby směr tváře - díval se do těch směrů, jednotlivými pohledy.
V mandale.
Jiný prostor: tady, jinde a všude zároveň.
On uprostřed.
Hoplea 20.08.2010

Dobrý den Wahlgrenis!
Z Vašeho webu vím, že se nedíváte na TV...
Včera na ČT1 v pořadu Za zrcadlem byl také krátky rozhovor p. Hanáka s Ericem Pearlem.
Přeposílám Vám odkaz , možná Vás to bude zaujímat.
Hezký den přeji!
Anveno 01.09.2010

Dobrý den Wahlgrenis!
Z Vašeho webu vím, že se nedíváte na TV...
Včera na ČT1 v pořadu Za zrcadlem byl také krátky rozhovor p. Hanáka s Ericem Pearlem.
Přeposílám Vám odkaz , možná Vás to bude zaujímat.
Hezký den přeji!
Anveno 01.09.2010

Milái Wahl,
na dnešek se mi zdálo o Pearlovi. O jeho metodě.
Tak nevím... ale příšly mi nějaké informace, když jsem moc nerozuměla tomu spojování vláken, jak to tedy je.
Je to fakt zajímavé a říkám si, jestli je to opravdu takhle.
A ještě je zajímavé, že jak u nás byla Pipi , tak měl být úplněk a na obloze se objevila taková malůvka, co jsem udělala na ten hedvábný šátek v Krkonoších a pak to zatřela tou žlutou barvou.
Ukázala se tam jenom tedy část, ale hned jsem si na tohle vzpomněla, co to jako znamená, co to je... jako na tom šátku...
Pa
Ája 07.09.2010

Milá Wahl,
vůbec nevím, jak bych měla začít...
Domlouvaly jsme se s Arentas na energetické masáži.
Nevěděla jsem přesně, jak to udělat...
Ale nakonec jsme se domluvily na včerejšek v osm hodin večer.
Nevěděla jsem, co a jestli vůbec něco bude...
Šla jsem k nám do ložnice, protože tam byl klid.
Zapálila jsem svíčku.
Chvíli třela dlaněmi o sebe.
Cítila jsem tentokrát úplně jiný pocit v dlaních.
Nevím, jestli se ve mně něco uvolnilo...
Ale je pravda, že jsem ještě před tímhle vším asi v sedm večer začala znova malovat.
Nakreslila jsem pár obrázků.
Jeden, kterému vůbec nerozumím, pak druhý, kterému taky moc nerozumím.
K němu mě jenom napadlo, že je to osmička.
Pak třetí obrázek je andílek a čtvrtý obrázek je takový, ke kterému mě napadlo, že je třetím obrázkem k tomu obrázku pyramidy, co jsem kreslila v Ružomberoku, jak na ní byl květ, ale před rozkvětem a pak druhý, na kterém je tenhle květ rozvitý.
A včera vznikl třetí obrázek, kde mě napadlo, že je to pokračování toho předešlého s tím, že ten květ začal pracovat, působit...
Začíná se to šířit zevnitř toho květu.
Ale možná, že ty obrázky byly jenom mým naladěním se na večer...
Takže jsem pokračovala tak, že jsem si na té posteli představila Arentas, jak tam leží a začala jsem kroužit rukama na místech břicha.
Šly mi na místo srdeční čakry a solaru.
Tohle bylo nejdůležitější.
Poprosila andílky s přenosem...
A pak jsem začala Arentas vysílat ještě lásku ze srdeční čakry.
Celé to trvalo tak deset minut.
Pak jsem skončila, poděkovala s vědomím, že se taky nic nemuselo dít.
Dopoledne mi psala Arentas, dovolím si citovat, co se dělo 150 kilometrů ode mě...

Ahoj Ájo,
promiň, že píšu až teď, asi jsi zvědavá, co se dělo.
Nejdřív jsem myslela, že nebude nic.
Sousedka pustila na plný pecky televizi a mně se nedařilo uvolnit.
Pak jsem to nechala plavat a jen tak jsem ležela.
S tělem se nejdřív nedělo nic, ale viděla jsem sebe jako bílostříbrnou pyramidu, možná že jsem byla led, nevím.
Pak jsem byla jen špička té pyramidy a nakonec jsem vystřelila vzhůru jako paprsek energie.
Nade mnou bylo temně modré nebe a na něm zářil Květ života .
Dolétla jsem k němu a stala se jeho součástí.
Byla jsem všechno a nic a cítila jsem se být doma.
To je místo, kde už nejsou žádná přání, protože všechno prostě JE.
Pak se mi začaly vrtět kyčle, ale ne moc.
A nakonec mi luplo v krční páteři a něco se tam uvolnilo.
Pak jsem najednou byla úplně bdělá a probraná, jen mi po tom výletě byla zima, nejvíc na ruce.
Chvíli jsem ležela a pak jsem se podívala na hodiny, bylo 20:25.
V noci jsem se pak probudila s vědomím, že se něco posouvá v mém mozku, jako by se o sebe třely obě hemisféry.
Tak to je všechno.
Mockrát ti děkuju, nevím, co to ještě bude znamenat, ale jsem přesvědčená, že se otevírá něco nového.
Uvidíme, co to bude.
Určitě ti dám vědět.
Arentas

Wahl, myslím si, že si zasloužíš tohle vědět...
Já osobně z toho mám velkou radost a jsem moc vděčná...
Měj se moc hezky.
Ája 28.12.2010

Stejně je zvláštní, že jsem zrovna včera začala znovu něco kreslit...
S čím to má souvislost, nevím...
Na nic jsem snad nemyslela.

Ája 29.12.2010

Milá Wahlgrenis,
zítra se setkám s jednou paní (praktikuje rekonektivní léčení).
Je z Ostravy stejně jako já.
Namalovala jsem pro ní obraz.

Musím se však s Vámi podělit o historii tohoto obrazu.
Začala jsem ho malovat spolu s dětmi ještě v době, kdy jsem neměla přečtenou knížku od Erica Pearla.
Chtěli jsme namalovat moře (to malujeme rádi), modrý podklad, vlny...
Vznikl v něm však obrazec, kterému jsem zpočátku nerozuměla, nevěděla jsem, co to je, ani se mi to moc nelíbilo.
Obraz jsem překryla jiným obrazem.
Stál několik týdnů zakrytý na malířském stojanu.
Pak se mi dostala do rukou knížka od Erica Pearla.
Pak přišla Vaše pomoc mamince .
Až poté jsem obraz znovu odkryla a začala vidět, co na něm je, a komu ho budu věnovat.
Dokončila jsem ho.
Dotáhla do konce.
A jakmile jsem odložila štetce a sedla k počítači, přišla mi zpráva od paní, s kterou se zítra setkám.
Těším se na zítřek, až ho předám své majitelce...
Uvidím, co se bude dít dál...
Díky Vám a všem si více všímám věcí, které jsem dříve neviděla.
Vedu s Vámi dialogy, aniž bych Vás viděla, a při tom mě napadají tak úžasné věci, nad kterými jsem dříve nepřemýšlela...
Krásný večer,
Sylva 08.01.2011

Wahl,
možná sis všimla, co má dnes Eric na facebooku na zdi...
Dr. Eric Pearl - The Reconnection
Today I am patient with myself and everyone else, for I know that time exists only to facilitate healing and growing. I know the difference between patience and procrastination, understanding that patience comes from Spirit"s love, while procrastination comes from Ego"s fear. Today I move through all of my functions and activities effortlessly, with patience and love.
Přeložím:
Dnes jsem trpělivý sám se sebou a s každým kolem mě, protože vím, že čas existuje jedině proto, aby umožnil léčení a růst. Naučil jsem se rozdílu mezi trpělivostí a odkládáním práce, neboť už rozumím, že trpělivost pramení z lásky Ducha, zatímco odkládání činnosti pochází ze strachu Ega. Dnes jsem se pohyboval vpřed svými úkoly a aktivitami bez úsilí, s trpělivostí a láskou.

Hoplea 15.01.2011

Milá Wahlgrenis,
posílám odkaz na akci Erica Pearla v září v Praze.
Krásné dny a ať se Ti daří.

Tohle je nové! Tohle je jiné! Tohle je reálné!
PŘIPOJTE SE K 70.000 ABSOLVENTŮM
V ZÁŘÍ 2011 OPĚT V PRAZE !
Léčitelská metoda THE RECONNECTION si během velice krátké doby získala v Česku, na Slovensku i v Polsku velice mnoho aktivních příznivců.
Během seminářů, které se konaly v Praze (v roce 2008, 2009 a 2010), se naprostá většina z přibližně 750 účastníků přesvědčila o faktu, že metoda The Reconnection může změnit jejich život, stejně jako životy lidí kolem nich.
Mnozí z účastníků semináře brzy začali nabyté zkušenosti uplatňovat ve své léčitelské praxi a každý z nich se může pochlubit celou řadou spokojených a vděčných klientů.
Kompletní semináře Rekonektivního léčení Level I+II a Reconnection Level III za osobní účasti dr. Erika Pearla a týmu vyučujících instruktorů z celého světa se budou konat ve dnech 9. - 13. září 2011 v Praze.

NEJBLIŽŠÍ TERMÍN
09.-11.9.2011 - Reconnective Healing I+II
ČESKÁ REPUBLIKA, PRAHA
OREA Hotel Pyramida
Bělohorská 24, Praha 6

12.-13.9.2011 - The Reconnection Level III
ČESKÁ REPUBLIKA, PRAHA
OREA Hotel Pyramida
Bělohorská 24, Praha 6

8.9.2011 - Reconnective Yoga Workshop
ČESKÁ REPUBLIKA, PRAHA

11.-13.9.2011 - Reconnective Yoga cvičení
ČESKÁ REPUBLIKA, PRAHA

Zvýhodněné nabídky ubytování pro účastníky seminářů.
TLUMOČENÍ DO ČEŠTINY ZAJIŠTĚNO.
Jarmila 29.08.2011

23.04.2012

Roku 2009 mi diagnostikovali Hodkinov lymfóm (rakovina lymfatickeho systemu).
Prešla som 12 tymi chemoterapiami, ktore nepomohli.
Potom som sa svojpomocne skúšala liečiť - hladovky, soda s javorovým sirupom, vysoké davky vit.C, MMS a iné.
No už v máji 2010 bolo jasné, že takáto liečba nepomohla.
Opäť som sa podrobila chemoterapii a rádioterapii, ktore nepriniesli ani remisiu, preto nasledovalo niekoľkocyklov chemoterapii, ktore boli v roku 2012 zavŕšené transplantáciou kostnej drene.
Chvíľu bolo dobre, no po pol roku sa choroba vrátila.

Teraz uz nemám veľa možností.
Momentálne čakám, kým mi lekárska komisia (poisťovna?) schváli ďalší nový druh chemoterapie (mimochodom jedna dávka stojí cca 30 000 eur a jeho účinnosť je dosť sporná).
Vo svojom srdci, duši i tele cítim, že možnosť vyliečenia je iným spôsobom.
Našla som niekoľko kliník v zahraničí, ktoré používajú integrovanie dobrého z klasickej medicíny s múdrosťou, jemnosťou (a hlavne odstránenim príčiny choroby) medicíny prírodnej.
Našla som niekoľko spôsobov liečby, ktoré mi dávajú zmysel.
Problémom je, ze nemáme prostriedky na ich zaplatenie.
Mattias Rath, liecba blokáciou kolagénovych tráviacich enzýmov http://www.victory-over-cancer.org/ (kebyVas zaujímalo viac o tom) a kliniku http://www.dr-gonzalez.com/index.htm, o ktorej viem, že úspešne liečili podobný prípad.
Verím, že spojenie klasickej a prírodnej liečby mi môže dať šancu, ktorú len pre nedostatok peňazí nechcem nechať nevyužitú.
Preto sa na Vás obraciam s úprimnou prosbou o finančnú pomoc 2283879754/0200 a tiež Vám veľmi pekne ďakujem za zdielanie.
Pomôže mi, ak by ste mi doporučili aj nejaký dobrý zdroj organickej zeleniny (debničkovanie je super,ale pri mojej spotrebe zeleninovych štiav je to tiež velmi drahé).
Veľmi túžim žiť, ale hlavne veľmi túžim tu ostať čo najdlhšie kôly mojim dvom dcérkam, ktoré majú už jednu traumatizujúcu skutočnosť a vedia co znamená, keď stratia rodiča ( otec im umrel pred 5tymi rokmi pri autonehode ).
Počas celého obdobia liečenia, sa snažím nájsť a pochopiť duševné príčiny choroby, choroba ma mnohému naučila, no najviac vážiť si život, vážiť si seba, vážiť si ľudí, byť vďačný za každú sekundu a tešiť sa zo všetkého...
Práve s týmto poznaním, keď už máločo mi dokáže ubrať radosť zo života, by som velmi rada ešte žila (samozrejme ako Boh da).
S láskou a vďačnosťou
Božidara 20.06.2013

Ahoj mila Wahlgrenis,
ako sa mas?
Casto na Teba myslim.
Chystame sa tento tyzden do Prahy ku koncu tyzdna, mozno cez dalsi vikend este nevieme presne.
Velmi radi by sme sa s Tebou stretli, keby si mala chvilu casu.
Maj sa krasne a vsetko dobre Ti zelame z Bratislavy.
Bozidara a Miro 22.02.2014