Co teď? Takže ho zabijem...
Milá Wahlgrenis,
už dlouho si lámu hlavu s naším beranem. A pořád přemýšlím, jestli ti to napsat nebo ne, ale zkusím to, třeba k tomu máš co říct. Děkuji.
Mám velkou zahradu 4000 m2, a tak jsme si vloni pořídily ovečky, páreček. Pro radost a pro spásání trávy, je jí dost. Těšila jsem se, že se nám narodí jehnátko, to se taky stalo teď v únoru. Ale máme berana, který je zlý, má asi v sobě moc temperamentu a trká i do ovce. Rozhodli jsme se, že si malý jehnátko ovečku necháme, a dáme pryč berana, protože by obskočil pak i svého potomka a je zlý. Mysleli jsme, že ho prodáme, ale nikdo nechce takového berana.
Takže ho zabijem, už přitom slově mi naskakuje husí kůže, a někomu ho dáme, kdo ho sní, my ne, maso nejíme z 99 %. Nevím, jak k tomu přistoupit, jak se s ním případně rozloučit. Nejradši bych to neřešila vůbec, ale to asi nejde.
Zvířata jsou krásná, ale co pak, když se musí řešit takova otázka života a smrti. Bojím se,že mi napíšeš něco a bude to ještě horší, ale třeba je nějaká pomoc, rada.
Děkuji ti, Wahl, za přečtení a omlouvám se, jestli k tomu nemáš co povědět.
Beru zvíře rovnocenně a přijde mi, že nemám právo rozhodnout o jeho životě.
Děkuji s láskou
Hanka 08.04.2010
Milá Hanko,
těžké rozhodování. Proč asi nemám žádné zvíře? A proč nechci mít žádné zvíře? Mluvila jsem o tom, nedokážu si představit, že bych s ním měla zacházet jako se zvířetem. Já vím, je to divné...
Pro mě soužití s jakýmkoliv zvířetem představuje omezení. A to není jen v otázce života a smrti, kterou tady naznačuješ. Zvíře je vždy v poměru k člověku v nerovnoprávném postavení. Ano, už slyším ty hlasy, jak je u někoho pejsánek součástí rodiny, jak má všechno, co si jen může přát, jak je s ním zacházeno nadstandardně. Jenže každý pejsánek je závislý na páníčkovi, na tom, jestli mu dá nebo nedá krmení do misky, jestli bude mít vodu, jestli s ním půjde někdo ven atd.
Protože to mám jinak, nechci nikdy dostat zvíře, které by bylo moje, do nezáviděníhodné situace. A taková situace by jistě nastala.
S beránkem je to podobné. Stal se nepohodlný, už to není ten mazlíček, který měl být, kterého jste si takhle naplánovali. On se projevil po svém. Je to osobnost, je nespoutaný, dělá to, co se mu líbí, nechce být obyčejným beránkem, klidným a pohodovým. Je svůj. Protože je ale jeho chování neslučitelné s tím, co jste chtěli, musí pryč. Zabít - to je hodně silné slovo. Asi není možné zajistit mu individuální výběh, kde by nikoho neohrožoval... Pak je to tedy jasné. Tady se musí projevit Vaše nadřazená pozice, Vy se rozhodnete, někdo to udělá a někdo ho pak sní. Je to smutný příběh. Ale nevím, jestli toho beránka, anebo Váš...
© Wahlgrenis
09.04.2010
