Mám úsměv na rtech... aneb Jak Drahomi Ra jela jen tak Moravou a co se dělo...
...má milovaná Wahlgrenis,
nedá mi to, abych nereagovala...
pročítám si Tvé stránky, příběhy spousty krásných bytostí, sleduji tiše tlukot Tvých stránek a Tvůj pohyb, růst...
Poslední dobou jsem nějak víc s Tebou a ve vzpomínkách, jak bych si dělala sčot. A možná je čas, kdy si jím procházíme všichni.
Vzpomínám na Vás na všechny, opravdu hodně, s kterými jsem se mohla potkat během nějaké doby...
Je tomu tak 14 dní, kdy jsem s mým mužem - Románkem projížděla Moravou a najednou po naší levici nádherný monument,
jako
tenkrát s Wahl . Když jsme jeli vstříc "Novému"... i Za Berunkou, kde to setkání bylo tak Velké... Dub na Moravě... v tu chvíli jsem byla zase o nějaký čas zpět a znovu jsem to vše prožívala..
A hle, příběh se otevřel i z Tvé strany, Wahl. :o)
Je mi moc krásně.
Vzpomínám a objímám Tebe i Berunku a jejího synka.
Je krásné mít svůj deník, který je jako Akáša, připomínající dech nedávné minulosti.
Trošku odbočím k nastávajícímu úplňku... dnes se cítím unaveně, ne z přepracování, ale ze síly Měsíce, ze síly jeho pohledu k nám pozemšťanům, ze síly očistné Velikonoční, které nám nese opět nový nádech v nové čistotě našich vzkříšených duších... Mám úplně těžkou hlavu, oči, tíži v uších... Stačilo se jen na malý okamžik zastavit s Vámi se všemi, a spojit se s Vámi.
Wahl., dnes já, každý den někdo jiný, je moc rád, že se skrze Tvé okénko, můžeme na sebe podívat. děkuji za pomazlení :o)
Objímám Tě Wahl. a těším se naviděnou...
...krásné Velikonoční dny a noce, těšme se z VELKÉHO...
Drahomi Ra 29.03.2010
Milá Drahomi Ra,
když jsem zjistila, že mi kvete oleandr od Berunky, také jsem si musela připomenout náš výlet, o němž jsme dopředu nevěděly, jak se bude vyvíjet a co všechno nám to dá... Jely jsme prakticky do neznáma.
Já - jen si na těch pár chvil, které jsme spolu prožily, vzpomenu - úplně vibruji. Chvěji se pod dojmem všeho toho, co jsme zažily, jak jsme procházely vteřinu po vteřině úžasnou nadčasovou scenérií, která byla jen pro nás do posledního detailu připravena. Tehdy jsme mohly jenom přijímat, dnes se ohlížíme už s jistým odstupem, ale pořád je to hodně silné.
Vstoupily jsme tehdy v pravý okamžik do reality, která se zdála jako ze sna. Staly jsme se účastnicemi velkého představení, které nemělo jedinou chybu. Ještě teď vnímám všechny ty obrazy, ty nádechy i výdechy, všechna ta zvířata, která nás cestou zaujala, i lidi, kteří nás cestou pozdravili. Bylo to veliké, největší a také neopakovatelné.
Mnohokrát jsem už tady - na těchto stránkách - zmínila, že jsou to zázraky v přímém přenosu. Kdybychom je ale chtěly zažívat plánovitě, rozhodly bychom se dopředu, že to tak bude, tak se nic z toho nepřihodilo.
Všechno se mohlo stát právě jen proto, že jsme se dobrovolně nechaly do této nádherné hry, do tohoto uvěřitelného dobrodružství obsadit.
Objímám také na dálku a těším se na léto...
© Wahlgrenis
30.03.2010
