Slova od srdce k srdci, která nejsou jen prázdnými slovy... od Ivy
Dobrý den Wahlgrenis,
ještě jednou vám děkuji, že jste mne vyslechla. Moje cesta domů byla rychlá a bezproblémová.
Tady vám na památku něco posílám.
Nevěděla jsem, jak vám to jinak doručit. Snad vás to trochu potěší.
ÚVAHA 
Život se dá i protančit jen po špičkách
a nebo přeletět,
jak tažný pták nad mořem...
Dívat se do jeho vln a mít tu sílu vydržet a nepadnout, nevzdát se,
je zázrak!
Však ať tančíš, nebo letíš,je to s nadějí,
že na konci svého cíle pocítíš teplo
a zář vycházejícího slunce.
Slunce, které tě pohladí
a byť jenom na chvíli i zahřeje,
abys nezhynul v údivu - nad tou dokonalostí. NASLOUCHÁNÍ Slyšelas ptáčka posměváčka,
jak za ranního rozbřesku,
vysoko k nebi vysmíval se ti?
Zastav se a poslechni tu jeho píseň,
jež zdá se ti falešná,
bez taktů a plané melodie.
Mnohým z nás taková píseň v srdci bije.
Zastav se a poslechni.
Je to i teď stále stejná melodie? MALÉ RADOSTI Zářivé prskavky na trhu koupím.
Vložím je do očí tvých.
Až jejich jiskření, míhat se bude z pod tvých řas,
tiše ulehnu a zasním se.
Tebe prosvětlí - mně vrátí čas. VZPOMÍNKY Jako prádlo, ždímáme své umazané sny
a prošlé dny střádáme do sejfu
svého srdce, myšlení.
Zvolna pak vymačkáváme příjemné
i nepříjemné vzpomínky,
jež rozetřené po spáncích,
zvláštně chladí.
Někdy zas hladí, jak ohně plamínky. TOUHA NEJVĚTŠÍ Chtěla bych psát.
Vypsat se nadobro.
Krev co v žilách mých putuje,
ať je inkoustem,
nebát se, že někde chyba je...
Chtěla bych psát,
slovy vyrvat ze srdce všechen svůj sten.
Každou noc,
každý den,
stále stejný,
stejný sen.
CHTĚLA BYCH PSÁT,
pár milých slovíček,
tomu kdo necítí,
do duše dát. DENÍK Několik slov v malém notýsku,
jsou štítem pravdy.
Svíčka dohoří,
je tečka za větou,
staví hradby,
do tmy se ponoří.
Mlčení slastně vnímá melodie ticha.
Atmosféra dýchá
a plnými doušky pohlcuje svoji podobu.
Rozplynula se pýcha,
srdce se otevírá. MALÉ ZAMYŠLENÍ Přivonět ke květu, je jako políbit sen.
Utrhnout jeho květ, je jako zabít sám sebe.
Zasadit strom, je jako postavit dům.
Necítit lásku, je jako umírat za živa.
Iva K. 27.02.2010
Milá Ivo,
jak nejlépe vyjádřit, co teď cítím? Je moc těžké mluvit o hudbě s někým, kdo ji nikdy neslyšel. Je těžké mluvit o obrazech s někým, kdo nikdy žádný neviděl. Je těžké mluvit o lásce s někým, kdo nikdy nemiloval...
Když jste mi vyprávěla o svých verších, nedokázala jsem si je představit. To nejde, jistě mi rozumíte. Jsou verše a verše, stejně jako jsou písničky a písničky... Jen některé opravdu promlouvají od srdce k srdci, jen některé dokáží přejít po tom neviditelném mostě, kterým jsme pospojováni v tomto zvláštním světě.
Vaše verše by se měly dostat k těm správným srdcím, o tom nepochybujte. Možná v podobě malé útlé knížečky, možná jako něžné lyrické pásmo s hudebními střípky. Tohle přesně nevím, ale cesta tady určitě bude. Jakmile uděláte první krok, rozvine se před Vámi pomyslný koberec, který Vám naznačí, kudy se máte vydat dál. Nepochybujte o sobě, Vaše verše se dostanou k těm správným lidem, je v nich Vaše srdce a to je čitelné zdaleka.
Jen Vás čeká nyní to nejdůležitější - udělat první krok...
© Wahlgrenis
27.02.2010
Milá Wahlgrenis,
je krásné ráno a úžasný úplněk visí na nebi. Již i včerejší večer byl nepopsatelně krásný, jímavý.
Jsem na chalupě a tam si úplňky užívám. Špatně spím, tak jsem venku a hledím a střídavě si čtu u Tebe na webu.
Mám na Tebe prosbu.
pRÁVĚ SI ČTU KRÁSNÉ BÁSNĚ, KTERÉ NAPSALA iVA.
Jsou úžasné...
Chtěla bych jí tímto poděkovat.
Moje kamarádka prožívá těžší období a vím, že by ji tyto verše potěšily. Chci Tě poprosit? Mohu je zkopírovat a poslat jí je pro potěchu její duše?
A Ivě přeji jen to krásné
S láskou
heřmánek 28.02.2010
Milá heřmánku,
děkuji za Tvou reakci na verše paní Ivy. Mně se také moc líbí. Když jsem se s ní o její tvorbě bavila, řekla mi, že to jsou většinou její hodně intimní výpovědi, s kterými se nikomu nesvěřuje. Dokonce zaznělo i slovo - stydím se.
Přesto právě tyto vnitřní prožitky jsou tím nejjemnějším, co spojuje jednotlivá lidská srdce. Slova sice už jednou napsaná na papírech, ale uložená doma v šuplíku, nikoho nerozpláčí, nevyloudí úsměv, povzdech, nevzbudí žádnou reakci... Proto se mají dostat dál, proto si hledají cestičku... Možná i proto jsou teď tady.
Věřím, že bych někdy - až k tomu ovšem sebere odvahu - mohla paní Ivu pozvat jako hosta na některou mou akci, kde by se mohly číst její verše. Srdce slyší, vibrují... Je to jiná příjmová rovina, tudy obvykle ty běžné informace nepřicházejí. Potřebujeme vnímat svět kolem nás přes srdce, tohle ale umí jen málokdo...
Tímto ještě jednou Ivě děkuji za to, že v sobě překonala počáteční obavy, těším se, až se zase potkáme v jiném čase a prostoru, ale určitě s jejími verši.
© Wahlgrenis
28.02.2010
Milá Wahl,
děkuji Ti za povolení.
Veršíčky jsem kamarádce přeposlala a ona byla celá unešená. Nadšená!!! Psala mi, že se jí koulely slzičky z očí, že slůvka rozehrála skrytou strunu v jejím srdci.
Že měla pocit, že je to o ní.
Moc děkuji a doufám, že si paní Iva takovou krásu nebude ponechávat pouze pro sebe a potěší i nás.
Krásný večer
heřmánek 01.03.2010
MILÁ WAHLGRENIS.
Děkuji za moc pěkná slova. Udělala mi velikou radost. Kontakty na někoho, s podobnými zájmy nemám, a zda najdu odvahu za někým jít, ukáže čas. Jsem momentálně stále sama doma. Mezi lidi přijdu málo.
Přeji vám, ať vám vaše práce... působí jen samé potěšení a setkáváte se samými příjemnými lidmi.
No a tak na závěr a naposledy, opravdu už jen toto -
JE NÁS VÍCE Je nás více,
kdo za něčím stále jdem a jdem.
Je nás více,
však cestu jeden k druhému si nenajdem.
Možná jsme sousedé,
možná potkáme se ráno v tramvaji,
možná se naše rty ve snu tajně setkají.
Je nás více,
však inzerát si nikdo nepodá.
A tak těžko,
těžko se poznáme. OPATRNOST Kráčíš v lukách.
Máš špatné svědomí.
Neboj se.
Jen zlehýnka tiše našlapuj
ani stonek se nezlomí. STŘÍPEK Dnes našla jsem jeden z mnoha střípků,
svého životního příběhu.
Před lety rozbitého a rozlétaného,
do všech koutů a stran.
Vyleštím ho a poskládám do mozaiky.
Do mozaiky, jež ve svém nitru mám.
Je připravená přijmout ho i s jeho šrámy, i s jeho prasklinami...
I s jeho nápisy - co do něj kdysi, kdosi vryl.
Ale i s jeho ostrými hranami, jež osud místy přibrousil. LOUKA Uhlazovat tvé vlasy trávo zelená,
to se mi tolik líbí.
Choulit se v tvém náručí louko pokosená,
to se mi tolik líbí.
Plést věnce z tvých darů voňavých,
to se mi tolik líbí.
Smáčet své bosé nohy v tvých slzách ranních,
to se mi tolik líbí.
Z tvé nádhery nechám si ušít šaty bohaté,
ať se i tobě a tobě ...
TOLIK, TOLIK LÍBÍ ! Iva K. 03.03.2010
