Nechci být příliš sentimentální, ale nejde mi to...
Opustil mě už před časem můj scaner, asi už oskenoval všechno, co měl. I věci odcházejí z našeho života. Proto jsem také už nějakou dobu nepřidávala žádné své obrázky.
A včera jsem se rozhodla udělat si radost a po chvíli brouzdání na internetu jsem se vydala scaner koupit. Měla jsem pečlivě poznamenané číslo, tedy typ, co to vlastně chci. Rozhodla jsem se jít do kamenného obchodu, který ale působí především online, čili jako e-shop.
Moje zážitky s nakupováním v běžné prodejní síti se ale s tím, co jsem dnes zažila, nedají srovnat. Naivně jsem si myslela, že zde budou klasické regály a že si vyberu do nákupního košíku. Nic takového...
Hned u vstupu jsem pochopila, že je všechno jinak. Za stěnou označenou jako INFORMACE jsem se od mladého muže dozvěděla, že "ale nemám objednávku...?" Nemám. To byla chyba.
Měla jsem mít nějakou objednávku už z domu, ale pochopil, že to se mnou asi nebude tak jednoduché a hned mi to, co jsem potřebovala, u sebe na internetu objednal, dokonce mi tam i vypsal údaje na fakturu, které jsem tam chtěla mít a na kousek papírku mi rukou napsal číslo té mé OBJEDNÁVKY.
"A půjdete to zaplatit k platebním automatům...," ukázal rukou tam někam.
Šla jsem tedy tím směrem, ale tady bylo pro mě připravené další překvapení. Žádné usměvané slečny pokladní, zvlaštni plocha na zdi s displayem a několika otvory. Tady - to jsem pochopila podle návodu - jsem měla nacvakat číslo objednávky. To jsem zvládla.
Do otvorů jsem pak vložila postupně bankovky, které to po mně chtělo. Uvnitř je asi nějaký skřítek, který je tam rovná na hromádky. Bere si je docela rychle... Asi abych si to nerozmyslela.
Když jsem tuto transakci zvládla, vyjel mi lístek s číslem. Pochopila jsem, že musím do skladu mimo areál. Šla jsem po šipkých, ty nebylo možné přehlédnout.
Tam moje překvapovací série ještě nekončila. Na velkém displayi na zdi se objevuje, který zákazník s jakým číslem se má připravit a který už má přijít ke které přepážce. Trochu mi to připadalo jako ze sci-fi, kde už lidi nejsou na nic potřeba, všechno řídí a vykonávají stroje. Odněkud zezadu se přisunula krabica, u té byl kabel a faktura.
Chlapec řekl jediné slovo: "Prosím."
A přistrčil tu moji krabici ke mně. To bylo celé... Tak takhle se dneska nakupuje.
© Wahlgrenis
17.02.2010
Milá Wahl,
to mi opravdu připadá jako z nějaké hodně vzdálené budoucnosti, i když já bych asi takovou budoucnost nechtěla. Neosobní. Člověk versus roboti.
Blyštící kov. Samota. To mě k tomu tak napadá...
Alena 17.02.2010
Milá Wahlgrenis,
přečetla jsem si Tvůj krásný popis nákupu scaneru. Zažila jsem to úplně stejně, při nákupu notebooku v jedné nejmenované firmě. Jen s tím rozdílem, že bych to tak krásně, jako Ty nevyjádřila slovy...
At Ti dobře scenuje, těším se na obrázky
heřmánek 17.02.2010
