Zemětřesení na Haiti a "ochranný" smog nad ČR
Určité věci mi docházejí. Třeba se mi zdálo tu noc, co bylo zemětřesení na Haiti, že zachraňuju z domu nějaké děti. Vyváděla jsem je pryč. Pak jsem se ráno dozvěděla o zemětřesení a že snad nespadnul žádný z dětských domovů a že se těm dětem nic nestalo...
Ještě ten den jsem najednou byla ospalá, že jsem si fakt musela jít lehnout a spát. Nic si nepamatuju, jenom když jsem se probudila, tak jsem tak nějak nejasně věděla, že jsem byla na Haiti. Je tohle možné??????
Po tomhle všem si opravdu připadám jako ve víru....
Teď mám pocit, že je tak trochu klid. Nějak mě napadlo, že to možná bude tím smogovým oblakem nad ČR. Nejsou ani vidět hvězdy.
Je to ochrana starého systému před poznáním, otevřením, prohlédnutím?? Taková brzda... To mě jenom tak napadlo. Že to nebude jen tak. Cítila jsem určité napojení právě přes spánky s těmi nahoře. Měla jsem i vizi těsně před probuzením, před nějakým časem, jak se snažím právě těmi spánky napojit nahoru takovými pružnými "trubkami". Ale nešlo to, zaznělo jenom že "Ještě ne, ještě nejsi dost sebevědomá." Tak tohle napojení cítím i při čtení. Ale teď ne...
Ája 16.02.2010
Milá Ájo,
jen takovou malou poznámku si dovolím k tomu smogu. Počasí, řečeno hodně obecně, máme vždy takové, jaké si zasloužíme.
Ať už se jedná o horko v létě, sníh v zimě, nebo smogovou situaci, kdy se nedoporučuje vycházet.
Stejně tak informaci v sobě nese zemětřesení, tsunami, sucha... Tohle všechno je reakcí na to, jak to máme v sobě my, lidé, srovnané.
Proč se divíme, že je v únoru sníh? Naopak bychom měli být rádi, že po mnoha propršených zimách děti zase mohly vyndat saně, jako tomu bylo kdysi.
Vnímám tady zásadní souhru mezi tím, co žijeme, jak myslíme a co se nám potom vrací skrz počasí.
Pracovala jsem jedenáct let s dětmi ve volném čase. Je to zajímavé, ale během té doby jsme nikdy na našich akcích neměli ošklivé počasí. Nikdy jsme se nemuseli schovávat před deštěm. Dokonce se občas i mraky rozestoupily, když déšť třeba trval už několik dlouhých dní, a v den našeho odjezdu na oblohu vystoupilo sluníčko.
Tohle se složitě popisuje, vím, nemusíš tomu věřit, ale existují jistá propojení.
Znám jednoho člověka, který jezdí na dovolenou v kteroukoliv roční dobu a vždy má počasí, které mu škrtá všechny jeho plány. Už se mu to ani nezdá podezřelé. Kdykoliv odchází v pátek z práce, kdy dosud bylo nádherně, pravidelně už v sobotu se spustí deště a nepřestávají až do jeho návratu z dovolené. Ne, tohle nejsou pohádky.
Je tady přímá souvislosti.
Ano, dá se mluvit s mraky, s bouřkou, dá se mluvit se sluncem, ideální je soustředit sluneční paprseky do jednoho proudu a ten si nasměrovat do třetího oka. Je to nádherný energetický náboj.
© Wahlgrenis
16.02.2010
Milá Wahl,
hezky jsi to napsala.
Věřím tomu, co popisuješ. Vím to, protože jsem asi před třemi lety sama zjistila, že lze myšlenkou změnit počasí. Byli jsme s Pájou na nočním lyžování a najednou začalo dost hustě chumelit. My samozřejmě neměli brýle. A tak jsem zkusila myšlenkami odklánět mraky, aby se vydaly jiným směrem... Bylo toho víc. Asi za deset minut sněžit přestalo.... Ale celá situace, co se vlastně stalo, mi došla až mnohem později.
Když jsme jeli do Egypta, tak nás každý varoval, že se tam v létě jezdit nedá, že je tam hrozné vedro. Sestry nadřízený tam zrovna v tom samém hotelu trávil dovolenou a náš pobyt se částečně prolínal. On mi říkal, že než jsme přijeli, tak tam bylo vedro k nevydržení. Sotva jsme přijeli my, začal foukat takový osvěžující vánek. A ten vydržel po celou dobu našeho pobytu.
To samé se nám stalo na Šumavě, kdy nás hodně lidí zrazovalo, že když se tam dá do deště, že klidně celý týden proprší. My měli nádherné slunné počasí...
Vloni, když jsme vybírali
brambory , tak se najednou přihnal ohromný tmavý mrak. My měli zrovna vyoráno. Když zamoknou brambory, tak to pak není moc vzhledné. Povedlo se mi ten mrak odklonit jiným směrem. Jak jsme se potom dozvěděli, tak ohromné kroupy padaly asi o jeden kilometr od nás.
Někdy i pročesávám vítr, aby se zmírnil... Takových příhod je víc.
Ale myslím si, že se s takovými věcmi nemá moc experimentovat. Ve všem by měla být pokora.
Pokud něco takového přijít má a zrovna na to místo, tak je to z nějakého důvodu. Pokud se jedná o normální projevy počasí, tak si myslím, že není třeba se hned znepokojovat a snažit se to změnit jenom proto, že se chceme jít zrovna teď koupat a venku prší...
V případě ničivého počasí zde hraje hlavní roli lidský faktor. Řekla bych, že některé projevy počasí jsou v současnosti způsobeny vědeckými experimenty jak na naší planetě, tak i jinde ve Vesmíru.
Ale tohle je jenom můj pohled na celou věc.
Ája 16.02.2010
Milá Ájo,
ještě jsem si při čtení Tvých řádků o počasí vzpomněla na pár věcí, které Ti chci napsat. Je úžasné, jak to funguje, když se do života opravdu jen tak lehce položíš. Musela jsem se smát, když jsem si četla v knížce pana
Drunvalo Melchizedeka o novém kanystru, který se ženou moc potřebovali, ale neměli na něj peníze. Našli ho odložený u cesty, jako by na ně čekal... Tohle nevymyslíš...
Mám to podobně a už se snad ani těmto zázrakům nedivím.
Třeba se mi stane, že se ozve spolužačka, že by se se mnou chtěla sejít - třeba po pěti osmi letech, co jsme se neviděly. Dobře, domluvíme si termín, všechno je jasné. Mezitím se ale přihodí něco mnohem důležitějšího, kde musím být. Vím, že na tu schůzku s ní nepůjdu, ale také vím, že ONA to zruší. Nevolám jí, ale volá ona, že se jí to zkomplikovalo a že to se mnou nestíhá. Tohle bylo nedávno s Terezou...
A zítra to mělo být podobné.
Opět jsem řešila/neřešila, že bych měla s někým být v Praze, ale současně také v tu samou dobu v Brně. To je neřešitelné, uznej sama. Ale mně to nepřísluší soudit. Ono se to vyvíjí samo. A dnes přišla omluva, že to, co jsem měla mít v Praze, nevyjde.
Připadá mi, že takhle se děje opravdu to, co se dít má, do ničeho se nemáme nutit hlavou, rozumem, jen to nechat všechno nádherně, nenásilně. Tohle bych opravdu přála každému. Vůbec to nebolí. Je to krása!
© Wahlgrenis
17.02.2010
Milá Wahlgrenis,
náhody neexistují, zrovna dneska se mi stala taková věc. Už dlouho jsem neměla kontakt s jednou mojí známou. Zrovna před chvílí jsem nad tím přemýslela, a jako by ty myšlenky někam proudily..., otevřu si icq a tam byl od ní odkaz... No to přeci nejsou nahody.
Pořád mě to ještě dostává, pořád se tomu všemu v koutku duše tak nějak divím, já vím, že bych neměla, ale nemůžu si pomoct.
Erika 18.02.2010
Milá Eriko,
přesně tomu rozumím. Mám to úplně stejně. Teď například čekám návštěvu, foukám si vlasy, vařím, oblékám se.. je toho hodně, co bych ještě měla zvládnout. Na lístečku mám seznam a jen si odškrtávám. Říkám si, kdyby to šlo, že bych zastavila hodiny (které tady nemám...).
Vtom mi přijde SMS s omluvou, že ta moje návštěva přijít v domluvený čas nestíhá, a že dorazí o půl hodiny později. Odpovídám, že to nevadí, a musím se smát...
© Wahlgrenis
18.02.2010
